22 A 90/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. I. J., zastoupené JUDr. Janou Wranikovou, advokátkou Advokátní kanceláře Pyšný, Srba & partneři, v. o. s., se sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 74307/2014 ze dne 30. 5. 2014, ve věci obnovy územního řízení, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 74307/2014 ze dne 30. května 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jany Wranikové, advokátky Advokátní kanceláře Pyšný, Srba & partneři, v. o. s., se sídlem Občanská 1115/16, Ostrava. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín č. j. ÚPSŘ/17828/2014 ze dne 1. 4. 2014 o zamítnutí žádosti žalobkyně o obnovu územního řízení, které bylo ukončeno územním rozhodnutím Městského úřadu Nový Jičín č. j. ÚPSŘ/58094/2012 ze dne 31. 8. 2012, pravomocným od 4. 10. 2012, o umístění stavby rodinného domu, přípojky inženýrských sítí – splašková kanalizace, dešťová kanalizace, vodovodní přípojka, plynová přípojka včetně odběrného plynového zařízení, přípojka NN; zpevněná plocha, ČOV a jednotná kanalizace, na pozemku parcela č. X (zahrada), X (zahrada), X (zahrada), X (zahrada), X (zahrada), X (zahrada) v katastrálním území Rybí. Žalobkyně se účastnila územního řízení na základě § 85 odst. 2 písm. b) StavZ jako vlastnice záměrem dotčených nemovitostí. Přípustnost žaloby založila na tvrzení, že byla napadeným rozhodnutím nezákonně zkrácena na svých právech, protože v územním řízení provedené důkazy se ukázaly nepravdivými a tyto skutečnosti a důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Byl tudíž naplněn důvod obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Jestliže žalovaný přesto potvrdil rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu, zkrátil tím žalobkyni na jejích právech. Žalobní body stojí na tvrzení o nepravdivosti protokolu č. 734-541/2012 ze dne 13. 7. 2012 o vytyčení hranic mezi pozemky p. č. X, X, X, X, X a X, a přiloženého vytyčovacího náčrtu ze dne 19. 7. 2012, vypracovaných Ing. K. K. a ověřených Ing. A. J. (dále jen „protokolu“). Podle žalobkyně je tento protokol, který Městský úřad v Jičíně, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“) použil jako důkaz a podklad pro územní rozhodnutí, nepravdivý ve světle sdělení Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Nový Jičín č. j. PD-941/2014-804/6 ze dne 28. 1. 2014 (dále jen „sdělení“), a žalobkyní předložených snímků katastrální mapy z původního a obnoveného katastrálního operátu (dále jen „snímků“). Podle těchto důkazů totiž katastrální úřad v důsledku kontroly měřické dokumentace z roku 1933, náčrtu č. položky 5 a geometrického plánu č. 123, změnil v návrhu obnoveného operátu šíři parcely č. X na 2,8 m. Tím pádem se po pravomocném skončení územního řízení změnila i katastrální mapa, a to nejen co do šíře parcely, ale i zobrazení hranice mezi pozemky žalobkyně p. č. X, X a X, a pozemky obce Rybí p. č. X, případně Ing. J. P. a Bc. M. P. (dále jen „stavebníků“) p. č.

X. Protokol, který zobrazuje hranice jinak, se tedy ukázal být nepravdivým, což může odůvodnit jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v územním řízení. Nereálnost protokolu měla být stavebnímu úřadu zřejmá i z geometrického plánu z roku 2002, předloženému mu žalobkyní v kolaudačním řízení. Žalobkyně také polemizovala s názorem odvolacího správního orgánu, že protokol není důkazem ve smyslu § 51 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Ze zmíněných důvodů není pravdou, že místní komunikace IV. třídy, která leží na pozemku p. č. 1671/2, splňuje požadavky ustanovení § 20 odst. 3, 4, 7 a § 23n vyhlášky č. 501/2006 Sb., protože pozemek i komunikace jsou příliš úzké a nemohou tedy být příjezdovou komunikací k pozemku p. č. 920/5. Stavební úřad též na podkladě protokolu stavebníkům chybně povolil umístění stavby přípojky NN ze sloupu elektrického vedení, protože ten podle sdělení a snímků stojí na pozemku žalobkyně, což znamená, že stavebníci měli v územním řízení předložit souhlas žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „StavZ“). Pokud už stavební úřad vyzval stavebníky k doložení protokolu, nemohl z něj vycházet, protože důkazem o skutečné poloze hranic mezi pozemky může být pouze výsledek „zpřesnění geometrického a polohového určení pozemků,“ který jedině je závazný pro právní úkony stran v katastru zapsaných nemovitostí a jen na jeho základě může stavební úřad v případě neshody zúčastněných na poloze hranice rozhodnout o umístění stavby. Toto zpřesnění může provést pouze katastrální úřad na základě souhlasného prohlášení vlastníků a geometrického plánu. Pokud se tak nestalo a protokol nebyl zapsán do katastru, nemohl z něj podle žalobkyně stavební úřad vyjít a spornost hranice mohla být vyřešena již jedině v soudním řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že protokol a sdělení se týkaly něčeho jiného, druhé tedy nemohlo způsobit nepravdivost prvního. Obnova operátu byla vyhlášena až po právní moci rozhodnutí o umístění stavby a podle § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb., zákona o katastru nemovitostí, v posledním účinném znění (dále jen „předchozího katastrálního zákona“) nemohou být právní vztahy dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Stavební úřad navíc stejně nemá pravomoc přezkoumat v územním řízení správnost zákresu hranic pozemků. Žalobkyně konečně ani netvrdí, zda, proč a s jakými následky by mohla skutečnost, že se protokol ukázal nepravdivým, odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Žalovaný též poukázal na to, že jediným důvodem pořízení protokolu byla nepodložená námitka žalobkyně, že sloup elektrického vedení stojí na jejím pozemku. Krajský soud zjistil z obsahu správních spisů, že územní řízení bylo zahájeno dne 23. 4. 2012. Vlastnicí pozemků p. č. st. X, X a X byla žalobkyně, pozemku p. č. X Obec Rybí, pozemků p. č. X a X Ing. J. P., p. č. X, X, X a St. X v SJM J. P., nar. X, a A. P., nar. X, p. č. X a St. X M. N. a p. č. X a X J. D. Dne 13. 6. 2012 žalobkyně vznesla námitky, že projektová dokumentace vychází z chybného zaměření hranic pozemků, jehož správnou podobu může doložit geometrickým plánem. Sloup elektrického vedení se proto ve skutečnosti nachází na jejím pozemku a místní komunikace rozhodně není 3,4 m široká. Při ústním jednání na místě samém dne 14. 6. 2012 mimo jiné J. J. jako zmocněnec žalobkyně požádal o nové zaměření hranic s tím, že geometrický plán do 14 dnů předloží stavebnímu úřadu, který nechť si jej také sám vyžádá u katastrálního úřadu. Stavebník s novým zaměřením souhlasil. Usnesením ze dne 21. 6. 2012 stavební úřad uložil stavebníkům, aby do 30 dnů od doručení usnesení vytyčili hranice mezi pozemky p. č. X a X, X st. pl. a doložili protokol se zaznačením sloupu el. vedení. Dne 7. 8. 2012 stavebník úřadu doložil protokol, ze kterého plyne, že geodet ve dnech 20. 6. a 28. 6. 2012 v terénu vyměřil a označil a do náčrtu poté na podkladě náčrtu -420 ze dne 7. 11. 1933, ZPMZ 669 ve srovnání se stávající katastrální mapou zanesl jednak hranice mezi parcelami, jak byly vyznačeny v soudobé katastrální mapě, jednak jak je tomu v náčrtu z roku 1933. Zaznačil též oplocení a sporný sloup elektrického vedení. Z tohoto protokolu vyplývá, že ať už by skutečnou polohu hranic zachycovala kterákoli ze zobrazených možností, sloup by se nacházel na pozemku stavebníka p. č. X a pozemek p. č. X by na severní hranici byl nejméně 3,3 m široký. Na protokol žalobkyně dne 27. 8. 2012 reagovala námitkou, že přeměření není souladné se zaměřením z roku 1933. Dne 31. 8. 2012 stavební úřad vydal v prvním odstavci uvedené územní rozhodnutí. Dne 26. 2. 2014 žalobkyně požádala správní orgán prvního stupně o obnovu územního řízení, jejíž potřebu podložila zejména výše zmíněným sdělením. Její žádost však byla zamítnuta v prvním odstavci uvedeným rozhodnutím. Podle správního orgánu prvního stupně protokol řeší pouze hranice mezi pozemky p. č. X, X ,X, X, X a st. pl. X, nikoli šíři pozemku p. č.

X. Dne 14. 4. 2014 se žalobkyně odvolala. K odvolání již přiložila i snímky. Odvolací správní orgán napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a potvrdil předchozí prvostupňové rozhodnutí, přičemž protokol i sdělení vyhodnotil zcela stejně. Protokol navíc podle jeho názoru nebyl důkazem, nýbrž podkladem pro územní rozhodnutí. Tento názor je však vysvětlen nesrozumitelně. Geometrický plán z roku 2002, kterým žalobkyně argumentovala, v územním řízení nepředložila, takže ani nemohl být podkladem rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud nejprve předesílá, že má za nedůvodné námitky žalobkyně, že stavební úřad měl v územním řízení jako důkaz použít geometrický plán z roku 2002, neboť tímto žalobkyně napadá postup v územním řízení, nikoli řízení o povolení jeho obnovy, jehož výsledek svou žalobou podrobila soudnímu přezkumu. Totéž platí pro námitku stran „zpřesnění geometrického a polohového určení předmětných pozemků“. Podstatou žalobních bodů je tvrzení, že hranice mezi pozemky p. č. X, X a X na jedné straně a pozemky p. č. X, X a X na straně druhé, vede ve skutečnosti jinudy, než podle údajů katastru nemovitostí v době územního řízení a podle protokolu. V tom případě je pozemní komunikace na pozemku p. č. X užší, než vyžaduje právní řád. Sloup elektrického vedení, z nějž stavební úřad v územním rozhodnutí stavebníkům povolil přípojku, se tím pádem také nachází na pozemku žalobkyně p. č. X, což znamená, že stavebníci měli stavebnímu úřadu doložit také souhlas žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 2 písm. a) StavZ. Nepravdivost protokolu a tedy i důvod obnovy podle § 100 odst. 1 písm. a) s. ř. podle žalobkyně dokládá sdělení a snímky. Dle citovaného ustanovení se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, mimo jiné jestliže se provedené důkazy ukázaly nepravdivými a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

Odůvodnění

napadeného rozhodnutí stojí na závěru, že vytyčovací protokol nebyl důkazem v původním řízení a ani nevyšla najevo jeho nepravdivost. Proto se správní orgány již logicky nezabývaly tím, zda by zjištění nepravdivosti namítaného důkazu mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Se závěry správních orgánů se soud nemůže ztotožnit. Podle názoru soudu je vytyčovací protokol ze dne 19. 7. 2012 nepochybně důkazním prostředkem, a to listinou ve smyslu § 51 odst. 1 věty druhé s. ř., nikoli jiným podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 1 s. ř. Očividně totiž není návrhem účastníka, skutečností známou správnímu orgánu z úřední činnosti či skutečností obecně známou. Není však ani podkladem od jiného správního orgánu, ani orgánu veřejné moci. Ing. K. K. totiž při vytyčování hranic a vypracování protokolu nevystupoval jako správní orgán či orgán veřejné moci, nýbrž jako fyzická osoba – podnikatel na základě živnostenského oprávnění pro výkon zeměměřických činností jako ohlašovací vázané živnosti. Pokud správní orgány tvrdily, že vytyčovací protokol a dopis katastrálního úřadu se týkají každý jiné věci, pak tomuto lze přitakat pouze z toho hlediska, že každá listina sledovala jiný cíl, avšak jejich věcné vyjádření k šířce parcely p. č. X se týká téhož předmětu a je ve vzájemném nesouladu, kdy každý uvádí jinou šířku této parcely. Pro důvodnost žaloby tedy krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil podle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Správní orgány budou vycházet z toho, že vytyčovací protokol je důkazem v původním řízení a tento byl předloženým dopisem katastrálního úřadu ze dne 28. 1. 2014 zpochybněn. Soud nepředjímá, zda byly naplněny všechny podmínky pro obnovu řízení. Bude na správních orgánech, aby zkoumaly, zda je či není naplněna podmínka, že zpochybnění uvedeného důkazu může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Soud při této příležitosti podotýká, že smyslem účastenství žalobkyně v původním řízení byla ochrana jejích věcných práv k nemovitostem, a optikou tohoto smyslu jejího účastenství je nutno posuzovat i rozsah jejích námitek směřujících k povolení obnovy řízení (tj. týkají-li se namítané skutečnosti jejího vlastnického práva k nemovitostem). Právními názory vyslovenými v tomto rozsudku jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení žalobkyně vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně byla v řízení úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000,- Kč, odměna zástupkyně za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, ve dvou režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 1 428,- Kč. Náklady na návrh na vydání předběžného opatření soud žalobkyni nepřiznal, neboť důvodnost resp. nedůvodnost tohoto návrhu vyplývá ze skutečností nezávislých na konečném posouzení věci samé. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř. týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě dne 16. listopadu 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu