22 Af 45/2013

Rubrum

22 Af 45/2013 – 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce Seniorcentrum Opava, příspěvková organizace, se sídlem Rolnická 24, Opava, zastoupeného společnosti DASOLI, s. r. o., daňovým poradcem se sídlem Masařská 324/8, Opava, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 5941/12-1202-804726 ze dne 15. listopadu 2012, ve věci daně z příjmů právnických osob, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 5941/12-1202-804726 ze dne 15. listopadu 2012 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám společnosti DASOLI, s. r. o., daňového poradce se sídlem Masařská 324/8, Opava. pokračování -2- 22 Af 45/2013

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 5941/12-1202-804726 ze dne 15. listopadu 2012, jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě č. j. 227560/12/384911801573 ze dne 31. 5. 2012. Žalovaný zčásti odvolání vyhověl, nepřisvědčil však žalobci co do argumentace, týkající se možnosti uplatnění odpisů hmotného majetku; došlo tak ke zvýšení daňové povinnosti žalobce na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány nesprávně vyloučily možnost uplatnění odpisů hmotného majetku jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDzP“), a to proto, že žalobce jakožto příspěvková organizace nebyl vlastníkem odepisovaného majetku; uvedené vyloučení odpisů vedlo ke zvýšení základu daně o 983 462 Kč. Žalobce poukázal na zákon č. 216/2009 Sb., jímž bylo novelizováno ustanovení § 28 odst. 1 ZDzP tak, že mezi poplatníky, oprávněné odepisovat hmotný majetek, byla zařazena i „organizace zřízená územním samosprávným celkem příslušná hospodařit s majetkem svého zřizovatele“. Skutečnost, že žalobce je právě takovouto osobou, je mezi účastníky nesporná. Dle žalobce žalovaný nad rámec zákona uplatňuje další podmínku,a to skutečnost, že příspěvková organizace příslušná hospodařit s majetkem svého zřizovatele musí být zároveň vlastníkem odepisovaného majetku. Zřizovatel žalobce, jímž byla obec, nemohl majetek odepisovat do roku 2012 vůbec; postupem žalovaného tak nastala situace, že daňové odpisy nemohl uplatnit nikdo. Je tak bezpředmětná argumentace žalovaného, že by mohlo dojít k duplicitnímu odpisu. Skutečnost, že část odpisů mohla být odvedena do rozpočtu zřizovatele, nijak nesouvisí s podstatou sporu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí a na zprávu o daňové kontrole. Setrval na názoru, že příspěvková organizace zřízená územním samosprávným celkem může uplatňovat daňové odpisy hmotného majetku jen v případě, že tento majetek nabyla do svého vlastnictví. Definiční znak příslušnosti k hospodaření s majetkem územního samosprávného celku se vztahuje k vymezení osoby poplatníka, nikoli k vymezení majetku, který může být odepisován. Odvolal se rovněž na totožný právní názor obsažený ve Sdělení Ministerstva financí č. j. 15/73 525/2009-151. Dodatečný platební výměr byl proto co do otázky posouzení daňových odpisů správný a byl v tomto rozsahu též napadeným rozhodnutím potvrzen. K 31. 12. 2012 zanikly finanční úřady a finanční ředitelství zřízené podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a jejich působnost převzaly orgány finanční správy příslušné podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFS“). Působnost Finančního ředitelství v Ostravě přešla v souladu s ustanoveními § 20 odst. 1 a 2 ve spojení s § 7 písm. a) ZFS na Odvolací finanční pokračování -3- 22 Af 45/2013 ředitelství, které se stalo žalovaným v souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 24. 1. 2012 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na dani z přidané hodnoty a dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010. Během této kontroly bylo mimo jiné zjištěno, že žalobce uplatnil odpisy z nemovitého majetku, který mu byl svěřen jeho zřizovatelem, jímž je Statutární město Opava. V důsledku této skutečnosti byla mimo jiné správcem daně vyloučena z nákladů částka ve výši 983 462 Kč, která byla dle názoru správce daně uplatněna neoprávněně s ohledem na právní názor finančních orgánů, uvedený výše. V tomto rozsahu byl platební výměr napadeným rozhodnutím potvrzen. Pokud se týče otázky, která byla mezi účastníky sporná, byla tato otázka zodpovězena v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 98/2014-31 ze dne 28. 1. 2015 tak, že v době od 20. 7. 2009 do 31. 12. 2013 organizace zřízená územním samosprávným celkem příslušná hospodařit s majetkem svého zřizovatele odepisovala podle § 28 a násl. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nejen majetek, který sama vlastnila, ale i hmotný majetek svého zřizovatele, jímž byla příslušná hospodařit. Tímto byla vyřešena identická otázka, která je v projednávané věci sporná mezi účastníky a krajský soud nemá důvod se od závěrů Nejvyššího správního soudu odchýlit. Za této situace krajskému soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátit žalovanému k dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého procesně úspěšnému žalobci vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000,- Kč, odměna zástupce za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, ve dvou režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 1 428,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí pokračování -4- 22 Af 45/2013 právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám daňového poradce, který žalobce v řízení zastupoval. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě dne 24. září 2015 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu