22 A 68/2015

Rubrum

22 A 68/2015 – 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce a) P.T. H. a žalobkyně b) P. T. T. T., občanů Vietnamské socialistické republiky, zastoupených Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalované č. j. MV-60637-5/SO-2015 ze dne 9. 6. 2015 a č. j. MV-60627- 5/SO-2015 ze dne 9. 6. 2015, ve věci povolení k trvalému pobytu, takto:

Výrok

I. Řízení vedené pod sp. zn. 22 A 68/2015 a řízení vedené pod sp. zn. 22 A 70/2015 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí. Spojené řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 22 A 68/2015.

II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 9. 6. 2015 č. j. MV-60637-5/SO-2015 a č. j. MV-60627-5/SO-2015 ze dne 9. 6. 2015 se z r u š u j í a věci se v r a c e j í žalované k dalšímu řízení. pokračování -2- 22 A 68/2015

III. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 12 228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Příkop 8, Brno.

IV. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 12 228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Příkop 8, Brno.

Odůvodnění

A. Žalobce a) se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věci pobytu cizinců ze dne 9. 6. 2015, č. j. MV-60637-5/SO-2015 kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a) pro opožděnost proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 7. 7. 2014, č. j. OAM- 612-16/ZR-2014 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvého stupně“), kterým bylo rozhodnuto, že platnost povolení k trvalému pobytu žalobce se dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušuje a dle ust. § 77 odst. 3 předmětného zákona se stanovuje lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Žalobkyně b) se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věci pobytu cizinců ze dne 9. 6. 2015, č. j. MV-60627-5/SO-2015 kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně b) pro opožděnost proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 16. 7. 2014, č. j. OAM- 112-39/ZR-2014 (dále také jen „rozhodnutí správního orgánu prvého stupně“), kterým bylo rozhodnuto, že platnost povolení k trvalému pobytu žalobkyně b) se dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců zrušuje a dle ust. § 77 odst. 3 předmětného zákona se stanovuje lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Žalobce a) i žalobkyně b) podávají obsahově totožné žaloby. S ohledem ke skutečnosti, že žalobcem a) a žalobkyní b), kteří jsou manželé, byly podány žaloby proti skutkově totožným rozhodnutím žalované, rozhodl soud v souladu s ust. § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) o spojení řízení ke společnému projednání a rozhodnutí. pokračování -3- 22 A 68/2015 Žalobci podávají dvě stěžejní námitky, kdy prvá se týká vadného doručení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a druhá omluvitelnosti pobytu žalobců mimo území České republiky, což bylo meritorním důvodem pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Žalobci prvně namítají, že doručení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nelze považovat za řádné, neboť nebyly splněny podmínky pro uložení zásilky. Není možné doručovat rozhodnutí, kterým je mu ukládána tak závažná povinnost, jako je vycestování, a kterým je současně zrušeno oprávnění k pobytu na území České republiky vhozením do poštovní schránky, aniž by tak bylo zajištěno faktické seznámení žalobců s tímto rozhodnutím. Žalobci k tomuto poukazují na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který mimo jiné v nálezu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2637/08 uvedl, že je vždy třeba zvážit konkrétní okolnosti případu a v návaznosti na to zvolit nejvhodnější způsob doručování tak, aby nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků řízení. Správní orgán měl vyvinout zvýšenou míru opatrnosti při doručování rozhodnutí tohoto druhu a zajistit, aby se adresáti fakticky s obsahem takového rozhodnutí seznámili. Žalobci dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 10. 2011, č. j. 8 As 17/2011- 90 (veškerá rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz) zdůrazňují, že správní orgán se měl pokusit o doručení jiným způsobem a teprve poté přistoupit k uložení zásilky a doručení rozhodnutí fikcí. Jak stanoví ust. § 20 zákona č. 500/2004 Sb., správního řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) ve spojení s ust. § 23 téhož zákona, se písemnost uloží, nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem. Za přípustný způsob doručování fyzické osobě považuje § 20 s. ř. doručování na adresu pro doručování, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Právě v povinnosti správního orgánu doručovat i na jiném místě zastižení spatřují žalobci pochybení žalované a správního orgánu prvého stupně, neboť nedostáli své povinnosti vyvinout veškerou snahu a pokusit se písemnost doručit také například v místě zaměstnání adresátů apod. Správnímu orgánu prvého stupně bylo v době doručování rozhodnutí známo, že se na adrese, na kterou mu bylo doručováno již žalobci nezdržují, a na které adrese se zdržují. Taktéž mu byla známa adresa zaměstnavatele žalobce a). Žalovaná odmítnutí odvolání pro opožděnost řádně neodůvodnila a opožděnost neprokázala tak, aby ve věci nebyly důvodné pochybnosti. V rozsahu odmítnutí odvolání pro opožděnost považují žalobci napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. V druhé části žaloby žalobci namítají, že se na území České republiky nezdržovali z omluvitelných důvodů. Ke zrušení trvalého pobytu nemělo být vůbec přistoupeno. Ke splnění podmínek pro doručování fikcí žalovaná plně odkázala na str. 3-5 napadených rozhodnutí. Ke druhé části žaloby žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí není meritorní, ale pouze procesní povahy, proto s odkazem na rozsudek pokračování -4- 22 A 68/2015 NSS ze dne 27. 4. 2012, č. j. 5 As 111/2011-87 považuje námitky in meritum za irelevantní. Navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. B. Z obsahu správních spisů se podává následující. Žalobcům bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Následně bylo správním orgánem prvého stupně z moci úřední zahájeno řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce a) v období let 2009-2012 a žalobkyně b) v období let 2009-2013 nepobývali na území České republiky, když důvody vycestování, které uvedli, orgán prvého stupně nepovažoval za liberační. Proti rozhodnutím, jimiž byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu, byla podána odvolání, ve kterých žalobci namítali, že ke zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dojít nemělo, neboť jak žalobce a), tak žalobkyně b) měli k vycestování vážné důvody, a to především léčení závažného zdravotního stavu, o čemž byly dodány podrobné lékařské zprávy. K doručování prvostupňových rozhodnutí namítali, že tyto pro svůj typový charakter vůbec nemohly být doručovány vhozením do poštovní schránky bez zajištění faktického seznámení se účastníků s písemnostmi, resp. že pro možnost doručování fikcí je zapotřebí nejprve doručovat účastníkům i na jiných místech či jiným způsobem. Napadenými rozhodnutími byla předmětná odvolání, jako opožděná zamítnuta. Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně byla doručována žalobcům na adresu hlášeného místa pobytu R. 189, S., kde si žalobci zásilky nepřevzali. Zásilky byly připraveny k vyzvednutí od 21. 7. 2014, a následně byly 4. 8. 2014 vloženy do schránky. Odvolání byla podána dne 2. 10. 2014 spolu s žádostmi o prominutí zmeškání lhůty, kterým ovšem usneseními ze dne 23. 10. 2014 a 24. 10. 2014 nebylo vyhověno. C. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné. Prvou žalobní námitku, a to že správní orgán měl vyvinout zvýšenou míru opatrnosti při doručování rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a zajistit, aby se adresát fakticky s obsahem takového rozhodnutí seznámil, považuje zdejší soud za příliš obecnou. Odůvodnění je vedeno v rovině formálního konstatování. Platí přitom, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Jestliže žalobce v žalobě vytkne napadenému správnímu rozhodnutí vady jen v obecné rovině, aniž by poukázal na konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, je zcela dostatečné, pokud se k takto obecným námitkám vyjádří krajský soud jen v obecné rovině. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98). pokračování -5- 22 A 68/2015 Tímto postupem by byla ostatně popřena rovnost stran v řízení před soudem a žalovanému správnímu orgánu možnost efektivně hájit své rozhodnutí. Žalobci pouze uvádějí, že správní orgán měl vyvinout zvýšenou míru opatrnosti při doručování rozhodnutí tohoto druhu a zajistit, aby se adresát fakticky s obsahem takového rozhodnutí seznámil. Nicméně blíže svou úvahu nerozvádí, pouze s odkazem na tvrzení Ústavního soudu, které ovšem pouze rámcově uvádí, že: „obecné soudy by měly v každém jednotlivém případě pečlivě zvažovat, zda s okamžikem doručení doručovaného usnesení nejsou spojeny pro adresáta závažné právní důsledky a zda konkrétní okolnosti případu nevyžadují, aby byl zvolen způsob doručování do vlastních rukou. To platí například v případě, kdy proti doručovanému usnesení je přípustný opravný prostředek. Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že je vždy třeba zvážit konkrétní okolnosti případu a v návaznosti na to zvolit nejvhodnější způsob doručování tak, aby nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků řízení.“ Žalobci pouze v obecné rovině namítají, že povinnost vycestování považují za povinnost závažnou, kterážto by neměla být účastníku řízení oznamována vhozením do schránky. Takto formulované námitky nelze považovat za konkrétní a soudně přezkoumatelné. Soud se dále k námitkám žalobců zabýval přezkoumatelností odůvodnění napadeného rozhodnutí, co do tvrzené opožděnosti podání odvolání. O nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů lze hovořit v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006-63, publ. pod č. 1112/2007 Sb. NSS). Žalobci ve svých odoláních předestřeli obsáhlé důvody pro svoje stanovisko, že k doručení prvostupňových rozhodnutí fikcí nemohlo dojít. Z obsahu napadených rozhodnutí soud však soud zjistil, že pouze lakonicky konstatují, že k doručení fikcí došlo 31. 7. 2014, aniž se jakkoli zabývala důvody odvolatelů pro opačný závěr. Neztotožní-li se správní orgán s námitkami účastníků, musí vždy v rozhodnutí vyložit, proč je považuje za liché, mylné či vyvrácené (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/92- 23, či Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46.) Žalovaná ve vyjádřeních k žalobě odkazuje na str. 3-5 napadených rozhodnutí, kde se měla podrobně zabývat naplněním a prokázáním podmínek pro zamítnutí odvolání pro opožděnost. Napadená rozhodnutí ovšem strany 4-5 neobsahují a žalovaná v rámci odůvodnění zamítnutí odvolání z důvodu jejich opožděného podání pouze konstatovala, že k doručení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně došlo dne 31. 7. 2014, a to fikcí, a proto byla odvolání podána po lhůtě. V druhé části žalob byla podána námitka meritorního charakteru, kdy žalobci rozporují, že byly naplněny podmínky pro přistoupení ke zrušení povolení k trvalému pobytu z důvodu vycestování osob mimo území České republiky. Zdejší soud předesílá, že napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími procesní povahy konstatující pouze opožděnost odvolání, aniž by byla jakkoli hodnocena a zkoumána věcná a právní stránka rozhodnutí. S ohledem na rozhodnutí NSS ze dne 27. 4. 2012, č. j. 5 As 111/2011-87 a další souladnou prejudikaturu NSS (srov. např. rozsudek ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002-35, publ. pod č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení pokračování -6- 22 A 68/2015 rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006-105) je nutno zdůraznit, že soud je v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu, nikoliv přistoupit k přezkumu merita věci, v tomto případě naplnění podmínek vydání rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu. Zdejší soud se tedy v souladu se shora uvedeným nebude poslední námitkou žalobců zabývat. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádala s odvolacími námitkami žalobců, a proto je její rozhodnutí nepřezkoumatelné. Proto krajský soud napadená rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc vrátil podle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalované k novému projednání a rozhodnutí. Při novém projednání věci je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovaná byla zavázána k úhradě důvodně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšných žalobců. Náklady žalobce a) tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000,- Kč, zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby ve výši 1 000,- Kč, odměna zástupce za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, ve dvou režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 1 428,- Kč. Náklady žalobkyně b) tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000,- Kč, zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby ve výši 1 000,- Kč, odměna zástupce za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, ve dvou režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 1 428,- Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení tyto částky, a to dle ust. § 64 s. ř. s. ve spojení s ust. § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen o. s. ř.) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. pokračování -7- 22 A 68/2015 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě dne 27. dubna 2017 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu