22 Ca 293/2002

Plný text

Soudní rozhodnutí - 22Ca 293/2002 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 22Ca 293/2002 Právní věta: Právo klást svědkům otázky při ústním jednání a místním šetření náleží daňovému subjektu i v případě, že k výslechu svědků dojde v průběhu vytýkajícího řízení podle § 43 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Soud: Krajský soud v Ostravě ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2003:

22. CA.293.2002.1 Datum rozhodnutí: 25.05.2003 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Daňové řízení Kategorie rozhodnutí: C 22Ca 293/2002-36 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostrav ě rozhodl ve věci žalobce V. F., bytem B. č . 983, U., zastoupeného Mgr. M. B., advokátkou se sídlem v O., S. č . 12, proti žalovanému F. ř. v O., se sídlem N. J. č . 3, O., o žalob ě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o dani z přidané hodnoty, t a k t o : I. Rozhodnutí F. ř. v O. ze dne 29.5.2002, č .j. 8113/130/2001 se pro vady řízení z r u š u j e a v ěc se v r a - c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n aplatit žalobci na náhrad ě nákladů řízení 4.650,-Kč do t ří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. M. B., advokátky se sídlem v O., S. č .

12. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 29.5.2002 č .j. 8113/130/2001 zm ěnil k odvolání žalobce rozhodnutí F. ú. v L. ze dne 26.7.2001 č .j. 33480/01/380920/0508 tak, že vlastní da ňovou povinnost žalobce k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. č tvrtletí 1999 zm ěnil z č ástky 1.280,- K č na č ástku 17.419,- K č . Žalovaný na základ ě zhodnocení důkazů provedených v rámci vytýkacího řízení podle § 43 zákona č . 337/1992 Sb., o správ ě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), dospěl k závěru, že žalobce nepřijal zdanitelná plnění na základě daňových dokladů vystavených prodávajícím T. V., se sídlem P., P. Z. č. 6 (č . 99012 ze dne 27.8.1999 za po řízení stavební oceli a náhradních dílů k rypadlu, č . 99013 ze dne 30.8.1999 a č . 99016 ze dne 28.9.1999 za po řízení válcovaného hutního materiálu) a následně neuskuteč nil zdanitelná pln ění na základě daňových dokladů č . 8/99 ze dne 30.8.1999, č . 9/99 ze dne 30.8.1999 a č . 10/99 ze dne 28.9.1999 vystavených na spole č nosti SK U. U., s.r.o., K., spol. s r.o. Ch. a F. Ch., spol. s.r.o. Vzhledem k tomu, že žalobce podle žalovaného nesplnil svou povinnost danou ustanovením § 31 odst. 9 ZSDP, porušil ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona č . 588/1992 Sb., o dani z p řidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), a nevznikl mu tak nárok na uplatnění odpoč tu dan ě z přidané hodnoty, když nebylo prokázáno přijetí zdanitelných plnění deklarovaných výše uvedenými doklady, a v návaznosti na ostatní zjištění mu nevznikla daňová povinnost v souladu s § 10 odst. 1 a 3 ZDPH na základě vystavených dokladů. Žalovaný hodnotil pozici žalobce ve smyslu § 2 odst. 7 ZSDP jako pozici pouhého formálního úč astníka řetězce, tj. bez faktické úč asti na obchodování s výše uvedeným zbožím (s výjimkou náhradních díl ů k rypadlu). Pokud jde o žalobcem deklarované přijetí zdanitelného plnění podle dokladu č . 99017 ze dne 29.9.1999 vystaveného T. V. za zprost ředkování nájmu nebytových prostor, důkazní řízení podle žalovaného nepotvrdilo, že ve prospěch žalobce byla poskytnuta služba, která by se stala zdanitelným plněním ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) ZDPH. Nebyl prokázán obsah žádného plnění, neboť žalobce nebyl schopen žádným způsobem specifikovat, za co vlastně zaplatil, zatímco zprostředkování uvedené na dokladu bylo popřeno. Žalobou podanou u soudu dne 1.8.2002 se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného spolu s rozhodnutím správního orgánu I. stupn ě s odůvodněním, že mu nebylo umožněno nahlédnutí do spisu ve smyslu § 23 ZSDP. S obsahem daňového spisu se žalobce mohl seznámit až dne 27.5.2002, kdy mohl zjistit, v jakém rozsahu bylo provedeno dokazování a co bylo dokazováním zjištěno. Rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu bylo vydáno dne 29.5.2002 a doruč eno žalobci dne 31.5.2002, takže se žalobce nemohl dále k řízení vyjádřit a navrhnout další důkazní prostředky k tomu, aby prokázal oprávněnost, správnost, pravdivost, průkaznost a úplnost přiznání k dani z přidané hodnoty za III. č tvrtletí 1999, po jehož podání správce dan ě zahájil vytýkací řízení podle § 43 ZSDP. Žalobce dále namítal, že žalovaný prováděl během vytýkacího a odvolacího řízení celou řadu výslechů svědků, avšak žalobce nebyl o jejich konání (s výjimkou výslechu svědka K. L. provedeného dožádaným F. ú . v Ch.) předem vyrozuměn. Tím bylo porušeno právo žalobce klást svědkům otázky při ústním jednání a místním šetření podle ust. § 16 odst. 4 písm. e) ZSDP. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného spatřoval dále žalobce v tom, že žalovaný posoudil věc po právní stránce nesprávně a že zjištění skutkového stavu, ze kterého vychází napadené rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisů. Žalobce postupoval v souladu s ust. § 19 odst. 1 ZDPH, když do přijatých zdanitelných plnění zapo č ítal pln ění uskuteč n ěná jiným plátcem, která poté použil k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění. Žalobce nakoupil zboží od jiného plátce daně z přidané hodnoty (T. V.) a poté zboží prodal svým odběratelům. Tento skutkový stav vyplývá především z výpovědí svědků T. V., R. B., V. H., P. B. a J. J., jakož i z kupní smlouvy uzav řené mezi žalobcem a T. V. dne 15.1.1999. Pokud by správce daně umožnil žalobci klást svědkům dotazy, mohly by tyto otázky do celé věci vnést světlo. Žalobce zboží nakoupil a prodal; nezprostředkoval prodej zboží, jelikož by tím sdělil svému odběrateli iniciály svého dodavatele a odběrateli by se naskytla možnost přímo kontaktovat dodavatele a žalobce by tak přišel o svůj zisk. Žalovaný ve svém vyjád ření k podané žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že žalobce měl možnost nahlížet do spisového materiálu již ode dne 5.4.2002, kdy mu bylo doruč eno rozhodnutí správce dan ě ze dne 28.3.2002, jímž bylo plně vyhověno jeho odvolání proti rozhodnutí správce daně ze dne 19.12.2001, kterým nebylo žalobci umožněno nahlížení do č ásti spisového materiálu. K žalobní námitce týkající se uplatn ění práva klást svědkům otázky žalovaný uvedl, že v daném případě bylo prováděno vytýkací řízení podle § 43 ZSDP a nikoliv daňová kontrola podle § 16 ZSDP; nelze tedy namítat porušení § 16 odst. 4 písm. e) ZSDP. Ust. § 43 ZSDP nemůže být speciálním ustanovením vůč i § 16 ZSDP, nebo ť § 43 ZSDP se vztahuje k řízení vyměřovacímu. Vyměření daně není na překážku dodateč nému prov ěření daňových povinností, přič emž reprezentativním institutem pro toto dodate č né pov ěření je podle žalovaného § 16 ZSDP. Z dikce § 16 ZSDP podle žalovaného plyne, že daňová kontrola je procesně velmi rozsáhlý institut založený na rozsáhlých právech a povinnostech daňového subjektu i správce daně. Daňová kontrola je zahajována sepsáním protokolu o ústním jednání, v jehož rámci je daňovému subjektu sdělováno, jaké daně a za která zdaňovací období (již vyměřené) budou kontrolovány. Vytýkací řízení podle § 43 ZSDP směřuje pouze k jedné dani za jedno zdaňovací období, které je předmětem vyměření. Mezi ustanoveními § 43 a § 16 ZSDP tak podle žalovaného neexistuje žádný vztah nadřazenosti nebo podřazenosti, příp. jiný obdobný vztah. K námitce žalobce, že zjištění skutkového stavu je v rozporu s obsahem spisu, žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že v něm jsou popsány a ve vzájemné souvislosti vyhodnoceny všechny důkazy. Krajský soud v Ostrav ě jako soud věcně a místně příslušný (§ 7 odst. 1 a 2, § 130 odst. 1 zákona č . 150/2002 Sb., soudní řád správní - dále jen „s.ř.s.“) po zjištění, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla podána ve lhůtě uvedené v ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s ust. § 130 odst. 1 věty druhé s.ř.s., přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného vč etn ě řízení jemu předcházejícího ve smyslu § 75 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve je však t řeba uvést, že není důvodná žalobní námitka týkající se tvrzeného porušení práva žalobce na nahlížení do spisů týkajících se jeho daňových povinností vyplývajícího z ust. § 23 odst. 1 ZSDP, neboť z obsahu správních spisů je zřejmé, že využití uvedeného práva bylo žalobci zajištěno ode dne 5.4.2002, kdy mu bylo doruč eno rozhodnutí správce dan ě ze dne 28.3.2002 č .j. 16678/02/380920/0508, kterým bylo v plném rozsahu vyhov ěno jeho odvolání proti rozhodnutí správce dan ě ze dne 19.12.2001 č .j. 48479/01/380920/0508, jímž byla žádost žalobce o nahlédnutí do spisu ze dne 13.2.2001 podle § 23 odst. 2 ZSDP zamítnuta. V období od 5.4.2002 do vydání napadeného rozhodnutí žalovaného dne 29.5.2002 m ěl žalobce dostateč ný č asový prostor k tomu, aby na základ ě svých poznatků nabytých nahlížením do daňových spisů mohl podávat správci daně další vyjádření k řízení a navrhovat další důkazní prostředky k prokázání skuteč ností uvedených jím v p řiznání k dani z přidané hodnoty za III. č tvrtletí roku 1999. D ůvodná je však žalobní námitka vytýkající žalovanému porušení práva žalobce klást svědkům otázky při ústním jednání a místním šetření. Podle § 43 odst. 1 ZSDP vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti, pr ůkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, nebo dodateč ného da ňového přiznání nebo hlášení a dokladů daňovým subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal. Pravdivost údaj ů uvedených v daňovém přiznání se i ve vytýkacím řízení prokazuje v rámci procesu dokazování, které provádí správce daně, jenž vede daňové řízení, nebo z jeho podnětu správce daně dožádaný (§ 31 odst. 1 ZSDP). Z ust. § 43 odst. 1 in fine ZSDP vyplývá, že důkazní povinnost k prokázání pravdivosti údajů uvedených v daňovém přiznání zatěžuje daňový subjekt; to ovšem neznamená, že ve vytýkacím řízení lze provádět dokazování jen důkazními prostředky jím navrženými. Dokazování k pravdivosti údajů uvedených v daňovém přiznání může provádět ze své iniciativy i správce daně, který je vždy povinen dbát, aby skuteč nosti rozhodné pro správné stanovení da ňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, přič emž není vázán jen návrhy da ňových subjektů (§ 31 odst. 2 ZSDP). Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skuteč nosti rozhodné pro správné stanovení da ňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (§ 31 odst. 4 věta prvá ZSDP). Jsou-li rozhodné skuteč nosti p ři dokazování ve vytýkacím řízení zjišťovány svědeckými výpověďmi pořizovanými při ústních jednáních a místních šetřeních, je třeba při provádění tohoto dokazování umožnit daňovému subjektu, aby mohl svědkům při těchto jednáních a šetřeních klást otázky. Ze skuteč nosti, že toto právo da ňového subjektu je výslovně uvedeno pouze v ustanovení § 16 odst. 4 ZSDP, které stanoví oprávnění daňového subjektu, u něhož je prováděna daňová kontrola, ve vztahu ke správci daně (srov. § 16 odst. 4 písm. e) ZSDP), nelze dovozovat, že uvedené právo daňový subjekt nemá ve vytýkacím řízení, které je souč ástí řízení vyměřovacího upraveného v ustanoveních § 40 a násl. ZSDP. Jednotlivé etapy da ňového řízení upravuje zákon o správě daní a poplatků v ustanoveních č ásti druhé, t řetí, č tvrté, páté a šesté ( řízení přípravné, řízení vyměřovací vč etn ě případného řízení vytýkacího, řízení o řádných opravných prostředcích, řízení o mimořádných opravných prostředcích a řízení o placení daní vč etn ě vymáhání daňových nedoplatků). Daňová kontrola, která je upravena v obecných ustanoveních č ásti první zákona o správ ě daní a poplatků, není žádnou zvláštní etapou da ňového řízení. Zákon ji naopak zahrnul do č ásti upravující úkony správce dan ě jako je dožádání, delegace, ústní jednání, místní šetření, doruč ování, p ředvolání a předvedení, náklady řízení, dokazování, rozhodnutí aj.. Daňová kontrola tedy, stejně jako ústní jednání, místní šetření, dokazování, rozhodování, doruč ování a další úkony, m ůže být uskuteč n ěna v kterékoli etapě daňového řízení (právě vzhledem k tomu, že je zařazena nikoliv mezi etapy daňového řízení jako jedna z nich, ale mezi úkony správce daně - srov. též M. Kindl, D. Telecký, H. Válková: Zákon o správě daní a poplatků, komentář, C.H.Beck Praha 2002, str. 116, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10.2.2000 sp. zn. 37Ca 86/98 uveřejněný v publikaci M. Č áslavského a kol.: Da ňové judikáty - 3. díl, Praha 2000, str. 67). Prováděním dokazování v průběhu vytýkacího řízení ostatně správce daně nevykonává nic jiného, než že zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně, uvedené daňovým subjektem v podaném daňovém přiznání, což je č innost, kterou se vyzna č uje institut da ňové kontroly (srov. § 16 odst. 1 ZSDP). Instituty da ňové kontroly podle § 16 a vytýkacího řízení podle § 43 ZSDP spojuje stejný úč el; tím je zjišt ění skuteč ností rozhodných pro správné stanovení da ňové povinnosti daňovému subjektu, které umožní dosáhnout cíle celého daňového řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy (§ 2 odst. 2 ZSDP). Jestliže je v obou případech jedním z prostředků k dosažení téhož úč elu a cíle provedení d ůkazu výslechem svědka při ústním jednání nebo místním šetření podle ust. § 8, § 12 a § 15 ZSDP společ ných pro všechny etapy da ňového řízení, pak není žádného důvodu k odlišnostem ve způsobu provedení tohoto důkazu v závislosti na tom, zda k výslechu svědka dochází v rámci vytýkacího řízení nebo při provádění daňové kontroly po vyměření daně. Nelze též přehlédnout, že právo daňového subjektu klást otázky svědkům při ústním jednání a místním šetření je výrazem jedné ze základních zásad daňového řízení vyjádřené v ust. § 2 odst. 9 ZSDP a vztahující se nepochybně i na řízení vyměřovací vč etn ě řízení vytýkacího, a to zásady spolupráce daňových subjektů se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Doplňující otázky daňového subjektu na svědka při jeho výslechu správcem daně totiž mohou významně přispět k co nejúplnějšímu zjištění skuteč ností rozhodných pro správné stanovení da ňové povinnosti daňového subjektu ve smyslu ust. § 31 odst. 2 ZSDP. Záv ěr, že právo klást svědkům otázky při ústním jednání a místním šetření má daňový subjekt i ve vytýkacím řízení vedeném podle § 43 ZSDP, je též konformní s ústavními předpisy. V této souvislosti je třeba zmínit zejména ustanovení č lánku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle jehož první v ěty každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbyteč ných pr ůtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Uvedené ustanovení se vztahuje nejen na soudní řízení, ale i na řízení vedená před jinými státními orgány č i orgány ve řejné správy, vč etn ě řízení daňového (srov. V. Pavlíč ek, J. H řebejk, V. Knapp, J. Kosteč ka, Z. Sovák: Ústava a ústavní řád Č eské republiky, 2. díl - Práva a svobody, Praha 1996, str. 279, a nález Ústavního soudu ze dne 11.9.2001 sp. zn. I. ÚS 591/2000 publikovaný pod č . 133 ve Sbírce nález ů a usnesení Ústavního soudu Č eské republiky, svazek č . 23, str. 265 až 271). V posuzovaném p řípadě - jak vyplývá z obsahu správních spisů - podal žalobce u p říslušného správce daně dne 25.10.1999 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. č tvrtletí 1999, v n ěmž dospěl k vlastní daňové povinnosti ve výši 3.212,- Kč . Výzvou ze dne 10.11.1999 č .j. 43566/99/380920/0508 k odstran ění pochybností o údajích v daňovém přiznání podle § 43 ZSDP správce daně vyzval žalobce mimo jiné k předložení veškerých důkazních prostředků vztahujících se k přijatým a uskuteč n ěným zdanitelným plněním vč etn ě daňových dokladů. V průběhu takto zahájeného vytýkacího řízení správce daně - Finanč ní ú řad v Litovli buď sám nebo prostřednictvím dožádaných správců daně (F. ú. v Ch. a F. ú . v H. B.) provedl při ústních jednáních a místních šetřeních výslech více osob k okolnostem týkajících se daňových poměrů žalobce - mimo jiné byli vyslechnuti T. V., P. B. , R. V., R. B. a J. J. (výslech posledních dvou jmenovaných byl proveden až ve stádiu odvolacího řízení vedeného na základě odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně). Výslechy těchto osob, které se objektivně nacházely v procesním postavení svědků ve smyslu § 8 ZSDP, neboť vypovídaly o důležitých okolnostech v daňovém řízení týkajících se jiných osob (v daném případě žalobce), byly provedeny bez úč asti žalobce, kterého o provád ění těchto důkazů správce daně nevyrozuměl. Protože správce dan ě při provádění dokazování v rámci vytýkacího řízení výslechem výše označ ených osob nacházejících se v procesním postavení sv ědků nerespektoval právo žalobce klást svědkům otázky při ústních jednáních a místních šetřeních stanovené v § 16 odst. 4 písm. e) ZSDP a vztahující se - jak bylo odůvodněno výše - i na provádění dokazování výslechem svědků ve vytýkacím řízení, byl jeho procesní postup v rozporu se zákonem. Protože žalovaný toto pochybení správce daně v odvolacím řízení neodstranil (§ 50 odst. 3 věta č tvrtá ZSDP), zatížil tím da ňové řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Je třeba vzít v úvahu, že výslechem uvedených osob v procesním postavení svědků, jejichž výpovědi žalovaný v napadeném rozhodnutí zahrnul do procesu hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 3 ZSDP, byly zjišťovány skuteč nosti významné pro posouzení, zda žalobce v p ředmětném zdaňovacím období přijal a následně uskuteč nil zdanitelná pln ění na základě výše specifikovaných daňových dokladů; nepochybně tedy šlo o důkazy směřující ke zjištění skuteč ností rozhodných pro správné stanovení povinnosti žalobce k dani z p řidané hodnoty ve smyslu § 31 odst. 2 ZSDP a § 10 a § 19 ZDPH. Protože v posuzovaném p řípadě v daňovém řízení došlo - jak vyplývá z výše uvedeného - k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, soud - aniž by se mohl zabývat žalobní námitkou, že skutková zjištění žalovaného uč in ěná na základě vadně provedeného dokazování nemají oporu ve správních spisech - napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. pro vady řízení bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). V řízení před soudem vznikly žalobci náklady, které spoč ívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000,- K č a dále, v souvislosti se zastoupením advokátem, v paušální odm ěně ve výši 3.500,- Kč (§ 151 odst. 2 ob č anského soudního řádu za použití § 64 s.ř.s., § 11 vyhlášky č . 484/2000 Sb.) a ve dvou paušálních náhradách výdaj ů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č . 177/1996 Sb.), celkem ve výši 4.650,- K č . Protože žalobce m ěl ve věci plný úspěch, soud ve smyslu ust. § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. žalovanému uložil, aby mu tyto důvodně vynaložené náklady nahradil. Ve smyslu § 149 odst. 1 obč anského soudního řádu za použití § 64 s.ř.s. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze do dvou týdn ů po jeho doruč ení podat kasa č ní stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brn ě prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, a to ve třech vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovoln ě, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu. V Ostrav ě dne 25. září 2003 JUDr. Ji ří Doležílek, v.r. předseda senátu