22 A 94/2016

Rubrum

Usnesení Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce doc. JUDr. A. K., Ph.D., bytem X, zastoupeného JUDr. Karolinou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Panská 895/6, proti žalovanému Akademickému senátu Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, se sídlem Ostrava-Poruba, 17. listopadu 15/2172, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Ostravě vrací zaplacený soudní poplatek v částce celkem 3.000,- Kč.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby soud určil, že postup žalovaného vůči žalobci spočívající ve volbě kandidáta na děkana Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, ke kterému došlo na jednání žalovaného dne 1. července 2016, byl nezákonný. Žalobce byl jedním z kandidátů na děkana, akademickým senátem byl zvolen jiný kandidát. Nezákonnost postupu žalovaného vyplývala podle žalobce z nesprávného obsazení žalovaného – jeden z hlasujících neměl být podle žalobce v té době členem žalovaného. Krajský soud se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 16.12.2015 č.j. 8 Azs 144/2015-30, soudní řád správní konstruuje čtyři základní žalobní typy, které mají relativně samostatnou procesní úpravu, vzájemně se doplňují a nejsou volně zaměnitelné. Není v dispozici účastníka řízení volit, který z žalobních typů považuje za výhodnější, a jaké řízení bude iniciovat. Určujícím kritériem pro volbu žalobního typu totiž není žalobcova procesní taktika, nýbrž povaha jednání správního orgánu, proti kterému žaloba směřuje. ...Aby žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dostála požadavkům uvedeným v § 82 s.ř.s. a mohla být věcně projednatelná, musí z jejích tvrzení být zcela jednoznačné, že směřuje proti zásahu správního orgánu, který není rozhodnutím. Je pojmově vyloučeno, aby soud v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 s.ř.s. meritorně rozhodoval o situaci, se kterou procesní předpis výslovně počítá a kterou vyhrazuje správnímu rozhodnutí. ...Jak citovaný rozsudek dále podrobně rozebírá, princip subsidiarity zásahových žalob není dotčen novelou účinnou od 1.1.2012 a nadále platí i u určovacích zásahových žalob. ...Smyslem soudního přezkumu nezákonných zásahů je totiž mimo jiné možnost vyslovit zákaz pokračovat v porušování práv. Závěr o nezákonnosti správního rozhodnutí skrze řízení o určení nezákonnosti zásahu by narážel na zásadu presumpce správnosti správních aktů, podle které vyvolává správní rozhodnutí účinky a považuje se za správné a zákonné, dokud není zrušeno zákonem stanoveným způsobem. Efektivní ochranu proti účinkům správních rozhodnutí soud může poskytnout výhradně v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, v němž je nadán pravomocí napadené rozhodnutí zrušit. V daném případě, jak bylo již pojednáno a rozvedeno v rozsudku NSS ze dne 24.11.2011 č.j. 7 As 66/2010-119, konstruuje zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysokých školách) proces jmenování děkanem fakulty jako spolupůsobení akademického senátu a rektora – navrhovatelem je orgán reprezentující akademickou samosprávu, jmenujícím orgánem je monokratický správní orgán. Jednotlivé dílčí kroky procesu (návrh na kandidáty – volba kandidáta – schválení návrhu na jmenování kandidáta do funkce děkana) je završen rozhodnutím o (ne)jmenování děkana rektorem, přičemž toto rozhodnutí je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Volba kandidáta na děkana akademickým senátem fakulty je nedílnou součástí procedury, která sleduje jediný cíl: jmenování děkana rektorem. V tomto světle je tedy třeba pohlížet na volbu kandidáta na děkana akademickým senátem fakulty jako na součást jmenovacího procesu, v němž je právním předpisem předpokládáno vydání konečného rozhodnutí (rektorem), které je soudně přezkoumatelné. Krajský soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě nejsou splněny podmínky řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) a žalobu v souladu s § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. S ohledem na odmítnutí žaloby soud nerozhodoval o návrhu na předběžné opatření, jímž se žalobce domáhal, aby soud nařídil rektorovi Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava zdržet se do rozhodnutí soudu o této žalobě jmenování děkana Hornicko – geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. O vrácení zaplacených soudních poplatků z žaloby a z návrhu na předběžné opatření bylo rozhodnuto v souladu s § 10 odst. 3 větou třetí a § 10 odst.1 větou prvou zákona č.549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 8. 9. 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu