39 A 3/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: J. P. zastoupený advokátkou Mgr. Radanou Vítovcovou, sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, 390 01 Tábor proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: ČEPS, a. s., IČ: 25702556 sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10 o žalobě proti výroku I. rozhodnutí žalovaného č. j. DESU/031/032734/25 ze dne 17. 12. 2025, ve věci omezení vlastnického práva, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2029 domáhal zrušení výroku I. rozhodnutí žalovaného č. j. DESU/031/032734/25 ze dne 17. 12. 2025, kterým bylo o omezení vlastnického práva žalobce ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (OZNŘ) zřízením věcného břemene spočívajícího ve strpění umístění stavby vodičů vedení přenosové soustavy, a dále v provozování, opravování a udržování této přenosové soustavy vyvlastnitelem; plošný rozsah věcného břemene činí 335,2 m2 a je zachycen v geometrickém plánu č. 298-37/2024 ze dne 26. 8. 2024. Vlastnické právo žalobce bylo omezeno ve vztahu k pozemku parc. č. X, zapsaném na LV X v k. ú. X. Výrokem II. byla žalobci jakožto vyvlastňovanému stanovena náhrada ve výši 410 Kč.

2. Žalobce v žalobě v žalobě namítl, že je švýcarským občanem a správní orgán nezohlednil Dohodu mezi ČR a Švýcarskou konfederací o podpoře a vzájemné ochraně investic. Dále namítl, že řízení bylo zahájeno vůči osobě stejného jména jako je žalobce, ale s jiným datem narození (1. 1. 2001), že žalovaný nevyhověl žalobcově žádosti o přeložení ústního jednání, ačkoli byl žalobce nemocen, a nebylo mu umožněno se před vydáním rozhodnutí seznámit s jeho podklady. Samotné rozhodnutí pak žalobce shledával nepřezkoumatelným, neboť se nedostatečně vypořádalo s jeho námitkami k existenci veřejného zájmu, a to zejména ve vazbě na EIA a nedostatku vymezení akceleračních oblastí; poukázal na to, že předmětná stavba má sloužit k obsluze větrného parku, který je ovšem budován v soukromém zájmu. Závěrem namítl nevhodnou formu zřízeného věcného břemene, které dle jeho názoru nemá být zřizováno jako služebnost in personam, ale mělo by být zřízeno in rem.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 2. 2026 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zrekapituloval průběh správního řízení. Zdůraznil, že žalobce pouze posouvá do řízení před soudem námitky, které žalovaný vypořádal v rámci správního řízení. Následně se vyjádřil k jednotlivým bodům žaloby.

4. OZNŘ oznámila podáním ze dne 6. 2. 2026 soudu, že bude uplatňovat v řízení svá práva a zdůraznila, že předmětná stavba má status PCI projektu (projektu společného zájmu EU) a ke zřizování věcných břemen odkázala na zákonnou úpravu. Ve vyjádření ze dne 25. 2. 2026 se pak podrobněji vyjádřila k veřejnému zájmu na realizaci stavby a charakteru věcného břemene.

5. U jednání dne 10. 6. 2026 setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Z obsahu správních spisů soud zjistil následující: Dne 28. 8. 2025 podala OZNŘ žádost o vyvlastnění zřízením věcného břemene ke shora uvedenému pozemku. Účelem vyvlastnění měla být realizace veřejně prospěšné stavby – přenosové elektrizační soustavy „V406/407 Kočín – Mírovka, nové vedení 400 kV“; pro stavbu bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí. Žalovaný jakožto vyvlastňovací úřad oznámil písemností ze dne 9. 9. 2025, že bylo zahájeno vyvlastňovací řízení a stanovil termín ústního jednání na 19. 11. 2025, vyvlastňovanému byla písemnost doručena 20. 9. 2025. Až 17. 11. 2025 požádal žalobce e-mailem o odklad ústního jednání, který zdůvodnil tím, že mu dosud nebyly poskytnuty veškeré podklady a potřebuje přiměřený čas pro vypracování znaleckého posudku. Následujícího dne žalovaný žalobce vyrozuměl o nevyhovění jeho žádosti. U jednání dne 19. 11. 2025 zastupoval žalobce na základě plné moci J. L. Následně žalovaný rozhodl rozhodnutím č. j. DESU/031/032734/25 ze dne 17. 12. 2025 o požadovaném omezení vlastnického práva, jak je shora popsáno. Proti výroku I. podal žalobce žalobu, proti výroku II. podal odvolání, o němž rozhodlo Ministerstvo průmyslu a obchodu.

8. Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.

9. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

10. Soud na úvod vypořádání žalobních bodů předesílá, že do značné míry kopírují námitky vznesené v rámci správního řízení, aniž reflektují argumentaci, kterou uvedl žalovaný při jejich vypořádání. Soud proto předně odkazuje plně na obsah napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje a s ohledem na procesní ekonomii již jednou řečené v plném rozsahu neopakuje.

11. Skutečnost, že žalobce je švýcarský občan a na jeho investici se vztahuje Dohoda mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Švýcarskou konfederací o podpoře a vzájemné ochraně investic, publ. pod č. 459/1991 Sb., nemá na projednávanou věc žádný dopad. Žalobce ostatně ani nekonkretizuje, v čem by mělo uplatnění uvedené Dohody vést k jinému výsledku, pokud se týče samotného aktu vyvlastnění, který předmětem soudního přezkumu v této věci. Soud podotýká, že čl. 6 uvedené Dohody s vyvlastněním počítá, a to za podmínek shodných s těmi, které jsou zakotveny v českém právním řádu.

12. Pokud se týče nesprávného data narození žalobce v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení, jednalo se o zjevnou písařskou chybu, a z následné komunikace mezi účastníky je zřejmé, že k tomu takto přistupovaly, nemajíce pochybnosti, kdo je v řízení vyvlastňovaným.

13. Pokud se týče nevyhovění žádosti žalobce o přesunutí termínu ústního jednání, pak ve správním spise není žádná zmínka o tom, že by snad důvodem pro tuto žádost měla být žalobcova nemoc. Důvody uváděné žalobcem byly jiné, a byly řádně žalovaným zhodnoceny a neshledány důvodnými. Jednání se účastnil žalobcův zástupce, který byl seznámen s podklady rozhodnutí a měl možnost se vyjádřit. (Žalobce sám byl o možnosti nahlížet do spisové dokumentace poučen již dříve.)

14. Soud neshledal důvodnými ani námitky do nepřezkoumatelnosti či nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k prokázání veřejného zájmu. Soud plně odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí, zejm. str. 8-10.

15. Pokud se týče nálezů ústavního soudu, jimiž žalobce argumentuje a které se týkají nedovolenosti individuální regulace v právním předpisu, pak tyto nejsou pro danou věc přiléhavé. Jak správně poukázal žalovaný ve svém vyjádření, Ústavní soud se v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2763/21 ze dne 30. 8. 2022 výslovně zabýval ustanoveními zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetického zákona), která byla použita v nyní projednávané věci, a dospěl k závěru, že je v kompetenci zákonodárného sboru jak stanovení toho, co je v obecné rovině ve veřejném zájmu jako jedné z podmínek pro vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tak v souvislosti s tím i vymezení zákonného rámce pro rozhodování vyvlastňovacích úřadů v konkrétní věci, ve které je třeba poměřovat takto vymezený veřejný zájem s individuálními zájmy vyvlastňovaného. Proto není v rozporu s ústavními kautelami čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod právní úprava, která stanoví nevyvratitelnou domněnku existence veřejného zájmu na vyvlastnění pozemků a staveb při specifických činnostech v konkrétních právních předpisech vymezených, jako např. v § 3 odst. 2 energetického zákona.

16. Tím je v nyní projednávané věci zákonná deklarace veřejného zájmu aprobována, a tvrzení žalobce o tom, že elektrizační soustava má sloužit zájmům soukromých investorů, není relevantní a nebyl proto důvod provádět dokazování k tomuto tvrzení. Ostatně soud podotýká, že je imanentní vlastností staveb ve veřejném zájmu, které slouží společnosti jako celku, že z nich mají následně hospodářský užitek i jednotlivé soukromé osoby, které společnost tvoří.

17. Veřejný zájem ve věci tedy byl dán, a žalobce mohl toliko namítat nepoměr mezi tímto zájmem a svým zájmem soukromým. Konkrétní skutečnosti v tomto směru však neuplatnil.

18. Pokud se týče blíže neobjasněné argumentace rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pálka a spol. proti ČR, pak sám žalobce poznamenává, že se jedná o rozsudek významný pro posuzování výše náhrady za omezení (odnětí) vlastnického práva, což není předmětem této žaloby.

19. Žalovaný správně vycházel z pravomocného územního rozhodnutí, a neměl důvod se zabývat dřívějšími řízeními a postupy, které mu předcházely.

20. Pokud žalobce namítal, že věcné břemeno nemělo být zřízeno in personam, ale in rem, pak k tomu soud předně uvádí, že z žalobcových tvrzení ani z povahy věci není zřejmé, jak by změna formy věcného břemene ovlivnila jeho veřejná subjektivní práva. Soud dále poukazuje na ustanovení § 24 odst. 4 energetického zákona, které ukládá zřídit věcné břemeno provozovateli přenosové soustavy. Pokud by měl právo odpovídající věcnému břemeni zřídit k věci, musel by zde být nějaký panující pozemek. V případě inženýrské sítě tomu tak však není. Vedení přenosové soustavy je podle § 509 občanského zákoníku liniovou stavbou, která není součástí žádného pozemku a tvoří technologický celek. Rovněž § 1267 občanského zákoníku, pojednávající o služebnosti inženýrské sítě, hovoří o oprávněné osobě, implicitně tedy předpokládá zřízení služebnosti in personam.

21. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

23. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že jí náhrada nákladů nebyla přiznána, neboť žádné náklady neuplatnila a jejich vynaložení nevyplynulo ani ze spisového materiálu. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. V Ostravě dne 10. června 2026 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu v. z. JUDr. Daniel Spratek, Ph.D. člen senátu, z důvodu čerpání dovolené předsedou senátu Shodu s prvopisem potvrzuje