22 A 37/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. Š. zastoupena advokátem Mgr. Petrem Langem, LL.M. sídlem Jakubská 156/2, 602 00 Brno proti žalovanému Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2025, č. j. MSK 77286/2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2025 domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k odvolání žalobkyně částečně změněno usnesení Magistrátu města Ostravy č.j. SMO/245201/25/ÚpaSŘ/Kří ze dne 23. 4. 2025, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žádosti žalobkyně o vydání společného povolení pro stavební záměr „Samoobslužná automyčka-parc. č. 612/4, Zábřeh nad Odrou – novostavba objektu vč. staveb souvisejících na pozemích parc. č. 612/4, 654/65 a 612/14 v k.ú. Zábřeh nad Odrou“. Změna spočívala v doplnění výroku napadeného usnesení o text „..za použití ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů…“. Ve zbytku bylo napadené usnesení Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán 1. stupně“) potvrzeno.

2. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, je založené na nesprávném právním posouzení věci a je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nevypořádal s veškerými odvolacími námitkami.

3. Konkrétně žalobkyně namítla, že správní orgán 1. stupně vyzval žalobkyni k doplnění její žádosti o vydání společného stavebního povolení, a to konkrétně o souhlas vlastníka dotčených pozemků dle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), až ve výzvě k doplnění žádosti ze dne 4. 12. 2024, přestože žádost o vydání společného stavebního povolení podala žalobkyně již 20. 2. 2023 a doložila správnímu orgánu 1. stupně jím dříve požadované náležitosti. Tímto jednáním došlo dle žalobkyně k porušení zásady legitimního očekávání a právní jistoty.

4. Dále má žalobkyně za to, že se Městský obvod Ostrava – Jih dopustil svévolného jednání, když jako vlastník pozemku odmítl žalobkyni poskytnout souhlas dle § 184a stavebního zákona. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp.zn. Pl. ÚS 25/15, je-li vlastníkem obec, je třeba zkoumat, zda její jednání není diskriminační nebo svévolné. Žalovaný se přitom námitkou žalobkyně o svévolnosti a účelovosti jednání Městského obvodu Ostrava – Jih v napadeném rozhodnutí nezabýval a uvedl, že není příslušný přezkoumávat jednání městského obvodu v samostatné působnosti. Nevypořádal se tedy dostatečně s odvolací námitkou a přisuzoval rozhodný význam udělení souhlasu vlastníka, čímž své rozhodnutí zatížil vadou nesprávného právního posouzení a porušil povinnost přezkumu všech vznesených námitek.

5. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a uvedl, že bylo vydáno na základě přesvědčivě zjištěného skutkového stavu věci. Navrhl žalobu zamítnout. Zjištění z obsahu správních spisů 6. Z obsahu správních spisů soud pro účely přezkumu napadeného rozhodnutí zjistil, že žalobkyně dne 20. 2. 2023 podala k Magistrátu města Ostravy, odbor územního plánování a stavebního řádu žádost o vydání společného povolení pro stavební záměr „Samoobslužná automyčka-parc. č. 612/4, Zábřeh nad Odrou – novostavba objektu vč. staveb souvisejících na pozemích parc. č. 612/4, 654/65 a 612/14 v k.ú. Zábřeh nad Odrou“ (dále jen „stavba“). Správní orgán 1. stupně vyzval žalobkyni dne 3. 3. 2023 k odstranění nedostatků žádosti ve lhůtě do 31. 5. 2023. Na žádost žalobkyně lhůtu k odstranění nedostatků opakovaně prodloužil. Dne 11. 9. 2024 žalobkyně žádost doplnila.

7. Podáním ze dne 21. 11. 2024 žalobkyně urgovala u správního orgánu 1. stupně vydání společného povolení ke stavbě. Dle jejího názoru doložila všechny potřebné podklady. Žalobkyně uvedla, že nesouhlas vlastníka pozemků, na nichž se má stavba nacházet, tj. Městského obvodu Ostrava – Jih, nemůže ovlivnit vydané souhlasné stanovisko silničního správního úřadu ze dne 20. 2. 2024. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/15 ze dne 18. 6. 2019, podle nějž je třeba zkoumat, zda se ze strany obce jako vlastníka pozemku nejedná o diskriminační nebo svévolné jednání, které by podléhalo soudnímu přezkumu. Podle názoru žalobkyně jde o takovéto jednání ze strany Rady městského obvodu Ostrava-Jih, které je ovlivněno vlastními záměry městského obvodu s pozemky v jeho vlastnictví (plánovaná stavba parkoviště).

8. Správní orgán 1. stupně po zjištění, že žádost neobsahuje všechny požadované náležitosti, dne 4. 12. 2024 znovu vyzval žalobkyni k doplnění podkladů, mimo jiné k doložení souhlasu vlastníka s umístěním stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona.

9. Žalobkyně dne 4. 4. 2025 předložila ve výzvě požadované podklady, s výjimkou požadovaného souhlasu vlastníka podle § 184a stavebního zákona. Správní orgán 1. stupně proto řízení zastavil, a to usnesením č.j. SMO/245201/25/ÚpaSŘ/Kří ze dne 23. 4. 2025.

10. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání, v němž namítla, že jí bylo nesprávným úředním postupem fakticky znemožněno získat povolení k realizaci stavby. Dle názoru žalobkyně byl nezákonný postup správního orgánu 1. stupně, který požadoval souhlas vlastníka pozemku dotčeného stavbou až ve druhé výzvě k doplnění její žádosti o vydání společného stavebního povolení tj. dne 4. 12. 2024, přestože byl dle žalobkyně tento souhlas již obsažen v doloženém kladném stanovisku Úřadu městského obvodu Ostrava – Jih, odboru dopravy a komunálních služeb ze dne 20. 2. 2024 a kladném závazném stanovisku Úřadu městského obvodu Ostrava – Jih, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 4. 7. 2024.

11. Žalobkyně v odvolání uvedla, že přes svůj názor o již uděleném souhlasu vlastníka ve výše uvedených stanoviscích se tento souhlas snažila znovu získat. Nicméně Rada městského obvodu Ostrava – Jih se k jí zamýšlené stavbě vyjádřila nesouhlasně, a to ve sdělení ze dne 11. 7. 2024. Žalobkyně konstatovala ovlivnění Rady městského obvodu Ostrava-Jih jejími vlastními záměry a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/15 ze dne 18. 6. 2019, podle nějž je třeba zkoumat, zda se ze strany obce nejedná o diskriminační či svévolné jednání.

12. Žalovaný po posouzení podaného odvolání v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu 1. stupně je rozhodnutím o procesních otázkách, nebylo rozhodnuto o předmětu řízení, nýbrž o otázce související s vedením řízení. Žalovaný zkoumal zákonnost rozhodnutí správního orgánu 1. stupně; podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s.ř.“) „správní orgán řízení o žádosti zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení“. Důvodem pro zastavení řízení tedy není jakákoliv vada, ale pouze taková, která svou povahou brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat. Žalovaný se tedy zabýval tím, zda skutečně nastaly důvody pro vydání usnesení o zastavení řízení.

13. Žalovaný shrnul, že obsah žádosti o vydání společného stavebního povolení a jejích příloh je uveden v § 94l stavebního zákona; v § 94l odst. 2 písm. a) je uvedena povinnost doložit souhlas k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona, dle nějž pokud není žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace nebo projektové dokumentace. Z žádosti žalobkyně je zřejmé, že stavba má být umístěna mimo jiné na pozemcích parc. č. 612/14, 654/62 a 654/18, které jsou ve vlastnictví Statutárního města Ostravy, jejichž správa je svěřena Městskému obvodu Ostrava – Jih. Požadavek správního orgánu 1. stupně na doložení souhlasu vlastníka k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona byl zcela oprávněný a v souladu se zákonem. K doplnění žádosti byla žalobkyně vyzvána správním orgánem 1. stupně dne 4. 12. 2024, lhůta k doplnění jí byla stanovena do 5. 2. 2025. Souhlas vlastníka však žalobkyně ve lhůtě nedoložila, proto dne 23. 4. 2025 správní orgán 1. stupně řízení zastavil.

14. Žalovaný uvedl, že usnesení správního orgánu 1. stupně, a to výroková část, neobsahovala v rozporu s § 68 odst. 2 s. ř. právní ustanovení, podle nějž bylo rozhodováno, proto pochybení napravil doplněním napadeného usnesení.

15. Námitky žalobkyně žalovaný vyhodnotil jako nedůvodné. Skutečnost, že správní orgán 1. stupně vznesl požadavek na doložení souhlasu vlastníka pozemku podle § 184a stavebního zákona až v druhé výzvě ze dne 4. 12. 2024 a nikoli již v první výzvě ze dne 3. 3. 2023, není důvodem pro nezákonnost tohoto požadavku. Povinnost předložit souhlas vlastníka vyplývá ze stavebního zákona a není podmíněna včasnou výzvou správního orgánu k jejímu splnění. Rovněž není pravdivé tvrzení žalobkyně, že souhlas vlastníka již byl udělen v kladném stanovisku Úřadu městského obvodu Ostrava – Jih, odboru dopravy a komunálních služeb ze dne 20. 2. 2024 a kladném závazném stanovisku Úřadu městského obvodu Ostrava – Jih, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 4. 7. 2024. V obou případech jednal Úřad městského obvodu Ostrava – Jih v rámci přenesené působnosti, nikoli v samostatné působnosti jako vlastník pozemku.

16. K žalobkyní vznesené námitce týkající se postupu Rady městského obvodu Ostrava – Jih žalovaný uvedl, že nesouvisí s předmětem odvolacího řízení. Správní orgán 1. stupně je povinen přezkoumat náležitosti žádosti o vydání společného povolení, přičemž jednou z nich je udělení souhlasu vlastníka podle § 184a stavebního zákona. Pokud tento souhlas chybí, nezkoumá správní orgán 1. stupně důvody, pro něž vlastník odmítl souhlas udělit a rovněž mu nepřísluší přezkoumávat jednání městského obvodu v samostatné působnosti. Posouzení věci krajským soudem 17. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. Jelikož jsou vznesené žalobní námitky poměrně obecné, krajský soud se při jejich vypořádání řídil závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, dle něhož platí, že „Míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej.“ 18. Krajský soud, stejně jako žalovaný, podtrhuje skutečnost, že přezkoumávaným rozhodnutím je rozhodnutí o procesních otázkách, respektive o otázce, zda byly naplněny podmínky pro zastavení řízení o žádosti dle § 66 odst. 1 písm. c) s. ř.

19. Podle § 66 odst. 1 písm. c) s.ř. „správní orgán řízení o žádosti zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení“. Důvodem pro zastavení řízení není jakákoliv vada, ale pouze taková, která svou povahou brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat.

20. Podle § 184a stavebního zákona „Není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby.“ 21. Jak je uvedeno v odborné literatuře (Kývalová Miroslava. § 184a [Souhlas vlastníka pozemku nebo stavby]. In: MACHAČKOVÁ, Jana a kol. Stavební zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 1140) „Vlastnické právo k pozemku nebo stavbě zakládá právo s touto nemovitou věcí disponovat, je tak základním předpokladem pro vydání příslušného povolení podle stavebního zákona, tedy veřejnoprávního oprávnění, na jehož podkladě může být následně stavba umístěna a realizována. Stavební zákon nicméně umožňuje žadateli, aby realizoval stavební záměr též na pozemku nebo stavbě, jejichž vlastníkem není, avšak výhradně za podmínky, že doloží doklad o právu uskutečnit na nich svůj stavební záměr nebo požadované opatření. Tímto dokladem, prokazujícím právo žadatele uskutečnit stavební záměr na cizím pozemku nebo stavbě, je dle nově přijaté úpravy stavebního zákona souhlas jejich vlastníka.“ 22. Proto krajský soud přisvědčuje žalovanému i správnímu orgánu 1.stupně v jejich závěru, že nedoložení souhlasu vlastníka pozemku je podstatnou vadou, která svou povahou skutečně brání v pokračování v řízení, respektive brání tomu, aby bylo možné žádost o vydání společného povolení pro stavební záměr z obsahového hlediska projednávat. Žalobkyně jako žadatelka neodstranila podstatnou vadu žádosti, proto bylo na místě řízení zastavit v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) s. ř.

23. K samotným žalobním námitkám krajský soud uvádí, že námitka žalobkyně o porušení zásady legitimního očekávání a právní jistoty, odůvodněná tvrzením, že správní orgán 1. stupně ji k doložení souhlasu vlastníka pozemku vyzval nikoliv v první, ale v druhé výzvě k doložení podkladů, nemůže obstát. Je skutečností, kterou zmínil v napadeném rozhodnutí i žalovaný, že výzva k doložení souhlasu vlastníka, mohla být obsažena již v první výzvě správního orgánu 1. stupně, což by více odpovídalo postupu správního orgánu 1. stupně v souladu se zásadou dobré správy, potažmo zásadou rychlosti řízení. Nicméně tento postup správního orgánu 1. stupně nemá žádný vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť doložení souhlasu vlastníka pozemku je nutným předpokladem pro vydání stavebního povolení. Fakt, že žalovaný přisuzoval souhlasu vlastníka rozhodný význam pro pokračování v řízení, není vadou rozhodnutí, jak se žalobkyně domnívá, ale podmínkou jeho zákonnosti. Žalobkyně nijak konkrétněji nespecifikovala, jakým jednáním mělo dojít k porušení zásady legitimního očekávání a právní jistoty, proto krajský soud považuje vypořádání námitky za dostačující a uzavírá, vznesená žalobní námitka není důvodná.

24. Z druhé žalobní námitky vyplývá, že žalobkyně nerozlišuje postavení a pravomoce obce v samostatné a přenesené působnosti. V posuzované věci oproti sobě stojí kladná stanoviska Úřadu městského obvodu Ostrava – Jih, tj. výkon státní správy obcí v přenesené působnosti a naproti tomu nesouhlasné stanovisko vlastníka pozemku – Statutárního města Ostrava, přičemž správa je svěřena Městskému obvodu Ostrava – Jih, v dané věci jednající Radou městského obvodu Ostrava-Jih při výkonu samostatné působnosti obce. Poskytnutí stanovisek v rámci výkonu přenesené působnosti žádným způsobem nesouvisí s výkonem vlastnického práva v rámci obecní samosprávy.

25. Pokud se jedná o o výkon vlastnického práva obce ke konkrétním pozemkům, lze připomenout stanovisko odborné literatury uvedené v komentáři k zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích: „Úvodem je nutné zdůraznit, že obec není povinna umožnit stavbu na obecním pozemku, ledaže by tak výslovně a konkrétně stanovil zákon. Povinnost obce umožnit stavbu na svém pozemku nemůže plynout z obecných principů nakládání s obecním majetkem (§ 38) ani z obecných zásad rovného přístupu ke všem zájemcům. Nakládání s obecním majetkem musí být transparentní a prosté nerovného zacházení, z takové zásady však nelze dovodit povinnost obce v určitém konkrétním případě právně jednat. I pro obec svědčí princip smluvní volnosti. Srov. v této souvislosti zejména rozsudek NS ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 26 Cdo 607/2014, usnesení téhož soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5237/2017, i usnesení ÚS ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2588/14.“ (FUREK, Adam. § 85 [Vyhrazené pravomoci zastupitelstva v majetkové oblasti]. In: POTĚŠIL, Lukáš, FUREK, Adam, HEJČ, David, CHMELÍK, Václav, RIGEL, Filip, ŠKOP, Jiří. Zákon o obcích. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 555–556, marg. č. 57–61.)

26. Žalobkyně v žalobě opakovaně označila postup Městského obvodu Ostrava – Jih za diskriminační, svévolný, účelový, mající povahu zneužití práva a argumentuje nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp.zn. Pl. ÚS 25/15. Zároveň namítla, že neobstojí závěr žalovaného, že není příslušný přezkoumávat jednání městského obvodu v samostatné působnosti.

27. Krajský soud tyto námitky žalobkyně nepovažuje za důvodné. Úlohou správního soudnictví je poskytování ochrany veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Správní orgán 1. stupně v souladu se zákonem řízení o vydání společného povolení pro stavební záměr zastavil, protože žalobkyně nedoložila souhlas vlastníka pozemku jako nutnou podmínku pro vydání povolení. Žalovaný jeho postup správně aproboval. Krajský soud v rámci soudního přezkumu vyhodnotil jejich postup jako souladný se zákonem. Správní orgán 1. stupně, žalovaný a ani krajský soud nejsou v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného ve stavebním řízení příslušní přezkoumávat jednání Městského obvodu Ostrava – Jih jako vlastníka pozemku v samostatné působnosti. Obec v samostatné působnosti vykonává vlastnické právo jako vlastník, který nemůže být k udělení souhlasu se stavbou jakkoliv nucen. Podle krajského soudu se žalovaný s námitkou o diskriminačním jednání obce vypořádal dostatečně, pokud uvedl, že není příslušný přezkoumávat jednání městského obvodu v samostatné působnosti. Žalobkyně nijak nekonkretizovala, oproti komu ji Městský obvod Ostrava – Jih diskriminuje, v čem dle jejího názoru spočívá zneužití práva, když obec chce s pozemkem ve svém vlastnictví naložit podle svého uvážení.

28. K obecně vznesené námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí krajský soud uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje skutková zjištění, jejich právní posouzení, je v něm uvedeno, jakými úvahami byl žalovaný při svém rozhodování veden, a vypořádává všechny relevantní námitky žalobce. Je tedy přezkoumatelné jak po faktické, tak po právní stránce, a námitka jeho nepřezkoumatelnosti není důvodná.

29. Nad rámec vypořádání žalobních námitek krajský soud uvádí, že žalobkyní opakovaně citovaný nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 25/15 ze dne 18. 6. 2019, se týká odlišné situace než v nyní přezkoumávané věci, a to ústavnosti (ne)souhlasu vlastníka místní komunikace s připojením k sousední nemovitosti. Přestože je v citovaném nálezu opakovaně zmíněna povinnost obce jednat nediskriminačně, ústavní soud došel k závěru, že z vlastnického práva k nemovitostem nevyplývá soukromé právo k přístupu na přilehlou pozemní komunikaci. Závěr a náklady řízení 30. Jelikož krajský soud neshledal žalobní námitky důvodné, žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení proti žalobkyni, neboť jeho náklady nepřesáhly běžnou úřední činnost.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 2. července 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje