22 A 58/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobců a) Ing. J.Ž., b) Ing. R. Ž., zastoupeni Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28.října 3117/61, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné Obec Horní Suchá, se sídlem Sportovní 2/3, Horní Suchá, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2014 č.j. MSK 177257/2013 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1.4.2014 č.j. MSK 44695/2014, ve věci umístění stavby, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobci se domáhali přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Obecního úřadu Horní Suchá ze dne 1.11.2013 č.j. OÚHS/2317/2013/Mi. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byla k žádosti Depos Horní Suchá a.s. umístěna stavba „Dobudování skládky odpadů Solecká“ na konkretizovaných pozemcích v k.ú.Horní Suchá. Opravným rozhodnutím byla pak jen opravena chyba v parcelním čísle jednoho ze stavbou dotčených pozemků. Žalobci v žalobě namítli, že 1) nesouhlasí s názorem žalovaného, že účinky na okolí budou na úrovni současného provozu, když podle žalobců při stále nových technologiích k ochraně životního prostředí nemohou být tolerovány negativní vlivy provozu na životní prostředí. 2) Skládka se rozšiřuje směrem k nemovitostem žalobců. V řízení měly být zohledněny jejich námitky, aby došlo k provedení reálných hlukových studií, nikoli jen simulací.K tomu nedošlo, krajská hygienická stanice (dále jen KHS) považovala provedenou hlukovou studii za dostačující. KHS se podle žalobců nevypořádala s konkrétními námitkami žalobců. 3) V rozhodnutí 1.stupně je rozpor. Na jednu stranu byly zamítnuty námitky žalobců, kteří navrhovali vybudovat ochranné pásmo zeleně ve formě hliněného valu osázeného porostem mezi skládkou a nemovitostmi žalobců a pásy izolační zeleně podél příjezdových cest, na druhou stranu byla vypořádána připomínka veřejnosti k dobudování ochranného pásma zeleně tak, že bylo již vybudováno v rámci předchozí etapy. 4) V rámci odvolání doložili fotodokumentaci k tomu, že skládka nemá vybudován žádný ochranný pás zeleně, žalovaný se tím nezabýval s poukazem na koncentraci řízení, s tím, že žalobci při řízení na 1.stupni nenamítali neexistenci ochranného pásma. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil k námitkám 4) a 5), že žalobci navrhovali vybudování terénního valu, nikoli ochranného pásma zeleně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K žalobní námitce 1) soud uvádí, že ji považuje za proklamaci, s níž lze obecně souhlasit, avšak soudu není zřejmé, jak konkrétně souvisí s napadeným rozhodnutím žalovaného. Judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví se k zásadě dispoziční vyjadřuje dlouhodobě a setrvale : I při nejmírnějších požadavcích musí být z žaloby poznatelné, v kterých částech a po jakých stránkách má soud naříkané rozhodnutí zkoumat. Soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno (srov. již usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, čj. 6 A 85/92-5). Žalobní námitku 1) nebylo možno přezkoumat. Pokud jde o žalobní námitku 2), z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci podali v rámci řízení na 1.stupni dne 26.8.2013 námitky, správní orgám požádal KHS o vydání závazného stanoviska a doručil jí námitky žalobců. KHS uvedla, že tato stavba byla předmětem posuzování podle EIA, byl vypracován posudek, součástí dokumentace byla hluková a rozptylová studie. KHS popsala postup posuzování a k nemovitostem žalobců uvedla, že nejsou chráněným venkovním prostorem definovaným v zákoně o ochraně veřejného zdraví a nevztahují se na ně hygienické limity příslušného nařízení vlády. Hlukovou studii označila KHS za dostačující. K tomu soud uvádí, že KHS se podle jeho názoru vypořádala konkrétně s námitkami žalobců, navíc k odvolání žalobců požádal žalovaný ministerstvo zdravotnictví o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska KHS, a stanovisko bylo tímto nadřízeným orgánem potvrzeno. Žalobní námitka 2) není důvodná. K žalobní námitce 3) zjistil soud z obsahu správních spisů, že správním orgánem 1.stupně nebylo vyhověno námitce žalobců ohledně zeleně s odůvodněním, že k realizaci takových opatření nevyvstaly požadavky ani z hlukové studie ani ze stanoviska posouzení vlivů na životní prostředí. K připomínce veřejnosti ohledně zeleně pak uvedl správní orgán 1.stupně, že již v rámci 1.etapy bylo stanoveno ochranné pásmo zeleně pro celou stavbu skládky, které bylo rovněž vybudováno. S rozšířením se nepočítá. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl k odvolací námitce žalobců, že žalobci směšují dvě různé věci, a to nový terénní val osázený zelení, a ochranné pásmo zeleně. K tomu krajský soud uvádí, že se ztotožňuje s argumentací žalovaného, který vysvětlil zdánlivý rozpor, a žalobci v žalobě nad rámec toho již nic dalšího neuvedli. Val, osázený zelení, jehož se domáhali žalobci, je terénní úpravou ve smyslu § 3 odst.1 zákona č.183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon) – na rozdíl od (pouze) plošného útvaru - pásu či pásma zeleně, každý z nich má odlišný režim. Pokud jde o stanovisko ministerstva životního prostředí z 28.1.2013, jehož část na str.9, bod 7 byla sdělena k důkazu u jednání, k tomu soud uvádí, že se jedná o stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (tj. „EIA“) a uvádí požadavek pásu izolační zeleně s použitím stromů a keřů vhodné druhové skladby podél jižního obvodu konečného rozšíření skládky (směrem k obci). Soud opětovně zdůrazňuje, že ve stanovisku je řešen pás zeleně, kdežto žalobci se svou námitkou domáhali vybudování terénního valu, takže poukaz na stanovisko MŽP nepodporuje jejich žalobní námitku. Námitku 3) soud tedy neshledal důvodnou. Pokud jde o námitku 4), ta úzce souvisí s předchozí námitkou 3), když žalobci v rámci odvolacího řízení předložili důkazy k námitce, kterou však v rámci řízení před orgánem 1.stupně nevznesli. Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí a uzavírá, že i žalobní námitka 4) je nedůvodná. Krajský soud tedy žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost. Výrok o náhradě nákladů osoby zúčastněné je odůvodněn § 60 odst.5 s.ř.s., když soud jí neuložil žádné povinnosti v řízení a neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 9. listopadu 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu