22 A 73/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce Profi Aldo Stavby, s.r.o., se sídlem v Praze 7, Veverkova 730/20, zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem v Prostějově, Sádky 1605/2, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Jízdárně 3162/3, ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému uložil, aby rozhodl o stížnosti žalobce podané oprávněnou osobou dne 13.1.2016 a zaevidovanou u žalovaného pod č.j. 67943/16/3207-61050-800720, a to do 7 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce upřesnil, že dne 5.11.2016 vydal žalovaný výzvu k zahájení daňové kontroly, kterou doručoval výhradně žalobci, ačkoliv se žalobce nechal zastupovat JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským a plná moc byla žalovanému doručena dne 26.10.2015. Plnou moc žalovaný nezohlednil proto, že se podle něj vztahuje až na zahájenou daňovou kontrolu a nikoliv na zahajování samotné. Proti tomuto postupu podal žalobce prostřednictvím zmocněnce dne 13.11.2016 stížnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce se dne 1.6.2016 u odvolacího finančního ředitelství dovolával nečinnosti. Odvolací finanční ředitelství vydalo dne 21.6.2016 č.j. 28362/16/5100-41452-706053 vyrozumění, jímž žalobce informovalo o odložení podnětu s tím, že stížnost byla podána neoprávněnou osobou (zmocněncem), takže žalovanému nevznikla povinnost se jí zabývat, pročež k nečinnosti dojít nemohlo. Na základě uvedeného skutkového stavu se žalobce domáhá soudní ochrany před nečinností žalovaného. Žalovaný ve vyjádření uvedl předně s odkazem na ustanovení § 261 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen daňový řád), že nevyřízení stížnosti není ve správním soudnictví žalovatelné a v případě nezjednání nápravy touto cestou je prostředkem soudní ochrany žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.), která musí směřovat proti samotnému úkonu, resp. protiprávnímu stavu, který měl být cestou stížnosti zhojen. Proto též žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Pro případ shledání podmínek pro meritorní posouzení žaloby žalovaný vyjádřil svůj souhlas s tvrzením žalobce, že plná moc ze dne 20.10.2015 se vztahuje na zahájení daňové kontroly, ovšem zahájením daňové kontroly je nutno rozumět úkon vymezený v ust. § 87 odst. 1 daňového řádu a nikoliv předchozí výzvu správce daně ve smyslu ust. § 87 odst. 2 téhož právního předpisu, která je vydávána mimo rámec daňové kontroly a má zahájení daňové kontroly teprve umožnit vynucením součinnosti daňového subjektu, bez níž úkon podle § 87 odst. 1 daňového řádu nelze provést. Z těchto důvodů se domnívá, že pro případ meritorního vyřízení věci je namístě zamítnutí žaloby. Podle ust. § 79 odst. 2 věty prvé s.ř.s., ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soudní ochrana proti nečinnosti správního orgánu se poskytuje tehdy, týká-li se nečinnost vydaní rozhodnutí, které je svým charakterem rozhodnutím ve věci samé nebo osvědčením. Krajský soud tak dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán nelze v posuzované věci považovat za nečinný ve smyslu ust. § 79 a násl. s.ř.s., jestliže žaloba namítá nevydání rozhodnutí o stížnosti. Ve svém závěru krajský soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), a to usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21.9.2010 sp. zn. 7Ans 5/2008, publikované v Sb. NSS pod č. 2181/2011, v němž rozšířený senát mimo jiné vyslovil, že je-li žalobou žádána ochrana proti nečinnosti, spočívající v absenci jiného úkonu správního orgánu než je vydání rozhodnutí nebo vydání osvědčení, správní soud žalobu zamítne, neboť žalovaný správní orgán nelze považovat za nečinný podle dílu druhého hlavy druhé, části 3. s.ř.s. Jelikož se jedná o posouzení věci samé, nepřichází v úvahu odmítnutí žaloby dle us. § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Citované stanovisko rozšířeného senátu dává odpověď také na námitku žalovaného, že žaloba měla být odmítnuta, včetně vymezení důvodů, pro které tak krajský soud neučinil a rozhodl ve věci samé. Jelikož soud žalobu neshledal důvodnou, ve smyslu ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. ji zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v soudním řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 20.10.2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu