38 A 15/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D. ve věci žalobce: J. L. zastoupený advokátkou Mgr. Radanou Vítovcovou sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, 390 01 Tábor proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: ČEPS, a.s. sídlem Elektrárenská 774/2, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2025, č. j. DESU/031/025454/25, ve věci vyvlastnění takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění zřízením věcného břemene ve prospěch ČEPS, a. s., spočívajícího ve strpění liniové stavby vedení elektrizační přenosové soustavy na pozemcích ve vlastnictví žalobce parc. č. X a parc. č. XA v k. ú. X, obec K., z důvodu uskutečnění veřejně prospěšné stavby přenosové elektrizační soustavy „V406/407 Kočín – Mírovka, nové vedení 400 kV“.

2. Žalobce v žalobě obecně namítl, že 0) se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami směřujícími do existence skutečného veřejného zájmu. Dále namítl 1) neústavnost vymezení konkrétních staveb v příloze č. 1 zákona č. 416/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „liniový zákon“), když poukázal na nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 24/04 a Pl. ÚS 24/08. Dále namítl 2), že souhlasné stanovisko EIA ke stavbě „V406/407 Kočín – Mírovka, nové vedení 400 kV“ bylo vydáno již v roce 2011 a je zastaralé, takže veřejný zájem na realizaci stavby v krajinářsky cenném území je více než sporný. Podle žalobce 3) je předčasné hovořit o nezbytnosti stavby, a to do doby, než budou specifikovány akcelerační oblasti v krajských Zásadách územního rozvoje a nezbytné oblasti, jak je definuje zákon č. 249/2025 Sb., účinný od 1. 8. 2025. V dalším žalobním bodě 4) žalobce uvedl, že má pochybnosti o tom, že hlavním cílem záměru má být ochrana přenosové soustavy nebo zajištění obecné energetické bezpečnosti ČR. Žalobce se domnívá, že důvodem realizace stavby je připojit soukromé developerské projekty větrných elektráren. Ke svým podezřením navrhl jako důkaz mapu energetického systému se zakreslenou trafostanicí Leskovice, přepis hlášení obecního rozhlasu v Křeči ze dne 2. 10. 2025, žádosti o informace EG.D. a. s. a ERÚ a odpovědi na žádosti. Žalobce dále namítl 5), že neměl možnost seznámit se se znaleckým posudkem vyvlastnitele (aktualizovaným a opraveným k výzvě žalovaného až po konání ústního jednání) ve lhůtě k podání námitek. Žalobcovy námitky, podané po nahlížení do spisu 18. 9. 2025, žalovaný nevypořádal pro opožděnost, což je závažnou procesní vadou, neboť znalecký posudek je důležitým podkladem pro rozhodnutí a vyvlastňovaný s ním musí být seznámen před uplynutím lhůty pro podání námitek. A na závěr žalobce namítl 6), že mu nebyla předložena řádná kontraktační nabídka. Podle žalobce měla být vyvlastnitelem Česká republika jakožto vlastník přenosové soustavy, nikoli ČPS a. s. jako její provozovatel. Také by nemělo jít o věcné břemeno „in personam“, ale vztahy by měly odpovídat vztahům mezi dvěma vlastníky nemovitých věcí.

3. V doplnění žaloby doručeném v zákonné lhůtě žalobce nově namítl, že z distribučního schématu přenosových a distribučních sítí plyne, že je v něm zahrnuta plánovaná trafostanice Leskovice, ačkoli nebyla projednána v územním ani stavebním řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v napadeném rozhodnutí vypořádal všechny námitky účastníků, a to včetně těch, ke kterým nemohlo být přihlédnuto vzhledem k zásadě koncentrace. Námitky uplatněné po ústním jednání se nevztahovaly ke skutečnostem, které by nebyly účastníkům řízení známy již v den konání ústního jednání. Ke znaleckému posudku byl doplněn pouze dodatek upřesňující ocenění vyvlastňovaných pozemků. Rozhodnutí o vyvlastnění se opírá o územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2024 a bylo vydáno v době prodloužené platnosti stanoviska EIA. Stanovisko EIA není samostatně podkladem pro vyvlastňovací řízení. Záměr stavby je dlouhodobě zařazen do územně plánovací dokumentace a jeho účel není závislý na budoucím vymezení tzv. akceleračních nebo nezbytných oblastí, jelikož ty jsou určeny pro urychlení výstavby obnovitelných zdrojů energie a předmětná stavby je strategickou stavbou přenosové soustavy ČR. Tvrzení žalobce o cíli záměru v podobě podpory developerských projektů větrných elektráren nemá žádnou oporu ve spisové dokumentaci. Rozvoj přenosové soustavy není vázán na konkrétní projekt, ale na celkovou potřebnost v území. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

5. Osoba zúčastněná na řízení (vyvlastnitel) ve vyjádření k žalobě podrobně rozvedla, že stavba má status tzv. projektu společného zájmu Evropské unie a součástí desetiletého plánu rozvoje PS ČR. Výstavba nové rozvodny v lokalitě Leskovice souvisí s plánovanou náhradou soustavy o napěťové hladině 220 kV soustavou 400 kV. Nálezy Ústavního soudu, uvedené žalobcem, byly již překonány a jsou v dnešní právní situaci nepoužitelné. K charakteru věcného břemene poukázala především na § 24 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) a na to, že vedení PS ČR je liniovou stavbou o délce desítek km a neexistuje u ní jeden konkrétní pozemek, v jehož prospěch by bylo věcné břemeno zřizováno. Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí žaloby.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání.

7. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že vyvlastňovací řízení bylo vedeno k žádosti ČEPS, a. s. ze dne 29. 5. 2025. Dne 23. 7. 2025 proběhlo ve věci ústní jednání, jehož se účastnil osobně žalobce a předložil námitky, jak jsou uvedeny na str. 4-5 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

8. Ke zcela obecně formulované žalobní námitce 0) soud téměř nemá, co by uvedl, pouze zdůrazňuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, podle nějž „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej, není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty.“ Ve vztahu k prokázání veřejného zájmu soud plně odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí, zejm. str. 8 - 10, 13.

9. Pokud jde o žalobní námitku 1), pak nálezy Ústavního soudu, jimiž žalobce argumentoval a které se týkají nedovolenosti individuální regulace v právním předpisu, nejsou pro danou věc přiléhavé. Jak správně poukázala osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření, Ústavní soud se v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2763/21 ze dne 30. 8. 2022 výslovně zabýval ustanoveními energetického zákona, která byla použita v nyní projednávané věci, a dospěl k závěru, že je v kompetenci zákonodárného sboru jak stanovení toho, co je v obecné rovině ve veřejném zájmu jako jedné z podmínek pro vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tak v souvislosti s tím i vymezení zákonného rámce pro rozhodování vyvlastňovacích úřadů v konkrétní věci, ve které je třeba poměřovat takto vymezený veřejný zájem s individuálními zájmy vyvlastňovaného. Proto není v rozporu s ústavními kautelami čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod právní úprava, která stanoví nevyvratitelnou domněnku existence veřejného zájmu na vyvlastnění pozemků a staveb při specifických činnostech v konkrétních právních předpisech vymezených, jako např. v § 3 odst. 2 energetického zákona. Veřejný zájem ve věci tedy byl dán, a žalobce mohl toliko namítat nepoměr mezi tímto zájmem a svým zájmem soukromým. Konkrétní skutečnosti v tomto směru však neuplatnil. Žalobní námitka 1) není důvodná.

10. Pokud jde o žalobní námitku 2), ta se primárně vztahuje k řízení o umístění stavby, nikoli k řízení vyvlastňovacímu. Žalovaný správně vycházel z pravomocného územního rozhodnutí, a neměl důvod se zabývat dřívějšími řízeními a postupy, které mu předcházely. Žalobce v žalobě neuvedl, jaká jeho veřejná subjektivní práva by měla být porušena v souvislosti s tvrzenou zastaralostí stanoviska EIA. Žalobní námitka 2) není důvodná.

11. Pokud jde o žalobní námitku 3), žalovaný se ke stejnému tématu vyjadřoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz str. 18), žalobce v žalobě námitku pouze zopakoval, aniž by jakkoli reagoval na argumentaci žalovaného. Soud proto pouze ve stručnosti uvádí, že souhlasí se závěry žalovaného a plně na ně odkazuje – účel stavby, pro kterou bylo žalobci omezeno vlastnické právo, není nijak závislý na budoucím vymezení akceleračních nebo nezbytných oblastí podle zákona č. 249/2025 Sb. Žalobní námitka 3) není důvodná.

12. Pokud jde o žalobní námitku 4), ta nebyla vůbec vznesena ve správním řízení, aniž by žalobce uvedl jakýkoli důvod, proč by ji nemohl uplatnit dříve než v soudním přezkumu. Navíc jde o námitku ryze hypotetickou (žalobce se domnívá…má pochybnosti…má podezření…). Především však soud opakuje závěry Ústavního soudu, jak byly uvedeny v odst. 9 tohoto rozsudku: veřejný zájem v této věci je dán a bylo na žalovaném, aby poměřil takto vymezený veřejný zájem s individuálními zájmy vyvlastňovaného. Žalobce však nenamítal nepoměr mezi tímto zájmem a svým zájmem soukromým. Hypotetické tvrzení žalobce o tom, že stavba má sloužit zájmům soukromých investorů, proto není relevantní a nebyl dán důvod provádět dokazování k tomuto tvrzení. Pokud jde o námitku ve vztahu k trafostanici Leskovice, soudu není zřejmé (a žalobce to neuvedl), jak by namítaným tvrzením mohla být porušena žalobcova veřejná subjektivní práva, když je vlastníkem pozemků v katastrálním území X, obec K., nikoli v katastrálním území X (což je podle mapy.com obec vzdálená cca 20 km). Žalobní námitka 4) včetně doplnění není důvodná.

13. Pokud jde o žalobní námitku 5), ze správního spisu soud zjistil, že v době, kdy vyvlastnitel vyzýval žalobce k uzavření smlouvy, vlastnil žalobce celkem 3 pozemky v katastrálním území X – pozemky uvedené v odst. 1 tohoto rozsudku a pozemek parc. č. XB. Proto byly všechny 3 pozemky uvedeny v návrhu smlouvy a v připojeném znaleckém posudku. Poté však žalobce, ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení, prodal pozemek parc. č. XB. Vyvlastnitel tedy zaslal žalobci nový návrh smlouvy ze dne 2. 5. 2025, žalobce nijak nereagoval. Na výzvu žalovaného doplnil vyvlastnitel znalecký posudek o dodatek ze dne 26. 8. 2025, s nímž se žalobce seznámil při nahlížení do spisu 18. 9. 2025. Skutečností tedy je, že se žalobce seznámil s dodatkem znaleckého posudku až po ústním jednání, které proběhlo 23. 7. 2025. Soud se proto zabýval otázkou, zda a jaký vliv měla tato procesní vada na zákonnost napadeného rozhodnutí. Znalecký posudek ze dne 10. 1. 2025 obsahoval relevantní údaje o všech 3 pozemcích, způsob výpočtu a celkovou částku. Dodatek znaleckého posudku ze dne 26. 8. 2025, vypracovaný stejným znalcem, nepřidal nové údaje, nezměnil způsob výpočtu, pouze rozdělil původní celkovou částku na jednotlivé částky připadající na jednotlivé pozemky podle jejich výměry. Žalobce, kterému byl doručen znalecký posudek z 10. 1. 2025 před zahájením vyvlastňovacího řízení, nevznesl do ústního jednání ani v jeho průběhu žádnou námitku týkající se znaleckého posudku. Až dne 22. 9. 2025, poté, kdy zmocnil k zastupování advokátku, žalobce vznesl celou řadu námitek, nejen ke znaleckému posudku. Pokud jde o námitky ke znaleckému posudku, žádná z nich se netýkala přímo a jen dodatku z 26. 8. 2025, nýbrž pouze skutečností, které byly žalobci známy již před ústním jednáním. Soud proto dospěl k závěru, že namítaným postupem žalovaného nedošlo k zásahu do žalobcových práv, neboť ke znaleckému posudku mohl vznášet námitky ve stanovené lhůtě, což neučinil, a dodatkem znaleckého posudku byla pouze provedena jednoduchá početní operace na základě všech již dříve známých skutečností (a tu žalobce v pozdějších námitkách nenapadl). Žalobní námitka 5) není důvodná.

14. Pokud žalobce v námitce 6) namítal, že věcné břemeno nemělo být zřízeno in personam, ale in rem, pak k tomu soud předně uvádí, že z žalobcových tvrzení ani z povahy věci není zřejmé, jak by změna formy věcného břemene ovlivnila jeho veřejná subjektivní práva. Žalobce tuto námitku vůbec neuplatnil v průběhu správního řízení, ačkoli není zřejmé, že by mu v tom cokoli bránilo. Ustanovení § 24 odst. 4 energetického zákona ukládá zřídit věcné břemeno provozovateli přenosové soustavy (což je zároveň odpověď na to, že vyvlastnitelem není ČR jakožto vlastník přenosové soustavy). Pokud by se mělo právo odpovídající věcnému břemeni zřídit k věci, musel by zde být nějaký panující pozemek. V případě inženýrské sítě tomu tak není. Vedení přenosové soustavy je podle § 509 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) liniovou stavbou, která není součástí žádného pozemku a tvoří technologický celek. Rovněž § 1267 občanského zákoníku, pojednávající o služebnosti inženýrské sítě, hovoří o oprávněné osobě, implicitně tedy předpokládá zřízení služebnosti in personam. Žalobní námitka 6) není důvodná.

15. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

16. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nad běžnou úřední činnost nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

17. Výrok o náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn § 60 odst. 5 s. ř. s. (ve znění do 31. 12. 2025 s ohledem na zahájení soudního řízení v roce 2025), když soud jí neuložil žádné povinnosti v řízení a neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 20. srpna 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje