39 A 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, PhD., a JUDr. Zory Šmolkové v právní věci žalobce: J. Z. zastoupený advokátkou Mgr. Ludmilou Kutějovou sídlem Politických vězňů 935/13, 110 00 Praha proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad, IČO 19139314 sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: ČEPS, a.s., IČO 25702556 sídlem Praha 10, Elektrárenská 774/2, PSČ 10152 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. DESU/031/035516/25, ve věci vyvlastnění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 5. 2. 2026, doručenou soudu téhož dne, domáhal zrušení mezitímního rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025, č. j. DESU/031/035516/25, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o vyvlastnění, respektive omezení vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. X, zapsaném na LV č. X pro k. ú. X, obec X, zřízením věcného břemene v plošném rozsahu 307,45 m2, na dobu neurčitou, ve prospěch vyvlastnitele.

2. V podané žalobě žalobce uvedl, že věcné břemeno spočívá (zjednodušeně řečeno) v povinnosti žalobce strpět umístění liniové stavby vedení elektrizační soustavy „V409/419 – smyčka PSE“, jehož obsahem je zejména právo vyvlastnitele provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy na předmětu vyvlastnění, resp. jeho právo provádět na součásti přenosové soustavy úpravy za účelem její výměny, obnovy, modernizace nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění.

3. Žalobce má za to, že přestože nebyl dodržen předepsaný kontraktační postup předcházející zahájení vyvlastňovacího řízení dle ust. § 5 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, (dále jako „zákon o vyvlastnění“), došlo k vyvlastnění jeho vlastnického práva zřízením věcného břemene. Konkrétně dle žalobce byl v rámci kontraktačního postupu s návrhem smlouvy, předložen vyvlastnitelem vadný znalecký posudek, který nabízel žalobci jednorázovou náhradu za zřízení věcného břemene na pozemku žalobce částkou 59 340 Kč, dle oceňovacího předpisu, přičemž tato částka absolutně neodpovídá skutečnému snížení hodnoty předmětu vyvlastnění a ani újmě, která tím žalobci prokazatelně vznikne. Náhrada dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona o vyvlastnění musí být v souladu s § 10 odst. 3 zákona o vyvlastnění stanovena takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Nabízená zjištěná cena tak zjevně neodpovídá ceně tržní. Žalobce námitku stran znaleckého posudku učinil již v rámci kontraktačního procesu a žalovaný se námitkou fakticky nezabýval.

4. Je zjevné, že kontraktační proces před zahájením řízení o vyvlastnění, respektive znalecký posudek, z něhož vychází navrhovaná částka, byl stižen takovými vadami, že nelze mít za splněné podmínky pro vyvlastnění podle § 5 zákona o vyvlastnění. Sám žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek, který dospěl k částce 3 343 400 Kč.

5. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobce.

6. Žalovaný v podání ze dne 16. 3. 2026, doručeném soudu dne 20. 3. 2026, uvedl, že žalobce zcela pomíjí úpravu v energetickém zákoně. Podle § 24 odst. 4 energetického zákona provozovatel přenosové soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu, pokud se strany nedohodnou jinak. Vyvlastnitel v rámci negociačního procesu postupoval v souladu se zákonem, když nabízenou cenu stanovil ve výši zjištěné podle oceňovacího předpisu. Ustanovením § 10 odst. 3 zákona o vyvlastnění nelze posuzovat zákonnost negociačního procesu před vyvlastněním. Dále žalovaný uvádí, že s ohledem na znění energetického zákona a judikaturu není důvodné ani tvrzení žalobce, že námitky směřující proti znaleckému posudku předloženého v rámci negociačního procesu musí být vypořádány již v mezitímním rozhodnutí při posuzování splnění podmínek negociačního procesu. Znalecký posudek však dle žalovaného netrpí vadami. Žalovaný doplňuje, že až v následném rozhodnutí bude rozhodnuto, kterým znaleckým posudkem bude stanovena náhrada žalobce, ten tak nebude zkrácen na svých právech. Zároveň žalovaný uvádí, že právní úprava (liniový zákon) výslovně počítá s oddělením posouzení podmínek vyvlastnění od stanovení náhrady. Pokud by veškeré námitky týkající se znaleckého posudku předloženého vyvlastnitelem musely být vypořádány již před vydáním mezitímního rozhodnutí, vedlo by to ve svém důsledku k popření smyslu ust. § 4a a 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění.

7. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.

8. Společnost ČEPS, a.s. oznámila, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, avšak žádné písemné vyjádření k podané žalobě soudu nezaslala.

9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s, přičemž dospěl k závěru, že žádná z žalobních námitek není důvodná, a soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

10. Dle § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, (tzv. liniový zákon; dále jen „liniový zákon“), dospěje-li vyvlastňovací úřad ve vyvlastňovacím řízení k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou s výjimkou určení výše náhrady za vyvlastnění splněny, vydá na žádost vyvlastnitele mezitímní rozhodnutí obsahující výroky podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění (dále jen „mezitímní rozhodnutí“), týká-li se vyvlastňovací řízení práva k pozemku nebo ke stavbě potřebného k uskutečnění stavby a) dopravní, vodní nebo energetické infrastruktury, 1. umisťované v ploše nebo koridoru, které jsou pro ni vymezeny v územním rozvojovém plánu nebo v zásadách územního rozvoje, a 2. uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

11. Dle § 5 odst. 1, věty prvé, zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění; dále jen „zákon o vyvlastnění“), vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem.

12. Dle § 5 odst. 2, zákona o vyvlastnění, k návrhu smlouvy je vyvlastnitel povinen předložit a) znalecký posudek, podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě, b) informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě od vyvlastňovaného, s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním, a c) informaci o možnosti vyvlastňovaného podle § 20 odst. 1 předložit vyvlastňovacímu úřadu znalecký posudek.

13. Dle § 10 odst. 1 písm. b), zákona o vyvlastnění, za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu zjištěné podle oceňovacího předpisu, došlo-li k omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene nebo došlo-li k odnětí nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu.

14. Dle § 10 odst. 3, zákona o vyvlastnění, náhrady podle odstavců 1 a 2 se stanoví takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídaly majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění.

15. Soud se v daném případě zabýval žalobcem vznesenou námitkou, která se týkala nedodržení kontraktačního procesu (dle § 5 zákona o vyvlastnění), který předcházel rozhodnutí žalovaného. Konkrétně žalobce spatřoval porušení kontraktačního procesu v té skutečnosti, že vyvlastnitel při učinění smluvní nabídky na omezení práv žalobce vycházel z ceny stanovené vadným znaleckým posudkem, neboť znalecký posudek stanovoval příliš nízkou náhradu za omezení jeho práv. Soud však tuto žalobcem učiněnou námitku neshledal důvodnou.

16. Na úvod se sluší poznamenat, že ačkoliv rozhodnutí o spravedlivé výši náhrady za vyvlastnění náleží zásadně soudu civilnímu (k tomuto srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, č. j. 2 As 8/2006-130), v případě přezkumu výroku o vyvlastnění správní soudy přezkoumávají také případné nedodržení (či vady) kontraktačního procesu, který rozhodnutí o vyvlastnění předcházel, a to včetně znaleckého posudku, z něhož vyvlastnitel vycházel při nabízené náhradě žalobci (na což správně poukazoval i žalobce ve svém podání, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 28. 7. 2021, č. j. 1 As 176/2019-53). K tomuto soud doplňuje, že vadnost znaleckého posudku byla žalobcem dovozena čistě z důvodu odhadní nabízené ceny, přičemž žádné jiné, ať již materiální či formální znaky znaleckého posudku, případně námitky podjatosti osoby znalce, žalobce nesporoval a nenamítal.

17. V tomto projednávaném případě, což soud ostatně považuje za zásadní, žalovaný rozhodl tzv. mezitímním rozhodnutím, dle § 4a liniového zákona. Na daný případ proto lze vztáhnout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2023, č. j. 2 As 181/2023-57, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „Námitku nepoužitelnosti znaleckého posudku předloženého vyvlastnitelem ve vyvlastňovacím řízení stěžovatel ve svém rozhodnutí vskutku nevypořádal. Ne každá nevypořádaná námitka však musí nutně způsobovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu. Ve vyvlastňovacím řízení namítali žalobci věcnou nesprávnost znaleckého posudku, zejména zvolený postup stanovení ceny náhrady za omezení vlastnického práva. Krajský soud přitom v napadeném rozsudku sám uvedl, že věcná správnost znaleckého posudku není relevantní pro mezitímní rozhodnutí podle § 4a liniového zákona. V mezitímním rozhodnutí totiž náhrada za vyvlastnění není vůbec řešena. Krajský soud dále uvedl, že vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí by mohly mít pouze takové vady znaleckého posudku, pro které by jej vůbec nebylo možno považovat za splnění náležitosti podle § 5 odst. 2 písm. a), resp. § 18 odst. 3 písm. d) zákona o vyvlastnění. Žádnou takovou námitku však žalobci ve vyvlastňovacím řízení neučinili – jejich námitka spočívala čistě v tvrzení, že znalecký posudek určil výši stanovení náhrady za omezení vlastnického práva pomocí ceny zjištěné namísto ceny obvyklé. Jedná se tak o námitku, která se míjí obsahem mezitímního rozhodnutí, kterým je zároveň vymezen rozsah přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by nevypořádání této námitky bylo vadou, která by svou intenzitou dosahovala míry mající za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.“.

18. Je pravdou, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí konkrétně nevyjádřil k námitce žalobce, který sporoval správnost vyvlastnitelem předloženého znaleckého posudku, neuvedl ani, z jakého důvodu tento znalecký posudek splňuje zákonné náležitosti a jak nahlíží či bude nahlížet (byť s žádostí o prominutí zmeškání lhůty) na žalobcem předložený znalecký posudek. Potud se žalovaný mýlí, pakliže uvádí, že námitky stran znaleckého posudku jsou v případě vydání mezitímního rozhodnutí zcela irelevantní. Takové počínání žalovaného mohlo mít za následek vadu správního řízení. Soud však v daném případě nahlédl do správní spisové dokumentace, konkrétně na znalecký posudek, ověřil, že tento splňuje formální náležitosti, je opatřen znaleckou doložkou, je vypracován osobou zapsanou v seznamu soudních znalců a prima facie nevykazuje žádné zjevné vady. Soud tak s ohledem na výše uvedené a ve spojitosti se závěry výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu uzavírá, že se nejedná o vadu, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

19. Pro úplnost soud uvádí, že pokud vyvlastnitelem pověřený znalec při vyhotovování znaleckého posudku stanovoval náhradu žalobce (vyvlastňovaného) podle oceňovacího předpisu, a nikoliv dle jiného kritéria (tedy např. dle ceny tržní, na kterou žalobce i nepřímo poukazuje), postupoval tak zcela správně a v souladu se zákonem, konkrétně § 10 odst. 1 písm. b), zákona o vyvlastnění. To, zda taková náhrada odpovídá § 10 odst. 3 téhož zákona, již přesahuje rámec tohoto řízení (jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozhodnutí).

20. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

21. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a společnosti ČEPS a.s. by náležela náhrada vynaložených nákladů řízení, pokud by bránila své právo, které jí vyplývalo z žalobou napadeného rozhodnutí. Bránění takového práva je v souvislosti s § 60 odst. 5 s. ř. s. však nutno chápat toliko v rovině procesní. Jelikož tedy společnost ČEPS a.s. soudu žádné písemné vyjádření k věci samé, které by reagovalo na podanou žalobu, nezaslala, má soud za to, že v procesní rovině svá práva nebránila. Společnosti ČEPS a.s. rovněž nebyly v průběhu řízení soudem uloženy žádné povinnosti, společnost ČEPS a.s. náhradu nákladů řízení ani nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 28. července 2026 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje