22 A 37/2019

Rubrum

č. j. 22A 37/2019 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Pila Bohuslavice s.r.o. sídlem Velký dvůr 154, 747 19 Bohuslavice proti žalovanému: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 24.4.2019, č.j. ČOI 56246/19/O100/4000/18/19/Be/Št takto:

Výrok

Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 37/2019

I. Rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 24.4.2019, č.j. ČOI 56246/19/O100/4000/18/19/Be/Št se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3055 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Včas doručenou žalobou se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí inspektorátu ČOI Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „inspektorát“) ze dne 16. 10. 2018, č. j. 1115R-40/18/Kre/Kot, jímž byla žalobci uložena pokuta za správní delikt podle § 19a odst. 5 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., v rozhodném znění (dále jen „z.č. 22/1997 Sb.“). Inspektorát uložil žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč, žalovaný změnil výši na 60 000 Kč, a ve zbytku rozhodnutí inspektorátu potvrdil.

2. Žalobce v žalobě namítl, že se žádného správního deliktu nedopustil. Kontrolní orgán tvrdí bez jakéhokoliv hmatatelného podkladu, že se u kontrolovaného zboží jednalo o konstrukční řezivo, přičemž žalobce tvrdí, že nikoliv. Žalovaný sám v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že účetní doklady neobsahují označení konstrukční řezivo. Odběratelé žalobcova zboží byli namnoze truhláři, podlaháři, letečtí a vojenští modeláři, drobní kutilové. Pokud by se jednalo o stavební profesionály, nepochybně by sami vyžadovali předepsanou dokumentaci. Podle žalobce šlo o dřevěné polotovary a žalobce nemůže zabránit tomu, aby někdo od něj zboží jako nestavební polotovar odebral a pak jej použil nevhodně či dále přeprodával jako stavební řezivo. K údajnému zaměření nabídky na žalobcových internetových stránkách žalobce uvedl, že pouze nabízí úpravu zakoupeného řeziva dle přání zákazníka, a že drtivou většinu klientely tvoří stálí zákazníci, kteří si stránky ani neprohlížejí. Žalobce dále namítl, že nemá povinnost poučovat zákazníka o tzv. negativním způsobu využití prodávaného zboží. Namítl také, že povinnost lze ukládat pouze na základě zákona, není tedy možné poukazovat na technické normy, komunitární legislativu nebo podzákonné předpisy jako v daném případě.

3. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v napadeném rozhodnutí je uvedena celá řada skutkových zjištění a argumentů pro zatřídění předmětných dřevařských výrobků. Dále se zabýval evropskou právní úpravou a závazností harmonizovaných technických norem.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že inspektorát vydal dne 16.10.2018 pod č. j. 1115R- 40/18/Kre/Kot rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným „z porušení právní povinnosti, kterého se dopustil ve smyslu § 19a odst. 5 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v rozhodném znění, Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 37/2019 jako právnická osoba v postavení výrobce (podle § 2 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona) tím, že uvedl na trh v období od 3.9.2014 do 13.10.2016 stavební výrobek – konstrukční dřevo s obdélníkovým průřezem – jmenovitých rozměrů, výrobek neošetřený nebo ošetřený proti biologickému napadení, který je stavební výrobek podle NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (dále jen „nařízení (EU) č. 305/2011“), ke kterému nevypracoval jako podklad pro prohlášení o vlastnostech technickou dokumentaci popisující všechny příslušné prvky vztahující se k požadovanému systému posuzování a ověřování stálosti vlastností, nevypracoval při jeho uvedení na trh prohlášení o vlastnostech v souladu s články 4 a 6 a nepřipojil k němu označení CE v souladu s články 8 a 9, jak tyto výše uvedené povinnosti výrobcům ukládá článek 11 odst. 1 nařízení (EU) č. 305/2011.“ V odůvodnění je ke konkretizaci výrobku uvedeno navíc oproti výroku pouze „viz jednotlivé faktury o uvedení výrobku na trh (např. hranoly, latě, prkna)“, aniž by tyto faktury byly v rozhodnutí uvedeny. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o konkretizaci výrobku, uvedl pouze v souvislosti s fakturou ze dne 11.5.2016 (odběratel Ing. K.), že šlo o „hranol IMP 50 x 100 mm, dl. 4 m impregnovaný“ a navíc oproti rozhodnutí inspektorátu provedl výčet faktur z období od 3.9.2014 do 13.10.2016 (vždy jen číslo faktury a datum, žádný popis výrobků).

6. Krajský soud připomíná, že předmětem přezkumu je rozhodnutí o správním deliktu, jde tedy o správní trestání, jehož stěžejní zásady byly opakovaně a jednoznačně vytýčeny judikaturou soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Jednou z nejdůležitějších zásad je nesporně zásada nezaměnitelnosti výroku. Výrok rozhodnutí o správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15.1.2008 č.j. 2 As 34/2006-73). Jednoznačně, nezaměnitelně musí tedy být uveden konkrétní skutek, v němž je spatřováno porušení právních předpisů. V daném případě výrok rozhodnutí inspektorátu tyto požadavky nesplňuje. Dozvíme se z něj pouze to, že k obecně vymezenému jednání (uvádění výrobku na trh) mělo dojít ve velmi dlouhém časovém úseku od 3.9.2014 do 13.10.2016, avšak zcela chybí místo spáchání a konkretizace výrobku (výrobků?), které měly být uvedeny na trh bez příslušných prohlášení a označení. Kolik jich bylo? Jak vypadaly? Byly ošetřené nebo neošetřené? Vyčíst lze pouze to, že se mělo jednat o dřevo, a to s obdélníkovým průřezem. Za této situace nemá soud co přezkoumávat. Nemůže se vyjádřit především ke stěžejní námitce, zda se jednalo o „konstrukční dřevo“ vyžadující speciální postup při uvádění na trh, či nikoli, ani k žádné další navazující otázce. Žalovaný tuto zásadní vadu nijak nenapravil, soudu proto nezbývá, než jeho rozhodnutí zrušit a věc vrátit správním orgánům k dalšímu řízení.

7. Nad to soud uvádí, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů by neobstála také pro nedostatek důvodů. Žalobce po celou dobu správního řízení opakovaně tvrdil, že nešlo o „konstrukční dřevo“ a nabízel svou verzi (stejně jako v žalobě). Důkazní břemeno tíží v daném případě správní orgány, nikoli žalobce. Je na správních orgánech, aby konkrétně a přesvědčivě vyložily rozhodující pojmy a aplikovaly je na konkrétní případ, a to na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, popsaného v odůvodnění rozhodnutí. Správní orgány obou stupňů se v daném případě soustředily na citace nařízení (EU) č. 305/2011, zákona č. 22/1997 Sb. a dalších předpisů, jako by měly za to, že situace je jasná Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 37/2019 (srov. v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného: „není důvodná pochybnost, jestli šlo o konstrukční řezivo“ atd.).

8. Pro věc rozhodující definice „stavebního výrobku“ (článek 2 bod 1 nařízení (EU) č. 305/2011) je však obecná (výrobek nebo sestava, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby), takže je nutno, aby ji správní orgány dostatečně podrobně a konkrétně vyložily s ohledem na daný případ, a to nikoli pouze obecným odkazem na další normu (EN 14081-1:2005+A1:2011 Dřevěné konstrukce – Konstrukční dřevo obdélníkového průřezu tříděné podle pevnosti). Podle názoru soudu žalovaný navíc v odůvodnění volně zaměňuje pojmy „řezivo“ a „konstrukční řezivo“, a chybí zde také úvaha, na základě níž správní orgány dospěly k názoru, že žalobce uváděl výrobky na trh „za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části“. Poukaz na žalobcovy internetové stránky („ze zaměření nabídky v internetovém obchodě je nutno stavební užití řeziva předpokládat“) je přitom podle krajského soudu nedostatečný pro závěr o spáchání správního deliktu.

9. Krajský soud tedy zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a vrátil věc k dalšímu řízení.

10. Procesně úspěšný žalobce má v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. nárok na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení, které v daném případě představuje zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč a poštovné 55 Kč. Žalobce nebyl úspěšný s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, proto soud nezahrnul do náhrady nákladů řízení částku 1 000 Kč zaplacenou žalobcem za tento návrh. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí. Ostrava 6. února 2020 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje 5 22 A 37/2019 Shodu s prvopisem potvrzuje