22 A 46/2012

Rubrum

22 A 46/2012 – 72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci Ing. J.S., zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Cardou, advokátem se sídlem Jakubské nám. 109/1 Brno, proti žalovanému Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Přerov č. j. 1420/2012- MZE-130775 ze dne 23. 1. 2012, jímž byl schválen návrh pozemkové úpravy v dotčené části katastrálního území Přerov-území s nedokončeným scelovacím řízením, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Přerov č. j. 1420/2012-MZE-130775 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. pokračování -2- 22 A 46/2012

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Josefa Cardy, advokáta se sídlem Jakubské nám. 109/1, Brno.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Přerov č. j. 1420/2012-MZE-130775 ze dne 23. 1. 2012, jímž byl schválen návrh pozemkové úpravy v dotčené části katastrálního území Přerov-území s nedokončeným scelovacím řízením. Žalobce v žalobě poukázal na to, že vůči jednomu z pozemků zahrnutému do pozemkové úpravy uplatnil restituční nárok, který byl rozhodnutím Pozemkového úřadu Přerov č. j. PÚ-4538-92-1 ze dne 26. 8. 2004 zamítnut a proti zamítavému rozhodnutí byla podána žaloba, o níž bylo vedeno u Okresního soudu v Přerově řízení pod sp. zn. 9 C 457/2004. Pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 28. 7. 2005 řízení o předmětné pozemkové úpravě přerušil do skončení řízení o předběžné otázce vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 457/2004. Aniž řízení o předběžné otázce skončilo, rozhodl pozemkový úřad dne 16. 3. 2009 o pokračování v řízení. Takovýto postup pokládá žalobce za nezákonný a zkracující jej na právu na vydání původního pozemku, vůči němuž uplatnil restituční nárok. Žalobce pozemkovému úřadu dále vytýkal, že neuvedl, jaký úsudek si učinil o předběžné otázce, když už nevyčkal soudního rozhodnutí ve věci. Jako poslední žalobní námitku – kterou rozvinul u jednání dne 19. 8. 2014 – žalobce uvedl, že není vůbec zřejmé, zda bylo scelovací řízení, které je v předmětné pozemkové úpravě dokončováno, vůbec řádně zahájeno; za takové situace nemohl pozemek ve scelení zaniknout. Právní předchůdce žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud se týče rozhodnutí o pokračování v řízení před pravomocným rozhodnutím o předběžné otázce, toto bylo vyvoláno výzvou 73% účastníků pozemkového řízení, kteří poukazovali na majetkové újmy, které jim vznikají u pozemků pozbytých ve scelení. Několikaletá délka řízení vedla ke zvyšování nákladů na aktualizace podkladů pro rozhodnutí pozemkového úřadu a její prodlužování mohlo být příčinou nároků účastníků na náhradu jejich újmy. Poukázal též na to, že od r. 1954 je v k. ú Přerov veden stav po scelení a vlastníci pozemků po scelení se ujali své držby. K 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Dle § 22 odst. 8 věty třetí citovaného zákona řízení, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vedl pozemkový úřad, dokončí příslušný krajský pozemkový úřad Státního pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad se tak stal žalovaným v souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. pokračování -3- 22 A 46/2012 Ze správních spisů bylo zjištěno, že dne 11. 3. 1948 bylo v katastrálních územích Přerov, Bochoř, Troubky nad Bečvou, Henčlov a v částech k. ú. Rokytnice u Přerova, Dluhonice a Tovačov zahájeno vyhláškou Ministerstva zemědělství scelovací řízení. V následujících letech bylo na předmětných územích vedeno řízení směřující ke scelování pozemků, které skončilo v důsledku zrušení scelovacího zákona č. 47/1948 Sb., v různém stupni rozpracovanosti. V roce 2001 byly započaty práce na pozemkové úpravě v části katastrálního území Přerov-území, jakožto v území s nedokončeným scelovacím řízením. Návrh pozemkové úpravy zpracovala společnost GEOKAM Přerov s. r. o. a její návrh byl napadeným rozhodnutím schválen. Žalobce v průběhu řízení vznášel námitky týkající se jeho restitučního nároku. Pozemkový úřad vydal o tomto uplatněném nároku pod č. j. PÚ-4538-92-1 dne 26. 8. 2004 rozhodnutí, jímž nepřiznal žalobci vlastnictví k pozemku p. č. 4942 v k. ú. Přerov před scelením a odkázal žalobce na řízení o pozemkové úpravě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k soudu. Na základě této skutečnosti pozemkový úřad rozhodl dne 28. 7. 2005 o přerušení řízení v pozemkové úpravě, neboť řízení před soudem považoval za řízení o předběžné otázce ve smyslu § 40 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „StSŘ“). Dne 16. 3. 2009 vydal pozemkový úřad oznámení o pokračování v řízení. Z rozsudků Okresního soudu v Přerově č. j. 9 C 457/2004-382 ze dne 1. 10. 2012 a Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci š. j. 12 Co 40/2013-431 ze dne 28. 11. 2013 bylo zjištěno, že žaloba žalobce na určení, že žalobce je vlastníkem původního pozemku p. č. X – role, původně zapsaného v knihovní vložce č. X pozemkové knihy pro katastrální území Přerov, byla pravomocně zamítnuta. Soudy došly k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětný pozemek zanikl ve scelení, neboť scelovací řízení zahájené vyhláškou ze dne 11. 3. 1948 by mohlo být dokončeno po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., jen pokud by dospělo do stádia odhadního řízení, což se neprokázalo. Zahájení nového scelovacího řízení po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb. rovněž nebylo prokázáno. K vydání předmětného pozemku však nemohlo dojít, neboť v řízení bylo zjištěno, že je zčásti zastavěn stavbou letiště a zčásti se stavbou letiště bezprostředně souvisí a je nutný k jejímu provozu, a není tedy restituovatelný. Proto byla žaloba zamítnuta. Pokud se týče žalobní námitky, že pozemkový úřad postupoval nesprávně, pokud pokračoval v přerušeném řízení, aniž vyčkal skončení řízení o předběžné otázce, pak soud uvádí, že dle jeho právního názoru došlo k pochybení pozemkového úřadu nikoli tím, že v řízení pokračoval, ale již tím, že řízení přerušil. Podle § 179 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se řízení neskončená ke dni nabytí jeho účinnosti dokončí podle dosavadních předpisů. Podle § 29 odst. 1 StSŘ měl správní orgán povinnost přerušit řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. Dle § 40 odst. 1 StSŘ vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si správní orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení. Ze skutkových zjištění vyplývá, že k okamžiku vydání rozhodnutí o přerušení řízení bylo o předběžné otázce pravomocně rozhodnuto pozemkovým úřadem. Podle § 248 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost rozhodnutí pokračování -4- 22 A 46/2012 správního orgánu, ledaže tak soud na návrh žalobce rozhodne. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by právní moc správního rozhodnutí o restitučním nároku byla odložena, pozemkový úřad proto neměl řízení přerušovat, neboť měl k dispozici pravomocné rozhodnutí o předběžné otázce. Jestliže tedy přerušením řízení pozemkový úřad procesně pochybil, nemohlo jít k tíži žalobce napravení tohoto pochybení spočívající v pokračování v řízení před pravomocným rozhodnutím v soudním řízení dle § 244 a násl. o. s. ř. Není také důvodná námitka žalobce, že správní orgán v napadeném rozhodnutí neuvedl, jaký úsudek si o předběžné otázce týkající se restitučního nároku učinil, neboť správní orgán si žádný úsudek činit nemusel. V napadeném rozhodnutí správně toliko odkázal na pravomocné správní rozhodnutí o této otázce. Důvodná ovšem je námitka, že ze spisového materiálu neplyne, zda bylo vůbec kdy zahájeno scelovací řízení, jež by bylo možno zohlednit v řízení o pozemkové úpravě vedené dle § 9b a násl. zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PozZ“), tj. v řízení o pozemkových úpravách v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením. Z provedeného dokazování plyne, že scelovací řízení bylo zahájeno dne 11. 3. 1948 za účinnosti vládního nařízení č. 171/1940 Sb. z. a n., o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby, a zemského zákona č. 80/1884 mor. z. z., o scelování hospodářských pozemků, ve znění pozdějších předpisů. Dne 14. 5.1948 nabyl účinnosti zákon č. 47/1948 Sb. z. a n., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků (zcelovací zákon). Podle § 100 věty první tohoto zákona „[ř]ízení ve věcech upravených tímto zákonem, které bylo zahájeno před účinností tohoto zákona, provedou podle předpisů dosavadních dosud příslušné úřady (soudy), bylo-li již v těchto věcech skončeno odhadní řízení; jinak se dosavadní řízení zrušuje a provede se znovu podle tohoto zákona“. Ze spisového materiálu neplyne, že by řízení zahájené dne 11. 3. 1948 dospělo ke dni 14. 5. 1948 do fáze ukončení odhadního řízení, a s ohledem na krátký časový interval mezi oběma daty je to prakticky vyloučeno. Rovněž tak spisový materiál neobsahuje nic, co by nasvědčovalo zahájení scelovacího řízení po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb. z. a n. Nic z toho nebylo prokázáno ani v souvisejícím řízení před civilními soudy. Za této situace skutkové závěry o scelovacím řízení zahájeném dne 11. 3. 1948 a následně vedeném až do poloviny 50. let 20. století, obsažené v napadeném rozhodnutí, nemají oporu ve spisovém materiálu. Absentují tak skutková zjištění pro závěr o důvodnosti řízení o pozemkové úpravě v režimu § 9b a násl. PozZ. Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovaný byl zavázán k úhradě důvodně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšného žalobce. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000,- Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby – a to převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání dne 19. 8. 2014 – dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za úkony učiněné v roce 2012 činí dle tehdy účinného ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. pokračování -5- 22 A 46/2012 částku 2 100,- Kč a výše odměny za úkon učiněný v roce 2014 činí dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, dále ve třech režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradě za 8 půlhodin promeškaného času ve výši 800,- Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a cestovném ve výši 2 000,- Kč, kdy zástupce žalobce cestoval z Brna do Ostravy a zpět (350 km) automobilem, jehož spotřeba činila spotřeba v kombinovaném provozu 5,6 l motorové nafty /100 km dle směrnice č. 1999/100/ES, přičemž vyhlášková cena paliva činí 36,- Kč a sazba základní náhrady činí 3,70 Kč / 1 km (vyhl. č. 435/2013 Sb.) Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř. týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě dne 27. srpna 2014 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu