22 A 62/2022

Rubrum

č. j. 22 A 62/2022 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobkyně: H. D. státní příslušnost Slovenská republika zastoupena advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2022, č. j. OAM-706-124/ZR-2022, ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas doručenou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo žalobkyni zrušeno povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a udělen výjezdní příkaz s platností na 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje T.B. 2 22 A 62/2022 2. Žalobkyně v žalobě namítla, že její trestná činnost musí být posouzena nanejvýš individuálně. Žalobkyně nebyla nikdy odsouzena k nepodmíněnému trestu a s jednou výjimkou je její trestná činnost již zahlazena. Neexistuje obecný důvod obavy z jejího jednání. Žalobkyně citovala předpisy EU a související judikaturu, s tím, že ohrožení některého základního zájmu společnosti musí být skutečné, aktuální a dostatečně závažné. Nelze vycházet jen z odsouzení pro trestný čin, je třeba vzít v úvahu další aspekty jako uložený trest, míru zapojení do trestné činnosti, rozsah škody a tendenci k opakování trestné činnosti.

3. Dále žalobkyně namítla, že její manžel je zcela závislý na její péči, v případě zrušení trvalého pobytu žalobkyně by byl fakticky nucen usilovat o umístění „na sociálním zařízení“. Žalobkyně je matkou a babičkou řady českých občanů, s nimiž udržuje soustavný styk. Žalobkyně připojila k žalobě svazek lékařských zpráv ohledně zdravotního stavu svého manžela (aniž by navrhovala provedení jakýchkoli důkazů soudem).

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobní námitce ohledně trestné činnosti především odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K žalobní námitce ohledně zásahu do rodinného života žalovaný zdůraznil, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádné informace, které by se týkaly vážného zdravotního stavu jejího manžela, ani nespecifikovala žádné další rodinné příslušníky. Taktéž nepředložila žádné doklady o zdravotním stavu manžela, i když k tomu měla dostatek času, nejedná se tedy o novou skutečnost v řízení.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání.

6. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobkyně se nejprve v roce 2005 podílela na jednání, kdy se její spolupachatel pokusil vybrat peníze z bankomatu pomocí cizích platebních karet, poté v letech 2015, 2016 a 2018 se vždy pod smyšlenou záminkou vloudila se spolupachateli do domácností poškozených, kde odcizovali hotovost (22 000 Kč, 96 000 Kč, 30 000 Kč), načež v roce 2021 obdobným způsobem odcizili částku 185 000 Kč, čímž připravili 72letou ženu o celoživotní úspory. Za tuto trestnou činnost byla žalobkyně dvakrát odsouzena k odnětí svobody s podmíněným odkladem, a v případě posledního trestného činu pak k obecně prospěšným pracem a peněžitému trestu. Žalovaný zjistil k osobním poměrům žalobkyně, že je vdaná, bez zaměstnání, bez živnostenského oprávnění, nefiguruje jako statutární orgán žádné právnické osoby, nevlastní v ČR žádnou nemovitost. Žalobkyně se na výzvu dostavila k žalovanému dne 16. 5. 2022, seznámila se se spisem a vyjádřila se takto: „Advokát se vyjádří, velice toho lituji, už se to nebude opakovat.“ Žalobkyně ani kdokoli jiný poté nijak nereagovali, žalovaný rozhodl ve věci dne 24. 8. 2022.

7. Podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění. Shodu s prvopisem potvrzuje T.B. 3 22 A 62/2022 8. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejen, že konkrétně popsal jednotlivé činy, za které byla žalobkyně odsouzena, ale především obsáhle a logicky odůvodnil, v čem spočívá narušení veřejného pořádku a proč je považuje za závažné (str. 3 – 5 rozhodnutí). Soud s jeho hodnocením souhlasí, plně na ně odkazuje a s ohledem na obecnost žalobní námitky pouze zdůrazňuje, že narušování veřejného pořádku mělo u žalobkyně stupňující se tendenci a v posledním případě byla poškozenou osobou dokonce osoba seniorského věku!!! Předchozí tresty neměly na žalobkyni žádný výchovný účinek, a z hlediska posuzování věci žalovaným je lhostejno, zda jsou odsouzení žalobkyně již zahlazena. Žalovaný posoudil všechny okolnosti nanejvýš individuálně, včetně kritérií citovaných v žalobě. Žalobní námitka popsaná v bodě 2. tohoto rozsudku není důvodná.

9. Přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně se žalovaný pečlivě zabýval na str. 5 – 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na což soud opět plně odkazuje. Žalobkyně se seznámila s obsahem správního spisu, měla dostatek času i prostoru na to, aby tvrdila a dokládala skutečnosti, které považovala za důležité. Ze správního spisu ani z žaloby nevyplývá žádný důvod, proč by žalobkyně, ať již sama či pomocí svého zástupce, nemohla reagovat v průběhu správního řízení (mezi seznámením se spisem a vydáním rozhodnutí uplynuly 3 měsíce). Soud na tomto místě, stejně jako žalovaný ve vyjádření k žalobě, poukazuje na § 174a odst. 1 větu druhou zákona o pobytu cizinců, podle něhož je účastník řízení povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Stejně tak je přiléhavý i odkaz žalovaného ve vyjádření na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 271/2015, podle něhož nelze po správních orgánech požadovat, aby pouze z vlastní iniciativy pátraly po osobách, k nimž by účastník mohl mít vytvořeny blízké vazby. Je nepochybné, že se žalovaný zabýval všemi relevantními skutečnostmi, které mu byly známy v době rozhodování, a soud s jeho závěry souhlasí. S ohledem na popsané okolnosti se soud dále nezabýval ani přílohami připojenými k žalobě (které ostatně nebyly navrhovány jako důkazy), ani upřesněním státní příslušnosti manžela žalobkyně (neboť by to na věci nic nezměnilo), natož pak obecně uvedenou „řadou českých občanů“, jejichž matkou a babičkou je údajně žalobkyně. Žalobní námitka popsaná v bodě 3. tohoto rozsudku není důvodná.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

11. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 16. března 2023 Shodu s prvopisem potvrzuje T.B. 4 22 A 62/2022 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje T.B.