43 Ad 31/2010

Rubrum

43Ad 31/2010-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce Ing. J.B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.5.2010, o vyrovnávací příspěvek ke starobnímu důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 12.2.2010 žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) provedla vyúčtování starobního důchodu žalobce, který byl přiznán za období od 6.1.2009 ve výši 4.188,- Kč. Toto vyúčtování Pokračování -2- 43Ad 31/2010 provedla za období od 6.1.2009 do 5.1.2010. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas námitky. Napadeným rozhodnutím ze dne 11. 5. 2010 č. j. X potom žalovaná zamítla námitky žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí ze dne 12. 2. 2010 a toto rozhodnutí potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu, v níž zejména namítal, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, poněvadž je považuje za nesrozumitelné, nekonkrétní a neodůvodněné, neodpovídající jeho nárokům. Zdůrazňoval , že žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení postupuje při vyřizování jeho důchodu liknavě již od počátku po velmi dlouhé období. Ke konkrétnímu rozhodnutí namítal, že v souladu s nálezy Ústavního soudu z období let 2003-2008 měla žalovaná postupovat zcela jinak při „dorovnání“ jeho důchodu a neměla se opírat o tzv. „výklad MPSV“, což je zřejmě interní pokyn pro žalovanou, nikde nepublikovaný. Naopak měla žalovaná odstranit diskriminační výsledky aplikace smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Žádal, aby při posuzování jeho důchodu byly všechny uvedené doby a jeho výdělky započítány, aby byla odstraněná diskriminace a aby mu byl přiznán důchod ve výši 13.670,- Kč a nikoliv „almužna“ ve výši 11.610,- Kč. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém písemném vyjádření k podané žalobě provedla podrobný rozbor napadeného rozhodnutí, a poukázala na to, že s přihlédnutím ke Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení číslo 228/1993 Sb. (dále jen Smlouva) a k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí – „Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících , jakož i k nálezům Ústavního soudu byla žalobci stanovena výše starobního důchodu za dobu od 6.1.2009 do 5.1.2010 měsíčně 4.188,- Kč s tím, že od ledna 2010 mu náležel důchod ve výši 4.774,- Kč měsíčně a od dubna 2010 ve výši 4.188,- Kč měsíčně. Žalobce byl zároveň upozorněn, že vyplacené zálohy důchodu za rok 2009 budou zúčtovány na počátku roku 2010 a rovněž tak, že zálohy důchody za rok 2010 budou zúčtovány počátkem roku 2011. Žalobce má trvalé bydliště na území České republiky a je českým občanem. Žalobce v období od 1. 1.1993 do 31. 5.1994 pracoval na území nynější Slovenské republiky. Z obsahu dávkového spisu žalobce bylo zjištěno : Žalobce v minulosti původně uplatnil žádost o starobní důchod dle § 30 zákona č. 155/1995 Sb. (dále jen zdp) a žádal, aby mu byl důchod přiznán od 15.1.2003. Tuto žádost vzal zpět . Další žádost podal žalobce dne 9. 9.2003, přičemž mu měl být starobní důchod přiznán dle § 29 zdp od 10.10. 2003. Pokračování -3- 43Ad 31/2010 Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2004 byla pak žalobci přiznán starobní důchod dle ust. § 29 zákona č. 155/1995 Sb. od 10.10.2003 ve výši 2.044,- Kč měsíčně . Následovala tato rozhodnutí vydaná žalovanou Českou správou sociálního zabezpečení : - rozhodnutím ze dne 24. 5. 2005 byla žalobci zamítnuta žádost ze dne 18.2.2005 o přiznání vyrovnávacího přídavku k úhrnu důchodů vyplácených Sociální pojišťovnou v Bratislavě a Českou správou sociálního zabezpečení; - rozhodnutím ze dne 17. 7. 2008 byl žalobci přiznán od 17. 5. 2004 starobní důchod ve výši 4.063,- Kč měsíčně; . - rozhodnutím ze dne 24.7. 2008 žalovaná žalobci upravila starobní důchod od 17. 5. 2004 na částku 4.063,- Kč; - rozhodnutím ze dne 13.7. 2009 stanovila žalobci od 6.1.2008 do 5.1. 2009 starobní důchod ve výši 4.774,- Kč měsíčně. Z obsahu dávkového spisu bylo dále zjištěno, že výše českého dílčího starobního důchodu činila 2.719,- Kč (z toho 466,- Kč základní výměra a 2.253,- Kč procentní výměra) a je tedy nižší než důchod přiznaný ve smyslu nálezu Ústavního soudu. Dále měl krajský soud k dispozici rozhodnutí žalované ze dne 10.2.2011 č.j. X, tedy vydané po datu vydání nyní přezkoumávaného rozhodnutí. Z tohoto zjistil , že podle ustanovení § 116 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, je žalobce povinen České správě sociálního zabezpečení vrátit přeplatek v celkové výši 4.554,- Kč na starobním důchodu, který byl vyplácen v zálohové výši v období od 6.1.2010 do 5.4.2010 ve výši 4.774,- Kč měsíčně a od 6.4.2010 do 5.1.2011 ve výši 4.188,- Kč měsíčně, srážkami ze splátek důchodu vypláceného v zálohové výši měsíčně 500,- Kč. Od ledna 2011 náleží žalobci starobní důchod zálohově ve výši 4.188,- Kč měsíčně. Od dubna 2011 náleží starobní důchod zálohově ve výši 3.955,- Kč měsíčně. Dále žalovaná v tomto rozhodnutí uvedla, že žalobci od dubna 2011 náleží výplata starobního důchodu ve výši 3.955,- Kč měsíčně a vyplácené zálohy za rok 2011 budou zúčtovány počátkem roku 2012 s přihlédnutím k částkám starobního důchodu stanoveného dle českých právních předpisů a k částkám vypláceným na slovenském starobním důchodu za rok 2011. Průměrná výše starobního důchodu stanovená dle českých právních předpisů včetně zvýšení dle Nařízení vlády č. 363/2008 činila za rok 2010 celkem 12.230,- Kč měsíčně a průměrná výše slovenského starobního důchodu činila za rok 2010 321,20 EUR měsíčně, takže po přepočtu na českou měnu (platným kurzem české koruny vůči Euru stanoveným ČNB k 1.7.2010 - 25,760) činila za rok 2010 celkem 8.275,- Kč a rozdíl tedy činil 3.955,- Kč měsíčně. Žalobce žádal též o odstranění tvrdosti zákona a tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím Ministra práce a sociálních věcí Ing. Zdeňka Škromacha ze dne 20.

12. Pokračování -4- 43Ad 31/2010 2004 č. j. 2004/53841-32, přičemž toto považuje žalobce rovněž za diskriminační, neboť tuto žádost podával 15 měsíců před vstupem do Evropské unie. Z rozhodnutí Sociálnej pojišťovně v Bratislavě ze dne 18. 3. 2003 bylo zjištěno, že žalobci byl od 10.8.2002 přiznán starobní důchod ve výši 5.877,- Sk měsíčně. Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 43Cad 155/2007 bylo zjištěno, že usnesením ze dne 30. 10. 2008 bylo zastaveno řízení o žalobě týkající se rozhodnutí ČSSZ ze dne 12. 7. 2007 , neboť žalobce vzal svou žalobu zpět, a to dne 27. 10. 2008. K tomuto kroku žalobce uvedl u ústního jednání dne 9. 1. 2012, že žalobu vzal zpět, aby „vůbec něco dostal, a aby nedošlo k dalšímu diskriminování důchodců pracujících v inkriminované době na Slovensku „. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (v rámci žalobních bodů) a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Dorovnání „slovenského“ důchodu se stanoví jako rozdíl mezi výší důchodu stanoveného podle právních předpisů České republiky, a sice jakoby českou dobou pojištění byla rovněž doba pojištění získaná před 1.1.1993 na území České a Slovenské federativní republiky, a výší „slovenského“ důchodu. Doba zaměstnání žalobce v období od 1.1.1993 do 31.5.1994 byla tedy posuzována pro žalobce jako doba zaměstnání za území cizího státu. Důchod se vyplácí zálohově a každý rok se stanoví znovu jako rozdíl průměrného měsíčního důchodu dle předpisů v České republice a průměrného měsíčního důchodu dle předpisů ve Slovenské republice za stejné období. Dobu zaměstnání a výdělky získané žalobcem na území Slovenské republiky od 1.1.1993 do 31.5.1994 nelze hodnotit pro nárok a výši důchodu, jelikož se jedná o dobu pojištění cizího státu. Jedná se o dobu vyloučenou. Z nálezů Ústavního soudu nelze tedy dovodit podmínky pro přiznání nároku na dorovnání s výjimkou státního občanství České republiky. V případě předpisů o sociálním zabezpečení, resp. důchodového pojištění není možno použít rozšiřující výklad právních předpisů. Nárok na dávku důchodového pojištění je možno přiznat jen tehdy, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené podmínky. V souladu s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 376/2000 rozšiřující výklad zákonných podmínek vzniku nároku by byl v rozporu se zájmy ostatních pojištěnců. Právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoliv právo. V té souvislosti poukazuje krajský soud, na to, že Nejvyšší správní soud s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy byl nucen respektovat nález Ústavního soudu , a proto v rozsudku ze dne 24.10.2007 č.j. 3Ads 2/2003-218 uvedl, že „……Ústavní soud ve svém plenárním nálezu konstituoval pro posouzení dob pojištění nové kriterium – státní občanství pojištěnce, které není upraveno ani ve vnitrostátních přepisech ČR a SR, ani ve smlouvě o sociálním zabezpečení uzavřené mezi těmito dvěma státy, zákonná úprava takovouto situaci nepředvídá a neexistují proto v oblasti pozitivního práva žádná pravidla, jak ji řešit. Pokračování -5- 43Ad 31/2010 Žalovaná při vydávání přezkoumávaného rozhodnutí respektovala skutečnost, že tzv. vyrovnávací příspěvek není dávkou, která by měla podklad v současné právní úpravě. Žalovaná tak byla zároveň povinna respektovat současné právní předpisy , zejména zákon 155/1995 Sb. a výše uvedenou Smlouvu a nemohla použít rozšiřující výklad těchto právních předpisů, v daném případě rozšiřující výklad zákonných podmínek vzniku nároku, jak to má na mysli Ustavní soud ve svém nálezu II. US 376/2000. Žalobce byl v období od 1.1.1993 do 31.5. 1994 zaměstnán na území Slovenské republiky a tato doba pojištění byla tedy posouzena jako doba zaměstnání í žalobce na území cizího státu . V daném případě byl tedy dorovnávací příspěvek stanoven jako rozdíl mezi výší důchodů dle předpisů České republiky ( bez ohledu na článek 20 Smlouvy - jako by „českou „ dobou pojištění byla rovněž doba získaná před 1. 1. 1993 na území České a Slovenské Federativní republiky) a výší „slovenského „ důchodu. Co se týče nálezů Ústavního soudu sp.zn II ÚS 405/02, IV. ÚS 301/05 a PL. ÚS 4/06, tyto nálezy řešily ve svém souhrnu dle názoru krajského soudu jiné právní skutečnosti a skutkové okolnosti. Jednalo se o zápočet doby pojištění získané do 31.12.1992 pro důchodové nároky vzniklé po tomto datu v jednotlivých nástupnických státech po zániku ČSFR a v této souvislosti také řešily význam státního občanství pojištěnců. Žádný právní předpis neupravuje vznik nároku na „vyrovnávací příspěvek“ a tím samozřejmě ani neupravuje způsob výpočtu výše této dávky. Na tomto závěru nemůže nic měnit fakt, že žalobce byl a je nadále českým státním občanem.. Dále je nutno poukázat na znění čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení publikované jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 228/1993 Sb., podle které se doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské federativní republiky považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měla zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské federativní republiky, nebo naposledy před tímto dnem a na čl. 15 odst. 1 správního ujednání o provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení publikovaného jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 117/2002 Sb. m.s. Podle tohoto článku se sídlem zaměstnavatele rozumí adresa, která je jako sídlo zapsaná v obchodním rejstříku. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, je sídlem adresa, která je v obchodním rejstříku uvedena jako místo podnikání; je-li zaměstnavatelem odštěpný závod nebo jiná organizační složka zapsaná v obchodním rejstříku rozumí se sídlem zaměstnavatele adresa tohoto odštěpného závodu nebo organizační složky. Z uvedených ustanovení je nutno vycházet se zřetelem k tomu, že ustanovení čl. č. 20 odst. 1 Smlouvy o sociálním zabezpečení je uvedeno v příloze č. III Nařízení Rady /EHS/ č. 1408/71 a na základě článku 7 odst. 2 tohoto nařízení tak platí i po přistoupení České republiky k Evropské unii. Pokud tedy žalobce požadoval přiznání „vyrovnávacího příspěvku“, jedná se o dávku, která oporu v právní úpravě ani ve výše uvedené mezinárodní Smlouvě nemá. Požadovaný vyrovnávací přídavek není upraven legislativně a v současné době je poskytován v souladu s výše uvedenými nálezy Ústavního soudu a dle článku 89 odst. 2 Ústavy nad rámec právních předpisů z českého důchodového systému. Pokračování -6- 43Ad 31/2010 Ústní jednání Krajského soudu v Ostravě soudu dne 10.1.2011 bylo odvoláno, neboť žalovaná ČSSZ požádala o vrácení dávkového spisu, a to k provedení zúčtování starobního důchodu žalobci za rok 2010. U ústního jednání dne 9.1.2012 žalobce opětovně opakoval námitky, jak jsou uvedeny v žalobě a v průběhu celého řízení včetně žalobcem zpracovaných CD nosičů. Ani tyto námitky však soud nemohl s ohledem na výše uvedené shledat důvodnými. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud žalobu žalobce v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení neměl úspěch a žalovaná právo náhrady nákladů řízení nemá ze zákona (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a ust. § 118d zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. V Ostravě, dne 9. ledna 2012 Samosoudkyně: JUDr. Miroslava Ježoviczová