25 A 94/2018

Rubrum

č. j. 25 A 94/2018 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. Z.H. proti žalovanému: Městský úřad Hlučín sídlem Mírové náměstí 24/23, 748 01 Hlučín za účasti osoby zúčastněné na řízení: Baloušek, s. r. o. Ostravská 1112/34, 748 01 Hlučín zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Kubalou sídlem J. V. Sládka 35, 738 01 Frýdek - Místek o žalobě proti nezákonnému zásahu takto:

Výrok

Shodu s prvopisem potvrzuje 2 25 A 94/2018

I. Určuje se, že souhlas s odstraněním stavby vydaný Městským úřadem v Hlučíně, odborem výstavby, dne 20. 11. 2017, sp. zn. 51478/2017/OV/HE, je nezákonným zásahem.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před nezákonným zásahem tak, že žalovaný souhlas s odstraněním stavby vydaný Městským úřadem v Hlučíně, odborem výstavby, dne 20. 11. 2017, sp. zn. 51478/2017/OV/HE, neprodleně zruší.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 8. 2018 domáhá určení nezákonnosti zásahu a zároveň přikázání obnovení stavu před zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž tvrzený zásah má dle žalobce spočívat v tom, že žalovaný vydal dle § 128 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon“), společnosti Baloušek, s. r. o. (dále jen „společnost Baloušek“) souhlas s odstraněním stavby nacházející se na pozemku parc. č. X, v k. ú. Hlučín. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. X v k. ú. Hlučín, který je pozemkem sousedním k pozemku parc. č. X. Pozemek žalobce je využíván jako zahrada.

2. Stavba, jež má být odstraněna, stojí v těsném sousedství pozemku žalobce (cca 40 cm), přičemž mezi budovou a pozemkem žalobce není žádné oplocení. Žalobce bude dotčen na svých vlastnických právech odstraněním stavby, resp. bouracími pracemi, a to vzhledem k umístění, velikosti a dalším vlastnostem předmětné stavby. Zejména žalobce specifikoval, že předmětná stavba je vystavěna ze zděných cihel a je vysoká cca 3m, její součástí je cihlový komín vysoký cca 12m, přičemž tento se nachází cca 1m od hranice pozemku žalobce a dále, že pozemek žalobce je zemědělsky využíván, z části jsou na něm vysázeny trvalé porosty (okrasné rostliny, vinná réva), výsadba je provedena v bezprostřední hranici pozemku. V době podání žaloby dozrávalo hroznové víno, byla prováděna sklizeň brambor a ostružin, před rozkvetením jsou podzimní květiny používané k výzdobě hrobů při památce zesnulých. Jakákoli zvolená technologie bouracích prací zasáhne do vlastnických práv žalobce, když může dojít k pádu zdiva a suti na pozemek, poškození rostlin, možnost úrazu osob pohybujících se na pozemku atd. Záměr odstranění stavby měl být projednán v řízení, kterého měl být žalobce účastníkem 3. O nezákonném zásahu se žalobce dozvěděl dne 22. 8. 2018, kdy využil své právo nahlédnout do správního spisu týkajícího se územního řízení o umístění stavby, jehož je žalobce účastníkem, vedeného u Městského úřadu Hlučín pod sp. zn. 33574/2018/OVB/HE.

4. K předmětné stavbě žalobce dále uvedl, že dle jeho informací je tato využívána jako šatna a jídelna zaměstnanců společnosti Baloušek. Žalobce spolu s manželkou, jakož i právní předchůdci žalobce, byli nuceni vždy snášet vstup na pozemky, neboť předmětnou stavbu Shodu s prvopisem potvrzuje 3 25 A 94/2018 nelze v části přiléhající k pozemku žalobce udržovat jinak než z pozemku žalobce. Žalobce podotkl, že si je vědom, že dle § 1022 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plyne právo vlastníka stavby na sousedním pozemku po sousedovi požadovat, aby snášel užití jeho pozemku za účelem stavby, bourání či oprav stavby, avšak takto je oprávněn činit pouze za přiměřenou náhradu a současně žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li zájem na nerušeném užívání pozemku. Postup stavebního úřadu, který vydal souhlas podle § 128 odst. 2 stavebního zákona, aniž by vzal do úvahy dopad zamýšlených prací na vlastnická práva žalobce, představuje závažný nezákonný zásah do práv žalobce. Takový postup navíc považuje za účelový. Žalobce má za to, že je nezbytné, aby záměr odstranění stavby byl projednán v řízení.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že souhlas s odstraněním stavby byl společnosti Baloušek vydán na základě jejího ohlášení, které bylo doloženo dokumentací bouracích prací, závaznými stanovisky dotčených orgánů a vyjádřeními vlastníků technické infrastruktury. Pozemek parc. č. X, jehož je žalobce spoluvlastníkem, má společnou hranici s pozemkem parc. č. X v k.ú. Hlučín; při posuzování možného účastenství žalobce v řízení, vycházel stavební úřad především z dokumentace bouracích prací, z níž vyplývá, že předmětná zděná stavba se nachází cca 0,6 - 0,7 m od společné hranice pozemků parc. č. X a X. Žalovaný dospěl k závěru, že vlastnické právo žalobce k předmětnému pozemku nebude odstraněním stavby nijak dotčeno, když žalobce nebude jakkoliv omezen v právu pozemek držet, užívat jej a požívat jeho plody a užitky; odstraněním stavby se také např. nesníží hodnota pozemku. Demolice stavby je navržena tak, aby byly minimalizovány negativní dopady demolice na okolní pozemky a stavby.

6. Osoba zúčastněná na řízení se do doby rozhodnutí ve věci nevyjádřila – z obsahu spisu vyplývá, že uplatnila své právo osoby zúčastněné dne 25. 9. 2018 a dne 26. 9. 2018 nahlížela do spisu a byla tedy i seznámena s obsahem žaloby. Zjištění z průběhu správního řízení 7. Ze správních spisů soud zjistil, že na základě ohlášení společnosti Baloušek ze dne 27. 10. 2017 vydal žalovaný dne 20. 11. 2017 pod sp. zn. 51478/2017/OV/HE souhlas s odstraněním stavby „Demolice stavby na parcele p. č. X a přilehlé parcele p. č.X v k. ú. Hlučín“, když vycházel jednak z dokumentace bouracích prací a ze stanovisek doložených žadatelem, přičemž dospěl k závěru, že ohlášení je úplné, záměr se nedotýká práv třetích osob, není třeba stanovit podmínky pro odstranění stavby nebo k zajištění veřejných zájmů a nejde o případ dle § 128 odst. 6 stavebního zákona. Stanovisko žalobce zjišťováno nebylo. Z dokumentace, která je součástí správního spisu, jakož i z fotodokumentace doložené žalobcem, soud zjistil, že předmětná stavba budovy bez čp./č. e., nacházející se na parc. X, minimálně zčásti blízce sousedí s pozemkem parc. č. X, jež je ve spoluvlastnictví žalobce, přičemž mezi stavbou a pozemkem žalobce se nenachází oplocení. Z fotodokumentace předložené žalobcem je také zřejmé, že stavba je opatřena komínem, nacházejícím se v blízkosti pozemku žalobce. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti žaloby, neboť dle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději však do dvou let od okamžiku, Shodu s prvopisem potvrzuje 4 25 A 94/2018 kdy k němu došlo. Žalobce se, jak vyplývá z obsahu spisu, o tvrzeném zásahu dozvěděl dne 22. 8. 2018, žalobu pak podal dne 28. 8. 2018, přičemž napadený souhlas byl žalovaným vydán dne 20. 11. 2017. Z uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána včas. Krajský soud poté žalobu přezkoumal v intencích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovýmto postupem účastníci vyslovili souhlas.

9. Předně je třeba připomenout, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je zásadně subsidiárním právním prostředkem soudní ochrany v případech, kdy nejsou splněny podmínky ochrany podle § 65 s. ř. s. V této souvislosti je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. září 2012, č. j. 2 As 86/2010 - 76, č. 2725/2013 Sb. NSS, ve věci „Kopřivnická vzorkovna olejů a maziv“ závěr, že „Souhlasy vydávané dle stavebního zákona z roku 2006, zejména dle § 96, § 106, § 122 a § 127, které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle části čtvrté správního řádu z roku 2004. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s.; soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 s. ř. s.“ Je tedy jednoznačné, že žalobce v postavení třetí osoby se mohl domáhat soudní ochrany právě jen prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem.

10. Aktivní legitimaci k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem má každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Postavení žalobce je tak dáno jeho tvrzením. Soud proto v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť ta je předmětem vlastního meritorního posouzení věci (srov. blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007). Dále uvedl k aktivní legitimaci rozšířený senát Nejvyššího v usnesení ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247, že „…v průběhu řízení je proto nutno zkoumat, zda žalobce tvrzenou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby skutečně měl, resp., zda se žalovaný státní orgán tvrzeného zásahu do veřejných subjektivních práv skutečně dopustil (zda je tedy skutečně věcně pasivně legitimován). V tomto smyslu je třeba institut aktivní legitimace chápat v tradičním pojetí jako oprávnění vyplývající z hmotného práva; má ji ten z účastníků, komu svědčí subjektivní právo nebo povinnost, o něž se v řízení jedná. Posouzení jednotlivých definičních znaků tvrzeného nezákonného zásahu (zkrácení na právech, nezákonnost zásahu) představuje vždy úvahu ve věci samé, která v konečném důsledku může vést nanejvýš k zamítnutí žaloby (se závěrem, že k tvrzenému zásahu vůči žalobci nedošlo, nebo že k němu sice došlo, nebyl však nezákonný, anebo sice nezákonným byl, avšak žalobce jím nebyl přímo zkrácen na svých subjektivních právech) - § 87 odst. 3 s. ř. s. - nikoliv k jejímu odmítnutí pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.“ 11. Z předestřených závěrů tedy vyplývá, že žalobce, jenž v žalobě tvrdí zásah do jeho vlastnických práv jako spoluvlastníka pozemku v sousedství stavby, jež má být odstraněna, je aktivně legitimován. Je tedy třeba se zabývat věcně žalobními námitkami, tedy vyhodnocení, zda souhlas s odstraněním stavby jako opatření sui generis byl s to z hlediska žalobních námitek přímo zasáhnout proti žalobci (nebo zda v důsledku souhlasu mohlo být proti němu zasaženo). Účelem soudní ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu totiž není přezkum procesních postupů správních orgánů v rámci správního řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje 5 25 A 94/2018 Sluší se v této souvislosti připomenout závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/2006-95, dle kterých „prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 a násl. s. ř. s.) nelze podrobovat testu zákonnosti jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které zpravidla směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení.“ 12. Dle § 128 odst. 1 stavebního zákona v rozhodném znění, vlastník stavby je povinen ohlásit stavebnímu úřadu záměr odstranit stavbu, s výjimkou staveb uvedených v § 103, nejde-li o stavbu podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 nebo stavbu, v níž je obsažen azbest. Ohlášení obsahuje základní údaje o stavbě, předpokládaný termín započetí a ukončení prací, způsob odstranění stavby, identifikaci sousedních pozemků nezbytných k provedení bouracích prací, statistické ukazatele u budov obsahujících byty. Jde-li o stavby, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. a) až e), připojí k ohlášení dokumentaci bouracích prací, závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů ke způsobu odstranění vyžadovaná zvláštními právními předpisy, vyjádření dotčených vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury; doklad prokazující vlastnické právo ke stavbě připojí, nelze-li vlastnické právo ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem. Dokumentace bouracích prací, která obsahuje situaci odstraňované stavby, její stručný popis, organizaci bouracích prací, informaci o dodržení požadavků dotčených orgánů, se předkládá ve dvojím vyhotovení, a není-li obecní úřad v místě stavby stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenských a jiných stavebních úřadů, předkládá se trojmo. Ohlášení záměru odstranit stavbu se podává u stavebního úřadu, který stavbu povolil; zanikl-li, podává se u stavebního úřadu, který by byl příslušný k povolení.

13. Dle § 128 odst. 2 stavebního zákona v rozhodném znění, je-li ohlášení úplné, záměr se nedotýká práv třetích osob nebo není třeba stanovit podmínky pro odstranění stavby nebo podmínky k zajištění ochrany veřejných zájmů a nejde o případ podle odstavce 6, stavební úřad vydá souhlas s odstraněním stavby do 30 dnů ode dne podání ohlášení.

14. Dle § 128 odst. 3 stavebního zákona, na vydání souhlasu s odstraněním stavby se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas obsahuje identifikační údaje o vlastníkovi, údaje o místu a účelu stavby a způsob provedení bouracích prací. Souhlas nabývá právních účinků dnem doručení vlastníkovi. Souhlas se doručí dotčeným orgánům a vlastníkovi. Vlastníkovi se doručí spolu s ověřenou dokumentací bouracích prací. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků.

15. Dle § 128 odst. 4 stavebního zákona v rozhodném znění, dojde-li stavební úřad k závěru, že ohlášení není úplné nebo nejsou splněny podmínky pro vydání souhlasu, rozhodne usnesením, že ohlášený záměr odstranit stavbu projedná v řízení; toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat. Podané ohlášení se považuje za žádost o povolení odstranění stavby, řízení je zahájeno dnem podání ohlášení. Lhůta pro vydání rozhodnutí začíná běžet od právní moci usnesení podle věty první. Pokud je to pro posouzení odstranění stavby nezbytné, vyzve stavební úřad současně vlastníka k doplnění žádosti o další podklady. Bude-li vlastníkem stavby v uvedených případech podána přímo žádost o povolení odstranění, usnesení se nevydává; pro obsah žádosti se použije odstavec 1 obdobně. Účastníkem řízení není nájemce bytu, nebytového prostoru nebo pozemku. Povolení k odstranění stavby obsahuje kromě náležitostí souhlasu Shodu s prvopisem potvrzuje 6 25 A 94/2018 podmínky pro odstranění stavby, kterými se zajistí ochrana veřejných zájmů nebo práv účastníků řízení.

16. Krajský soud má po zhodnocení dané věci za to, že je nutné přiznat důvodnosti žalobní námitce, že žalovaný nesprávně uvážil o možném dotčení práv žalobce v důsledku záměru odstranění předmětné stavby. Judikatura správních soudů za přímé dotčení práv třetích osob dovodila například dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod. (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013 č. j. 7 As 17/2013-25). Obecně se dá shrnout, že za přímé dotčení práv je považováno především dotčení různými imisemi, které zasahují do cizího práva nad míru přiměřenou poměrům. Je zapotřebí zdůraznit, že posouzení, co je přímým dotčením a co nikoli, je přitom na správním uvážení správního orgánu. Podstatná v projednávané věci je přitom potencionalita dotčení práv žalobce ohlášeným záměrem, která je podle krajského soudu více než zjevná.

17. Z obsahu správního spisu, jakož i žalobcem předložené dokumentace totiž jednoznačně vyplývá, že zděná stavba, jež má být odstraněna, je umístěna blízce při neoplocené či jinak nevymezené hranici pozemku ve spoluvlastnictví žalobce (jedná se o vzdálenost cca mezi 40 - 70 cm). Při zohlednění výšky budovy a také komínu, který je součástí budovy, nelze než dospět k závěru, že i při žalovaným uváděné minimalizaci zásahů do práv žalobce může být žalobce přímo dotčen ohlášeným záměrem společnosti Baloušek. Při odstraňování zděné stavby v tak blízkém sousedství pozemku žalobce totiž nelze vyloučit, že žalobce bude nucen nejen strpět vstup (či vjezd) na svůj pozemek při odstraňování stavby, ale také, že při bouracích pracích či v jejich důsledku dojde k nepřiměřeným imisím v podobě prachu, zvýšeného hluku apod., nehledě na to, že lze s určitou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že se části stavební suti mohou při bouracích pracech dostat na pozemek žalobce. Nelze tak přisvědčit žalovanému, že žalobce v důsledku odstranění stavby nebude omezen na svém právu pozemek nerušeně užívat a požívat jeho plody a užitky. Uvedené skutečnosti měl žalovaný vzít při svém rozhodování v úvahu a vyvodit z nich přiléhavý právní závěr o tom, že žalobce bude předmětným záměrem odstranění stavby dotčen a nejsou tak naplněny podmínky § 128 odst. 2 stavebního zákona a že záměr společnosti Baloušek bude nutné projednat v řízení dle § 128 odst. 4 stavebního zákona. Závěr a náklady řízení 18. Z uvedených skutečností vyplývá závěr, že souhlas s odstraněním stavby vydaný žalovaným dne 20. 11. 2017, sp. zn. 51478/2017/OV/HE, je nezákonný. Soud tedy v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že předmětný souhlas je nezákonným zásahem a zároveň výrokem II. přikázal žalovanému obnovit stav před nezákonným zásahem tak, že žalovaný uvedený souhlas s odstraněním stavby zruší postupem podle § 156 správního řádu, při zachování lhůt dle § 128 odst. 3 stavebního zákona. V této souvislosti krajský soud podotýká, že s ohledem na to, že předmětný souhlas byl žalovaným vydán dne 20. 11. 2017 a lhůta pro zahájení přezkumného řízení dle citovaného ustanovení končí již dne 20. 11. 2018, uložil soud splnit povinnost specifikovanou ve výroku II. neprodleně.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce byl v řízení úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč, tj. Shodu s prvopisem potvrzuje 7 25 A 94/2018 2 000 Kč za podání žaloby a 1 000 Kč v souvislosti s rozhodnutím o návrhu na předběžné opatření. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 9. října 2018 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu 25 A 94/2018-43 USNESENÍ Shodu s prvopisem potvrzuje 8 25 A 94/2018 Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. Z.H. proti žalovanému: Městský úřad Hlučín sídlem Mírové náměstí 24/23, 748 01 Hlučín za účasti osoby zúčastněné na řízení: Baloušek, s. r. o. Ostravská 1112/34, 748 01 Hlučín zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Kubalou sídlem J. V. Sládka 35, 738 01 Frýdek - Místek o žalobě proti nezákonnému zásahu takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2018, č. j. 25 A 94/2018 - 36 se doplňuje o výrok IV. tohoto znění: „IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 28. 8. 2018 určení nezákonného zásahu a nařízení obnovy stavu před zásahem. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem podepsaného soudu ze dne 9. 10. 2018, kterým bylo žalobě vyhověno a žalovaný byl zavázán k povinnosti náhrady nákladů řízení žalobci.

2. Soud však opomněl citovaným rozsudkem rozhodnout o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení. Soud proto postupoval ve smyslu § 64 s. ř. s. ve spojení s § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. a rozhodl tímto usnesením o doplnění rozsudku. O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. O takový případ se v dané věci nejedná, přičemž soud neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje 9 25 A 94/2018 Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. Ostrava 19. října 2018 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje