22 A 54/2025

Rubrum

č. j. 22A 54/2025 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobkyně: I. Ř. H. zastoupená advokátem Mgr. Theobaldem Ptoszkem sídlem Horní 1642/55A, 700 30 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. MSK 96904/2025, ve věci přestupku takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 13. 8. 2025, č. j. MSK 96904/2025 a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 17. 6. 2025, č. j. SMO/358513/25/OD/Mru se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 54/2025

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 269,40 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Theobalda Ptoszka, advokáta se sídlem Horní 1642/55A, Ostrava.

Odůvodnění

1. Včas doručenou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 17. 6. 2025, č. j. SMO/358513/25/OD/Mru ve věci přestupku podle § 35 odst. 2 písm. u) zákona č. 111/1994 Sb. (dále jen „zákon o silniční dopravě“).

2. Žalobkyně v žalobě především namítla, že správní orgány obou stupňů nevyhodnotily řádně neurčitý pojem „zaměnitelnosti“ uvedený v § 21 odst. 7 písm. b) bodu 2. zákona o silniční dopravě, resp. jej vykládaly extenzivně, což vedlo k neproporcionálnímu zásahu do práva dopravců alternativních forem taxislužby.

3. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s tím, že žalobkyně v žalobě zopakovala svou argumentaci uvedenou již ve správním řízení.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

5. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že výrokem I. rozhodnutí ze dne 17. 6. 2025 č. j. SMO/358513/25/OD/Mru byla žalobkyně (jako dopravce) uznána vinnou „dle ustanovení § 35 odst. 2 písm. u zákona číslo 111/1994 Sb. tím, že dne 22. 02. 2025 v době kolem 04:00 hodin, na ulici Poděbradova v Ostravě-Moravské Ostravě, u budovy číslo 843/28, při nabízení a poskytování přepravy, včetně činností s tím souvisejících, registrovaným vozidlem taxislužby bez taxametru, tovární značky Škoda Fabia, RZ X, nezajistil, aby vozidlo taxislužby nebylo označeno střešní svítilnou podle § 21 odst. 4 písm. a) bodu 1, nápisem TAXI nebo jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením, ač vozidlo taxislužby nebylo vybaveno taxametrem, čímž porušil ustanovení § 21 odst. 7 písm. b bod 2) zák. č. 111/1994 Sb.“. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 3500 Kč. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného dne 13. 8. 2025 č. j. MSK 96904/2025.

6. Krajský soud především připomíná, že přezkum v této věci se týká správního trestání. Podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání. Popis skutku musí přitom podle dlouhodobé judikatury obsahovat takové skutečnosti, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73). Přesně to vyjádřil Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne 16. 3. 2010 č. j. 1 As 92/2009-65, když uvedl: V zájmu právní jistoty obviněného musí být skutek ve výroku popsán dostatečně určitě, aby byl nezaměnitelný s Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 54/2025 jiným skutkem. V tomto smyslu slouží výrok rozhodnutí ústavní hodnotě právní jistoty. Je tak klíčovou normativní částí rozhodnutí, na kterou musí být kladeny vysoké formální požadavky. V návaznosti na trestněprávní doktrínu je třeba i v případě rozhodnutí o přestupku trvat na tom, aby jeho výrok zahrnoval vedle popisu skutku i všechny další okolnosti, které jsou rozhodné pro subsumpci daného skutku pod konkrétní skutkovou podstatu přestupku.

7. V nyní přezkoumávané věci je sice ve výroku rozhodnutí 1. stupně dostatečně označeno místo a čas skutku, také identifikováno vozidlo, avšak zcela chybí jakýkoli popis toho, jakým konkrétním způsobem měl být skutek spáchán. Ve výroku rozhodnutí je pouze obecně citováno příslušné zákonné ustanovení, avšak pro popis konkrétního skutku to nestačí. V daném případě totiž zákonné ustanovení obsahuje více různých možností páchání, a to označení vozidla 1) konkrétní střešní svítilnou (dle § 21 odst. 4 písm. a) bodu 1. zákona o silniční dopravě jde o střešní svítilnu žluté barvy s nápisem TAXI na její přední a zadní straně), nebo 2) nápisem TAXI, nebo 3) jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením. Z výroku rozhodnutí není vůbec zřejmé, kterým způsobem měl být skutek spáchán. I pokud by snad vodítkem měla být pouze tučně vyznačená část výroku (tj. jiným způsobem zaměnitelným s tímto označením), nelze podle soudu takový výrok akceptovat, protože z něj absolutně není možno seznat, v čem vlastně spočíval onen jiný způsob. Nic na tom nemění ani to, pokud byl způsob označení vozidla popsán v odůvodnění rozhodnutí, neboť: Pouze výroková část správního rozhodnutí je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. Z tohoto pohledu se jeví požadavek, aby při ukládání sankce za právní delikt byl ve výroku rozhodnutí také popsán skutek, za který je sankce ukládána, způsobem vylučujícím jeho záměnu s jiným jednáním, zcela oprávněným. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.2.2005, č. j 3 Ads 21/2004).

8. Žalovaný tuto zásadní vadu nijak nenapravil. Za této situace soud nemohl přezkoumat zákonnost rozhodnutí správních orgánů z hlediska žalobních námitek, když ty se týkaly právě ne/zaměnitelnosti označení vozidla.

9. S ohledem na výše uvedené soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a také jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu 1. stupně (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).

10. Procesně úspěšná žalobkyně má v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. nárok na náhradu nákladů řízení, které v daném případě představuje zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč a náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby) po 4 620 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč, v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 54/2025 Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí. Ostrava 16. června 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje