25 A 13/2023

Rubrum

č. j. 25 A 13/2023 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D., a JUDr. Daniela Spratka, Ph. D., ve věci žalobkyně: T. H. T. zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1434/3, 140 21 Praha 4 žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2023 č. j. MV-222653-4/SO-22, ve věci povolení k přechodnému pobytu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 2. 2. 2023 č. j. MV- 222653-4/SO-22 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno. Shodu s prvopisem potvrzuje 2 25 A 13/2023

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 11. 2022, kterým byla zamítnuta žalobkynina žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu z důvodu, že žalobkyně byla v době podání žádosti držitelkou krátkodobého víza, přičemž podle odůvodnění rozhodnutí správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně není rodinným příslušníkem občana Evropské unie.

2. Žalobkyně namítá, že: a) pokud správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně není rodinným příslušníkem občana Evropské unie, bylo jejich povinností o tom rozhodnout samostatným výrokem podle § 87e odst. 1 písm. i) bodu 1. nebo 3. zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“); b) jakkoli žalobkyně již v řízení před správním orgánem I. stupně uplatnila tvrzení, že je rodinným příslušníkem svého syna T. T. L., nar. X, správní orgány tuto argumentaci odbyly tvrzením, že s ním žalobkyně nežije ve společné domácnosti, tento žalobkynin syn žije u pěstounů, a to přesto, že žalobkyně tvrdila, že se svým druhem (nyní již manželem) o syna pečují a nebyly provedeny důkazy, které žalobkyně k této otázce navrhla.

3. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Má za to, že žalobkyně po celou dobu správního řízení nedoložila žádné doklady, které by prokazovaly, že o svého syna skutečně pečuje. Další dokazování by bylo v tomto případě nadbytečné.

4. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobkyně podala kolkovanou žádost o povolení k přechodnému pobytu na předepsaném tiskopise, kde pod nadpisem „Ve vztahu k výše uvedenému občanu EU jsem“ uvedla v bodě „X) jiný“ tento text: „Dále se považuji za rodinného příslušníka občana EU, a to mého syna T. T. L., nar. X, st. občana CZE, bytem (…).“ Součástí spisu je i písemnost nadepsaná „Doklad rodinného příslušníka občana České republiky“ tohoto znění: „My, níže podepsaní (… - žalobkyně a její druh) tímto potvrzujeme, že jsme vzájemně rodinnými příslušníky, a to druh a družka, kdy na území ČR žijeme ve společné domácnosti na adrese (…). Dalším rodinným příslušníkem je náš společný syn T. T. L., nar. X, který žije na adrese (…). K prokázání výše uvedeného navrhujeme provedení našeho výslechu, provedení místního šetření na adrese (… - žalobkyně a jejího druha), popřípadě výslechy našich dalších rodinných příslušníků.“ 6. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 10. 11. 2022, kde k otázce péče žalobkyně o syna správní orgán I. stupně uvedl: „Podle údajů uvedených v žádosti je sice účastnice řízení rodičem občana EU nebo občana České republiky mladšího 21 let (…), nicméně nesplňuje podmínky uvedené v ust. § 15a odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb., jelikož o svého syna sama nepečuje. (… - syn) se svou matkou nesdílí domácnost (…), syn účastnice řízení Shodu s prvopisem potvrzuje 3 25 A 13/2023 s ní a jejím druhem nežije ve společné domácnosti a žije u pěstounů (…). Z uvedeného vyplývá, že účastnice řízení se na péči o (… - syna) nepodílí (…).

7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že ZPC neobsahuje podmínku, podle které by musela se svým synem sdílet společnou domácnost. Toto ustanovení vyžaduje skutečnou péči, což žalobkyně splňuje i přesto, že syn žije u pěstounů. S žalobkyní a jejím druhem, svým otcem, totiž syn tráví svůj volný čas a rodiče o něj skutečně pečují, což žalobkyně navrhla prokázat výslechem svým, svého druha a dalších rodinných příslušníků. Pokud měl správní orgán I. stupně nějaké pochybnosti, měl žalobkyni podle § 45 odst. 2 správního řádu vést k odstranění vad žádosti, což neučinil. Dále namítala, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje žádný výrok o tom, že by žalobkyně nebyla rodinným příslušníkem svého syna.

8. Žalobkynino odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. V něm uzavřela, že žalobkyně o svého syna nepečuje. Konkrétně uvedla: „Syn s účastnicí řízení nesdílí společnou domácnost a žije u pěstounů. Tyto skutečnosti sama účastnice řízení uvedla a vyplývají ze spisového materiálu. Účastnice řízení přicestovala na území ČR 28. 7. 2022. Komise hodnotí daný stav věci za prokázaný, je třeba brát v potaz i věk syna účastnice řízení a skutečnost, že syn žije na jiné adrese, u svých pěstounů. Účastnice řízení měla dostatek času se ke vztahu se svým synem vyjádřit, ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí žádné informace týkající se její péče o syna neuvedla. Výslech účastnice řízení navrhovala z důvodu prokázání partnerského vztahu, nikoliv prokázání skutečnosti, že skutečně pečuje o svého syna.“ 9. Předně krajský soud považuje za nedůvodný žalobní bod a).

10. Podle § 87e odst. 1 písm. i) bodů 1. a 3. ZPC ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže i) žadatel, který není rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 nebo 2, v době podání této žádosti 1. není podle tohoto zákona oprávněn pobývat na území, 3. je držitelem krátkodobého víza; to neplatí pro držitele krátkodobého víza vydaného podle § 20 odst. 6.

11. Ze samotného návětí tohoto ustanovení plyne oprávnění a povinnost správního orgánu žádost zamítnout, nikoli vydávat samostatný výrok o tom, zda účastník řízení je či není rodinným příslušníkem občana EU. Další text obsažený v písm. i) bodech 1. a 3. toliko stanoví podmínky pro zamítnutí žádosti, s nimiž se musí správní orgán vypořádat v odůvodnění, aniž by tu byla stanovena pro správní orgán jakákoli povinnost cokoli dalšího deklarovat výrokem.

12. Žalobkyně neuvádí a soudu není ani známo jiné ustanovení, které by správním orgánům ukládalo povinnost rozhodnout o postavení účastníka řízení jako rodinného příslušníka občana EU samostatným výrokem.

13. Důvodným je však žalobní bod b).

14. Žalobkyně již v žádosti jasně uvedla, že své postavení rodinného příslušníka občana EU odvozuje i od svého syna, jakkoli ten žije u pěstounů a s matkou nevede společnou domácnost.

15. Současně – jak bylo citováno v odst. 5. tohoto rozsudku – znovu deklarovala nejen svůj partnerský vztah, ale i vztah k synovi. Až za údajem o vztahu o synovi učinila důkazní návrhy „k prokázání výše uvedeného“. Z předmětného textu nelze bez dalšího preparovat, jak Shodu s prvopisem potvrzuje 4 25 A 13/2023 činí žalovaná, že předmětné důkazní návrhy jsou navrženy jen k prokázání partnerského vztahu, naopak má soud za to, že tyto důkazní návrhy byly učiněny k prokázání všeho výše uvedeného, tj. i k prokázání vztahu rodinného příslušníka, který žalobkyně odvozuje od svého syna.

16. Podle § 15a odst. 1 písm. b) ZPC rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje. Toto ustanovení bylo naposledy novelizováno zákonem č. 314/2015 Sb.

17. Důvodová zpráva k zák. č. 314/2015 Sb. uvádí: „S ohledem na požadavek skutečné výchovy je akcentován faktický stav péče, tj. skutečné výchovy nezletilého občana Evropské unie, přičemž není vyloučeno, aby za rodinného příslušníka byl považován např. i rozvedený rodič, který se skutečně podílí na péči, resp. výchově dítěte. Nejde tedy o formální existenci či neexistenci rodičovské odpovědnosti, ale o to, zda ji v daném případě rodič skutečně vykonává, tedy zda skutečně pečuje o dotyčné dítě.“ 18. Výkladu pojmu „skutečně pečuje“ se věnoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2019 č. j. 10 Azs 178/2018-37, v němž varoval před ukvapenými závěry. Vycházel tehdy ze skutkové situace, kdy stěžovatel se synem a bývalou manželkou vskutku nežili v jedné domácnosti, navíc syn převážně žil v domácnosti matky. Případ byl však specifický v tom, že stěžovatel tvrdil a prokazoval pravidelnou péči o syna, a to v míře, která je v rozvedených manželstvích obvyklá (pobyt každý druhý víkend, delší pobyty během svátků). Žalovaná tyto skutečnosti nevzala v potaz. Nejvyšší správní soud neopomněl ani vyjádřit svůj údiv nad tím, že žalovaná nevyslechla syna stěžovatele, neboť jen tak lze vskutku zjistit sílu vztahu otce a syna a s tím související otázku „skutečné péče“ o dítě.

19. Krajský soud má za to, že v nyní posuzované věci je skutková situace obdobná. Žalobkyně tvrdí, že o syna skutečně pečuje a navrhuje k tomu výslech svůj, svého druha (nyní manžela) a dalších rodinných příslušníků (viz odst. 15. tohoto rozsudku). Aniž by byly tyto důkazy – kterými vskutku lze zjistit sílu vztahu syna a rodiče, jakož i další otázky k posouzení „skutečné péče“ – provedeny, správní orgány vyšly mechanicky z toho, že syn žije na jiné adrese než matka, a to u pěstounů, aniž se „skutečné péči“ matky o syna blíže věnovaly, a to přes výslovný důkazní návrh matky.

20. Krajský soud proto dospěl k závěru, že závěry napadeného rozhodnutí nemají oporu ve spise a v posouzení důkazních návrhů jsou s ním dokonce v rozporu. Proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V něm žalovaná posoudí po materiální (nikoli pouze formální) stránce, zda lze v nyní posuzovaném případě uvažovat o „skutečné péči“ žalobkyně o syna, přičemž k této otázce provede potřebné dokazování.

21. V dalším řízení jsou správní orgány vázány závěry vyslovenými v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně byla v řízení procesně úspěšný a vzniklo jí tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří: a) zaplacený soudní poplatek z žaloby 3 000 Kč b) zaplacený soudní poplatek z návrhu na přiznání odkladného účinku 1 000 Kč c) náklady právního zastoupení advokátem Shodu s prvopisem potvrzuje 5 25 A 13/2023 α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby: § 7, § 9 odst. 4 písm. d) 1) příprava a převzetí věci § 12 odst. 4 2) sepis žaloby vyhl. č. 177/1996 Sb. 6 200 Kč α) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při úkonech právní § 13 odst. 3 pomoci vypočtených pod písm. α) vyhl. č. 177/1996 Sb. 600 Kč Celkem 10 800 Kč Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupovala. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. Ostrava 29. února 2024 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje