38 Ad 10/2013

Rubrum

38Ad 10/2013 -35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce Ing. I. T., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem Praha, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9.1.2013 č.j. MPSV-UM/13412/12/9S-MSK, sp. zn. SZ/1096/2012/9S-MSK, o příspěvek na péči, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se pro vady řízení zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1.016,- Kč, a to do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 9.1.2013 č.j. MPSV-UM/13412/12/9S-MSK, sp. zn. SZ/1096/2012/9S-MSK žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu Pokračování -2- 38Ad 10/2013 práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 29.8.2012 č.j. 1615/2012/FPR, kterým byl žalobci snížen příspěvek na péči z částky 8.000,- Kč na částku 4.000,- Kč ode dne 1.9.2012. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce je ve smyslu ust. § 8 zákona o sociálních službách ode dne zahájení správního řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči, tedy ode dne 18.1.2012 považován za osobu starší 18ti let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni závislosti II. (středně těžká závislost), a má proto nárok na příspěvek na péči ve výši 4.000,- Kč. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, v níž uvedl, že nesouhlasí jak s posudkem posudkového lékaře, tak i s posudkem posudkové komise MPSV ČR. Podle žalobce nebyl jeho zdravotní stav zohledněn v plném rozsahu v souvislosti s nutností denního cvičení a rehabilitace odborným terapeutem pro základní diagnózu a to kvadruparetickou formu dětské mozkové obrny. Posudkový lékař nezohlednil ani výsledek sociálního šetření, podle kterého je žalobce pravidelně dopravován na rehabilitaci a nutnost domácí rehabilitace, za účelem které za ním dochází fyzioterapeut. Pro uvedené rozhodující zdravotní postižení je neschopen zvládat základní životní potřeby, a to péči o zdraví a výkon fyziologické potřeby. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 8.4.2013 poukázal zejména na závěr posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR), která došla ke shodnému závěru jako posudkový lékař OSSZ Nový Jičín, a to že žalobce je osobou starší 18ti let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. Posudková komise hodnotila u žalobce celkem 6 základních životních potřeb jako nezvládaných, avšak životní potřebu péče o zdraví a výkon fyziologické potřeby jako nezvládané životní potřeby nehodnotila. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 9.1.2013 č.j. MPSV-UM/13412/12/9S-MSK, sp. zn. SZ/1096/2012/9S-MSK a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, žalobcem předloženými lékařskými zprávami, včetně zprávy MUDr. M. S. ze dne 9.9.2014, jakož i připojeným správním spisem Úřadu práce-Krajská pobočka v Ostravě sp. zn. 269/2007/FPR a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání rozhodnutí žalovaného (§ 75 s.ř.s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících ze správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že Úřad práce – Krajská pobočka v Ostravě vydal dne 17.1.2012 oznámení, že zahajuje řízení ve věci opětovného posouzení Pokračování -3- 38Ad 10/2013 nároku a výše příspěvku na péči. Dne 2.4.2012 provedl Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě sociální šetření v místě bydliště žalobce. Poté byl vyžádán posudek o stupni závislosti žalobce pro účely příspěvku na péči, který byl podán dne 4.6.2012 posudkovým lékařem OSSZ v Novém Jičíně se závěrem, že žalobce je osobou, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Dne 29.8.2012 rozhodl Úřad práce ČR - Krajská pobočka v Ostravě o snížení příspěvku na péči žalobci z částky 8.000,- Kč na částku 4.000,- Kč měsíčně ode dne 1.9.2012. K odvolání žalobce pak žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný rozhodl na základě závěru posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 7.12.2012, podle kterého u žalobce nejde o osobu starší 18ti let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) nebo c) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve IV. nebo III. stupni, jde o osobu starší 18ti let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) citovaného zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Z uvedeného posudku krajský soud zjistil, že posudková komise vycházela z kompletní spisové dokumentace OSSZ Nový Jičín, zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře MUDr. M. S., sociálního šetření provedeného žalovaným, jakožto odvolacím orgánem dne 29.10.2012 a ze sociálního šetření provedeného správním orgánem I. stupně dne 2.4.2012 i z poznatků z osobní účasti žalobce při jednání posudkové komise. V diagnostickém souhrnu zdravotního omezení žalobce uvedla PK MPSV ČR spastickou kvadruparézu v rámci dětské mozkové obrny s levostrannou prevalencí a větším postižením dolních končetin, stav po opakovaných rekonstrukčních operacích, stav po déze levého hlezenního kloubu dne 12.3.2012, vadnou statodynamiku páteře a osteoporózu. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. (po 31.12.2011) osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění k 1.1.2012 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: Pokračování -4- 38Ad 10/2013 a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle ust. 9 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb. pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., která blíže vymezuje posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby: a) Mobilita: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, Pokračování -5- 38Ad 10/2013 chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. b) Orientace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. c) Komunikace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. d) Stravování: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. e) Oblékání a obouvání: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. f) Tělesná hygiena: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. g) Výkon fyziologické potřeby: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. h) Péče o zdraví: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. i) Osobní aktivity: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna Pokračování -6- 38Ad 10/2013 vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. j) Péče o domácnost: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Krajský soud zhodnocením všech shora uvedených zjištění a skutečností dospěl k závěru, že žalovaný jakožto odvolací správní orgán, rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V daném případě žalobce žalobou namítal nezvládání dalších úkonů základních životních potřeb, než jaké byly uznány posudkem posudkové komise MPSV ČR i lékařem pověřeným vypracováním posudku pro OSSZ Nový Jičín. Dalšími základními životními potřebami byl výkon fyziologické potřeby, u které posudková komise uvedla, že v domácím prostředí zvládá tuto fyziologickou potřebu a že může mít problém při použití WC mimo své domácí prostředí, což už není možno zohlednit při hodnocení zvládání této základní životní potřeby. Žalobce taktéž v tomto směru nesouhlasil ani se zdůvodněním žalovaného, který poukázal na ust. § 3 písm. d) zákona o sociálních službách s tím, že se nepohybuje ve veřejných prostorách mimo bydliště denně a že se podle tohoto citovaného ustanovení rozumí přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vztahy k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. Posudková komise se ke zvládání uvedené základní životní potřeby vyjádřila tak, že žalobce fyziologickou potřebu v domácím prostředí zvládá, že může mít problém při použití WC mimo své domácí prostředí, avšak nejde o každodenní potřebu dopomoci. S uvedenou žalobní námitkou žalobce se nelze ztotožnit se zřetelem k ust. § 1 odst. 2 vyhl. č. 505/2006 Sb., podle kterého se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Pojem přirozeného sociálního prostředí vymezuje pak ust. § 3 písm. d) zákona o sociálních službách, podle něhož se pro účely tohoto zákona rozumí přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. Argumentoval-li žalobce nutností výkonu sociálních aktivit i mimo svůj domov, pak je nutno vycházet z toho, že skutečně nejde o každodenní potřebu dopomoci. K jinému dospěl krajský soud co se týče žalobní námitky nezvládání základní životní potřeby péče o zdraví. Ze shora zmíněného posudku lékaře OSSZ Nový Jičín ze dne 4.6.2012 vyplývá, Pokračování -7- 38Ad 10/2013 že tuto potřebu hodnotil posudkový lékař jako základní životní potřebu nezvládanou. Oproti tomu posudková komise MPSV ČR ve svém posudkovém hodnocení uvedla: „Potřeba péče o zdraví nehodnocená jako nezvládaná, léky pravidelně neužívá, léčebné pomůcky nejsou aplikovány. Ostatní léčebný režim a užívání léku je schopen zvládnout samostatně.“ Podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., jak rovněž shora uvedeno, schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví je vymezena jako schopnost dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. Z výpovědi žalobce při ústním jednání krajského soudu vyplynulo, že pokud jde o léčebný režim v jeho případě, je nucen se podrobovat každodenně rehabilitacím v odborném rehabilitačním ústavu Metylovice. Tam jej doprovází jeho matka, která mu pomáhá se svléci, pomáhá mu připravit se k rehabilitaci masáží před samotnou rehabilitací. Pokud jde o užívání předepsaných léků, jedná se o léky utišují, které je schopen sám si podat a požít. Žalobce dodal, že rehabilitační cvičení je nucen provádět i doma za dopomoci matky a nelze tedy souhlasit s tvrzeními žalovaného, že tyto rehabilitační úkony jsou v jeho případě realizovány pouze mimo bydliště. Doma mu přitom dopomáhá jeho matka a dále fyzioterapeut, který za ním dojíždí. K tomuto tvrzení žalobce předložil soudu vyjádření MUDr. M. S., ordinace praktického lékaře a homeopatie Frenštát pod Radhoštěm, z něhož soud zjistil, že ze zdravotní dokumentace žalobce vyplývá nezbytnost pravidelné rehabilitace, a to každodenní již od narození, která je zajišťována pomocí matky podle instruktáže v mezidobí řízené rehabilitace. Rehabilitaci je žalobce nucen individuální hradit u tzv. další rehabilitace nad rámec limitu zdravotní pojišťovny. Z uvedeného vyplývá, že hodnocení základní životní potřeby péče o zdraví, tak jak je provedla posudková komise MPSV ČR, je zcela nedostačující, zejména pokud jde o tvrzení, že žalobce „léčebný režim je schopen zvládnout samostatně“. Odporuje tomu totiž nejen tvrzení a výpověď samotného žalobce, ale i citovaná zpráva jeho ošetřující lékařky. Za této situace nelze posudek posudkové komise MPSV ČR hodnotit jinak než jako neúplný a nepřesvědčivý. Se zřetelem k ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. krajský soud neměl možnost vyžádat od posudkové komise doplňující posudek, příp. posudek jiné posudkové komise, jehož úkolem by bylo odstranění shora naznačených rozporů co se týče zvládání péče o zdraví žalobcem jako základní životní potřeby. Za této situace krajskému soudu nezbylo, než rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle odst. 4 téhož ustanovení. Žalovaný v dalším řízení bude povinen odstranit vady řízení, které Pokračování -8- 38Ad 10/2013 spočívají v neúplnosti a tím i nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne 7.12.2012. Podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. zavázal soud žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci v celkové výši 1.016,- Kč za dopravu žalobce k jednání soudu z místa bydliště do Ostravy a zpět, a to do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání. V Ostravě dne 25. září 2014 JUDr. Petr Indráček - samosoudce –