22 A 46/2018

Rubrum

č. j. 22A 46/2018 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: M. B. zastoupený advokátem JUDr. Alexandrem Király sídlem L. Podéště 1883/5, 708 00 Ostrava proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 30. dubna 1682/24, 702 00 Ostrava o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 46/2018

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby soud stanovil žalovanému povinnost vydat akt, kterým se končí řízení ve věci žalobcovy žádosti vedené pod č.j. KRPT-82828/ČJ-2018- 0700OU. Žalobce uvedl, že dne 5.4.2018 podal žádost o informace žalovanému jako povinnému subjektu podle zákona č. 106/1999 Sb., v příslušném znění (dále jen „informační zákon“). Žalovaný však žádost vyhodnotil jako žádost podle § 83 zákona č. 273/2008 Sb., v příslušném znění (dále jen „zákon o policii ČR“) a postoupil ji Policejnímu prezídiu. Žalobce podal stížnost proti neposkytnutí informace, ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 4.6.2018 potvrdilo postup žalovaného. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný dosud ve věci nerozhodl, přitom se požadované informace týkaly výkonu veřejné správy žalovaného a měl je k dispozici. Žalovaný podle žalobce chybně vyhodnotil jeho podání a vztáhl na ně podmínky § 83 zákona o policii ČR. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31.1.2008 č.j. 9 As 76/2007-52. V podání ze dne 4.11.2018 (replika k vyjádření žalovaného) žalobce pouze citoval rozsáhlé pasáže z informačního zákona.

2. Žalovaný ve vyjádření zdůraznil, že se žalobce dotazoval na svou osobu, proto byla jeho žádost po konzultaci s Policejním prezídiem vyhodnocena jako realizace práva přístupu k osobním údajům a postoupena k vyřízení Policejnímu prezídiu, v souladu se závazným pokynem policejního prezidenta č. 215/2008 o podmínkách a postupech při zpracování osobních údajů. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce požádal dne 5.4.2018 žalovaného o podání informace, zda dne 17. března 2018 v čase 14.30 hod. (+- 5 min.) přijala tísňová linka 158 z telefonního čísla (uvedeno konkrétní číslo mobilního telefonu – pozn. soudu) jeho oznámení týkající se postrádání (uvedena konkrétní osoba jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm – pozn. soudu) při soudem určeném styku s (uvedena konkrétní osoba jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm – pozn. soudu). Žalovaný dne 9.4.2018 vyrozuměl žalobce, že jeho žádost posoudil podle obsahu, vyhodnotil ji jako žádost podle § 83 zákona o policii ČR a postoupil ji k vyřízení Policejnímu prezídiu. Žalobce reagoval stížností podle § 16a informačního zákona, o níž rozhodlo ministerstvo vnitra dne 4.6.2018 tak, že postup žalovaného potvrdilo, s tím, že v žádosti ze dne 5.4.2018 žalobce požádal o poskytnutí informací vztahujících se k jeho osobě.

4. Otázkou, kdo je v případech žádostí o informace podávaných k policii ČR povinným subjektem, se NSS zabýval např. v rozsudku ze dne 29.3.2016 č.j. 5 As 154/2015-57. Dospěl k závěru, že za policii ČR může vyřizovat žádost o informace kterýkoliv útvar (nikoli pouze některé – hierarchicky nadřazené útvary), pokud se informace vztahuje k jeho působnosti. Dále uvedl, že právní předpisy přiznávají některým útvarům postavení správního orgánu, a to výslovně (např. ve věcech cizinců) nebo implicitně (např. ve věcech přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na veřejných komunikacích) – v takových případech je zřejmé, že působnost v dané oblasti zákon svěřuje tomu kterému konkrétnímu útvaru policie ČR. Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 46/2018 5. V době žalobcovy žádosti a jejího vyřizování žalovaným platil (až do 23.4.2019) § 83 zákona o policii ČR, který výslovně svěřoval Policejnímu prezídiu působnost při informování o osobních údajích vztahujících se k osobě žadatele. Žalovaný - který by obecně byl samozřejmě způsobilý jednat za policii ČR jako povinný subjekt a vyřídit žádost o informace podle informačního zákona - vyhodnotil žalobcovu žádost jako žádost spadající do působnosti Policejního prezídia, žádost postoupil a žalobce o tom neprodlenně informoval. Jeho postup měl zákonný rámec (§ 83 zákona o policii ČR, § 14 odst. 5 písm. c/ informačního zákona), přičemž žalobce pouze obecně tvrdil, že podle něj nešlo o žádost podle § 83 zákona o policii ČR, aniž by svůj názor jakkoli odůvodnil. Proto soud jen obecně uvádí, že žalobcova žádost se týkala jednání samotného žalobce, a nelze vyloučit, naopak je to velmi pravděpodobné, že telefonní číslo uvedené v žádosti patřilo právě žalobci. Judikatura přitom již dlouhodobě považuje za osobní údaj i číslo mobilního telefonu určité osoby (srov. rozsudek NSS ze dne 12.2.2009 č.j. 9 As 34/2008-68). Za těchto okolností má krajský soud za to, že žalovaný, pokud žalobcovu žádost postoupil Policejnímu prezídiu, nebyl a není nečinný.

6. Soudu není známo, proč žalobce zmínil rozsudek NSS ze dne 31.1.2008 č.j. 9 As 76/2007- 52, když ten vyslovil, že prostředkem obrany proti stížnosti podle § 16a informačního zákona je žaloba na přezkum rozhodnutí. Nicméně tento rozsudek byl překonán usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 20.11.2018 č.j. 5 As 18/2017-40, podle něhož potvrzení postupu povinného subjektu dle § 16a odst. 6 písm. a) informačního zákona, vydané na základě stížnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace a žadatel o informaci se může bránit vůči povinnému subjektu nečinnostní žalobou podle § 79 odst. 1 s.ř.s.

7. Soud tedy projednal žalobu podle § 79 a násl. s.ř.s. a zamítl ji jako nedůvodnou v souladu s § 81 odst. 3 s.ř.s.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující její běžnou úřední činnost.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Ostrava 22. ledna 2020 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 46/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje