22 A 88/2021

Rubrum

č. j. 22A 88/2021 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce: A.-T. K. R. M. státní občan Irácké republiky zastoupený advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4 proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2021, č. j. MV-123060-4/SO-2021, ve věci povolení k trvalému pobytu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 88/2021 1. Včas doručenou žalobou se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 7. 2021, č. j. OAM-06164-6/TP-2021, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o povolení k trvalému pobytu.

2. Žalobce v žalobě kromě obecných tvrzení a citací právních předpisů namítl, že pro vyhovění žádosti není podstatné, že se nedostavil k vydání výjezdního příkazu, neboť je zákonnou povinností vydat mu výjezdní příkaz. Dále namítl porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti – správní orgány žalobce nevyslechly, ačkoli se výslechu domáhal. Žalobce také namítl, že správní orgány měly pečlivě zkoumat jeho pracovní a osobní vazby na území ČR, nepřiměřeně zasáhly do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce obstojně ovládá český jazyk, má v ČR družku a přátele, zpřetrhal vazby k zemi původu. Žalobce se v odvolání z opatrnosti vyjádřil i k důvodům zvláštního zřetele hodným, totiž k tomu, že jako voják čelil v zemi původu bezdůvodně šikaně ze strany nadřízených.

3. Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání.

5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce podal dne 19. 4. 2021 žádost o povolení k trvalému pobytu, z níž je patrno, že je svobodný, bezdětný, jeho rodiče a 4 sourozenci žijí v Bagdádu. V přílohách dokládal skutečnosti o svém zdravotním pojištění, zaměstnání, bydlení a poslední rozhodnutí ve věci doplňkové ochrany. Správní orgán 1. stupně shromáždil potřebné informace týkající se jeho dosavadního pobytu na území, vyrozuměl žalobcova zástupce o možnosti seznámit se s podklady a dne 1. 7. 2021 zamítl žalobcovu žádost pro nesplnění podmínek uvedených v § 67 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V odvolání žalobce namítal, že nepovažuje za klíčovou skutečnost, že se nedostavil k vydání výjezdního příkazu, neboť je zákonnou povinností vydat mu výjezdní příkaz, a uvedl podle něj důvody hodné zvláštního zřetele, tedy šikanu ze strany nadřízených v Iráku. Žalovaný zamítl odvolání rozhodnutím ze dne 17. 8. 2021 a v odůvodnění se zabýval podmínkami uvedenými ve všech odstavcích § 67 zákona o pobytu cizinců, včetně důvodů zvláštního zřetele hodných.

6. Jak dále vyplývá z obsahu správních spisů, žalobce byl naposledy před podáním žádosti o povolení k trvalému pobytu v režimu strpění na území podle § 78b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a to do dne 24. 3. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 Azs 297/2020 o odmítnutí žalobcovy kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě o neprodloužení doplňkové ochrany. Postup po zániku strpění na území řeší § 78b odst. 7 zákona o azylu takto: Ministerstvo vyznačí zánik strpění na území v potvrzení o strpění na území a udělí cizinci výjezdní příkaz s platností nejdéle na dobu 1 měsíce. Cizinec je povinen se dostavit za účelem vyznačení zániku strpění na území na ministerstvo bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti. Soud zdůrazňuje znění posledně citované věty právního předpisu, která jednoznačně určuje povinnost cizince Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 88/2021 dostavit se ve stanovené lhůtě na ministerstvo k řešení dalšího pobytového statusu. Žalobce tuto povinnost porušil, a v době podání žádosti o povolení k trvalému pobytu nedisponoval žádným pobytovým oprávněním, což bylo rozhodující z hlediska posuzování nepřetržitého pobytu na území podle § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobcova námitka, že není podstatné, že se nedostavil k vydání výjezdního příkazu, když mu stejně musí být vydán, tak není důvodná.

7. Jak soud ověřil z obsahu správního spisu, žalobce se ani v žádosti ze dne 19. 4. 2021, ani kdykoli později v průběhu správního řízení nedomáhal svého výslechu. Žalobcův zástupce nereagoval ani na výzvu k seznámení se s podklady rozhodnutí, doručil správnímu orgánu pouze odvolání. Správní orgán vycházel z údajů uvedených žalobcem v žádosti, z jím doložených příloh a z informací o dosavadním pobytu žalobce na území. Soud na tomto místě připomíná právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019 č. j. 1 Azs 367/2018-34, podle níž Obecná povinnost správních orgánů opatřovat podklady pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), je doplňována povinností účastníků řízení poskytnout potřebnou součinnost (§ 50 odst. 2 správního řádu), případně označit důkazy na podporu svých tvrzení (§ 52 správního řádu). Podle krajského soudu byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v nezbytném rozsahu, takže žalobní námitka porušení § 3 správního řádu pro nevyslechnutí žalobce není důvodná.

8. O tom, že by měl žalobce v ČR družku, není žádná zmínka v celém správním spise, žalobce to neuvedl ani v odvolání, poprvé až v soudní žalobě. Všemi skutečnostmi tvrzenými i zjištěnými v průběhu správního řízení se jak správní orgán 1. stupně, tak žalovaný zabývali v odůvodnění svých rozhodnutí. Správní orgány poukázaly především na to, že žalobce je svobodný, bezdětný, jeho nejbližší příbuzní žijí v Iráku. Žalovaný vypořádal i žalobcovu odvolací námitku stran jeho obav z návratu do země původu. Správní orgány podle názoru soudu pečlivě zkoumaly žalobcovy vazby na území ČR, bez toho, že by nepřiměřeně zasáhly do jeho soukromého a rodinného života. Ani tato žalobní námitka není důvodná.

9. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

10. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 3. března 2022 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 88/2021 Shodu s prvopisem potvrzuje