39 A 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové v právní věci žalobce: M. J. zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Chráskou sídlem Ohradské náměstí 1621/5, 155 00 Praha proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad, IČO 19139314 sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Libeň, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2025, č. j. DESU/031/035046/25, ve věci vyvlastnění takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě žalobce proti II. výroku rozhodnutí Dopravního a energetického stavebního úřadu ze dne 18. 12. 2025, č. j. DESU/031/035046/25, se vylučuje k samostatnému projednání.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 5. 1. 2026, doručenou soudu téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2025, č. j. DESU/031/035046/25, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o vyvlastnění práv k vyvlastňovanému pozemku parc. č. X, zapsanému na LV X, pro katastrální území X, obec X, jehož jedním spoluvlastníkem je žalobce, a to v podobě omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele, (společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s., IČO 64949681, sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4; dále jen „vyvlastnitel“), kdy věcné břemeno se zřizuje v plošném rozsahu 3 m2 a na dobu neurčitou (I. výrokem) a o stanovení náhrady vyvlastňovaným (II. výrokem). Žalobce napadá rozhodnutí v celém rozsahu.

2. V podané žalobě žalobce uvedl, že omezení vlastnického práva bylo učiněno pro stavební projekt „SO 455.3 - rezerva T-Mobile (rezervní chránička)“. Žalobce upozornil, že vyvlastňovací řízení je možné jen za předpokladu, že existuje nějaký veřejný zájem na realizaci účelu vyvlastnění, a to ještě v kvalifikované podobě veřejného zájmu na dosažení daného účelu, převažujícího nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Dále uvedl, že účel vyvlastnění tak, jak je popsán v rozhodnutí, je nepravdivý. Objekt SO 455.3 není nezbytnou podmínkou pro realizaci stavby silničního okruhu, i bez něj je totiž možné stavbu vybudovat a provozovat. Obdobně by tak mohlo být pro vyvlastnění přijatelné například vyvlastnění části pozemku s odůvodněním, že se na něm v budoucnu může postavit mýtná brána, pokud by se v budoucnu náhodou stavěly fyzické mýtné brány. Ačkoliv je v rozhodnutí argumentováno zejména zákonem o pozemních komunikacích a zákonem o elektronických komunikacích, tak ani jeden z těchto zákonů nijak neřeší rezervní chráničku, kterou je SO 455.3, která je z podstaty věci prázdný ochranný obal, kterým nic nevede. Stavba silničního okruhu kolem Prahy je naprosto zjevně bez jakéhokoliv omezení možná bez toho, že by se na vedlejším pozemku vybudovala rezervní chránička. Žalobce rovněž uvádí, že rozhodnutím vyvlastněnými jsou i ty osoby, které přitom v dané lhůtě podepsaly a odeslaly smlouvu o získání práv k pozemku, kterou zaslal vyvlastnitel, přičemž takové osoby není ze zákona možné vyvlastnit.

3. Žalobce namítá, že popsaného účelu vyvlastnění mohlo být dosaženo i uzavřením dohody se žalobcem, pokud by vyvlastnitel poskytl spravedlivé podmínky. Žalobce sám navrhoval dohodu o zřízení věcného břemene uzavřít.

4. Dále žalobce uvedl, že vyvlastniteli chybí příslušný expropriační titul. Opakovaně pak uváděl i to, že vyvlastnitelem použitý znalecký posudek je nedůvěryhodný, když vyvlastňovaným osobám je poskytována nemravně nízká cena za vyvlastnění jejich práv a omezení jejich vlastnictví (náhrada 30 Kč pro všechny vyvlastňované osoby je v podstatě urážlivá).

5. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhuje, aby rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobce.

6. Žalovaný v podání ze dne 10. 2. 2026, doručeným soudu 12. 2. 2026, uvedl, že otázkou veřejného zájmu se zabýval již v napadeném rozhodnutí. Veřejný zájem na realizaci této stavby vychází z jejího vymezení v Zásadách územního rozvoje hl. m. Prahy a rovněž v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje. Zároveň je stavba dle § 11 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon a § 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, veřejně prospěšnou stavbou. Pro samotný stavební objekt SO 455.3 je dán účel vyvlastnění zvláštním právním předpisem, konkrétně ustanovením § 104 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

7. Dále žalovaný k rezervní chráničce SO 455.3 uvedl, že tento stavební objekt vyplývá z územního rozhodnutí (územního rozhodnutí Úřadu městské části Praha 22, Odboru výstavby, č. j. P22 7892/2020 OV 04 ze dne 30. 7. 2020, ve znění rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, č. j. KUJCK 42152/2021 ze dne 15. 6. 2022), které potvrzuje, že je tento stavební objekt nedílnou a nezbytnou součástí předmětné stavby, neboť tvoří provázaný celek s ostatními stavebními objekty a jeho realizace je nutná pro zajištění plné funkčnosti, bezpečnosti a provozuschopnosti stavby jako celku (bez jeho realizace by nebylo možno stavbu „Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1“ uskutečnit v souladu s právními předpisy a technickými normami). Vyvlastnitel, jako podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, je oprávněn v souladu se zákonem a podmínkami rozhodnutí zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky. Rezervní chráničky jsou součástí komunikačního vedení, neboť jsou určeny pro vedení kabelů a dalších prvků sítě a slouží přímo účelu zajištění veřejné komunikační sítě, přičemž umožňují její provoz a budoucí rozvoj.

8. Dále žalovaný k podpisu smlouvy uvedl, že vyvlastňovaný pozemek je ve spoluvlastnictví více osob a dle § 1132 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž v této situaci (zatížení společné věci na dobu delší, než 10 let), je třeba souhlasu všech spoluvlastníků. Z tohoto důvodu přistoupil k vyvlastňovacímu řízení.

9. K námitce stran uzavření dohody žalovaný uvedl, že vyvlastnitel se o uzavření dohody pokusil, avšak k jejímu uzavření nedošlo. Žalobci bylo dokonce nabídnuto uzavření smlouvy buďto s paušálně stanovenou částkou 10 000 Kč, nebo s částkou stanovenou na základě znaleckého posudku a tu vynásobenou koeficientem 8 (v souladu s § 3b odst. 1 písm. a) a § 3b odst. 5 zákona č. 416/2009 Sb.). Na tento návrh však žalobce nereagoval.

10. K expropriačnímu titulu žalovaný uvedl, že v souladu se zákonem je stavba („Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1“) veřejně prospěšnou stavbou a účel vyvlastnění je dán § 104 zákona o elektronických komunikacích a dle § 7 odst. 2, téhož zákona, se zajišťování veřejné komunikační sítě uskutečňuje ve veřejném zájmu. Stavební objekt je součástí veřejně prospěšné stavby, pro kterou lze ze zákona omezit vlastnické právo a je též sám o sobě vymezen jako záměr uskutečňovaný ve veřejném zájmu. Žalovaný tak má za to, že expropriační titul byl splněn.

11. Žalovaný ke znaleckému posudku uvedl, že tento byl vypracován znalcem zapsaným v seznamu znalců a vyvlastnitel ke znaleckému posudku připojil potvrzení o jeho platnosti. Znalecký posudek byl zpracován v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ocenění je provedeno dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o vyvlastnění, podle něhož se náhrada stanoví ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemeni, zjištěného podle oceňovacího předpisu. Žalovaný neshledal skutečnosti, které by odůvodňovaly zpochybnění závěrů znaleckého posudku či nepřiměřenost náhrady. Nadto nebyla ze strany vyvlastňovaných využita možnost dle § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění, když nedoložili vlastní znalecký posudek, proto byla náhrada určena na základě znaleckého posudku doloženého vyvlastnitelem.

12. S ohledem na výše uvedené proto žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

13. Společnost CETIN a.s. oznámila, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, avšak žádné písemné vyjádření soudu nezaslala.

14. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s, přičemž dospěl k závěru, že žádná z žalobních námitek není důvodná, a soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15. Předně soud považuje za nutné vymezit rozsah přezkumu této věci v nyní projednávaném řízení.

16. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.

17. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

18. Podle § 28 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“), lze výrok podle § 24 odst. 3 přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Výrok podle § 24 odst. 4 lze projednat v občanském soudním řízení; příslušný v prvním stupni je krajský soud. Výrok podle § 24 odst. 2 je výrokem o vyvlastnění a výrok podle § 24 odst. 4 je výrokem o náhradě za vyvlastnění. Z uvedeného plyne, že soudnímu přezkumu podléhají všechny podmínky pro vyvlastnění dle článku 11 Listiny, avšak tento přezkum je duální. Tato dualita přezkumu reflektuje hmotněprávní charakter jednotlivých rozhodnutí vyvlastňovacího orgánu, jak o ní uvážil již rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. 4 As 47/2003-125 ze dne 12. 10. 2004, kde uvedl, že rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění není rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, a jeho přezkum tak náleží do pravomoci správních soudů, a nikoliv soudů obecných; rozhodnutím ve věci soukromého práva je však rozhodnutí o určení způsobu a výše náhrady. Dualita vychází z toho, že „zatímco základním hlediskem pro rozhodnutí o vyvlastnění je existence a dostatečná intenzita veřejného zájmu na vyvlastnění, v případě rozhodování o náhradě za vyvlastnění tomu tak není a jde »pouze« o nalezení spravedlivého řešení pro odčinění újmy způsobené vyvlastněním vyvlastňovanému“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 176/2019-53 ze dne 28. 7. 2021, odst. 25).

19. Přezkoumává-li správní soud výroky o vyvlastnění, zkoumá ve vztahu k náhradě pouze to, zda byl dodržen stanovený postup (včetně kontraktačního procesu, který vyvlastňovacímu řízení předchází) a zda zde náhradový výrok vůbec je. Správní soud se však věcně otázkou poskytnuté náhrady zabývat nesmí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, č. j. 2 As 8/2006-130).

20. Jelikož žalobce uvedl, že napadá rozhodnutí v celém jeho rozsahu (tedy i včetně II. výroku o náhradě za vyvlastnění), a v podané žalobě se též stručně ohradil proti hodnotě přiznané náhrady, soud ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o vyloučení věci dle § 39 odst. 2 s. ř. s. v části, v níž žaloba směřuje proti výroku o náhradě proti vyvlastnění. Rozhodování o takovém typu sporu nespadá do pravomoci soudu správního, nýbrž soudu civilního.

21. V rámci tohoto řízení se tedy soud v prvé řadě zabýval velmi obecnou námitkou žalobce, kterou zpochybnil existenci veřejného zájmu, který by převyšoval nad dosavadními právy vyvlastňovaného, přičemž dospěl k závěru, že tato není důvodná. Soud v prvé řadě odkazuje na argumentaci z napadeného rozhodnutí, ve které žalovaný podrobně vysvětlil, v čem spatřuje naplnění veřejného zájmu a z jakého důvodu tento převyšuje nad dosavadním zachováním práv žalobce. Soud poukazuje na to, že žalovaný shledal naléhavý veřejný zájem v realizaci veřejně prospěšné stavby, přičemž touto veřejně prospěšnou stavbou je na základě (podkladového) územního rozhodnutí Úřadu městské části Praha 22, ze dne 30. 7. 2020, č. j. P22 7892/2020 OV 04 (ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, č. j. KUJCK 42152/2021 ze dne 15. 6. 2022) Silniční okruh kolem Prahy 511 Běchovice – dálnice D1. Součástí uvedené stavby je rovněž rezervní chránička, ozn. jako SO 455.3 rezerva T- MOBILE. Žalovaný ve svém rozhodnutí upozornil na skutečnost, že provedení stavebního objektu SO 455.3 (rezervní chráničky), je nezbytnou podmínkou pro realizaci stavby jako celku, tedy celého Silničního okruhu kolem Prahy 511 Běchovice – dálnice D1. Realizace stavby má poté vést ke snížení dopravy na Štěrboholské radiále a Jižní spojce, k rozvedení dopravy po okraji města, k rozvoji infrastruktury, k propojení obcí a celkovému rozvoji regionu a státu. S odkazem na pravomocné územní rozhodnutí a skutečnost, že na jiném pozemku není možné stavbu realizovat, měl žalovaný za to, že nezbývá než vlastnické právo k pozemku omezit zřízením věcného břemene. Soud považuje žalovaným provedené zdůvodnění za více než dostatečné, je zřejmé, v čem tedy žalovaný shledal naplnění veřejného zájmu a z kontextu celého rozhodnutí je pak jasné, proč veřejný zájem převýšil nad dosavadním zachováním práv žalobce. S ohledem na výše uvedené proto soud shledal tuto námitku jako nedůvodnou.

22. Dále se soud zabýval námitkou, kterou žalobce tvrdil, že v napadeném rozhodnutí popsaný účel vyvlastnění není pravdivý, respektive, že objekt SO 455. 3 (rezervní chránička) není nezbytnou podmínkou pro realizaci stavby (a i bez ní je možné stavbu provozovat), přičemž dospěl k závěru, že tato námitka také není důvodná. Jak vyplývá z již dříve citovaného podkladového územního rozhodnutí Úřadu městské části Praha 22, ze dne 30. 7. 2020, č. j. P22 7892/2020 OV 04 (ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, č. j. KUJCK 42152/2021 ze dne 15. 6. 2022), ona rezervní chránička je plánovanou součástí celkové stavby, počítalo s ní (dnes již pravomocné) územní rozhodnutí, po zvážení různých variant, logistických a bezpečnostních standardů byla zahrnuta do plánované výstavby. Jinými slovy, tuto rezervní chráničku, jakožto stavební objekt, nelze vnímat pouze izolovaně, jako věc samostatnou, nýbrž jako součást komplexní stavby Silničního okruhu kolem Prahy 511 Běchovice – dálnice D1 (na což ostatně v obecné civilní úpravě pamatuje i zákonodárce, když dle § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uvedl, že Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.). Jelikož se jedná o nezbytnou součást stavby, kterou bylo nutné na části pozemku realizovat, nezbylo vyvlastniteli, než po předchozích marných pokusech o dohodu (k tomu viz níže), podat návrh na omezení vlastnického práva spoluvlastníků dotčeného pozemku. Účel a nezbytnost provedení vyvlastnění jsou tak dle názoru soudu poměrně zjevné.

23. Pro úplnost soud dodává, že případné námitky proti stavebnímu objektu SO 455. 3 (rezervní chránička), jsou uplatnitelné toliko v řízení o povolení stavby (územní rozhodnutí). Pokud již územní rozhodnutí nabude právní moci, je nezbytné, aby stavba byla realizována v souladu s podmínkami, způsoby a s položkami, které jsou v něm uvedeny. Není proto možné jednotlivou část z celku vyjmout (tedy v této fázi zamezit výstavbě oné chráničky), neboť tímto postupem by stavba nebyla realizována v souladu s územním rozhodnutím, v důsledku čehož by stavbě nebylo možné udělit kolaudační souhlas, či ji považovat za dokončenou. Soud nepovažuje za přiléhavý ani argument žalobce o „vyvlastnění části pozemku, protože se na něm může v budoucnu stavět fyzická mýtná brána“, neboť v tomto případě (jak je uvedeno výše), nelze hovořit o výstavbě hypotetické. Přiléhavějším příkladem by spíše byla plánovaná výstavba frekventované křižovatky, přičemž v průběhu její realizace by byla vyňata instalace semaforů na jejích stranách, neboť i bez světelného signalizačního zařízení je možné po křižovatce vozidly projíždět.

24. Dále soud uvádí, že mu není zřejmé, kam přesně zamýšlel žalobce směřovat námitku, níž uvedl, že vyvlastněnými osobami jsou podle napadeného rozhodnutí i osoby, které v dané lhůtě podepsaly a řádně odeslaly smlouvu o získání práv k pozemku, kterou zaslal vyvlastnitel, a že „takové osoby není ze zákona možné vyvlastnit“. Pokud tím měl na mysli skutečnost, že ve spoluvlastnictví nacházející se pozemek není možné ve vztahu ke spoluvlastníkům, kteří smluvně souhlasili se zřízením věcného břemene „ze zákona“ vyvlastnit, pak se žalobce mýlí, na což byl již upozorněn v napadeném rozhodnutí (vypořádání námitky čl. 12-13), a zároveň na tuto skutečnost poukazuje i žalovaný ve svém vyjádření; tedy § 1132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uvádí, že „K rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.“. Jelikož bylo na daném pozemku zřízeno věcné břemeno na dobu neurčitou, je v souladu s § 1132, občanského zákoníku, potřeba souhlasu všech spoluvlastníků. V této fázi je tak zjevné, že minimálně jeden ze spoluvlastníků s nuceným omezením vlastnického práva zřízením věcného břemene nesouhlasil (žalobce), přičemž žalovaný postupoval správně a v souladu se zákonem, když vydal rozhodnutí o vyvlastnění všech spoluvlastníků pozemku.

25. K námitce, prostřednictvím níž žalobce uvedl, že „popsaného účelu bylo možné dosáhnout i uzavřením dohody“, soud jednak odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, a ve stručnosti poté opakuje, že vyvlastnitel se skutečně pokoušel o uzavření dohody mj. i s žalobcem. O tom, že žalobce nechtěl přistoupit na žádný kompromis a trval na svých podmínkách, vypovídá dopis sepsaný žalobcem dne 6. 12. 2024, adresovaný právnímu zástupci vyvlastnitele JUDr. L. K., kterým žalobce odkazoval na svůj dříve sepsaný dopis ze dne 25. 11. 2024 (tyto dopisy jsou založeny ve správním spise). V citovaných dopisech žalobce zdůrazňoval, že ze svých požadavků nemíní nikterak slevit. Z reakce právního zástupce vyvlastnitele - JUDr. L. K. v dopise ze dne 6. 1. 2025, adresovaném žalobci (rovněž založeném ve správním spise), poté vyplývá, že právní zástupce vyvlastnitele žalobce dokonce upozorňoval na stávající právní úpravu a na nemožnost uzavření dohody za podmínek, na kterých setrvával žalobce. V této věci lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 2 As 249/2023-58, v němž je uvedeno: „…je nutno zkoumat, zda bylo v silách vyvlastnitele dosažení dohody s vyvlastňovaným. Nemůže jít pouze o formální snahu o uzavření dohody spočívající v tom, že vyvlastnitel toliko zašle vyvlastňovanému návrh na uzavření kupní smlouvy a nikterak nereaguje (či reaguje zástupnými důvody) na jeho případné alternativní požadavky (jako např. na uzavření směnné smlouvy). Závěr o tom, zda je splněna tato podmínka pro zahájení vyvlastňovacího řízení, je nutno činit vždy v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Zásadně ovšem platí, že míra aktivity vyžadovaná po vyvlastniteli se mimo jiné odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody (srov. k § 3 odst. 6 liniového zákona také rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 As 166/2022- 93, bod 77)]. Jak také uvedl NSS v rozsudku ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 2/2013-39, po vyvlastniteli nelze požadovat předkládání dalších nabídek, je-li zřejmý přetrvávající rozdíl v představě o náhradě na pozemek.“, přičemž tyto závěry lze vztáhnout i na tento projednávaný případ. Jak vyplývá ze správního spisu, vyvlastnitel činil více než formální snahu o uzavření dohody, komunikoval s žalobcem a poskytl mu dokonce poučení o současné právní úpravě. Naopak, z jednání žalobce vyplývalo, že tento neusiluje o kompromisní dosažení dohody, nýbrž pouze o bezvýjimečné prosazení svých podmínek (o tom, že představy o obsahu smlouvy jsou mezi kontrahenty typicky odlišné a dohoda mezi nimi není vždy možná, načež věc dospívá až do vyvlastňovacího řízení viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2023, č. j. 8 As 25/2023-71). Námitka stran možného dosažení účelu dohodou je tedy zjevně nedůvodná.

26. Dále žalobce vznesl námitku, kterou uvedl (bod 6. podání), že vyvlastniteli k vyvlastnění chybí příslušný expropriační titul, přičemž se omezil na tuto jedinou větu, kterou žádnou další argumentací (ani důkazy) nerozvinul. Soud proto ve stručnosti rekapituluje, shodně s vyjádřením žalovaného, že se v případě Silničního okruhu kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1 jedná o veřejně prospěšnou stavbu. Tato stavba je vymezena v Zásadách územního rozvoje hl. m. Prahy a rovněž v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje. Pevnou součástí této stavby je poté stavební objekt SO 455. 3 (rezervní chránička). Práva k pozemkům, na nichž se má vybudovávat veřejně prospěšná stavba, lze odejmout či omezit (§ 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). Stejně tak lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku odpovídající věcnému břemeni, které je potřebné pro budování silnice, jejího příslušenství a její součásti (§ 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Oprávnění vyvlastnitele je poté obsaženo v § 104 (především odst. 1 písm. a) a odst. 4), ve spojení s § 7 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Tato obecná námitka je proto rovněž nedůvodná.

27. Konečně, poslední námitka žalobce, prostřednictvím níž tvrdil, že znalecký posudek je nedůvěryhodný, aniž by uvedl další okolnosti, je zjevně nedůvodná. Soud proto pouze ve stručnosti rekapituluje, že z obsahu správního spisu vyplývá, že znalecký posudek byl vypracován osobou zapsanou do seznamu znalců, a že je opatřen znaleckou doložkou. Žalobce ani ve správním řízení, ani v řízení o podané žalobě nepředložil vlastní znalecký posudek, neuvedl ani z jakého relevantního důvodu považuje znalecký posudek za nevěrohodný, vyjma zmínky, že vyvlastňovaným osobám je poskytována nemravně nízká cena. Soud v této fázi jednak nemá důvod pochybovat o pravosti, věrohodnosti (či důvěryhodnosti) znaleckého posudku, a pakliže by snad žalobce brojil proti náhradě, která mu (aj. spoluvlastníkům), byla na základě znaleckého posouzení nabídnuta (a která je vyčíslena ve II. výroku napadeného rozhodnutí), poté soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2025, č. j. 6 As 42/2025-35, v němž se uvádí, že „…rozhodnutí o vyvlastnění obsahovalo náhradový výrok, jakkoli se stěžovatelce poskytnutá náhrada jeví jako neadekvátní. Tuto otázku nebyl oprávněn řešit soud rozhodující ve věcech správního soudnictví, ale stěžovatelka ji měla uplatnit v žalobě podané v občanském řízení soudním (§ 28 odst. 1 věta druhá zákona o vyvlastnění).“. Nad rámec soud doplňuje, že v tomtéž rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „Podle zvláštní úpravy obsažené v § 3b odst. 5 zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury platí, že vyvlastnitel v případě potřeby zřízení toliko práva odpovídajícího věcnému břemenu nabízí vyvlastňovanému nejprve paušální částku 10 000 Kč. Teprve pokud vyvlastňovaný s touto částkou nesouhlasí, nechává vyvlastnitel zpracovat znalecký posudek, na jehož základě vyvlastňovanému nabízí nikoli cenu posudkem stanovenou, nýbrž v případě nestavebních pozemků osminásobek této ceny (§ 3b odst. 1 téhož zákona). „Účelem tohoto zvýhodnění je motivovat vlastníky k dohodě a převodu pozemků smluvní cestou bez nutnosti provádění vyvlastňovacího řízení. I v tomto případě je však potenciální vyvlastnitel vázán zákonem a je povinen nabídnout zvýšenou kupní cenu na základě vypracovaného znaleckého posudku“ (výše zmiňovaný rozsudek č. j. 1 As 176/2019-53, bod 28). O toto zvýhodnění však vyvlastňovaný přichází v případě, nepřistoupí-li k uzavření smlouvy, a tedy dojde k iniciování vyvlastňovacího řízení vyvlastnitelem. V tomto řízení je již náhrada za vyvlastnění stanovena ve výši ceny obvyklé, resp. ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu zjištěné podle oceňovacího předpisu (§ 10 odst. 1 zákona o vyvlastnění).“ 28. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

29. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Ačkoliv byl v rámci tohoto řízení žalobce neúspěšný, společnosti CETIN a.s. by náležela náhrada vynaložených nákladů řízení v případě, pokud by bránila své právo, které jí vyplývalo z žalobou napadeného rozhodnutí. Ačkoliv společnosti CETIN a.s. mohlo na základě napadeného rozhodnutí vyplývat právo, bránění takového práva je v souvislosti s § 60 odst. 5 s. ř. s. nutno chápat toliko v rovině procesní. Jelikož tedy společnost CETIN a.s., vyjma oznámení o uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení, nedoručila soudu žádné podání či vyjádření, má soud za to, že v procesní rovině svá práva nebránila. Společnosti CETIN a.s. rovněž nebyly v průběhu řízení soudem uloženy žádné povinnosti, společnost CETIN a.s. náhradu nákladů řízení ani nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 25. června 2026 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje