22 Af 6/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 17889-6/2013-900000-304.4 ze dne 7. 11. 2013, ve věci doměření cla ze zboží propuštěného do režimu volného oběhu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry Celního ředitelství Olomouc (dále jen „správního orgánu prvního stupně“) na dovozní clo ze zboží propuštěného do režimu volného oběhu v souhrnné výši 1 174 763,- Kč. Žalobce svou žalobu rozdělil do následujících žalobních bodů:

1. Správní orgán prvního stupně zboží špatně zařadil. Odpovídá totiž kódu 9018 90 85 00, 9018 90 84 00, resp. 9019 10 90 00 kombinované nomenklatury celního sazebníku, nikoli kódu 8543 70 90 99, pročež mělo clo správně činit 0 %, nikoli 3,7 %. Zboží je určeno pro lékaře, odbornou praxi a léčebné účely a právě v této oblasti se skutečně používá. Vzhledem k účelu použití je tudíž „ostatním elektroléčebným přístrojem“ ve smyslu celního sazebníku. Tím spíše, že přináší léčebné výsledky. Podle vysvětlivek k č. 9018 se tyto přístroje používají pouze v profesionální lékařské praxi „v drtivé většině případů“; je tedy vidět, že tomu tak není vždy a že použití v odborné praxi není nezbytně nutné. Prvořadý je přitom účel použití, nikoli okolnost, kdo zboží používá. Zařazení pod číslo prosazované žalovaným navíc znamená vysoké clo, markantní zvýšení kupní ceny a tedy neprodejnost, což je ve světle léčebného potenciálu zboží nemorální.

2. Správní orgán prvního stupně neprovedl po kontrole správnosti celního prohlášení po propuštění zboží navržené důkazy k účelu jeho použití. Svůj názor opřel pouze o vysvětlivky k jednotlivým kódům sazebníku a nedal žalobci prostor prokázat svá tvrzení. I přesto, že žalobce opakovaně tvrdil, že je třeba důkazy provést před projednáním zprávy o kontrole po propuštění zboží, při kterém již byl postaven před hotovou věc. Že se prvostupňový správní orgán pokoušel co nejrychleji dospět do konečné fáze před vydáním platebních výměrů, je znát i z toho, že žalobcova právního zástupce k projednání zprávy o kontrole předvolal na první den po jeho návratu ze zahraniční dovolené, aniž by si ověřil, zda zástupce v tu dobu není pracovně vytížen na jiném místě. Žalobce proto navrhuje soudu, aby tyto důkazy provedl sám. Podle žalobcova názoru dále správní orgán neunesl důkazní břemeno, jestliže neprokázal, že jsou žalobcova tvrzení o účelu použití zboží nepravdivá.

3. Správní orgán prvního stupně doručil dodatečné platební výměry žalobcovu právnímu zástupci, ačkoli jej už nezastupoval, což znamená, že si žalobce jeho rozhodnutí zákonným způsobem nepřevzal. Dne 19. 10. 2012 totiž žalobce odvolal plnou moc, téhož dne advokát toto odvolání odfaxoval prvostupňovému správnímu orgánu. Dne 22. 10. totéž s elektronickým podpisem poslal na mailovou adresu [email protected], kterou objevil na webových stránkách úřadu. Podle žalovaného faxová zpráva neobsahovala odvolání plné moci, což ovšem není pravda. Ze zmíněných důvodů je též zřejmé, že zpráva o kontrole nebyla s žalobcem vůbec projednána.

4. Správní orgán prvního stupně do dne vydání dodatečných platebních výměrů nerozhodl o námitce podjatosti, což znamená, že je vystavily neoprávněné osoby. Výměry přitom nebyly neodkladnými úkony. Žalovaný měl námitku posoudit sám v odvolacím řízení. Zanedbáním této povinnosti porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Žalobce podložil žalobní body mnoha odkazy na judikaturu. Žalovaný na žalobu reagoval takto:

1. Vodítkem pro sazební zařazení zboží jsou všeobecná pravidla pro výklad kombinované nomenklatury a vysvětlivky k harmonizovanému systému a kombinované nomenklatuře. Žádný ze správních orgánů nezpochybňuje léčebné účinky zboží ani jeho technické vlastnosti zdravotnického prostředku. Podle vysvětlivek ovšem klíčový není léčebný účinek ani splnění hygienických, bezpečnostních či technických norem, nýbrž účel použití a to, kdo zboží používá. Zboží kódu 9018 je určeno primárně pro doktory, chirurgy, zubní lékaře, zvěrolékaře, porodní asistentky a jiné profesionály v jejich praxi spočívající v prevenci, diagnostice či léčbě nemocí. „Laické použití“ je u tohoto zboží ojedinělým jevem, což ovšem není případ předmětných výrobků. Účelové určení zboží tedy není determinováno jeho léčebným efektem. Odvíjí se v prvé řadě od toho, kdo jej má používat. Například ultrafialové či infračervené zářiče (podpoložka 9018 20 00) mají bezpochyby širší než jen medicínské využití (kosmetický průmysl, solária, domácnosti); pod kód 9018 však spadají, jen pokud slouží k léčbě ozařováním pod dohledem odborného zdravotnického personálu. Zboží, s nímž obchoduje žalobce, je použitelné jak v odborné praxi, tak pro laiky. Soudě podle propagačních materiálů, webových stránek, kde je zboží nabízeno, a i podle žalobcem předložených odborných vyjádření může přístroje obsluhovat a používat kdokoli, bez odborné asistence. Proto zboží neodpovídá kódu 9018. To si musel uvědomovat i žalobce, jestliže v celním prohlášení ev. č. 11CZ17030012752481 stejné zboží klasifikoval podpoložkou 8543 70 90 a příslušné clo zaplatil.

2. V řízení nebylo třeba provádět další důkazy, protože žalobce sám doložil účel použití a léčebný potenciál zboží popsané v předchozím odstavci. Žalobce totiž předložil zprávy tří odborných pracovišť, která se k účelovému určení zboží vyjádřila, a posléze usiloval o vyžádání stanovisek týchž pracovišť k téže otázce. V tom případě je jen logické, že správní orgán prvního stupně takové důkazy jako nadbytečné neobstaral. Řádně postupoval i při předvolání k projednání zprávy o kontrole, které na den 2. 10. 2012 přeložil na žádost žalobcova právního zástupce, který se však nedostavil a svou neúčast nijak neomluvil. Později sám předložil předvolání k ústnímu jednání u Okresního soudu v Novém Jičíně, z nějž bylo jasné, že o kolidujícím soudním jednání věděl dlouho dopředu.

3. Faxová zpráva žalobcova právního zástupce ze dne 19. 10. 2012 pouze informovala o odvolání plné moci, nicméně vlastní odvolání, které zpráva deklarovala jako svou přílohu, zde nebylo. Chtěl-li žalobce vyhovět požadavku § 71 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňového řádu“), měl následnou mailovou zprávu téhož obsahu ze dne 22. 10. 2012 poslat na adresu X zveřejněnou na úřední desce ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b), odst. 2 daňového řádu, nikoli na adresu X, která nebyla funkční. To znamená, že nebyl spolehlivě doložen zánik smluvního zastoupení, pročež správní orgán s žalobcem i nadále komunikoval a dokumenty mu doručoval prostřednictvím jeho právního zástupce.

4. Žalobce vznesl námitku podjatosti dne 1. 10. 2012, 13. 11. ji na výzvu doplnil a 21. 11. 2012 prvostupňový správní orgán rozhodl, že žalobcem zmínění zaměstnanci nejsou pro podjatost vyloučeni. Správní orgán byl časově limitován tříletou prekluzivní lhůtou k doměření cla podle čl. 221 celního kodexu. To ve světle faktu, že žalobce svou námitku musel na výzvu upřesňovat, přičemž stejně neobsahovala relevantní skutečnosti, způsobilo, že platební výměry č. j. 788- 79/2012-130100-24 a 788-80/2012-130100-24 (oba ze dne 31. 10. 2012) se staly neodkladnými úkony ve smyslu § 77 odst. 3 daňového řádu. Ostatní výměry měl správní orgán prvního stupně skutečně vydat až po rozhodnutí o námitce. Avšak vzhledem k jejímu zamítnutí, se na rozhodování nepodílela žádná podjatá osoba a proto jsou i ostatní platební výměry v daném směru zákonné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 21. 1. 2012 ředitel správního orgánu prvního stupně u žalobce nařídil ověření správnosti a úplnosti údajů uvedených v celních prohlášeních se zaměřením na celní hodnotu zboží, které mělo být propuštěno do režimu volného oběhu mezi 1. 9. 2009 a 31. 12. 2011, a na ověření údajů rozhodných pro jeho sazební zařazení. Žalobce během této kontroly provedené na základě § 127 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 78 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, předložil správnímu orgánu prvního stupně mimo jiné průvodní doklady ke zboží, propagační letáky a Závěrečnou zprávu o klinickém hodnocení zdravotnického prostředku, přístrojů BioBeam 660 a 940, ze dne 14. 9. 2002, sepsanou MUDr. M. J. z rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice Brno. Podle těchto dokladů jsou přístroje z řady BioBeam (ať už jde o BioBeam 660 či 940 photo Therapy unit, BioNase photo Therapy unit, BioBeam Acne photo Therapy unit či BioStick photo Therapy unit) určeny k fototerapii, tedy způsobu léčby za pomoci rozptýleného svazku paprsků světla jedné vlnové délky – 940 nm. Jsou cenově dostupné, malé, přenosné a vhodné pro domácí použití. Léčí se jimi např. degenerativní postižení kloubů, aseptické záněty šlach a šlachových pochev, poúrazové stavy pohybového aparátu (např. resorpce otoků a hematomů) či vertebrogenní algický syndrom. Nejméně modely 660 a 940 jsou vybaveny dokonalým návodem, který každému umožňuje bezpečné a jednoduché využití v domácím prostředí. Také ruční masážní přístroj HYS – 2018A je určen pro domácí použití bez nutné odborné asistence. Dne 23. 7. 2012 prvostupňový správní orgán výsledky své kontroly zanesl do dokumentu „Seznámení s výsledkem kontrolního zjištění a rozhodnutí (výzva) - určení lhůty k vyjádření,“ v němž zaznívá klíčový názor, že „ve všeobecných vysvětlivkách k harmonizovanému systému k číslu 9018 je mimo jiné uvedeno: »Do tohoto čísla patří značně široký okruh přístrojů a nástrojů, které se, v drtivé většině případů, používají pouze v profesionální lékařské praxi (např. doktory, chirurgy, zubními lékaři, zvěrolékaři, porodními asistentkami), buď ke stanovení diagnózy, k předcházení nebo léčbě nemocí nebo k provádění operací atd.« Tento text nelze vykládat tak, že by toto číslo připouštělo jiné použití výrobků než v profesionální lékařské praxi, ale že je mimo primárního lékařského užití přípustné i jiné sekundární užití, a to navíc jen v ojedinělých případech.“ Dne 6. 12. 2012 se žalobce odvolal proti celkem osmi dodatečným platebním výměrům správního orgánu prvního stupně ze dne 31. 10. 2012, jež se týkaly výše uvedeného zboží. Dne 2. 10. 2012 žalobce vznesl námitku podjatosti všech zaměstnanců správního orgánu prvního stupně včetně jeho ředitele. Dne 16. 10. 2012 žalovaný pod č. j. 41844-2/2012-900000-302 rozhodl, že ředitel správního orgánu prvního stupně, plk. Ing. L. Š., není podjatý a z kontroly se nevylučuje. Dne 21. 11. 2012 správní orgán prvního stupně pod č. j. 788-96/2012-13010021 stejně rozhodl o svých, žalobcem jmenovaných, zaměstnancích. Žalobce se v podstatě domáhá zařazení předmětného zboží do podpoložek 9018 90 85 00, 9018 90 84 00, resp. 9019 10 90 00, nikoli 8543 70 90 99 nařízení Komise (ES) č. 1031/2008 z 19. 9. 2008, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Tam jej z jeho pohledu nesprávně řadí žalovaný. Soud se ztotožňuje se žalovaným v tom, že charakter zboží žalobce dostatečně prokázal již důkazy předloženými ve správním řízení. V tomto směru žalovaný v napadeném rozhodnutí správně odpověděl na žalobcovu námitku ohledně odepření možnosti prokázat rozhodné skutečnosti tak, že žalobce tento prostor dostal a předložil výše zmíněné dokumenty o vlastnostech zboží, z nichž správní orgány také vycházely. Mezi účastníky je zde ve skutečnosti sporné správné zařazení zboží, tedy právní otázka. Proto jsou žalobcovy důkazní návrhy stran funkce a léčebného potenciálu zboží (s. 8, bod 3.4.5. žaloby) neopodstatněné. Žalobcem prosazované kódy 9018 a 9019 se nacházejí ve třídě XVIII, kapitole 90 celního sazebníku. Jde o umístění 9018 (Lékařské, chirurgické, zubolékařské nebo zvěrolékařské nástroje a přístroje, včetně scintigrafických přístrojů, ostatní elektroléčebné přístroje a nástroje a přístroje pro vyšetření zraku), 9018 90 (Ostatní nástroje a přístroje), resp. 9018 90 85 (ostatní). Do podpoložky 9018 90 85 podle vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře 2006/C 50/01 ze dne 28. 2. 2006 patří: 1. elektrické defibrilátory pro dodávání proudových impulsů k obnovení přirozené srdeční funkce. Pomocí těchto přístrojů, které jsou vybaveny generátorem pulsů a dvěma defibrilačními elektrodami, se signál elektrokardiogramu (EKG) pacienta, přicházející z těchto elektrod, zobrazuje na obrazovku nebo tiskne na vestavěné tiskárně; 2. lékařské přístroje pro vhánění plynů do břišní dutiny lidského těla s cílem umožnit vyšetření různých orgánů pomocí endoskopu. K těmto přístrojům, vybaveným měřícími přístroji a zobrazovacími jednotkami, jsou připevněny dvě hadice s uzavíracím kohoutem a dlouhou jehlou na svých koncích; 3. lékařská sací čerpadla pro odsávání sekretů, která sestávají z čerpadla a sacího zařízení a používají se na operačních sálech nebo v ambulancích; 4. antikoncepční prostředky známé jako „nitroděložní tělísko (IUD)“, zhotovené z plastu spolu s měděným drátem, mědi v koloidní formě nebo hormonovou vložkou. U kódu 9019 jde o umístění 9019 (Přístroje pro mechanoterapii; masážní přístroje; psychotechnické přístroje; přístroje pro léčbu ozonem, kyslíkem, aerosolem, dýchací oživovací přístroje nebo jiné léčebné dýchací přístroje), 9019 10 (Přístroje pro mechanoterapii; masážní přístroje; psychotechnické přístroje), 9019 10 90 (Ostatní). U žalovaným prosazovaného kódu jde o umístění 8543 (Elektrické stroje a přístroje s vlastní individuální funkcí, jinde v této kapitole neuvedené ani nezahrnuté), 8543 70 (Ostatní stroje a přístroje), 8543 70 90 (Ostatní). Posoudit jedno a totéž zboží podle kódu 8543 a zároveň 9018 či 9019 přitom nelze již na základě bodu 1 písm. m) poznámek ke Třídě XVI, podle nějž do této třídy nepatří výrobky kapitoly 90. Podle bodů 52 a 60 rozsudku SDEU C-547/13 ze dne 4. 3. 2015 ve věci Oliver Medical je u zboží s kódy 9018 a 9019 rozhodné: 1. použití, ke kterému je dotčený výrobek určen výrobcem, 2. způsoby jeho použití 3. místo jeho použití. Podle lucemburského soudu „skutečnosti, že výrobek je určen k léčbě jedné či více patologií a že tato léčba musí být uskutečněna ve zdravotnickém zařízení a pod kontrolou odborného pracovníka, tak představují nepřímé důkazy, které mohou prokázat, že uvedený výrobek je určen pro lékařské účely. Naopak že výrobek umožňuje především estetické vylepšení, že s ním lze manipulovat mimo lékařské prostředí, například v kosmetickém salonu, a aniž je používán odborným pracovníkem, jsou nepřímými důkazy, které mohou vyvrátit, že uvedený výrobek je určen pro lékařské účely“. Tento názor je společný pro kódy 9018 i 9019 a vychází ze všeobecných vysvětlivek k harmonizovanému systému k číslu 9018, podle nichž „do tohoto čísla patří značně široký okruh přístrojů a nástrojů, které se, v drtivé většině případů, používají pouze v profesionální lékařské praxi (např. doktory, chirurgy, zubními lékaři, zvěrolékaři, porodními asistentkami), buď ke stanovení diagnózy, k předcházení nebo léčbě nemocí nebo k provádění operací atd.“ Přístroje značky BioBeam jsou výrobcem určeny k fototerapii, tedy k léčbě světlem. Léčit mají například různá kloubní onemocnění. Žalobce má tedy pravdu v tom, že je to léčebný přístroj. Totéž by se dalo říci o masážním přístroj HYS – 2018A. Všechny tyto přístroje jsou ovšem volně k prodeji a „pacienti“ se jimi mohou léčit sami v domácím prostředí. Přístroje jsou jednoduše ovladatelné podle přiloženého návodu, jsou bezpečné a přenosné. Všechny tyto charakteristiky znamenají, že výrobce přístroje záměrně navrhl tak, aby je lidé mohli používat sami doma. Že by se tak asi mělo dít po konzultaci s lékařem, na věci nic nemění. Jestliže totiž ovládání přístroje nevyžaduje znalost medicíny, není lékař k zacházení s ním o nic kvalifikovanější, než běžný člověk. Podle názoru soudu tudíž jejich vlastnosti tyto přístroje předurčují k domácímu použití, které bude velmi častým, ne-li převažujícím jevem. Samotná léčebná funkce přístrojů nestačí pro zařazení pod žalobcem tvrzené kódy. Pro takové zařazení je totiž nutné, aby se přístroj zároveň „v drtivé většině případů, používal pouze v profesionální lékařské praxi“. Funkce přístroje tedy není důležitější než to, kdo jej má používat, jak žalobce mylně tvrdí v žalobním bodě 1. Osoba, která má přístroj používat, a místo, na němž se tak děje, jsou také důležité okolnosti, které spolu přitom úzce souvisí. Z výše uvedených okolností je vidět, že přístroje mají sloužit především běžným lidem k domácímu použití. Proto nemohou patřit pod kódy 9018 ani 9019. Zařazení do podpoložky 8543 70 90 99 je podle soudu správné. Žalobní námitka stran nestandardního předvolání k projednání závěrečné zprávy o kontrole není důvodná a žalovaný se s ní v napadeném rozhodnutí vypořádal. Soud zde odkazuje na výše uvedený bod 2. vyjádření žalovaného, který samozřejmě nebyl povinen zkoumat, zda žalobcův právní zástupce má v den projednání zprávy ústní jednání u soudu, protože je pouze věc zástupce, jak si zorganizuje svůj čas. Důvodná není ani žalobní námitka proti chybnému doručení dodatečných platebních výměrů. Jestliže se proti nim žalobce bránil včasným odvoláním, které žalovaný projednal, nemohly mít okolnosti doručení napadených rozhodnutí za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.). Z čeho žalobce v tomto žalobním bodě usuzuje, že s ním správní orgán prvního stupně neprojednal zprávu o kontrole (s. 17, bod 4.13. žaloby), není srozumitelné. Opodstatněná není ani žalobní námitka, že správní orgán neměl vydávat platební výměry, dokud nerozhodl o námitce podjatosti. Žalobce podjatost uplatnil dne 2. 10. 2012. Dne 16. 10. 2012 žalovaný rozhodl, že ředitel správního orgánu prvního stupně, plk. Ing. L. Š., není podjatý a z kontroly se nevylučuje. Dne 21. 11. 2012 správní orgán prvního stupně stejně rozhodl o svých, žalobcem jmenovaných, zaměstnancích. Obě rozhodnutí obsahovala správné poučení podle § 77 odst. 7 třetí věty daňového řádu, že opravné prostředky nejsou přípustné. To znamená, že ani žalovaný neměl v odvolacím správním řízení důvod ani právní nástroj danou otázku zkoumat. Jestliže tedy platební výměry vydaly a řízení vedly nepodjaté osoby, nemohl zde žalobce být zkrácen na svých právech. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 55/2012-32 ze dne 14. června 2012, podle nějž správní orgán nemusí vyčkat s meritorním řízením na právní moc rozhodnutí o námitce podjatosti, byť samozřejmě nese riziko, že následné jiné posouzení podjatosti povede k nezákonnosti jeho rozhodnutí. V případě obstrukčních námitek, jako i v projednávaném případě, je ovšem toto riziko prakticky nulové. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Krajský soud v Ostravě dne 27. října 2016 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu