22 Ad 16/2015

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce V.Š., IČ 13440667, zastoupeného JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Milíčova 12, proti žalované České obchodní inspekci – ústřednímu inspektorátu, se sídlem Praha 2, Štěpánská 567/15, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.3.2015 č. j. ČOI 6139/15/O100/4000/14/15/Ad/Št, ve věci správního deliktu, takto: I. Rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 13.3.2015 č. j. ČOI 6139/15/O100/4000/14/15/Ad/Št se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.342,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Richarda Mencnera, advokáta se sídlem Ostrava, Milíčova 20. Odůvodnění: Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Inspektorátu České obchodní inspekce Moravskoslezského a Olomouckého kraje ze dne 10.12.2014 č. j. ČOI 134798/14/4000, kterým mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč pro porušení ust. § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, v rozhodném znění a dále povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce namítal, že správní orgán učinil skutková zjištění pouze na základě tvrzení inspektorů. Ta považoval za dostatečná a správná s odůvodněním, že záznamy jsou sepsány osobami věrohodnějšími. Takovýto závěr však vyžaduje řádně přezkoumatelné odůvodnění, včetně hodnocení důkazů, které vedly správní orgán k tomu, že inspektoři ČOI jsou důvěryhodnější, než žalobce. Z rozhodnutí správních orgánů vyplývá jediné, a to, že inspektor ČOI je důvěryhodnější než žalobce jen proto, že je inspektorem ČOI, a proto má vždy pravdu. Takovýto postup je zjevně protiprávní a svědčí o svévoli správních orgánů obou stupňů. Žalobce uvedl, že jednání inspektora bylo s ohledem na situaci nepřiměřené, situaci profesionálně nezvládl a svého postavení úřední osoby zneužil vůči kontrolované osobě. Namítal, že správní orgány se nezabývaly tím, kde tzv. „poničené dokumenty“ skončily a z jakého důvodu je inspektor, jakožto důkaz, nezajistil. Pro objektivní zjištění skutkového stavu správní orgán nevyslechl žalobce a ani svědky T.Š. a D. P., kteří byli útoku přítomni. Jejich osobní účast u kontroly je zřejmá, jak z protokolu o kontrole ČOI, tak z protokolu o podání vysvětlení na Policii ČR ve věci trestního oznámení podaného samotným inspektorem ČOI. Žalobce uvedl, že nikoli jeho účelovým jednáním, jak tvrdí správní orgány, nedostál své povinnosti poskytnout součinnost, ale jeví se to tak pouze v důsledku neprofesionálního jednání inspektora České obchodní inspekce. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je dle jejího názoru zcela jasně a přezkoumatelně odůvodněno, proč žalovaná považuje úřední záznamy sepsané s inspektory ČOI na Policii ČR Ostrava-Hrabůvka za věrohodnější. Nikde v napadeném rozhodnutí není uvedeno, že „inspektor ČOI je důvěryhodnější než žalobce jen proto, že je inspektor ČOI, a proto má vždy pravdu“. Žalovaná poznamenala, že v napadeném rozhodnutí na straně 3 ve čtvrtém odstavci uvedla konkrétní důvody, na základě kterých dospěla k závěru, že ze strany žalobce došlo k maření výkonu kontroly a proč úřední záznamy sepsané s inspektory ČOI považuje za věrohodnější. K námitce žalobce o nesprávném způsobu provedení kontroly ČOI žalovaná uvedla, že se s ní v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádala a učinila závěr, že kontrolní nákup byl proveden zcela standardním způsobem. Skutkový stav byl dle žalované zjištěn správně. K námitce žalobce, že nevyslechla žalobce a ani svědky T. Š. a D. P., kteří měli být útoku přítomni, uvedla, že z kontrolního protokolu ze dne 20.6.2014 nevyplývá, že by předmětnému incidentu byl přítomen někdo další kromě žalobce a inspektorů ČOI. Neplyne to ani z úředního záznamu sepsaného s žalobcem na Policii ČR v Ostravě-Hrabůvce. Z obsahu spisového materiálu rovněž neplyne přítomnost pana D. P. u prováděné kontroly. Žalovaná má za bezpečně prokázané, že žalobce spáchal předmětný správní delikt, když dne 20.6.2014 v postavení kontrolované osoby neposkytl potřebnou součinnost při výkonu kontroly, čímž ztěžoval výkon kontroly, při které došlo také k napadení úřední osoby. U jednání soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dne 20.6.2014 inspektoři České obchodní inspekce inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého se sídlem v Ostravě Ing. M. H. a Ing. M. K. provedli v provozovně žalobce Artis servis – V. Š., U H. 26, O., kontrolu, jejímž předmětem bylo dodržování zákona č. 634/1992 Sb., konkrétně správnost účtování, informace o ceně, informační povinnosti a informace o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění a dále zákona č. 73/2012 Sb. V protokolu je uvedeno, že pro účely ověření správnosti účtování byl uskutečněn kontrolní nákup, který účtovala vedoucí provozovny T. Š. a že po provedení kontrolního nákupu a vydání dokladu o zakoupení výrobku na vyžádání, v okamžiku, kdy vedoucí provozovny T. Š. požadovala platbu v hotovosti, byl kontrolní nákup pozastaven (stornován) a inspektoři ČOI se prokázali služebními průkazy a zahájili kontrolu. Doklad o zakoupení výrobku mobilní klimatizace model APD - 12CR byl odcizen a zničen podnikatelem V. Š. V protokole se rovněž uvádí, že v době provedení zápisu protokolu o kontrole se do provozovny dostavil muž, který se představil jako podnikatel V. Š. Po tomto sdělení se mu inspektoři zřetelně ústně představili jako pracovníci ČOI a předložili mu služební průkazy. Po sdělení obsahu a výsledku kontroly začal být muž verbálně agresivní, zvyšoval hlas a inspektorům nadával, a říkal jim, že nic nezakoupili. Proto mu inspektor Ing. H. ukázal doklad o zakoupení výrobku mobilní klimatizace, který vydala vedoucí provozovny T. Š. Tento doklad inspektor odložil na desku pracovního stolu, u něhož prováděl zápis protokolu o kontrole. Protokol dále obsahuje informaci, že uvedený muž byl dále verbálně agresivní, znenadání se stolu sebral vydaný doklad o zakoupení výrobku mobilní klimatizace spolu se záručním listem vydaným vedoucí provozovny a tyto dokumenty roztrhal. Inspektor dále v protokolu popsal, že v ten okamžik vstal od pracovního stolu, aby zabránil zničení uvedených dokumentů a požadoval jejich navrácení. Když k dotyčnému muži přistoupil, ten jej rukou odstrčil. Po opětovném přistoupení k muži byl uchopen za klopu polokošile. Ruku mu sundal a požadoval vrácení dokumentů. Označený muž měl odpovědět, že nic nevydá a dále pokračoval v nadávkách. Po tomto napadení inspektor muži oznámil, že zavolá Policii ČR. Kolegyně inspektora následně zavolala na tísňovou linku. Onen muž mezitím z provozovny odjel a požadované poničené dokumenty inspektorům nevrátil. Po příjezdu hlídky Policie ČR muž na provozovně nebyl. Inspektoři následně odjeli na Obvodní oddělení Policie ČR v Ostravě-Hrabůvce, kde byl sepsán úřední záznam ve věci napadení úřední osoby. Výše uvedeným jednáním došlo k porušení § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole tím, že kontrolovaná osoba V. Š. neumožnil kontrolujícím výkon jejich oprávnění stanoveným tímto zákonem a dopustil se tak správního deliktu dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, což bude předmětem správního řízení. Protokol obsahuje také údaj o tom, že nebyl sepsán na provozovně z důvodu napadení inspektora, ale v náhradních prostorách, a proto v protokolu chybí podpisy osoby přítomné kontrole. Spis obsahuje dále úřední záznamy o podaném vysvětlení, které byly sepsány na Policii ČR, Obvodní oddělení Ostrava-Hrabůvka dne 20.6.2014 s inspektory Ing. M. H. a L. M. K. Oba inspektoři Ing. M. H. a L. M. K. popsali průběh kontroly a incident s žalobcem shodně jako je zaznamenáno v protokole o kontrole s tím, že incidentu kromě inspektorů a žalobce žádná další osoba přítomna nebyla. Žalobce byl na policii podat vysvětlení 8.7.2014, o čemž byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu. Žalobce kromě jiného uvedl, že dne 20.6.2014 ve firmě pracovala jeho zaměstnankyně dcera T. Š. Ta mu telefonicky oznámila, že se do firmy dostavili pracovníci České obchodní inspekce a provádějí kontrolu. Po příchodu žalobce na místo samé se mu oba inspektoři představili a ukázali mu průkazy České obchodní inspekce a sdělili mu, že provedli kontrolní nákup mobilní klimatizace. Žalobce se jich dotázal, jak kontrola probíhala a oni jej seznámili s údajným pochybením, které spočívalo v tom, že mobilní klimatizace nemá výrobní štítek v českém jazyce a nebyli seznámeni s cenou. Na doplňující dotaz mu inspektoři sdělili, že s cenou sice byli seznámeni, ale pouze ústně, což nestačí. Proti tomu se žalobce ohrazoval s tím, že dostali veškerou informaci o ceně a že mobilní klimatizace nebyla označena cenou z toho důvodu, že byla u dveří připravena na expedici v originálním obale. Žalobce dále vypověděl, že poté přistoupil ke stolu, za nímž seděl pracovník České obchodní inspekce, naprosto klidným způsobem vzal se stolu vystavený doklad o koupi, aby se seznámil s jeho obsahem. V té chvíli pracovník ČOI prudce vyskočil ze židle a napadl jej. Došlo k fyzickému kontaktu. Žalobci se jej podařilo setřást, a aby konflikt nestupňoval, firmu opustil. Celou situaci viděl z chodby svědek D. P., který tam stál u rozbalené klimatizace a čekal na pokyny. Na otázku, kde se v době jeho jednání s pracovníky České obchodní inspekce nacházela jeho dcera T. Š., příp. další pracovnice N. N., žalobce odpověděl, že byly v kanceláři, která se nachází za stěnou místnosti, v níž jednal s pracovníky ČOI, přičemž obě se nacházely ve vzdálenosti cca 10 až 15 m. Dne 4.11.2014 vydal správní orgán I. stupně příkaz, jímž žalobci za správní delikt, kterého se měl v postavení kontrolované osoby dopustit ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole tím, že nesplnil povinnost podle § 10 odst. 2 tohoto zákona poskytnout kontrolujícímu potřebnou součinnost, když inspektorům ČOI vzal doklad o zakoupení klimatizace a záruční list a oba tyto dokumenty roztrhl a současně inspektory hrubě slovně osočoval a vedoucího kontrolní skupiny napadl – byť poměrně málo intenzivně – i fyzicky, byla uložena podle § 16 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole pokuta ve výši 10.000,- Kč. Proti příkazu podal žalobce v zákonné lhůtě odpor. Následně správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí dne 10.12.2014 č. j. ČOI 134798/14/4000, v němž rozhodl shodně jako v uvedeném příkazu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž popisoval svou verzi skutkového děje a tvrdil, že „přistoupil ke stolu, na němž byly doklady položeny, dokumenty vzal do rukou a chtěl si je prohlédnout. V tom okamžiku se inspektor prudce zvedl ze židle a vrhnul se na něho, resp. právě na ony dokumenty. Při odvracení útoku inspektora byly dokumenty pokrčeny a poničeny. Není pravdou, že by chtěl dokumenty zničit, k tomu neměl žádný důvod. Naopak chování inspektora bylo s ohledem na situaci nepřiměřené a zjevně celou situaci profesionálně nezvládl a svého postavení úřední osoby vůči kontrolované osobě zneužil.“ Namítal, že správní orgány se nezabývaly tím, kde „poničené dokumenty“ skončily a z jakého důvodu je inspektor, jakožto důkaz, nezajistil. Dále uvedl, že pro objektivní zjištění skutkového stavu správní orgán nevyslechl samotného žalobce ani svědky T. Š. a D. P., kteří byli útoku přítomni, což plyne z protokolu o kontrole a dále z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci trestního oznámení učiněného samotným inspektorem České obchodní inspekce. Žalobce vyslovil názor, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně spočívá v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci. Žalobce nedostál své povinnosti poskytnout součinnost při kontrole nikoliv vlastním jednáním, ale v důsledku neprofesionálního jednání inspektora ČOI, který zápasem dokumenty poničil. Žalovaná rozhodnutím ze dne 13.3.2015 č. j. ČOI 6139/15/O100/4000/14/15/ Ad/Št odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalovaná neprovedla žalobcem navržené důkazy s argumentací, že z kontrolního protokolu ze dne 20.6.2014 nevyplývá, že by danému incidentu byl přítomen někdo další kromě žalobce a inspektorů ČOI, což je zřejmé i z úředního záznamu sepsaného s žalobcem na Policii ČR v Ostravě-Hrabůvce. Z něho bylo zjištěno, že pracovnice N. N. a T. Š. byly v jiné kanceláři ve vzdálenosti cca 10 až 15 m. Z kontrolního protokolu ze dne 20.6.2014 neplyne, že by pan D. P. byl kontrole přítomen. K námitce, že se nikdo nezabýval tím, kde předmětné doklady skončily, žalovaná odkázala na obsah kontrolního protokolu, v němž je uvedeno, že žalobce odjel z místa kontroly a požadované poničené dokumenty inspektorům ČOI nevrátil. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Podle § 50 odst. 1 správního řádu, k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Podle § 52 správního řádu, účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Podle § 50 odst. 3 správního řádu, správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Podle § 28 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), nestanoví-li zákon jinak, postupuje se při kontrole podle správního řádu. Co se týče námitky žalobce o nesprávném způsobu provedení kontroly Českou obchodní inspekcí s argumentací, že kontroloři provedli kontrolu na místě samém tak, že se kontrolované osobě prokázali průkazy České obchodní inspekce ještě před tím, než byl prodej zcela dokončen a tím prodávajícímu znemožnili, aby prodej dokončil v souladu se zákonem, krajský soud uvádí následující. Z protokolu o kontrole zcela jednoznačně plyne, že inspektoři ČOI v kontrolované provozovně žalobce projevili zájem o koupi mobilní klimatizace. Prodávající T. Š. jim sdělila, že na provozovně mají k dispozici pouze jeden kus mobilní klimatizace. Byl proveden kontrolní nákup a prodávající byl vystaven doklad o zakoupení a záruční list. Po převzetí dokladu o zakoupení a záručního listu a před předáním požadované částky, byl kontrolní nákup stornován a inspektoři ČOI se prokázali služebními průkazy a zahájili kontrolu. Námitka žalobce, že kontrola byla provedena nesprávně, že se inspektoři kontrolované osobě prokázali průkazy ČOI ještě předtím, než byl prodej zcela dokončen a prodávajícímu znemožnili, aby prodej dokončil v souladu se zákonem, tak není důvodná. Důvodnou naopak soud shledává námitku žalobce, že závěr o skutkovém stavu věci učinily správní orgány toliko na základě protokolu o kontrole a úředních záznamů o podaném vysvětlení na Policii ČR a neprovedly jím navržený důkaz výslechem svědka D. P. V posuzované věci správní orgány shledaly naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole tím, že žalobce nesplnil povinnost podle § 10 odst. 2 tohoto zákona poskytnout kontrolujícímu potřebnou součinnost, když inspektorům ČOI vzal doklad o zakoupení klimatizace a záruční list a oba tyto dokumenty roztrhl a současně inspektory hrubě slovně osočoval a vedoucího kontrolní skupiny napadl – byť poměrně málo intenzivně – i fyzicky. Jak výše uvedeno žalobce v průběhu správního řízení popisoval skutkový děj v podstatných rysech zcela jinak. Tvrdil, že po příjezdu na provozovnu poté, co mu oba pracovníci ČOI ukázali průkazy České obchodní inspekce a sdělili mu, že provedli kontrolní nákup mobilní klimatizace a že nebyli seznámeni s cenou, přistoupil ke stolu, za kterým seděl pracovník ČOI a naprosto klidným způsobem vzal se stolu vystavený doklad o koupi, aby se seznámil s jeho obsahem. V této chvíli pracovník ČOI prudce vyskočil ze židle a napadl jej. Došlo k fyzickému kontaktu. Při odvracení útoku inspektora byly dokumenty pokrčeny a poničeny. Aby se konflikt dále nestupňoval, žalobce z firmy odjel. Žalobce popřel, že by chtěl dokumenty zničit. Uvedl dále, že chování inspektora bylo nepřiměřené dané situaci a zcela zjevně ji profesionálně nezvládl. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhl výslech svědků T. Š. a D. P. D. P. měl celou situaci vidět z chodby. T. Š. se měla nacházet v jiné kanceláři, a to za stěnou místnosti, v níž jednal s pracovníky ČOI, a to ve vzdálenosti cca 10 až 15 m. Krajský soud spatřuje v odmítnutí výslechu svědka D. P. s odůvodněním správního orgánu, že z kontrolního protokolu ze dne 20.6.2014 nevyplývá, že by pan D. P. byl kontrole přítomen, za porušení práva žalobce na spravedlivý proces, když správní orgány tímto postupem zcela vyloučily provedení důkazu, který žalobce navrhl k prokázání pravdivosti jeho tvrzení. Závěr o skutkovém stavu věci tak učinily toliko na základě jednostranných důkazů. U navrhovaného svědka D. P., který dle žalobce celou situaci viděl z chodby, lze důvodně předpokládat, že svými smysly vnímal skutečnosti, jak se udály. Co se týče výslechu T. Š., zastává krajský soud názor, že za situace, kdy žalobce uvedl, že se navrhovaná svědkyně měla nacházet v jiné místnosti ve vzdálenosti cca 10 až 15 m od místa, kde probíhalo jeho jednání s inspektory ČOI, a u samotného jednání s inspektory ČOI nebyla, nebyl tento navrhovaný důkaz potřebný a podstatný pro zjištění skutkového stavu věci a pokud správní orgán tento důkaz neprovedl, nelze mu nic vytknout. Protože ve správním řízení došlo shora popsaným způsobem k porušení práva žalobce na spravedlivý proces odmítnutím výslechu navrženého svědka D. P. a rozhodnutí správních orgánů tak nevyšlo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, krajský soud v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost a věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž je třeba, aby bylo respektováno právo žalobce na obhajobu a byl vyslechnut svědek D.P. navržený v jeho prospěch. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého procesně úspěšnému žalobci vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, sepis žaloby a zastoupení u jednání soudu dne 30.11.2016 po 3.100,- Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve spojení s § 7 bod 5 téže vyhlášky, 3 režijních paušálů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH 2.142,- Kč (21 % z částky 10.200,- Kč). K nákladům řízení dále náleží soudní poplatek 3.000,- Kč. Náklady řízení tak činí celkem 15.342,- Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 30.11.2016 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu