22 Af 2/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce NAPKO, spol. s r.o., se sídlem Jilemnického 29/46, Olomouc-Nedvězí, zastoupeného JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem Dobrovského 25, Olomouc, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2013 č.j. 46060-3/2013-900000-304.4 a č.j. 46062-3/2013-900000-304.4, ve věcech antidumpingového cla, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedených rozhodnutí žalovaného, jimiž byla zamítnuta žalobcova odvolání a potvrzena rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen celní úřad) ze dne 12.8.2013 č.j. 34122-12/2013-580000-11 a č.j. 34122-13/2013-580000-11. Prvým rozhodnutím celní úřad dodatečně vyměřil žalobci antidumpingové clo ve výši 999.936,- Kč a druhým rozhodnutím dodatečně vyměřil žalobci antidumpingové clo ve výši 2.108.839,- Kč a penále ve výši 421.768,- Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že celní úřad rozhodl v obou případech o propuštění zboží do režimu volný oběh s tím, že jako země původu byla uvedena Malajsie. Na základě šetření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen OLAF) vedl pak celní úřad řízení o dodatečném doměření antidumpingového cla, neboť podle zprávy OLAF bylo zboží původem z Číny. Žalobce namítl, že: 1) se nejednalo o konečnou zprávu OLAF, neexistuje přímý důkaz o čínském původu zboží, měli být vyslechnuti pracovníci OLAF ke skutečnostem, na základě nichž získali informace. Ze zprávy není zřejmý pohyb konkrétního zboží. Celní úřad opřel své závěry výhradně o zprávu OLAF. 2) Žalobce předkládal v řízení důkazy o malajsijském původu zboží, a to certifikát vydaný malajsijskou vládou, mandátní smlouvu ze dne 8.1.2010 a kupní smlouvu ze dne 10.2.2011, na základě níž žalobce nakoupil zboží – lana vyrobená v Malajsii. Celní úřad se s těmito důkazy nevypořádal. 3) Celní úřad nevyhověl žalobcově žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům a k doložení dokladů. Lhůta byla objektivně nesplnitelná vzhledem ke vzdálenosti mezi kupujícím a prodávajícím a s ohledem na obecně známou obtížnost komunikace s obchodníky v této oblasti. 4) Odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaného jsou nepřezkoumatelná, víceméně pouze shrnují obsah odvolání, ale neuvádějí konkrétní důvody rozhodnutí. 5) Penále je nezákonné, když žalobce neporušil žádnou povinnost, nic nezavinil. Sankce je nepřiměřeně vysoká, žalobce se její úhradou může dostat do velkých finančních obtíží. Žalovaný ve vyjádření k žalobě jednak odkázal na argumentaci uvedenou v napadených rozhodnutích a dále uvedl, že žalobce neuplatnil důkazy mandátní a kupní smlouvou ve správním řízení, ale až v žalobě, tyto důkazy nejsou součástí správního spisu. Lhůta k vyjádření nebyla žalobci prodloužena s ohledem na důvody, uváděné žalobcem v žádosti. Penále podle § 251 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád) vzniká přímo ze zákona, celní úřad zde nemá žádný prostor pro správní uvážení. Navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci bylo ve dvou případech propuštěno do volného oběhu zboží – splétaná lanka a předloženy doklady o nepreferenčním původu zboží (CERTIFICATE OF ORIGIN). Dne 19.6.2012 byl celnímu úřadu doručen výsledek následné verifikace dokladů původu, když nebyl prokázán (potvrzen) malajský nepreferenční původ tohoto zboží. Dne 30.5.2013 byl celní správě doručen výsledek šetření OLAF, z něhož vyplynul čínský původ tohoto zboží (porovnání vstupních a výstupních prohlášení ke zboží z malajské bezcelní zóny přístavu Klang, nákladní listy, zjištěny kontejnery, názvy jednotlivých přepravních lodí, odesílatel i správce zboží v bezcelním pásmu). Celní úřad zahájil s žalobcem dne 28.6.2013 řízení o dodatečném vyměření antidumpingového cla a dne 12.8.2013 vydal rozhodnutí o doměření (a v jednom z případů taktéž o penále). O žalobcově odvolání rozhodl žalovaný napadenými rozhodnutími dne 7.11.2013. K otázce zprávy OLAF, jejímu obsahu a významu se žalovaný vyjadřoval konkrétně, podrobně a přesvědčivě na str. 3-4 napadených rozhodnutí a s jeho závěry krajský soud souhlasí a pro stručnost na ně odkazuje. Soud plně souhlasí se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 10.8.2011 č.j. 1 Afs 48/2011-80 (resp. 1 Afs 44/2011-85, jednalo se o spojené spisy), na něž odkázal žalobce v žalobě, tedy s tím, že na zprávu OLAF se vztahují stejná pravidla hodnocení jako na úřední zprávy vnitrostátních správních kontrolorů. V daném případě obsahovala tato zpráva natolik jasné, určité a konkrétní informace popírající žalobcem deklarovaný původ zboží, že soud v souladu s celními orgány považuje následně zjištěný skutkový stav za dostatečný, proto by také bylo nadbytečné vyslýchat pracovníky OLAF. Z rozsudku NSS č.j. 1 Afs 44/2011-85 dále vyplývá, že není na závadu, pokud se jedná např. o průběžnou či předběžnou zprávu OLAF, pokud samozřejmě splňuje výše uvedené parametry. Žalobní námitka 1) není důvodná. Pokud jde o 2) námitku, je třeba především říci, že k certifikátům vydaným malajskou vládou a předloženým žalobcem se vyjadřoval jak celní úřad (str. 2-3 rozhodnutí), tak žalovaný (str. 4-5 rozhodnutí), není tedy pravdou, že by se správní orgány s těmito certifikáty nevypořádaly. Ostatní důkazy, které žalobce zmínil v žalobě (mandátní smlouva, kupní smlouva), však žalobce v řízení o dodatečném vyměření antidumpingového cla nepředložil, jak soud ověřil ze spisového materiálu a jak vyplývá taktéž z vyjádření žalovaného k žalobě (navazující na sdělení celního úřadu ze dne 11.2.2014). Žalobce na vyjádření žalovaného navíc již nijak nereagoval. Žalobní námitka 2) je nedůvodná. Žalobní námitka 3) je opakováním odvolací námitky, s níž se žalovaný již vypořádal v odůvodnění napadených rozhodnutí na str.

5. Soud doplňuje, že správní spisy obsahují dvě žalobcovy žádosti o prodloužení lhůty, ani jedna z nich však neuváděla důvody, které zmínil žalobce v žalobě, jejich odůvodnění je zcela odlišné a nesrovnatelně banálnější: totiž nepřítomnost jednatele a čerpání dovolených. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že k prodloužení lhůty jsou zapotřebí závažné důvody (srov. § 36 odst. 1 daňového řádu) a žalobce v žádostech nic takového neuváděl. Žalobní námitka 3) je nedůvodná. Ani žalobní námitku 4) neshledal soud důvodnou – jednak ji považuje za velmi obecnou, jednak nesouhlasí s žalobcovým tvrzením, že by snad žalovaný neuvedl konkrétní důvody svých rozhodnutí. Obě napadená rozhodnutí obsahují konkrétní argumentaci k jednotlivým žalobcovým odvolacím námitkám a spolu s odůvodněním rozhodnutí celního úřadu, na něž také odkazují, tvoří smysluplný a plně dostačující celek. Pokud jde o penále, jeho konstrukce je zřejmá z § 251 daňového řádu. Vzniká při splnění zákonem stanovených předpokladů, bez ohledu na žalobcovo „zavinění“, a odvíjí se od částky doměřené daně, bez ohledu na další okolnosti. Celní úřad tedy nemá žádný prostor pro úvahy o ne/použití či výši penále. Pokud jde o dopady do žalobcovy finanční sféry, soud připomíná, že daňový řád obsahuje zmírňovací prostředky, jichž může žalobce využít, stejně jako bylo na žalobci, aby případně požádal o odkladný účinek žaloby v tomto soudním řízení, což neučinil. Žalobní námitka 5) je nedůvodná. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 25. 8. 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu