22 A 84/2017

Rubrum

č. j. 22 A 84/2017 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. K. b) M. K. zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Kubalou sídlem J.V.Sládka 35, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28.října 117, 702 18 Ostrava za účasti: 1) F. K. 2) K. K. 3) M. Š. 4) M. G. 5) A. K. 6) A. R. 7) I. Č. zastoupena advokátem Mgr. Zbyňkem Vašinkou sídlem tř.T.G.Masaryka 1129, 739 01 Frýdek-Místek Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 84/2017 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.3.2017 č.j. MSK 34180/2017, ve věci určení veřejně přístupné účelové komunikace takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 8.3.2017 č.j. MSK 34180/2017se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 8 560 Kč a žalobci b) částku 8 560 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. Jiřího Kubaly, advokáta se sídlem ve Frýdku-Místku, J.

V. Sládka 35.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Horní Domaslavice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 12. 2016 č. j. HoD 37/2015, kterým silniční správní úřad zamítl žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí – určení veřejně přístupné účelové komunikace.

2. Žalobci namítli, že 1) nebylo rozhodnuto o rozšířené části předmětu řízení. Žalobci v průběhu řízení požádali také o určení veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích parc. č. X, č. X a č. X v k. ú. Horní Domaslavice (nad rámec pozemků uvedených v původní žádosti), správní orgán I.stupně ani žalovaný na to nijak nereagovali a tyto pozemky do svých rozhodnutí vůbec nezahrnuli. 2) Napadené rozhodnutí se nevypořádalo s nedokončeným dokazováním před správním orgánem I.stupně. Bez jakéhokoli odůvodnění nedošlo k dokazování navrženému žalobci 6. a 14. 9. 2016. 3) Nezákonný je rovněž postup, kdy nebylo rozhodnuto o návrhu žalobců na přerušení řízení z 28. 11. 2016. 4) Žalobci nesouhlasí s hodnocením svědeckých výpovědí. Zejména z výpovědí pana Š. staršího a pana Š. mladšího je podle žalobců zřejmé, že předmětná komunikace byla a je používána širokou veřejností. 5) Žalobci odmítají názor žalovaného, že pokud bylo k některým nemovitostem zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy, znamená to zánik veřejně přístupné účelové komunikace.

3. Žalovaný ve vyjádření poukázal na to, že odvolací námitky byly formulovány velmi obecně, a tomu odpovídalo napadené rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

5. Pokud jde o žalobní námitku 1), z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci podali návrh na rozšíření předmětu řízení o pozemky, uvedené výše v bodě 2. (dále jen „nově Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 84/2017 navržené pozemky“) dne 17. 6. 2015 a poté ještě dne 6. 9. 2016. Tyto nově navržené pozemky jsou zahrnuty v zápise o místním šetření z 6. 9. 2016 (úsek 2), avšak ve výroku rozhodnutí správního orgánu I.stupně ze dne 16. 12. 2016 nejsou uvedeny vůbec. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se k návrhu na rozšíření předmětu řízení uvádí (str. 6), že to správní orgán s odkazem na § 45 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., v příslušném znění (dále jen „správní řád“) nepovažoval za účelné, proto pokračoval v řízení v rozsahu původní žádosti. Žalobci v (poměrně kusém) odvolání mj. namítli, že rozhodnutí je vadné již v samotné formulaci výroku, kde dokonce chybí označení některých nemovitostí. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí z 8. 3. 2017 zmiňuje o rozšíření návrhu jen v konstatační části a dále se k této věci vůbec nevyjadřuje.

6. Ustanovení § 45 odst. 4 správního řádu, odkazované správním orgánem I.stupně, se zabývá zúžením předmětu řízení nebo zpětvzetím žádosti, což je výlučným právem žadatele. Správní orgány v dané věci však zcela pominuly § 41 odst. 8 správního řádu, podle něhož Požádat o povolení změny obsahu podání účastník může pouze do vydání rozhodnutí (§ 71). Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím není dotčeno ustanovení § 45 odst.

4. Ustanovení odstavců 2 až 4, 6 a 7 platí obdobně. Změnou obsahu podání je přitom i rozšíření předmětu řízení. O takové žádosti rozhoduje v souladu s § 41 správního řádu správní orgán usnesením. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), pokud o takové žádosti není formálně rozhodnuto, má tato vada vliv v závislosti na tom, jak správní orgán dále postupoval – zda se předmětem požadovaným v rozšíření fakticky zabýval (včetně věcného odůvodnění) či jej zcela pominul (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 8. 2014 č. j. 10 As 126/2014-59, ze dne 27. 7. 2016 č. j. 10 As 199/2015-67). V nyní přezkoumávané věci nejen, že nebylo o žádosti žalobců rozhodnuto formálně, ale správní orgány se jí nezabývaly ani fakticky, přinejmenším v odůvodnění rozhodnutí. To vše za situace, kdy nově navržené pozemky byly zahrnuty do místního šetření dne 6. 9. 2016, což mohlo vyvolat dojem, že i o těchto pozemcích bude rozhodováno. Správní řízení tak bylo zatíženo podstatnou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Žalobní námitka 1) je důvodná.

7. K žalobní námitce 2) zjistil soud z obsahu správních spisů, že žalobci dne 14. 9. 2016 navrhli mj. vyslechnout jako svědky vlastníky nově navržených pozemků. Správní orgán I.stupně v odůvodnění rozhodnutí ze dne 16. 12. 2016 uvedl, že výslech těchto osob považuje za nadbytečný vzhledem k tomu, že předmět řízení nebyl rozšířen (str. 6). Žalobci v odvolání mj. namítli, že rozhodnutí bylo vydáno za procesní situace, kdy nebylo dokončeno dokazování. Žalovaný se k této námitce nijak nevyjádřil. Žalobcům tak lze přisvědčit, že jejich odvolací námitka ohledně dokazování nebyla vypořádána. Tato vada by sama o sobě nebyla natolik závažná, aby vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť správní orgán 1.stupně odůvodnil, proč považuje výslechy dalších svědků za nadbytečné, a žalobci formulovali odvolání v tomto smyslu pouze zcela obecně. Žalobní námitka 2) však neoddělitelně souvisí s žalobní námitkou 1) – samotnou otázkou rozšíření předmětu řízení, proto bude nutné, aby se jí správní orgány v následujícím řízení věnovaly v závislosti na tom, jak bude rozhodnuto o žádosti na rozšíření předmětu řízení.

8. K žalobní námitce 3) zjistil soud z obsahu správních spisů, že žalobci navrhli dne 28. 11. 2016, aby řízení bylo přerušeno, s odůvodněním, že rozšířenému senátu NSS byla Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 84/2017 předložena otázka, zda je k existenci veřejně přístupné účelové komunikace nutné, aby byla splněna i podmínka nutné komunikační potřeby, za situace, kdy je zřejmé, že v minulosti byl dán souhlas s jejím užíváním. Správní orgán I.stupně v odůvodnění rozhodnutí ze dne 16. 12. 2016 uvedl, že návrh na přerušení považuje za nadbytečný, když v tomto řízení nebyl prokázán souhlas s užíváním (str. 7). Podle § 64 odst. 2 správního řádu platí, že V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Jak uvádí judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví, smyslem tohoto institutu je zejména umožnit účastníku řízení, aby měl časový prostor k tomu, aby mohl obstarat potřebné doklady, popřípadě aby zvážil, zda na žádosti setrvá. Správní orgán není povinen vždy na žádost účastníka řízení přerušit. Je oprávněn tak neučinit s odvoláním na zásady rychlosti a hospodárnosti správního řízení. V případě opaku by byl umožněn výklad, podle něhož by byl účastník správního řízení oprávněn libovolně a případně i bezdůvodně prodlužovat správní řízení (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 11 A 13/2010-25). V nyní přezkoumávané věci správní orgán logicky a přiléhavě odůvodnil svůj názor, proč nevyhoví žádosti žalobců o přerušení řízení. Krajský soud, aniž by se vyjadřoval k závěrům správních orgánů o tom, zda zde byl či nebyl prokázán souhlas s užíváním, proto považuje žalobní námitku 3) za nedůvodnou.

9. Pokud jde o žalobní námitku 4), ta se týká hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí) k tomu, zda komunikace byla a je či není užívána širokou veřejností. Krajský soud považuje za předčasné se k této námitce vyjadřovat, když v dalším řízení bude nejprve přesně vymezen předmět řízení (viz bod 6. rozsudku) a poté případně prováděno další dokazování ve věci.

10. K žalobní námitce 5) zjistil soud z obsahu správních spisů, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 3) citoval rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 1 As 76/2009, součástí citace je i věta: Skutečnost, že vlastník pozemku nebo jeho právní předchůdce upravil právo cesty a jízdy formou věcného břemene, totiž svědčí spíše tomu, že neměl v úmyslu povolit neomezené užívání komunikace na jeho pozemku neurčitým okruhem osob. Žalovaný tedy nevyslovil žádný tak kategorický závěr, jaký mu žalobci podsouvají. Žalobní námitka 5) je nedůvodná.

11. S ohledem na výše uvedené závěry ohledně žalobní námitky 1) a 2) soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil v souladu s § 76 odst.1 písm. a) a c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

12. Procesně úspěšní žalobci mají v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení. U každého z žalobců to představuje 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady zastoupení advokátem (2 úkony právní služby při zastupování 2 osob – po 2 480 Kč – převzetí věci, sepis žaloby, 2 x 300 Kč režijní náklady, celkem 8 560 Kč). Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zákona č. 99/1963 Sb., v příslušném znění (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje 5 22 A 84/2017 13. Výrok o náhradě nákladů osob zúčastněných je odůvodněn § 60 odst. 5 s. ř. s., když soud jim neuložil žádné povinnosti v řízení a neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 20. září 2018 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje