25 Ad 10/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, PhD., a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně: VIVASUN a.s., IČO 28571070 sídlem č.p. 353, 793 91 Úvalno zastoupená advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalované: Státní energetická inspekce sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2025, č. j. DESU/031/035046/25, ve věci vyvlastnění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 11. 2025, doručenou soudu téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2025, č. j. SEI-15438/2025/90.221, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí ze dne 2. 7. 2025, č. j. SEI-12126/2025/87.102, kterým prvostupňový orgán zamítl žádost žalobkyně o obnovu původního řízení.

2. Žalobkyně byla v předcházejícím řízení příkazem územního inspektorátu č. 872002125, ze dne 20. 1. 2025, č. j. SEI-1315/2025/87.102, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 49 odst. 1 písm. f) zákona o podporovaných zdrojích energie, za což jí byla udělena pokuta ve výši 1 119 000 Kč. Přestupku se dopustila tím, že ve výrobně elektřiny FVE v období od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2023 provozovala měřící zařízení vyrobené elektřiny (elektroměr) typu KWZ-3PHD-15, výrobní číslo 0123690 (dále jen „měřící zařízení“ či „měřidlo“), pro uplatnění podpory formou zeleného bonusu na výrobu elektřiny, bez platného ověření měřidla podle zákona o metrologii. Rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci dne 8. 2. 2025. Žalobkyně se však 30. 4. 2025 dozvěděla dosud pro ni neznámou skutečnost, když měřící zařízení získalo dne 20. 1. 2025 platnou certifikaci podle zákona o metrologii. Žalobkyně tedy žádala povolení obnovy řízení, s tím, že by nově byl proveden důkaz o získané certifikaci měřidla a žádala, nechť je tato skutečnost nově zohledněna při posuzování naplnění materiální stránky přestupku. Žalobkyně má za to, že jelikož nebylo do měřidla po celou dobu nikým zasahováno, muselo po celou dobu, tj. i v období let 2022 a 2023 stále měřit správné hodnoty. Pokud by tedy byl proveden důkaz o získané certifikaci, musel by správní orgán prvního stupně dospět k závěru, že není naplněn materiální znak přestupku (společenská škodlivost jednání žalobkyně). Žalobkyně však se svou žádostí o obnovu řízení neuspěla u prvostupňového orgánu, ani u žalované, a proto směřuje svou žalobu proti napadenému rozhodnutí.

3. V prvé řadě má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když se v něm žalovaná dostatečně nevypořádala s námitkami žalobkyně. Napadené rozhodnutí se nevypořádalo s námitkou o nenaplnění materiálního znaku přestupku ve vazbě na získanou certifikaci měřidla. Jestliže tedy bylo měřidlo způsobilé měřit energii, ačkoli nemělo platnou certifikaci (což dokládá pozdější získání certifikace), pak sice formálně došlo k porušení zákona, nicméně nedošlo již k naplnění materiálního znaku přestupku.

4. Dále, jestliže žalobkyni postihne jako další sankce za nedodržení zákonných podmínek o certifikaci měřidla povinnost vrátit státní podporu ve výši 1 118 684,36 Kč v řízení o vrácení podpory (k čemuž žalobkyně již měla být jednou vyzvána), bude za jeden skutek sankcionována dvakrát – pokutou a vedle toho vrácením podpory, k čemuž měl při ukládání sankce správní orgán přihlédnout.

5. Žalovaná v napadeném rozhodnutí toliko uvedla, že formální a materiální stránka přestupku se projednává v řízení o přestupku. Tudíž námitku o nenaplnění materiální stránky tímto považovala za vypořádanou. Ve skutečnosti však námitka vypořádána nebyla, neboť žalovaná toliko uvedla, že touto námitkou se již zabýval správní orgán v jiném řízení. Napadené rozhodnutí žalované je v tomto nesprávné. Pravidla obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nikterak nevylučují možnost provést nové důkazy nebo skutečnosti, které by měly vliv na posouzení materiální stránky přestupku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto. Podmínkou pro provedení obnovy řízení je, jestliže dříve neznámé skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Přehodnocení materiální stránky v důsledku zjištěných skutečností přitom je způsobilé pro jiné řešení merita přestupku. A právě z důvodu, že v přestupkovém řízení správní orgán nikterak neposuzoval, zda nově získaná certifikace, může mít vliv na posouzení materiální stránky přestupku (event. i na výši pokuty), tak žalobkyně žádala o obnovu řízení a navrhovala, aby byly tyto skutečnosti a důkazy zohledněny. Žalovaná tedy postupovala v rozporu s § 100 správního řádu, jestliže se odmítla zabývat tím, zda nově získaná certifikace měřidla může mít vliv na posuzování materiální stránky přestupku.

6. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhuje, aby rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobce.

7. Žalovaná v podání ze dne 12. 12. 2025, doručeném soudu dne 17. 12. 2025, uvedla, že plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuje, že meritem napadeného rozhodnutí bylo zamítnutí obnovy řízení. V předcházejícím přestupkovém řízení bylo žalovanou rozhodnuto o přestupku žalobkyně a o uložení pokuty příkazem č. 872002125 za provozování fotovoltaické elektrárny, kterou žalobkyně provozovala bez platného ověření podle zákona. Žalobkyně vůči příkazu podala opožděný odpor, o čemž byla jako účastník vyrozuměna. Následně byl zamítnut i návrh žalobkyně na obnovu řízení.

8. K tvrzené nepřezkoumatelnosti žalovaná uvádí, že toto tvrzení není ničím jiným, než žalobkyní vyjádřeným nesouhlasem s názorem žalované, čímž však nelze rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné. Ačkoliv z argumentace žalobkyně vyznívá, že spatřuje meritum věci v otázce, zda bylo v kontrolovaném období měřící zařízení technicky způsobilé naměřit vyrobenou energii, meritem však je fakt, že žalobkyně v kontrolovaném období provozovala zařízení a čerpala podporu z veřejných prostředků v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami. Ze strany žalobkyně v kontrolovaném období prokazatelně došlo k nedodržení povinnosti provozovat zařízení s platným ověřením.

9. Stran námitky směřující k ukládání sankce žalovaná uvádí, že při jejím ukládání postupovala tak, aby v obdobných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Uložená pokuta ze správního řízení poté plní funkci preventivní a represivní, naproti tomu vrácení neoprávněně čerpané podpory je nápravným opatřením. Tyto dva instituty existují vedle vede, vzájemně se nenahrazují ani nevylučují.

10. V případě námitky nesouladného postupu žalované s § 100 SŘ, když se měla odmítnout zabývat tím, zda nově získaná certifikace měřidla může mít vliv na posuzování materiální stránky přestupku, žalovaná plně odkazuje na bod ad 3) napadeného rozhodnutí, na straně 4-5.

11. S ohledem na výše uvedené proto žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a o nákladech rozhodl tak, že právo na nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s, přičemž dospěl k závěru, že žádná z žalobních námitek není důvodná, a soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

13. Dle § 100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“), řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

14. Dle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“), pro účely tohoto zákona se rozumí výrobcem výrobce elektřiny z obnovitelného zdroje, výrobce elektřiny z druhotného zdroje a výrobce elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla.

15. Dle § 11a odst. 4 písm. a) zákona o podporovaných zdrojích energie, výrobce je dále povinen udržovat a provozovat měřicí zařízení podle odstavců 1 a 2 s platným ověřením podle zákona o metrologii.

16. Dle § 49 odst. 1 písm. f), zákona o podporovaných zdrojích energie, výrobce se dopustí přestupku tím, že neudržuje nebo neprovozuje měřicí zařízení s platným ověřením podle § 11a odst. 4 písm. a).

17. Úvodem, před samotným vypořádáním se s žalobními námitkami žalobce, soud uvádí následující.

18. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně provozovala fotovoltaickou elektrárnu FVE DEN BRAVEN ÚVALNO I. Žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 49 odst. 1 písm. f) zákona č. 165/2012 Sb., jelikož v období od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2023 v rozporu s § 11a odst. 4 písm. a) tohoto zákona, provozovala měřicí zařízení vyrobené elektřiny, pro uplatnění podpory formou zeleného bonusu na výrobu elektřiny KWZ- 3PHD-15, výrobní číslo 0123690, bez platného ověření podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Žalobkyni tak byla žalovaným za přestupek uložena pokuta ve výši 1 119 000 Kč, a to příkazem č. 872002125. Součástí tohoto příkazu bylo rovněž poučení žalobkyně o možnosti podat odpor ve lhůtě 8 dní od jeho doručení. Příkaz byl žalobkyni doručen dne 30. 1. 2025, vzhledem k tomu, že žalobkyně podala proti výše citovanému příkazu odpor až dne 10. 2. 2025, tedy po lhůtě, byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že podání odporu učinila opožděně.

19. Poznatky ze správního spisu, respektive rekapitulace předešlého řízení, je dle soudu důležitá mj. z toho důvodu, neboť námitky, které žalobkyně směřuje do řízení proti rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení, měla žalobkyně učinit spíše v rámci řízení o přestupku, ačkoliv tak – s ohledem na pozdě podaný odpor – učinila pozdě.

20. Úvodem se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, načež dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. Žalovaná se věcně správně a adekvátním způsobem vypořádala s námitkami žalobkyně, a to v případě nejen napadeného rozhodnutí, nýbrž i rozhodnutí prvostupňového, přičemž soud na textaci těchto rozhodnutí odkazuje. Pokud žalobkyně spatřovala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí právě v tom, že se žalovaná nevypořádala s námitkou materiální stránky přestupku, soud poté uvádí, že žalovaná v napadeném rozhodnutí správně uvedla, že materiální a formální stránka přestupkového jednání byla zkoumána již v přestupkovém řízení, kde by právě žalobkyní prezentovaná argumentace (včetně případného důkazního návrhu stran správného fungování měřidla) mohla mít své místo. Obnova řízení je totiž mimořádný opravný prostředek, kterým nelze prodlužovat správní řízení, či z něj činit další instanci; jinými slovy v něm nelze ani nadále doplňovat důkazy, které bylo možno aplikovat dříve, nebo které nemohou mít žádný zásadní vliv na předešle zjištěný skutkový stav. S ohledem na výše uvedené tedy nelze říci, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a tato námitka tedy není důvodná.

21. Dále se soud zabýval námitkou, v níž žalobkyně vytýkala žalované, že se v rozporu s § 100 správního řádu nezabývala tou skutečností, zda může nová certifikace měřidla mít vliv na nové posouzení přestupku, načež soud dospěl k závěru, že tato námitka rovněž není důvodná.

22. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 11. 2020, č. j. 5 As 465/2019 - 31 „V prvé řadě Nejvyšší správní soud upozorňuje, že správní řízení o obnově podle § 100 správního řádu lze rozdělit do dvou stádií: 1) rozhodování, zda se obnova řízení povolí (popř. nařídí z úřední moci), a 2) rozhodování v již obnoveném řízení. Ve fázi řízení o povolení obnovy správní orgán zkoumá pouze naplnění zákonných podmínek. Teprve po její obnově, tedy v druhé fázi řízení podle § 100 správního řádu, může správní orgán zkoumat meritum věci. V řízení o povolení obnovy řízení se tedy správní orgán mj. zabývá tím, zda nově navržené důkazy „mohou“ vést k odlišnému řešení otázky řešené v původním řízení, nikoliv zda „skutečně povedou“ k jinému výsledku – v obnoveném řízení tak může správní orgán dospět ke stejnému závěru jako v původním řízení. Tomu, že se správní orgán v první fázi řízení zabývá pouze naplnění podmínek pro povolení obnovy, taktéž odpovídá rozsah soudního přezkumu.“.

23. Na úvod se sluší připomenout, že mezi stranami je nesporné, že měřidlo užívané žalobkyní v období od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2023, postrádalo certifikaci. Materiální stránka spáchaného přestupku, tedy zákonem chráněný zájem, spočívá v řádném, transparentním a kontrolovaném čerpání veřejné podpory na základě zákonem stanovených podmínek (tedy vč. podmínky, aby výroba elektřiny z obnovitelného zdroje, byla měřena platně ověřeným měřícím zařízením, jak uvádí § 11a odst. 4, písm. a) zákona o podporovaných zdrojích energie). Je zcela nepodstatné, jaké hodnoty měřidlo v mezidobí od 1. 1. 2022 do 30. 4. 2023, skutečně zaznamenávalo, když žalobkyně u tohoto měřidla nezajistila platnou certifikaci (což je ostatně i skutečností, o níž v daném řízení ani není sporu), čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku, a to jak po stránce formální, tak i materiální. S ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 13. 11. 2020, č. j. 5 As 465/2019 – 31, poté správní orgán postupoval správně, když se zabýval toliko prvním stádiem řízení o případné obnově, načež dospěl k závěru, že žalobkyní prezentovaný důkaz nemůže mít žádný vliv na zjištěný skutkový stav, tedy že nemůže nijak vyvrátit onu klíčovou skutečnost, a to sice absenci certifikace měřícího zařízení ve výrobně fotovoltaické elektřiny. Vzhledem k tomu, že potencialita změny je v tomto případě vyloučena, tedy další provedení důkazu nemůže nijak zpochybnit výsledek, nemohl správní orgán ani – ačkoliv to navrhuje v žalobním podání žalobkyně – provádět v řízení o obnově ihned nový důkaz. Je tomu tak proto, že provádění důkazu, který nemůže mít vliv na zjištěný skutkový stav, je zjevně nadbytečné a s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2020, č. j. 5 As 465/2019 – 31, je možné až v onom druhém stádiu. Nehledě na to, že se v případě důkazního návrhu žalobkyně nemůže jednat ani o novou skutečnost, kterou žalobkyně nemohla doložit dříve, neboť ta je k právnímu a faktickému stavu, k němuž správní orgán rozhodoval, naprosto irelevantní.

24. Co se týče poslední námitky, kterou žalobkyně v řízení uplatnila, a to sice námitku dvojího trestání, kterou žalobkyně spatřuje jednak v případě udělení pokuty a současně ve výzvě k navrácení státní podpory, pak soud tuto rovněž neshledal důvodnou. Především, a to soud zdůrazňuje, to není námitka, která by vůbec patřila do tohoto řízení, neboť v tomto řízení je přezkoumáváno správní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost na obnovu řízení ve věci spáchání přestupku. Řízení o vrácení neoprávněně čerpané podpory je řízením samostatným, které nadto dosud ani neběží (v této situaci je ze správního spisu patrné toliko zaslání výzvy žalobkyni). Soud proto jen pro pořádek ve zkratce a ve shodě s žalovanou uvádí, že tyto instituty jsou odlišné a vzájemně se tak nemohou vylučovat. V případě prvém se totiž jedná o jeden z přestupků, které jsou předepsány v § 49 zákona o podporovaných zdrojích energie, v druhém případě se jedná o navrácení neoprávněně čerpané podpory, kterou žalobkyně obdržela, přičemž tento institut je předepsán v § 51 téhož předpisu. Zákon v žádném ustanovení ani neuvádí, že by tyto instituty vedle sebe nemohly koexistovat, případně že by jeden vylučoval druhý (v podrobnostech viz např. OBŮRKA, Jakub. § 51 [Neoprávněně čerpaná podpora]. In: ŠIKOLA, Luděk, STEHLÍK, Vít, OBŮRKA, Jakub a kol. Zákon o podporovaných zdrojích energie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 474, marg. č. 10.).

25. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

26. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 6. srpna 2026 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje T.P.