42 Co 283/2011

Plný text

Soudní rozhodnutí - 42Co 283/2011 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 42Co 283/2011 Právní věta: Zanikl-li po provedení exekuce účinek exekučního příkazu ze zákona, nastal důsledek předpokládaný v § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, a to obnovení členství v družstvu u žalované a jejího bývalého manžela, stejně tak jako byl obnoven nájemní vztah. Soud: Krajský soud v Ostravě ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2011:

42. CO.283.2011.1 Datum rozhodnutí: 01.09.2011 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Nájem bytu Dotčené předpisy: § 714 předpisu č. 40/1964Sb. OZ § 231 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. OBZ Kategorie rozhodnutí: A 42Co 283/2011-58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Jurasové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Sylvie Ostřížkové v právní věci žalobce Stavební bytové družstvo Těšíňan , se sídlem Český Těšín, nábřeží Míru 1883/22b, IČ: 00398675, zastoupeného JUDr. Věrou Zahradníkovou, advokátkou se sídlem Třinec, 1. máje 540, proti žalované V. R. , nar. X, bytem Č.T., ulice X, o vyklizení bytu , o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6.12.2010 č.j. 28C 177/2010-32, ve znění usnesení ze dne 3.3.2011, č.j. 28C 177/2010-38, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žaloba na vyklizení bytu č. 27, o velikosti 1+3 s příslušenstvím, v 5. podlaží domu č.p. 1732, na ul. Okružní 13 v Českém Těšíně, se z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 27, na ul. Okružní, o velikosti 1+3, v 5. podlaží bytového domu č.p. 1732 v Českém Těšíně do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.941,- Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s námitkou, že okresní soud nepřihlédl k tomu, že pracovnice žalobce jí dala časový prostor k tomu, aby dorovnala finanční částku pro vyřízení exekuce, s tím, že vše bude takto uvedeno do pořádku. Domnívá se, že částka 47.000,- Kč, kterou exekutorskému úřadu doplatila, je dost vysoká a SBD mělo její snahu ocenit. Další požadovanou částku 53.000,- Kč na členský podíl sice na SBD donesla, nicméně družstvu jí nepředala, neboť tato hotovost měla údajně sloužit na vyplacení podílu bývalému manželu. S tím nesouhlasila, bývalý manžel se za posledních 10 let nepodílel ani na úhradě nájemného a ani nepřispěl na rekonstrukci plastových oken. Navrhla, aby odvolací soud k těmto všem okolnostem přihlédl a zmírnil rozhodnutí okresního soudu. Žalobce namítl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázal na to, že na základě pravomocného exekučního příkazu č.j. 103Ex 03948/07-17 ze dne 15.5.2008, kterým byla postižena členská práva a povinnosti žalované a jejího bývalého manžela, žalované a jejímu bývalému manželu ke dni 20.7.2007 zaniklo členství v družstvu a současně nájem družstevního bytu. Žalovaná požádala o obnovení členství v družstvu, a proto byla žalobcem vyzvána, aby uhradila polovinu členského podílu ve výši 53.623,- Kč. Tuto částku žalovaná neuhradila, proto její členství nebylo obnoveno. U jednání zástupkyně žalobce upřesnila, že členský podíl žalované a jejího bývalého manžela ve výši 107.246,- Kč je stále na účtu družstva. Družstvo chtělo vyplatit polovinu členského podílu bývalému manželu žalované, k tomu však nedošlo, neboť ten nesdělil číslo svého účtu. Významné je i to, že žalobkyně má dluhy na nájemném. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 214 odst. 1 o.s.ř., se závěrem, že odvolání žalované je důvodné. Okresní soud v dané věci vyšel ze skutkového zjištění, že na majetek žalované byla nařízena exekuce, soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána vydal dne 15.5.2008 exekuční příkaz č.j. 103Ex 03948/07-17, kterým postihl členská práva a povinnosti žalované jako členky stavebního bytového družstva. Usnesením č.j. 103Ex 03948/07-24 ze dne 8.2.2010 byl tento exekuční příkaz soudním exekutorem zrušen s odůvodněním, že dne 1.2.2010 bylo dosaženo účelu exekuce tím, že povinná (tj. žalovaná) pohledávku uhradila, a to včetně nákladů exekuce. Následně soudní exekutor vyhotovil vyrozumění o zániku pověření provedení exekuce s odůvodněním, že při provádění exekuce zcela vymohl pohledávku oprávněného proti povinnému, její příslušenství a náklady exekuce. Exekuce byla provedena a tím zaniklo pověření soudního exekutora k provedením exekuce. Zánikem exekuce zanikly právní účinky všech exekučních příkazů, které byly v exekučním řízení vydány. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval § 231 odst. 1 a § 231 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a dospěl k závěru, že přestože byl exekuční příkaz, kterým byla postižena členská práva a povinnosti žalované jako členky SBD Těšíňan zrušen, k obnovení členství v družstvu podle § 231 odst. 2 obchodního zákoníku nedošlo, neboť k obnově dojde pouze v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena družstva nebo byla pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního předpisu. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, zastával však odlišný právní názor na právní posouzení věci. Podle § 231 odst. 1 obchodního zákoníku členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo zánikem družstva. Podle § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, jestliže byl zrušen konkurs na majetek člena z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho členství se obnovuje; jestliže již družstvo vyplatilo jeho vypořádací podíl, musí jej do 2 měsíců od zrušení konkursu v družstvu nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. Podle § 47 odst. 5 zák.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1.11.2009 /srovnej Čl. II., odst. 1. zák.č. 286/2009 Sb./, (dále jen e.ř.), provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. V dané věci postavila žalovaná svou obranu na tvrzení, že exekuční příkaz postihující členská práva a povinnosti žalované a jejího bývalého manžela, byl soudním exekutorem zrušen po zaplacení vymáhané pohledávky včetně nákladů exekuce žalovanou. Pohledávka tak byla uspokojena (vymožena) jiným způsobem, než z výnosu prodeje členského podílu. Tím, že žalovaná zaplatila vymáhanou pohledávku včetně nákladů exekuce, pominul důvod k dalšímu vedení exekuce, protože účelu exekuce bylo dosaženo. Mezi úpravou obsaženou v ust. § 231 odst. 2 obchodního zákoníku a exekučním řádem je zřejmý nesoulad. Ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku předpokládá obnovení členství v důsledku pravomocného zastavení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocného zastavení exekuce podle zvláštního právního předpisu. Ovšem právní úprava vyplývající z ustanovení § 231 odst. 2 in fine obchodního zákoníku včetně použité terminologie (zastavení výkonu rozhodnutí a zastavení exekuce) zcela nereflektuje odlišnost soudního výkonu rozhodnutí a exekuce podle exekučního řádu, pokud jde o možný rozsah postižení majetku povinného a s tím související procesní postupy, které v exekučním řízení nemusí vždy vyústit ve vydání formálního rozhodnutí o jejím zastavení ať již jako celku, nebo ve vztahu ke konkrétnímu majetku (srovnej § 268 odst. 1 a 4 o.s.ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř.). Uvedený nedostatek je proto třeba překlenout výkladem. Soudní výkon rozhodnutí nařízený k vymožení peněžitého plnění je založen na postižení konkrétního majetku povinného jedním ze způsobů podle výběru oprávněného a skončí vymožením pohledávky nebo zastavením výkonu rozhodnutí. Fakticky tak mohou nastat pouze dvě situace, první, že pohledávka oprávněného bude uspokojena z postižených členských práv a povinností povinného v družstvu, nebo druhá, že výkon rozhodnutí bude zastaven. S uvedeným přiléhavě koresponduje ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, které se zastavením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu spojuje obnovení členství v družstvu. Exekuční řád je však postaven na zcela jiné konstrukci, pokud jde o rozsah majetku, který lze v exekuci postihnout. Způsob vymáhání peněžité pohledávky určuje soudní exekutor, který je oprávněn vydat více exekučních příkazů postihujících různý majetek či majetková práva povinného (srovnej § 47 odst. 1 e.ř.). K vymožení pohledávky však může dojít pouze některým ze soudním exekutorem zvolených způsobů. Soudní praxe nebyla v minulosti zcela jednotná pokud jde výklad účinků spojených se zánikem pověření exekutora (a fakticky i exekuce) v důsledku vymožení pohledávky podle některého z vícero exekučního příkazů, zda formálně exekuci zastavovat ve vztahu k exekučním příkazům, podle nichž nebylo plněno (tento názor byl podpořen i rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20Cdo 2706/2007), či zda mít exekuci za skončenou, aniž by bylo zapotřebí vydávat nějaké rozhodnutí. Tento nesoulad byl dle názoru odvolacího soudu odstraněn novelou exekučního řádu provedenou zák. č. 286/2009 Sb., kdy s účinností od 1.11.2009 podle § 47 odst. 5 e.ř. provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Provedením exekuce, jinými slovy vymožením pohledávky oprávněného, řízení končí a ve smyslu § 47 odst. 5 e.ř. zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Nebyla-li pohledávka oprávněného uspokojena z majetku postiženého některým z vydaných exekučních příkazů, nastává situace obdobná tomu, kdy je exekuce ve vztahu k tomuto konkrétnímu majetku zastavena. Opačný názor založený na ryze formálním výkladu ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku v případě vymožení pohledávky jiným způsobem, než podle exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti člena družstva, by vedl k nespravedlivému zásahu do jeho práv. V této konkrétní věci byl (zřejmě právě s ohledem na nejednotnou praxi soudu při aplikaci ust. § 231 odst. 2 obchodního zákoníku a příslušných ustanovení exekučního řádu) rozhodnutím soudního exekutora exekuční příkaz postihující členská práva a povinností žalované (povinné v exekučním řízení) a jejího manžela v bytovém družstvu zrušen. Zrušení exekučního příkazu sice není výslovně upraveno procesními předpisy, nicméně možnost revize rozsahu majetku postiženého exekučním příkazem vyplývá z ust. § 47 odst. 1 e.ř. a je proto namístě i s rozhodnutím o zrušení exekučního příkazu spojit účinky zastavení exekuce ve vztahu ke konkrétnímu zrušeným exekučním příkazem postiženému majetku. Odvolací soud veden výše uvedeným právním názorem uzavírá, že zanikl-li po provedení exekuce účinek exekučního příkazu ze zákona, nastal důsledek předpokládaný v § 232 odst. 2 obchodního zákoníku, a to obnovení členství v družstvu u žalované a jejího bývalého manžela, stejně tak jako byl obnoven nájemní vztah. Z těchto důvodů nemohlo být žalobě na vyklizení žalované vyhověno. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 změnil napadený rozsudek tak, že žalobu na vyklizení bytu v celém rozsahu zamítl. Protože odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu o nákladech řízení u soudu I. stupně podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalovaná náklady odvolacího řízení neúčtovala a žalobce podle výsledků řízení na jejich náhradu nemá nárok. P o u č e n í : Proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v I. stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V Ostravě dne 1. září 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Jurasová, v.r. Jana Švincová předsedkyně senátu 42Co 283/2011-58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Jurasové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Sylvie Ostřížkové v právní věci žalobce Stavební bytové družstvo Těšíňan , se sídlem Český Těšín, nábřeží Míru 1883/22b, IČ: 00398675, zastoupeného JUDr. Věrou Zahradníkovou, advokátkou se sídlem Třinec, 1. máje 540, proti žalované V. R. , nar. X, bytem Č.T., ulice X, o vyklizení bytu , o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6.12.2010 č.j. 28C 177/2010-32, ve znění usnesení ze dne 3.3.2011, č.j. 28C 177/2010-38, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žaloba na vyklizení bytu č. 27, o velikosti 1+3 s příslušenstvím, v 5. podlaží domu č.p. 1732, na ul. Okružní 13 v Českém Těšíně, se z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 27, na ul. Okružní, o velikosti 1+3, v 5. podlaží bytového domu č.p. 1732 v Českém Těšíně do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.941,- Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s námitkou, že okresní soud nepřihlédl k tomu, že pracovnice žalobce jí dala časový prostor k tomu, aby dorovnala finanční částku pro vyřízení exekuce, s tím, že vše bude takto uvedeno do pořádku. Domnívá se, že částka 47.000,- Kč, kterou exekutorskému úřadu doplatila, je dost vysoká a SBD mělo její snahu ocenit. Další požadovanou částku 53.000,- Kč na členský podíl sice na SBD donesla, nicméně družstvu jí nepředala, neboť tato hotovost měla údajně sloužit na vyplacení podílu bývalému manželu. S tím nesouhlasila, bývalý manžel se za posledních 10 let nepodílel ani na úhradě nájemného a ani nepřispěl na rekonstrukci plastových oken. Navrhla, aby odvolací soud k těmto všem okolnostem přihlédl a zmírnil rozhodnutí okresního soudu. Žalobce namítl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázal na to, že na základě pravomocného exekučního příkazu č.j. 103Ex 03948/07-17 ze dne 15.5.2008, kterým byla postižena členská práva a povinnosti žalované a jejího bývalého manžela, žalované a jejímu bývalému manželu ke dni 20.7.2007 zaniklo členství v družstvu a současně nájem družstevního bytu. Žalovaná požádala o obnovení členství v družstvu, a proto byla žalobcem vyzvána, aby uhradila polovinu členského podílu ve výši 53.623,- Kč. Tuto částku žalovaná neuhradila, proto její členství nebylo obnoveno. U jednání zástupkyně žalobce upřesnila, že členský podíl žalované a jejího bývalého manžela ve výši 107.246,- Kč je stále na účtu družstva. Družstvo chtělo vyplatit polovinu členského podílu bývalému manželu žalované, k tomu však nedošlo, neboť ten nesdělil číslo svého účtu. Významné je i to, že žalobkyně má dluhy na nájemném. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 214 odst. 1 o.s.ř., se závěrem, že odvolání žalované je důvodné. Okresní soud v dané věci vyšel ze skutkového zjištění, že na majetek žalované byla nařízena exekuce, soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána vydal dne 15.5.2008 exekuční příkaz č.j. 103Ex 03948/07-17, kterým postihl členská práva a povinnosti žalované jako členky stavebního bytového družstva. Usnesením č.j. 103Ex 03948/07-24 ze dne 8.2.2010 byl tento exekuční příkaz soudním exekutorem zrušen s odůvodněním, že dne 1.2.2010 bylo dosaženo účelu exekuce tím, že povinná (tj. žalovaná) pohledávku uhradila, a to včetně nákladů exekuce. Následně soudní exekutor vyhotovil vyrozumění o zániku pověření provedení exekuce s odůvodněním, že při provádění exekuce zcela vymohl pohledávku oprávněného proti povinnému, její příslušenství a náklady exekuce. Exekuce byla provedena a tím zaniklo pověření soudního exekutora k provedením exekuce. Zánikem exekuce zanikly právní účinky všech exekučních příkazů, které byly v exekučním řízení vydány. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval § 231 odst. 1 a § 231 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a dospěl k závěru, že přestože byl exekuční příkaz, kterým byla postižena členská práva a povinnosti žalované jako členky SBD Těšíňan zrušen, k obnovení členství v družstvu podle § 231 odst. 2 obchodního zákoníku nedošlo, neboť k obnově dojde pouze v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena družstva nebo byla pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního předpisu. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, zastával však odlišný právní názor na právní posouzení věci. Podle § 231 odst. 1 obchodního zákoníku členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo zánikem družstva. Podle § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, jestliže byl zrušen konkurs na majetek člena z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho členství se obnovuje; jestliže již družstvo vyplatilo jeho vypořádací podíl, musí jej do 2 měsíců od zrušení konkursu v družstvu nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. Podle § 47 odst. 5 zák.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1.11.2009 /srovnej Čl. II., odst. 1. zák.č. 286/2009 Sb./, (dále jen e.ř.), provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. V dané věci postavila žalovaná svou obranu na tvrzení, že exekuční příkaz postihující členská práva a povinnosti žalované a jejího bývalého manžela, byl soudním exekutorem zrušen po zaplacení vymáhané pohledávky včetně nákladů exekuce žalovanou. Pohledávka tak byla uspokojena (vymožena) jiným způsobem, než z výnosu prodeje členského podílu. Tím, že žalovaná zaplatila vymáhanou pohledávku včetně nákladů exekuce, pominul důvod k dalšímu vedení exekuce, protože účelu exekuce bylo dosaženo. Mezi úpravou obsaženou v ust. § 231 odst. 2 obchodního zákoníku a exekučním řádem je zřejmý nesoulad. Ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku předpokládá obnovení členství v důsledku pravomocného zastavení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocného zastavení exekuce podle zvláštního právního předpisu. Ovšem právní úprava vyplývající z ustanovení § 231 odst. 2 in fine obchodního zákoníku včetně použité terminologie (zastavení výkonu rozhodnutí a zastavení exekuce) zcela nereflektuje odlišnost soudního výkonu rozhodnutí a exekuce podle exekučního řádu, pokud jde o možný rozsah postižení majetku povinného a s tím související procesní postupy, které v exekučním řízení nemusí vždy vyústit ve vydání formálního rozhodnutí o jejím zastavení ať již jako celku, nebo ve vztahu ke konkrétnímu majetku (srovnej § 268 odst. 1 a 4 o.s.ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř.). Uvedený nedostatek je proto třeba překlenout výkladem. Soudní výkon rozhodnutí nařízený k vymožení peněžitého plnění je založen na postižení konkrétního majetku povinného jedním ze způsobů podle výběru oprávněného a skončí vymožením pohledávky nebo zastavením výkonu rozhodnutí. Fakticky tak mohou nastat pouze dvě situace, první, že pohledávka oprávněného bude uspokojena z postižených členských práv a povinností povinného v družstvu, nebo druhá, že výkon rozhodnutí bude zastaven. S uvedeným přiléhavě koresponduje ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, které se zastavením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu spojuje obnovení členství v družstvu. Exekuční řád je však postaven na zcela jiné konstrukci, pokud jde o rozsah majetku, který lze v exekuci postihnout. Způsob vymáhání peněžité pohledávky určuje soudní exekutor, který je oprávněn vydat více exekučních příkazů postihujících různý majetek či majetková práva povinného (srovnej § 47 odst. 1 e.ř.). K vymožení pohledávky však může dojít pouze některým ze soudním exekutorem zvolených způsobů. Soudní praxe nebyla v minulosti zcela jednotná pokud jde výklad účinků spojených se zánikem pověření exekutora (a fakticky i exekuce) v důsledku vymožení pohledávky podle některého z vícero exekučního příkazů, zda formálně exekuci zastavovat ve vztahu k exekučním příkazům, podle nichž nebylo plněno (tento názor byl podpořen i rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20Cdo 2706/2007), či zda mít exekuci za skončenou, aniž by bylo zapotřebí vydávat nějaké rozhodnutí. Tento nesoulad byl dle názoru odvolacího soudu odstraněn novelou exekučního řádu provedenou zák. č. 286/2009 Sb., kdy s účinností od 1.11.2009 podle § 47 odst. 5 e.ř. provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Provedením exekuce, jinými slovy vymožením pohledávky oprávněného, řízení končí a ve smyslu § 47 odst. 5 e.ř. zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Nebyla-li pohledávka oprávněného uspokojena z majetku postiženého některým z vydaných exekučních příkazů, nastává situace obdobná tomu, kdy je exekuce ve vztahu k tomuto konkrétnímu majetku zastavena. Opačný názor založený na ryze formálním výkladu ustanovení § 231 odst. 2 obchodního zákoníku v případě vymožení pohledávky jiným způsobem, než podle exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti člena družstva, by vedl k nespravedlivému zásahu do jeho práv. V této konkrétní věci byl (zřejmě právě s ohledem na nejednotnou praxi soudu při aplikaci ust. § 231 odst. 2 obchodního zákoníku a příslušných ustanovení exekučního řádu) rozhodnutím soudního exekutora exekuční příkaz postihující členská práva a povinností žalované (povinné v exekučním řízení) a jejího manžela v bytovém družstvu zrušen. Zrušení exekučního příkazu sice není výslovně upraveno procesními předpisy, nicméně možnost revize rozsahu majetku postiženého exekučním příkazem vyplývá z ust. § 47 odst. 1 e.ř. a je proto namístě i s rozhodnutím o zrušení exekučního příkazu spojit účinky zastavení exekuce ve vztahu ke konkrétnímu zrušeným exekučním příkazem postiženému majetku. Odvolací soud veden výše uvedeným právním názorem uzavírá, že zanikl-li po provedení exekuce účinek exekučního příkazu ze zákona, nastal důsledek předpokládaný v § 232 odst. 2 obchodního zákoníku, a to obnovení členství v družstvu u žalované a jejího bývalého manžela, stejně tak jako byl obnoven nájemní vztah. Z těchto důvodů nemohlo být žalobě na vyklizení žalované vyhověno. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 změnil napadený rozsudek tak, že žalobu na vyklizení bytu v celém rozsahu zamítl. Protože odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu o nákladech řízení u soudu I. stupně podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalovaná náklady odvolacího řízení neúčtovala a žalobce podle výsledků řízení na jejich náhradu nemá nárok. P o u č e n í : Proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v I. stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V Ostravě dne 1. září 2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Jurasová, v.r. Jana Švincová předsedkyně senátu