5 C 56/2012

Plný text

Krajský soud v Ostravě, sídlem adresa , rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení název společnosti příjmení , anonymizována tři slova role v řízení , anonymizována dvě slova  . sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupeného advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení autorství díla, o zdržení se neoprávněného užití a neoprávněných zásahů do díla, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žádostech žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, podaných jím v době po rozhodnutí Nejvyššího soudu 27 Cdo 717/2021-481 z 26. 8. 2021, se zastavují.

II. Návrh na určení, že žalobce je jediným autorem díla – architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] evidovaného v registru předmětů ochrany vedeného kolektivním správcem [název kolektivního správce] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno], pod č. [rok] [číslo] [číslo] a názvem [název] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [ulice], se zamítá.

III. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv použití autorského díla – architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] vytvořeného žalobcem na základě smlouvy o dílo z [datum] uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], a zdržet se provádění změn, úprav a rozpracování díla či jeho částí pro účely získání stavebního povolení nebo územního rozhodnutí nebo vytvoření projektu stavby a její realizace, se zamítá.

IV. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč s 7,75% ročním úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

VI. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

VII. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, jejíž účinky doručení soudu nastaly [datum], se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobce je jediným autorem díla – architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] evidovaného v registru předmětů ochrany vedeného kolektivním správcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno], pod č. [rok] [číslo] [číslo] a názvem Rekonstrukce a modernizace sport. areálu – Stadion [obec] [anonymizováno] [ulice]. Dále se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se jakéhokoliv použití autorského díla – architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] vytvořeného žalobcem na základě smlouvy o dílo z [datum] uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], a zdržet se provádění změn, úprav a rozpracování díla či jeho částí pro účely získání stavebního povolení nebo územního rozhodnutí nebo vytvoření projektu stavby a její realizace. Taktéž se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč s 7,75% ročním úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení.

2. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že je autorem návrhu Stadionu [název] [název sportovního klubu] a v rozšířené podobě architektonické a urbanistické studie,,Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – městský stadion v [obec] [část obce]“. Dílo žalobce vytvořil na základě smlouvy o dílo ze dne [datum], kterou uzavřel jako podnikatel se společností [právnická osoba], a které bylo neoprávněně rozpracované, upravené a ve zkomolené podobě užito – zařazeno do návrhu architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] jako její zcela dominantní část. Tato studie byla poté neoprávněně užita pro účely územních a stavebních řízení. Své autorství k dílu doložil mimo jiné výpisem z registru předmětů ochrany vedeného kolektivním správcem [název], čímž byla založena zákonná domněnka autorství k předmětné studii. Vyloučil, že by dílo vzniklo jako tzv. dílo kolektivní a že by byl pod konstantním dozorem ve svém výkonu tvořivé činnosti či byl v tomto jakkoli řízen. O tom, že se nejedná o kolektivní dílo a že o tomto byli žalobce a [právnická osoba] [anonymizováno] srozuměni, svědčí i znění daňových dokladů, které obsahují výhradu autorství žalobce. Žalobce po vytvoření díla předal rozmnoženinu v datové podobě [právnická osoba] v rámci smluvního vztahu založeného smlouvou o dílo. Poté [právnická osoba] nestandardně a neočekávaně ukončila s žalobcem spolupráci. Žalobce vyčíslil obvyklou výši licenční odměny k neoprávněnému užití díla na 250 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného za neoprávněné užití autorského díla v souladu s ustanovením § 40 odst. 4 autorského zákona stanovil na částku 500 000 Kč.

3. V průběhu řízení žalobce svá tvrzení doplňoval. Uvedl, že pro jakékoli užití studie bylo nezbytné získat od žalobce svolení, a to ve formě uzavření licenční smlouvy. Protože taková licence získána nebyla, [právnická osoba] nemohla studii užít a současně nemohla takové neexistující oprávnění dále poskytnout či postoupit žalovanému. Jestliže tedy [právnická osoba] zasáhla do studie, tedy do nedotknutelnosti díla bez souhlasu žalobce a následně studii zpracovávala, jednalo se o hrubé porušení osobnostních a majetkových práv žalobce. Uvedl, že neoprávněné užití díla žalobce by bylo možné doložit srovnáním studie žalobce a projektové dokumentace vztahující se ke sportovnímu areálu městského stadionu. Žalovaná neoprávněně užila dílo v rámci realizace projektu,,Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – městský stadion v [obec] – v [část obce]“ a,,Rekonstrukce sportovního areálu v [obec] – [část obce] – odstranění negativních dopadů hornické činnosti“. Jelikož jde o dílo architektonické a urbanistické, tak bylo neoprávněně užíváno již v rámci projektových prací. K vyčíslení obvyklé odměny za poskytnutí licenčního oprávnění žalobce vychází z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 23 C 13/2008 a Městského soudu v Praze sp. zn. 31 C 98/2009, které shodně určily, že ve skutkově obdobných případech byla obvyklá licenční odměna ve výši 12% celkové odměny za projekční dílo. Dne [datum] žalovaný uzavřel smlouvu o dílo se [právnická osoba], kde bylo zpracování dokumentace pro územní řízení ohodnoceno částkou 2 533 000 Kč. Bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku pak představuje částku 607 920 Kč. Žalobce nikdy netvrdil, že jeho dílo, ze kterého vychází při uplatnění jeho autorských práv, je totožné dílo s projektovou dokumentací. Je zřejmé, že projektová dokumentace je odvozeným dílem od díla žalobce. Při každém užití tohoto odvozeného dála tak dochází i k užití díla, z něhož bylo toto odvozené dílo odvozeno. K vypracovanému znaleckému posudku uvedl, že je absolutně nepřezkoumatelný, je zadán ryze účelově a nekoresponduje s podanou žalobou. Žalobce tak k požadoval doplnění znaleckého posudku, aby posuzoval shodu jeho díla s projektovou dokumentací, která byla použita pro územní řízení, stavební řízení a prováděcí řízení. Žalobce v průběhu řízení měl potřebu sdělit soudu taktéž informace, které jsou dle jeho názoru podstatné. Soud ale pro přehlednost údaje nesouvisející s tímto sporem v odůvodnění tohoto rozhodnutí necituje.

4. Žalovaný v průběhu celého řízení setrvale navrhoval, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Tento svůj návrh žalovaný odůvodnil tím, že soubor náčrtů, které jsou zapsány u kolektivního správce jako dílo žalobce, jsou odlišným dílem, než projektová dokumentace k záměru označovanému jako,,Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – městský stadion v [obec] – [část obce]“ a,,Rekonstrukce sportovního areálu v [obec] – [část obce] – odstranění negativních dopadů hornické činnosti“, která byla zhotovena pro žalovaného vedlejším účastníkem. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o dílo a na výkon autorského dozoru, na základě které měl vedlejší účastník zpracovat mj. dokumentaci pro územní rozhodnutí a projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Uvedl, že žalobce v průběhu roku [rok] jednal s žalovaným vždy jako zástupce vedlejšího účastníka a společně s jinými zástupci vedlejšího účastníka. Žalobce pod vedením vedlejšího účastníka projednával možnou koncepci nového stadionu. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatňuje po žalovaném nároky z titulu autorského práva k dílu, které žalobce ztotožňuje s dílem zhotoveným pro žalovaného jakožto objednatele společností [právnická osoba], navrhl, aby do řízení vstoupila jako vedlejší účastník na straně žalovaného společnost [právnická osoba], neboť výsledkem sporu mohla být dotčena práva a povinnosti zhotovitele, vůči kterému by mohl žalovaný uplatnit regresivní nárok na úhradu plnění, které by byl povinen žalobci uhradit.

5. Žalovaný v průběhu řízení svá tvrzení postupně doplňoval, kdy zejména uvedl, že žalovaný byl celou dobu v dobré víře, že žalobce je zaměstnancem/zástupcem vedlejšího účastníka, když užíval jejich vizitky, emaily s koncovkou vedlejšího účastníka a vystupoval tak na jednáních s žalovaným. Jako autor projektu je na všech písemných dokumentech včetně projektové dokumentace uváděn vedlejší účastník. V době zpracování projektové dokumentace nebyl žalobce autorizovaným architektem a proto pouze pracoval a byl zástupcem vedlejšího účastníka, který toto oprávnění měl. Se závěry znalce se žalovaný plně ztotožnil. Dále žalobce doplnil, že předmětem žaloby má být studie, resp. nároky žalobce opírá o jeho domnělá práva ke studii. Žalovaný nerealizoval stavbu dle studie, jak si tuto nechal zaregistrovat žalobce u [název]. Zdůraznil, že studie, kterou žalobce předložil k registraci do rejstříku předmětů ochrany [název], je sice předmětem žaloby, avšak nikdy nebyla žalovaným užita, a jednak tato studie je dle vedlejšího účastníka výsledkem tvůrčí činnosti kolektivu zaměstnanců a spolupracovníků společnosti [právnická osoba] Skutečnost, že žalovaný studie neužíval, ostatně plyne ze závěrů znaleckého posudku. Žalovaný použil pro účely zhotovení stavby stadionu architektonickou studii a projektovou dokumentaci ve všech stupních vytvořenou vedlejším účastníkem.

6. Vzhledem k délce řízení bude na místě i v odůvodnění rozhodnutí o věci samé poznamenat, že v době od zahájení řízení do [datum] jednal soud v jiném obsazení. Opatřením předsedy soudu z [datum] pak byla věc přidělena v souladu s rozvrhem práce k projednání a rozhodnutí soudci uvedenému již v záhlaví tohoto rozhodnutí. Úkony bezprostředně směřující k rozhodnutí věci samé pak bylo možno v novém obsazení soudu činit po [datum], kdy byl spis vrácen z Nejvyššího soudu s rozhodnutím o dovolání, které žalovaný podal do rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o neustanovení zástupce z řad advokátů žalobci (viz níže). V průběhu řízení byl žalobce postupně zastoupen jinými advokáty, kdy v době zahájení řízení byl zástupcem žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. V průběhu řízení se stal zástupcem žalobce na základě plné moci advokát [titul] [jméno] [příjmení], [titul]., jehož zastoupení ve věci skončilo v dubnu [rok], kdy uvedený advokát soudu sdělil, že žalobce ve věci již nezastupuje.

7. V průběhu řízení žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to poté, kdy zaniklo jeho zastoupení druhým z výše zmíněných advokátů. Usnesením Krajského soudu v Ostravě 5 C 56/2012-389 z 26. 9. 2019 bylo rozhodnuto o tom, že žalobci se neustanovuje zástupce z řad advokátů. Z podnětu odvolání žalobce věcnou správnost zmíněného usnesení posuzoval Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, který svým usnesením 4 Co 1/2020-408 potvrdil rozhodnutí krajského soudu o tom, že žalobci se neustanovuje zástupce z řad advokátů. Zmíněná usnesení nabyla právní moci 20. 3. 2020.

8. Žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním, kdy o podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením 27 Cdo 717/2021-481 tak, že dovolání žalobce odmítl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nabylo právní moci 4. 10. 2021.

9. Poté, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání bylo žalobci (k jeho žádosti opakovaně) doručeno, požádal žalobce ve svém podání doručeném soudu [datum] znovu o ustanovení zástupce z řad advokátů („ tímto opakovaně žádám ustanovení advokáta“ – viz podání žalobce č. l. 589 spisu). Tato žádost byla žalobcem zopakována v podání, které bylo procesnímu soudu doručeno prostřednictvím Vrchního soudu v Olomouci [datum]. V podání doručeném procesnímu soudu [datum] pak žalobce žádá znovu o ustanovení advokáta se specializací na autorské právo („ tímto opakovaně žádám o ustanovení advokáta a to se specializací na autorské právo“ – viz podání č. l. 600 spisu).

10. Ve vztahu k právě uvedenému lze konstatovat, že žádná z těchto opakovaných žádostí žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů neobsahuje žádné bližší odůvodnění uvedené žádosti ve směru nemajetnosti žalobce a zejména také nikoli ve směru uvedení důvodů, pro které žalobce ustanovení zástupce z řad advokátů žádá, resp. důvodů, pro které by ustanovení takového zástupce bylo nezbytné pro ochranu zájmů účastníka (viz ust. § 30 o. s. ř.). Nesplnění podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci spočívající v nezbytnosti ustanovení pro ochranu zájmů účastníka bylo ostatně důvodem, pro který žalobci zástupce z řad advokátů v průběhu řízení ustanoven nebyl, kdy rozhodnutí o nevyhovění žádosti žalobce o ustanovení z řad advokátů jsou pravomocná. Vzhledem k tomu, že žádná z žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, žalobcem opakovaně doručená po pravomocném neustanovení zástupce z řad advokátů k dřívější žádosti žalobce, neobsahuje žádné nové skutečnosti, nelze se uvedenými žádostmi věcně zabývat a nutno je považovat za žádosti, jejichž věcnému rozhodnutí brání překážka věci pravomocně rozsouzené. V té souvislosti lze poukázat na důvody rozhodnutí 29 Cdo 1301/2013, v kterémžto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že v případě podání nové žádosti o osvobození od soudních poplatků se řízení o této žádosti zastaví, nedošlo-li ke změně poměrů oproti předchozímu posuzovanému případu. V podrobnostech pak Nejvyšší soud uvedl, že již v usnesení z 29. 8. 2011, 25 Cdo 803/2011, se Nejvyšší soud přihlásil k závěru, podle kterého v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. V označeném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud přiléhavě poukázal i na usnesení Ústavního soudu z 1. 6. 2010, IV. ÚS 766/10, které tomuto úsudku přitakává. Byť výše uvedená rozhodnutí se týkají situace, kdy je rozhodováno o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků, nutno uvedená rozhodnutí, jejich důvody a ratio vztáhnout i na případy opakovaně podávaných žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů poté, kdy již bylo o obdobné žádosti v předchozí fázi soudního řízení pravomocně rozhodnuto Byť u části soudní praxe je prosazován názor, že při opakovaném podávání dovolání či odvolání proti obdobným rozhodnutím lze rozhodnout ve věci samé a v odůvodnění se k takovému postupu a šikanóznímu jednání účastníka vyjádřit s tím, že jde o zneužití práva, má krajský soud za to, že s poukazem na uvedená rozhodnutí Nejvyššího (Ústavního) soudu je na místě o opakovaně podané žádosti rozhodnout v podobě vydání rozhodnutí o zastavení řízení o takové opakovaně podané žádosti. V rámci aktuálně projednávané věci proto soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí z uvedených důvodů zastavil řízení o žádostech žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, které byly žalobcem podány v době po rozhodnutí Nejvyššího soudu 27 Cdo 717/2021-481, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí krajského soudu, jímž nebyl žalobci jim požadovaný zástupce z řad advokátů ustanoven.

11. Z dalších procesně významných okolností předcházejících vydání rozhodnutí o věci samé nutno zmínit návrh žalovaného z [datum] č. l. 99 spisu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to [právnická osoba] Projekt. Byť žalobce nesouhlasil s připuštěním vstupu dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného (viz č. l. 113 a č. l. 125 spisu) a byť rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě (vydaného v jiném obsazení soudu) nebyl vstup zmíněné společnosti do řízení na straně žalovaného připuštěn (viz usnesení 5 C 56/2012-158 z 16. 12. 2014), rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci 4 Co 13/2015-176 bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že soud připustil vstup společnosti [právnická osoba], [IČO], do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

12. Vedlejší účastník řízení se k podané žalobě vyjádřil tak, že žaloba je zcela nedůvodná a navrhuje její zamítnutí. Uvedl, že pro žalovaného provedl projektovou dokumentaci rekonstrukce a modernizace městského stadionu v [obec] – [část obce]. Pro realizaci díla podle uvedené smlouvy o dílo společnost [právnická osoba] vytvořila tým projektantů a architektů, jehož součástí byl i žalobce, který se na práci pro žalovaného podílel, a to na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] Spolupráce mezi vedlejším účastníkem a žalobcem skončila ke dni [datum] Vedlejší účastník je přesvědčen, že je držitelem práv k výsledkům činnosti svých zaměstnanců a externích spolupracovníků (včetně žalobce). Na projektu se podílelo dalších 7 autorů. Vedlejší účastník má za to, že se jedná o tzv. zaměstnanecké dílo. Uvedl, že žalobce není samostatným autorem žádného výstupu v rámci projektu, vždy působil jako člen týmu vedlejšího účastníka. Žalobce v době, kdy vykonával činnosti pro vedlejšího účastníka, nebyl dokonce ani držitelem autorizace České komory architektů – tuto autorizaci získal až po skončení působení u vedlejšího účastníka v průběhu roku [rok]. Žalobce vykonával činnosti na svém pracovním místě přiděleném v sídle vedlejšího účastníka, měl v držení klíče od pracoviště, pro práci využíval pracovní prostředky (počítače, mobilní telefon) přidělené vedlejším účastníkem, opakovaně se účastnil jednání mezi žalovaným a vedlejším účastníkem a na těchto jednáních vystupoval jako člen týmu architektů/projektantů vedlejšího účastníka. Při komunikaci žalobce s žalovaným žalobce využíval emailový účet [email]. Studie kterou žalobce předložil k registraci do rejstříku [název], je výsledkem tvůrčí činnosti kolektivu zaměstnanců a spolupracovníků společnosti [právnická osoba] Žalobce pro účely registrace u [název] ze studie vytvořené kolektivem zpracoval kompilát, který předložil k registraci pod vlastním jménem. S ohledem na uvedené vedlejší účastník zpochybnil, že je žalobce výlučným autorem registrovaného díla. Pokud žalobce tvrdí, že zpracováním studie do dalších stupňů projektové dokumentace byla porušena jeho autorská práva, pak je třeba poukázat na skutečnost, že registrovaná studie a projektová dokumentace představují dvě odlišná autorská díla, což vyplývá ze znaleckého posudku.

13. Z dalších procesně významných okolností předcházejících vydání tohoto odůvodňovaného rozhodnutí o věci samé bude na místě zmínit žalobcem podaný návrh na vydání předběžného opatření evidovaný pod Nc 1/2012, kterým se domáhal uložení povinnosti žalovanému ke zdržení se užití autorského díla-architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] vytvořeného žalobcem na základě smlouvy o dílo ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem a vedlejším účastníkem, spočívající v provádění jeho změn, úprav a rozpracování pro účely získání stavebního nebo územního rozhodnutí nebo vytvoření projektu stavby. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 5 Nc 1/2012-13 ze dne 20. 6. 2021 bylo předběžným opatřením návrhu žalobce vyhověno. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením č.j. 1 Co 180/2012-34 ze dne 31. 7. 2012 usnesení krajského soudu změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření se zamítá, neboť dle názoru odvolacího soudu žalobce žádnými důkazy neosvědčil zákonné podmínky pro zatímní úpravu poměrů mezi účastníky. Předmětné usnesení vrchního soudu nabylo právní moci dne 11. 9. 2012. Žalobce opětovně doručil soudu dne [datum] návrh na vydání předmětného opatření (č. l. 40). Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 C 56/2012-53 ze dne 3. 1. 2012 bylo řízení o návrhu žalobce, kterým se domáhal opětovného nařízení předběžného opatření, zastaveno, neboť o totožném nároku již bylo pravomocně rozhodnuto. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 48/2013-62 ze dne 27. 2. 2013 bylo usnesení Krajské soudu v Ostravě ze dne [datum] potvrzeno.

14. Konečně bude na místě zmínit, že v průběhu řízení vedlejší účastník podal vzájemný návrh vůči žalobci, a to svým podáním z [datum], jímž se domáhá určení, že vedlejší účastník je vykonavatelem majetkových práv autora ohledně díla –„ Rekonstrukce a modernizace sport. areálu – Stadion [obec] – [ulice]“, registrovaného žalobcem u [název] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] . Usnesením 5 C 56/2012-262 z 11. 11. 2016 byla věc uvedeného vzájemného návrhu vedlejšího účastníka vyloučena k samostatnému řízení a dle evidenčních pomůcek soudu bylo řízení v této vyloučené věci již skončeno.

15. K jednání soudu nařízenému na [datum] byl žalobce řádně a včas předvolán, kdy účinky doručení předvolání žalobce nastaly dnem [datum] (k žádosti žalobce o opětovné doručení předvolání bylo žalobci znovu předvolání k jednání doručeno, aniž uvedená skutečnost ovšem měla vliv na to, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci řádně a včas doručeno dnem [datum] (viz § 49 odst. 4 o. s. ř. ve vztahu k obálce listovní zásilky č. l. 566 spisu); opakované doručení soudní písemnosti v podobě předvolánky k ústnímu jednání, jež však bylo uskutečněno výslovně k žádosti samotného žalobce, pak nastalo dnem [datum]).

16. Dne [datum] žalobce požádal o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu, že má ve stejný termín projednání věci u Obvodního soudu pro [část Prahy] sp. zn. 5 XC 2X7/20XX. Přílohou uvedeného podání nebyl žádný doklad o tom, že by skutečně byl žalobce předvolán k jinému jednání před kterýkoli z obvodních soudů v [obec] a že by takové předvolání žalobce bylo žalobci doručeno dříve, než předvolání k jednání u Krajského soudu v Ostravě. Žádost o odročení jednání žalobce zopakoval telefonickou formou [datum] a rovněž elektronickým podáním z téhož dne, v němž opět označil jednání a soud, u kterého se má v [obec] konat, způsobem zcela obdobným jako v již podrobné citované žádosti. K podání obsahující žádost doručenou [datum] pak již žalobce připojil fragment předvolánky k soudnímu řízení, jejíž podstatné části (označení předvolávajícího Obvodního soudu v [obec], datum vyhotovení předvolánky, hodinu nařízeného jednání a další) byly zjevně záměrně znečitelněny, nadto fragment předvolánky byl vedle deautentizace již uvedené deautentizován rovněž přes listinu připojeným textem„ Organizovaná nezákonná činnost [jméno a příjmení] [jméno] [jméno] [spisová značka] a nejen k rukám …“ Pro úplnost lze uvést, že žádost o odročení jednání neobsahovala podání žalobce, doručená soudu [datum] a [datum], tedy podání, která žalobce vyhotovil a elektronickou cestou procesnímu soudu doručil až poté, kdy žalobce fyzicky převzal předvolání k ústnímu jednání, jež mu bylo doručeno (toliko) k jeho žádosti o opakované doručení [datum].

17. Se zřetelem k výše uvedenému soud vyhodnotil žádost žalobce o odročení ve věci nařízeného jednání jako žádost nikoli včasnou a žádost nikoli důvodnou.

18. Žádost žalobce o odročení nařízeného jednání není zjevně včasná z důvodu, že účinky doručení předvolání žalobci nastaly [datum] [datum], pak se mimo jakoukoli pochybnost žalobce seznámil s obsahem předvolánky k ústnímu jednání poté, kdy výlučně k žádosti samotného žalobce soud vyhověl jeho žádosti o opětovné doručení předvolánky k jednání. Přesto žalobce v podáních následně vyhotovených existenci kolize s jiným jednáním vůbec netvrdil a žádost o odročení jednání podal až v shora označeném podání doručeném soudu krátce před termínem nařízeného jednání. Takovýto postup žalobce je neakceptovatelný, neboť z ustálené rozhodovací praxe lze dovodit, že soudem obeslaný účastník řízení má požádat o případné odročení jednání ihned, jakmile se o překážce bránící jeho účasti u nařízeného jednání dozví; tomuto elementárnímu požadavku žalobce zjevně nedostál. Již z tohoto důvodu je tak jeho žádost o odročení jednání nedůvodná.

19. Nedůvodná je žalobcova žádost o odročení jednání také z důvodu, že v konkrétních podrobnostech vůbec netvrdil a tím méně prokázal, jaké konkrétní okolnosti mu brání v účasti u nařízeného jednání. Žalobce toliko v obecné poloze tvrdil, že má jednání u některého z obvodních soudů působících v [obec], aniž uvedl, kterým z těchto soudů a ke kterému konkrétnímu jednání a na kterou hodinu byl předvolán. První z žalobcových žádostí o odročení neobsahuje ani údaj, že předvolánka k onomu žalobcem tvrzenému jinému jednání mu byla doručena dříve než předvolání Krajského soudu v Ostravě a existence žalobcem tvrzeného kolizního jednání nebyla žádným způsobem prokázána. Teprve k následně doručené žádosti připojil žalobce dokument, který zřejmě dle jeho názoru má prokazovat uvedenou kolizi. Dokument žalobcem připojený je ovšem důkazu existence jednání u Obvodního soudu v [obec] zcela nezpůsobilý, neboť se jedná toliko o fragment uvedeného dokumentu, na němž jsou záměrně znečitelněny podstatné údaje, a rovněž opět nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že předvolání k tvrzenému jednání u některého ze soudů v [obec] bylo žalobci doručeno dříve, než předvolání Krajského soudu v Ostravě. Nutno tedy v této dimenzi uzavřít, že žalobce v konkrétních podrobnostech ani netvrdil, ani neprokázal existenci jiného soudního jednání, ke kterému byl předvolán v době kolidující s časem jednání u Krajského soudu v Ostravě. Nadto žalobce netvrdil a neprokázal, že by předvolání k jednání jím tvrzenému u některého z pražských soudů bylo žalobci doručeno dříve, než předvolání Krajského soudu v Ostravě, účinky jehož doručení nastaly dnem [datum].

20. Z právě uvedeného rezultuje závěr, že soud neshledal žádost žalobce o odročení jednání nařízeného na [datum] jako důvodnou, žádosti o odročení jednání tedy Krajský soud v Ostravě nevyhověl.

21. K zmíněnému jednání nařízenému na [datum] se žalobce bez jakékoli omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán způsobem podrobně uvedeným již výše. Soud tedy uvedeného dne zcela v souladu s ust. § 101 o. s. ř. jednal a následně rozhodl v nepřítomnosti žalobce. V té souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 2078/97, dle něhož nelze dovodit, že by zákon požadoval, aby soud v případě, že žádosti o odročení nevyhoví, účastníka o nevyhovění vyrozuměl; právě uvedené je akcentováno tím, že žádost o odročení nebyla včasná, resp. byla podána až krátce před termínem řádně nařízeného jednání.

22. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav.

23. Z písemného potvrzení [název] [anonymizována dvě slova] – sdružení ze dne [datum] soud zjistil, že [název] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] potvrdilo, že [titul] [anonymizováno]. [jméno] [jméno] [příjmení] smluvně nezastupuje, a že k jeho jménu je v rejstříku předmětů ochrany registrován pod [číslo] předmět ochrany: Rekonstrukce a modernizace sport. areálu – Stadion [obec] – [ulice a číslo] [rok] [číslo] [číslo].

24. Z písemného potvrzení [název] [anonymizována dvě slova] – sdružení ze dne [datum] včetně přílohy soud zjistil, že [název] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] potvrdilo, že [titul] [anonymizováno]. [jméno] [jméno] [příjmení] smluvně nezastupuje, a že k jeho jménu je v rejstříku předmětů ochrany registrován předmět ochrany: Rekonstrukce a modernizace sport. areálu – Stadion [obec] – [ulice a číslo] [rok] [číslo] [číslo].

25. Ze smlouvy o dílo č. [rok] – Práce v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus, uzavřené mezi objednatelem [právnická osoba] a žalobcem ze dne [datum], soud zjistil, že strany uzavřely smlouvu o dílo, na základě které se žalobce jako zhotovitel zavázal dle § 536 a násl. obchodního zákoníku k provádění prací v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus na zakázkách objednatele specifikovaných po vzájemném odsouhlasení s vedoucími pracovníky dle potřeb oddělení Pozemní stavby. Součástí smlouvy o dílo je ujednání o výši odměny žalobce jako zhotovitele v částce [částka] hodina práce s tím, že fakturace bude prováděna za jednotlivé kalendářní měsíce.

26. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobcem vedlejšímu účastníku soud zjistil, že bylo fakturováno 181,4 h za [název] [název sportovního klubu] [číslo] – architektonická a urbanistická studie sportovní areál [název] [název sportovního klubu] dle smlouvy ze dne [datum]. Na faktuře bylo uvedeno, že zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla.

27. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobcem vedlejšímu účastníku soud zjistil, že bylo fakturováno 162 h za [název] [název sportovního klubu] [číslo] – architektonická a urbanistická studie sportovní areál [název] [název sportovního klubu] dle smlouvy ze dne [datum]. Na faktuře bylo uvedeno, že zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla.

28. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobcem vedlejšímu účastníku soud zjistil, že bylo fakturováno 168 h za [název] [název sportovního klubu] [číslo] – návrh stavby, architektonická a urbanistická studie sportovní areál [název] [název sportovního klubu] dle smlouvy ze dne [datum]. Na faktuře bylo uvedeno, že zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla.

29. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobcem vedlejšímu účastníku soud zjistil, že bylo fakturováno 102 h za [název] [název sportovního klubu] [číslo] – návrh stavby, architektonická a urbanistická studie sportovní areál [název] [název sportovního klubu] dle smlouvy ze dne [datum]. Na faktuře bylo uvedeno, že zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla.

30. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobcem vedlejšímu účastníku soud zjistil, že bylo fakturováno 84,5 h za [název] [název sportovního klubu] [číslo] – návrh stavby, architektonická a urbanistická studie sportovní areál [název] [název sportovního klubu] dle smlouvy ze dne [datum]. Na faktuře bylo uvedeno, že zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla.

31. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum] vystavené žalobcem vedlejšímu účastníku soud zjistil, že bylo fakturováno 25,5 h za [název] [název sportovního klubu] [číslo] – návrh stavby, architektonická a urbanistická studie sportovní areál [název] [název sportovního klubu] dle smlouvy ze dne [datum]. Na faktuře bylo uvedeno, že zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla.

32. Z dopisu žalobce adresovaného žalovanému dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovanému sdělil, že neoprávněně užil jeho autorského díla, a to studie městského stadionu v [obec]. Uvedl, že buď [právnická osoba] sám, nebo na pokyn žalovaného do díla zasáhl a změnil je. Následně dílo zpracoval a užíval pro další výkonové fáze. Žalobce vyzval žalovaného ke sdělení jeho stanoviska.

33. Z dopisu žalovaného adresovaného žalobci dne [datum] soud zjistil, že žalovaný považoval žalobce toliko za jednoho z autorů, kteří zpracovávali projekt pro společnost [právnická osoba] Proto žalovaný shledal jakékoliv nároky žalobce za neoprávněné.

34. Z dopisu žalobce adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce má za to, že studie architektonického díla je jeho svébytným a samostatným počinem.

35. Ze zápisu z jednání ze dne [datum] a dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má za to, že žalobce nikdy nevytvořil žádný výstup samostatně. Žádné dílo, které by bylo možno označit jako architektonickou a urbanistickou studii sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] v průběhu jejich práce na projektové dokumentaci nevzniklo. Za doby působení žalobce jako součásti týmu vznikla toliko Hmotová studie sportovního areálu v pěti variantách, dále pak dispoziční studie a dokumentace pro územně plánovací informaci. Předmětná hmotová studie, dispoziční studie a dokumentace pro územně plánovací informaci vznikly jako výsledek práce kolektivu a jednotliví členové přispěli příspěvky, které neměly charakter samostatného autorského díla.

36. Ze smlouvy o dílo a na výkon autorského dozoru z [datum] včetně dodatků soud zjistil, že žalovaný uzavřel s vedlejším účastníkem smlouvu, ve které se zhotovitel zavázal vypracovat pro objednatele dokumentaci pro územní rozhodnutí, projektovou dokumentaci pro stavební povolení, geologický průzkum, hydrogeologický průzkum, sondy pro zjištění mocnosti konstrukcí bouraných vrstev, dendrologický průzkum dřevin, dopravní studii pro uspokojení max. výpočtových nároků pro parkovací plochy areálu,,Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – Městský stadion v [obec] – [část obce]“ dle níže uvedené studie a vykonávat pro objednatele autorský dozor. V bodě III. 3 bylo uvedeno, že základním podkladem pro zpracování díla bude studie pod názvem„ Rekonstrukce a modernizace městského stadionu v [obec]“ zpracovaná firmou [právnická osoba] v září [rok].

37. Z výtisku internetové stránky ze dne [datum] s titulkem Práce na rekonstrukci stadionu budou započaty příští rok, soud zjistil, že by fotbalový klub v [obec] mohl začínat sezónu [rok] [rok] na novém stadionu. Stadion měl mít po rekonstrukci kapacitu [počet] tisíc lidí.

38. Z článku [název článku] [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova] uveřejněného na [webová adresa] a článku Druhý díl přehledu nových fotbalových stadionů uveřejněné na [webová adresa] soud zjistil obdobné skutečnosti, jako z výtisku internetové stránky ze dne [datum] s titulkem [název titulku] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno].

39. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 C 56/2012 ze dne 15. 9. 2017 byl ustanoven znalec (Vysoké učení technické v [obec], Fakulta architektury), k posouzení zda definitivní podoba zhotoveného sportovního areálu nese specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého v architektonické a urbanistické studii, jejíž autorství je deklarováno ve prospěch žalobce.

40. Ze znaleckého posudku [číslo] vyhotoveného Vysokým učením technickým v [obec], fakulta architektury soud zjistil, že projektová dokumentace žalobcem označená se sestává ze 3 různých projektových dokumentací, a proto znalecký ústav ověřil vztah projektové dokumentace s výslednou realizací díla pro každou projektovou dokumentaci samostatně. První projektová dokumentace je vypracována ve stupni koncepční návrh řešení stadionu a sportovního areálu. Tento koncepční návrh představuje vizi budoucího stadionu v pěti propracovaných a nejméně třech skicových variantách. Mezi propracované verze patří alternativy [název], [název], [název], [název] a [název]. Bylo uvedeno, že žádná z výše uvedených variant nevykazuje (nenese) specifické a charakteristické znaky řešení podobného dnešnímu skutečnému stavu objektu. Dalším zásadním odlišným znakem navrženého řešení oproti skutečně provedené stavbě je osazení stadionu do terénu. Druhá projektová dokumentace je vypracována ve stupni architektonicko-urbanistické studie řešení sportovního areálu. Tento materiál není zpracován a adjustován ve standardu obvyklém pro PD – architektonická a urbanistická studie. Při porovnání je patrné, že původní koncepční skica vykazuje zásadní rozdíly oproti situačnímu výkresu PD ve stupni DUR + DSP, jakož i finálnímu provedení stavby, patrnému z leteckých snímků. Tvarový koncept vlastního objektu stadionu je výrazně jiný, jinak řešeny jsou plochy navazujících venkovních sportovišť (kurty), rovněž organizace zpevněných ploch v okolí stadionu. Jiný je rovněž tvarový koncept vstupní budovy. Posuzovaná skica návrhu sportovního areálu, uvedená jako obr. 1, zachycuje v podstatě zcela jiný návrh areálu, než je ten, který je dále rozpracováván ve všech ostatních skicách studie. Skica návrhu tribuny, zastřešení a atypického obkladu a skici návrhu hmotového řešení stadionu, uvedené v architektonické a urbanistické studii, jednoznačně vypovídají o tom, že současný stav předmětného areálu (skutečné provedení stavby) v části diváckých tribun nenese žádné společné specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého v architektonické a urbanistické studii, která je ve prospěch žalobce registrována spolkem [název]. Jedinou částí areálu, kde je možné nalézt shodu v koncepčním záměru studie a konečně realizace, je vstupní objekt, v PD ve stupni DUR + DSP vedený jako Část C-SO 10 – vstupní objekt. Od skici návrhu vstupního objektu až po skici návrhu hmotového řešení stadionu je patrné rozvíjení jasného tvarového konceptu segmentově prohnuté budovy s apsidiálním zakončením na jižním konci. Třetí nedílnou součásti byla rovněž elektronická verze uložená na CD nosiči obsahující 15 souborů. V této digitální podobě byly uloženy materiály, které v souhrnu naplňují standard architektonické studie, a to jak obsahem, tak adjutací a grafickým zpracováním. Jsou zde soubory, a to různých variant. V naprosté většině případů se jedná o odlišné architektonické koncepty. V určité části dokumentace se objevuje tvarové řešení vstupního objektu, které připomíná výsledný realizovaný stav svým prohnutím a oblým zakončením na jižním konci. Ve studii je základní hmota objektu řešena na kapkovitém půdorysu připomínajícím prohnutou elipsu, kdežto výsledný stav vychází z prohnutého obdélníku s apsidiálním zakončením. Závěr znaleckého posudku byl učiněn tak, že urbanistický koncept celého areálu, jakož i tvarový koncept vlastního objektu stadionu, je výrazně jiný, tudíž nenese žádné společné specifické a charakterové znaky řešení obsaženého v architektonické a urbanistické studii, které je ve prospěch žalobce registrována spolkem [název] a která tvoří předmět ochrany s názvem,,Rekonstrukce a modernizace sport. Areálu – Stadion [obec] – [ulice a číslo] [rok] [číslo] [číslo]“. Současný stav předmětného areálu taktéž nenese žádné společné specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého v architektonické a urbanistické studii, které je ve prospěch žalobce registrována spolkem [název] a která tvoří předmět ochrany s názvem,,Rekonstrukce a modernizace sport. Areálu – Stadion [obec] – [ulice a číslo] [rok] [číslo] [číslo]“. Jedinou částí areálu, kde je možné nalézt shodu v koncepčním záměru a konečné realizaci, je vstupní objekt. Je ovšem nutno připomenout, že studie rozvíjí především koncept kapkovitého či elipsoidního půdorysu, kdežto realizace vychází z půdorysu prohnutého obdélníku či segmentu mezikruží s apsidiálním závěrem.

41. Z vyjádření Vysokého učení technického v [obec], fakulta architektury, k námitkám žalobce ke znaleckému posudku soud zjistil, že znalec je přesvědčen, že znalecký posudek byl vypracován dle znalecké otázky stanové mu soudem a nejsou mu známy žádné skutečnosti zakládající podjatost ústavu.

42. Z vyjádření Vysokého učení technického v [obec], fakulta architektury k námitkám žalovaného soud zjistil, že půdorys kapkovitý a elipsoidní je naprosto odlišný od půdorysu prohnutého obdélníku či segmentu mezikruží s přidaným apsidiálním závěrem. Zásadním rozdílem mezi zmiňovanými tvary je například skutečnost, že zatímco u prohnutého obdélníku či segmentu mezikruží je šířka obrazce stále stejná, u elipsy kapky je rozměr měřený na kolmici posouvající se po podélné ose vždy proměnný.

43. Ze sdělení [název] [anonymizováno 5 slov]) ze dne [datum] soud zjistil, že přihláška a přílohy v konkrétní věci žalobce byla podána a vyplacena osobně dne [datum], přiděleno jí bylo číslo [číslo jednací]. Přílohou sdělení byly datové záznamy obsahující výkresy, fotografie a náčrty.

44. Z listiny označené jako rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – městský stadion v [obec] – [část obce] – koncepčního návrhu řešení stadionu a sportovního areálu soud zjistil, že součástí přihlášky děl do Rejstříku předmětů ochrany byly skici různých variant návrhu ztvárnění stadionu, přičemž některé jsou pouze číslovány a některé jsou žalobcem přímo označeny názvy, jako [název], [název], [název], [název], [název].

45. Z listiny označené jako rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – městský stadion v [obec] – [část obce] – architektonicko – urbanistická koncepce studie řešení areálu soud zjistil, že v daném souboru listin se nachází 21 skic, na kterých jsou zachyceny návrhy ztvárnění předmětného areálu.

46. Ze souborů uložených na CD nosiči přiloženém k přihlášce děl do Rejstříku předmětů ochrany obsahující 15 souborů soud zjistil, že v této digitální podobě byly uloženy materiály grafického ztvárnění stadionu, a to v různých variantách. V naprosté většině případů se jedná o odlišné architektonické koncepty.

47. Z listiny označené jako rekonstrukce a modernizace sportovního areálu městský stadion v [obec] – [část obce] – architektonická situace, úpravy SO 11 a navazujících objektů, vizualizace stadionu a projektové dokumentace pro územní a stavební řízení a dokumentace skutečného provedení stavby včetně leteckých snímků stadionu, soud zjistil, že skutečná podoba stadionu podávající se z nákresů a leteckých snímků skutečného provedení stavby se výrazně liší. Podobnost lze shledat toliko u jednoho objektu, a to vstupního objektu.

48. Ze studie návrhu stavby (č.l. 533) soud zjistil, že se jedná o jednu z vícero předběžných variant studie co by interního materiálu [právnická osoba], kdy ani tato studie nebyla podkladem pro konečné architektonické řešení rekonstrukce stadionu.

49. Usnesením Ústavního soudu č. j. IV. ÚS 2036/13 ze dne [datum] byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. k C 56/2012-82 ze dne 29. 5. 2013, kterým nebyla připuštěna změna žaloby o další bezdůvodné obohacení.

50. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 C 56/2012 ze dne 30. 7. 2015 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90%.

51. Z hlediska skutkového soud konstatuje, že v průběhu řízení bylo ve věci provedeno rozsáhlé komplexní dokazování, na jehož základě byl zjištěn skutkový stav tak, jak je v jeho podstatné dimenzi uveden výše a kdy skutková zjištění plynoucí z jednotlivých důkazních prostředků jsou podrobně uvedena výše u každého z citovaných důkazních prostředků. Soud hodnotil všechny důkazy nejprve každý jednotlivě a následně je vyhodnotil v jejich vzájemném souhrnu a – jak již uvedeno – pro věc podstatná skutková zjištění jsou uvedena výše u jednotlivých důkazních prostředků, z nichž byla učiněna.

52. Byly-li v průběhu řízení provedeny důkazy, jež nejsou výše citovány, je tomu tak z důvodu, že skutková zjištění z nich se podávající nejsou pro posouzení věci podstatná, případně skutková zjištění z nich se podávající byla prokázána již jiným důkazním prostředkem. Současně nutno dle názoru soudu prvního stupně zdůraznit, že soud důsledně vycházel ze skutkových zjištění učiněných přímo v jím projednávané věci a žádným způsobem mechanicky nepřijímal skutková zjištění z věci téhož žalobce, která byla u Nejvyššího soudu projednávána pod 27 Cdo 2857/2019 a jež vyústila ve vydání rozsudku Nejvyššího soudu 27 Cdo 2857/2019-517 z 6. 4. 2021 (podrobněji viz pasáž věnovanou právnímu hodnocení věci). Současně však tímto způsobem bylo zjištěno, že některé skutkové okolnosti (včetně charakteristických skutkových okolností), jež vyšly najevo v krajským soudem zde souzené věci, jsou obdobné (nikoli zcela totožné) jako skutkové okolnosti vyšlé najevo v jiném sporu žalobcem vedeném, jež vyústil až ve vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněného č. j. 27 Cdo 2857/2019-517 (a na něj navazujícího rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1964/21).

53. Konečně snad nutno pro úplnost zmínit, že výsledek sporu je dán (také) tím, že žalobce neunesl břemeno důkazní ve vztahu k některým (z hlediska dále uvedené právní úpravy klíčovým) skutkovým okolnostem, z čehož (také vedle jiných) pramení procesní neúspěch žalobce ve sporu – v podrobnostech viz pasáž věnovaná právnímu hodnocení věci.

54. Na výše uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval nejprve ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku 2014 a na jeho základě pak právní úpravu platnou a účinnou do 31. 12. 2013, zejména pak níže citovaná ustanovení, která vyložil v souladu s ustálenou judikaturou, která (nejen) pro rámec projednávané věci je shrnuta v rozhodnutí Nejvyššího soudu 27 Cdo 2857/2019-517, které Nejvyšší soud vydal z podnětu dovolání téhož žalobce v obdobné právní věci zahájené žalobou téhož žalobce u Krajského soudu v Praze dne 1. 3. 2011. Uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo dovolání podané totožným žalobcem zčásti odmítnuto a zčásti zamítnuto, bylo rozhodnuto o nákladech řízení a pro přehlednost lze na tomto místě zdůraznit, že ústavní stížnost, kterou žalobce podal proti zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího soudu, byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu I. ÚS 1964/21 z 14. 9. 2021.

55. Dle § 6 zákona č. 121/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2009, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (dále jen,,autorský zákon“), platí, že autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

56. Dle § 40 odst. 1 písm. a) autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména určení svého autorství.

57. Dle § 51 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že nabyvatel nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název změnit, pokud si autor svolení vyhradil i pro tyto změny a nabyvateli je taková výhrada známa. To platí obdobně i při spojení díla s jiným dílem, jakož i při zařazení díla do díla souborného.

58. Dle § 58 odst. 1 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel může právo výkonu podle tohoto odstavce postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části.

59. Dle § 59 odst. 1 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že kolektivním dílem je dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.

60. Dle § 59 odst. 2 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že kolektivní díla se považují za zaměstnanecká díla podle § 58 i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.

61. Dle § 61 odst. 1 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak.

62. Dle § 61 odst. 2 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že není-li sjednáno jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele.

63. Dle § 49 odst. 6 autorského zákona ve znění do 31. 12. 2009 platí, že není-li odměna stanovena v závislosti na výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu díla pro dosažení takového zisku, má autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu.

64. Dle § 536 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platí, že smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

65. Dle § 536 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platí, že dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

66. Dle § 536 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platí, že cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

67. Soud aplikoval citovanou právní úpravu na výše uvedený zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět v žádné její části a nutno ji v celém rozsahu zamítnout, a to ze dvou relativně samostatných důvodů, z nichž každý pro zamítnutí žaloby v plném rozsahu postačuje zcela samostatně.

68. Žalobce svá žalobní žádání ve všech bodech založil na svém tvrzení, že je autorizovaným architektem zapsaným v seznamu architektů České komory architektů a jako takový je autorem návrhu studie stadionu [název] [název sportovního klubu] a v rozšířené podobě architektonické a urbanistické studie rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – Městský stadion v [obec] – [část obce]. Dle svých tvrzení žalobce měl vytvořit uvedené autorské dílo na základě smlouvy o dílo z [datum], kterou uzavřel se společností [právnická osoba] Uvedená obchodní společnost žalobcem vytvořené dílo zařadila do návrhu architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [anonymizováno] v [obec] jako její zcela dominantní část, načež uvedená studie byla žalovaným neoprávněně užita pro účely územních a stavebních řízeních vedených v souvislosti s rekonstrukcí a modernizací Městského stadionu v [obec] – [část obce]. Autorství žalobce k dílu plyne z výpisu z registrů předmětu ochrany vedeného [název] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] ([anonymizována tři slova]). Žalobci svědčí zákonná domněnka autorství, předmětné dílo bylo vytvořeno výlučně žalobcem a nejedná se o dílo kolektivní a [právnická osoba] Projekt (dále jako vedlejšímu účastníku) žalobce neposkytl žádnou licenci k užití jím vytvořeného díla. O tom svědčí i znění daňových dokladů – faktur, jimiž žalobce fakturoval svou práci jejímu objednateli v podobě vedlejšího účastníka a které současně obsahují výhradu autorství žalobce a které byly pravidelně propláceny a akceptovány vedlejším účastníkem. Stejně na všech výstupech a podkladech souvisejících s dílem předaných žalovanému před datem rozvázání spolupráce žalobce ze [právnická osoba] nesou údaje o tom, že autorem návrhu stavby díla je žalobce. Žalobce po vytvoření zmíněného autorského díla předal jeho rozmnoženinu v datové podobě vedlejšímu účastníkovi v rámci smluvního vztahu založeného smlouvou o dílo, načež byla spolupráce žalobce a vedlejšího účastníka velmi nestandardně a neočekávaně ukončena. V roce [rok] se žalobce dozvěděl, že studie byla předána žalovanému, který ji neoprávněně užívá a zasahuje do ní za účelem realizace projektu„ Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – Městský stadion v [obec] – [část obce]“. Do díla bylo neoprávněně zasaženo, když bylo neoprávněně změněno a zkomoleno a v takto zkomolené podobě zpracováno do fáze dokumentace pro územní rozhodnutí a do fáze dokumentace pro stavební povolení. Smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žádným způsobem nespecifikuje účel, ke kterému by práce vznikající na jejím základě měly být užity, a nelze tedy na jejím základě dojít k závěru, že by licence poskytovaná smlouvou o dílo měla zahrnovat i souhlas se zásahy do díla, jeho změnami a zpracováním a užitím do podoby dokumentace pro územní řízení a stavební povolení. Jestliže tedy vedlejší účastník zasáhl do studie, tedy do nedotknutelnosti díla bez souhlasu tvůrce a následně studii zpracoval pro účely dokumentace pro územní řízení a stavební povolení, jedná se o hrubé porušení osobnostních práv autora. Žalovaná obec je přitom pasivně legitimována k této žalobě, neboť jako neoprávněný uživatel díla se nemůže vyvinit tím, že se odvolává na svůj smluvní vztah se [právnická osoba]. Odpovědnost za porušení autorského práva je objektivní a nevyžaduje se zavinění. Žalobce v návaznosti na uvedené pak formuluje své žalobní žádání tak, jak je uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí a rovněž ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

69. V daném případě je po provedeném dokazování zcela jednoznačně prokázáno a ostatně nebylo to ani předmětem sporu, že [datum] byla mezi žalobcem a vedlejším účastníkem uzavřena velmi stručná a kusá smlouva o dílo označená jako č. [rok] – Práce v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus. Obsahem smlouvy je ujednání, že smlouvou o dílo sjednanou na základě ust. § 536 a následujícího obchodního zákoníku se žalobce jako zhotovitel zavazuje k provádění prací v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus na zakázkách objednatele specifikovaných po vzájemném odsouhlasení s vedoucími pracovníky dle potřeb oddělení pozemní stavby. Součástí smlouvy o dílo je ujednání o výši odměny žalobce jako zhotovitele v částce [částka] hodina práce s tím, že fakturace bude prováděna za jednotlivé kalendářní měsíce.

70. V kontextu s ostatním provedeným dokazováním má soud ze zmíněné smlouvy o dílo za zcela zřejmě prokázané, že uvedenou smlouvou se žalobce zavázal k provádění prací v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus na zakázkách vedlejšího účastníka dle potřeb vedlejšího účastníka reprezentovaného jeho vnitřní organizační složkou označenou jako pozemní stavby. Touto smlouvou o dílo se tedy žalobce nezavázal vytvořit samostatně žádné ucelené, jednoznačně a konkrétně specifikované architektonické či jiné autorské dílo, nýbrž zavázal se toliko dle potřeb vedlejšího účastníka jako objednatele se podílet na jednotlivých prácech specifikovaných objednatelem (vedlejším účastníkem) dle jeho potřeb při realizaci zakázek realizovaných právě vedlejším účastníkem. Uvedenou smlouvou se tedy žalobce zavázal k provádění prací dle potřeb vedlejšího účastníka, jejichž výsledkem sice mohlo být autorské dílo, ovšem pokud by výsledkem prací žalobcem prováděných pro vedlejšího účastníka bylo autorské dílo, bylo by vytvořeno pro potřebu vedlejšího účastníka jako objednatele; vzhledem ke své stručnosti a kusosti a rovněž s ohledem na výše zdůrazněný obsah nutno zmíněnou smlouvu o dílo vnímat spíše jako smlouvu rámcovou, kdy konkrétní specifikace objednávky ze strany vedlejšího účastníka, tedy konkrétní zadávání prací ze strany vedlejšího účastníka žalobci, je realizováno vedoucími pracovníky vedlejšího účastníka, resp. jeho oddělením pozemní stavby, byť„ po vzájemném odsouhlasení“. Z výsledků dokazování se přitom podává, že žalobce užíval k provádění prací pro vedlejšího účastníka také prostory a komunikační prostředky vedlejšího účastníka.

71. Na okraj a v zájmu úplnosti soud uvádí, že smlouva o dílo z [datum] tak, jak její vznik byl jednoznačně prokázán a ostatně nebyl ani předmětem sporu, je platným a účinným právním úkonem. Uvedené platí přesto, že charakter činnosti, kterou žalobce pro vedlejšího účastníka vykonával, měl některé rysy typické také pro výkon prací v pracovním či jiném obdobném poměru; nicméně mimo jakoukoli pochybnost platí, že žádný zaměstnanecký poměr či právní vztah jemu obdobný nebyl mezi žalobcem a vedlejším účastníkem sjednán a spolupráce mezi žalobcem a vedlejším účastníkem probíhala na ryze smluvní bázi odvíjející se od toho, že žalobce jako podnikatel uzavřel s vedlejším účastníkem smlouvu o dílo, kterou se zavázal vedlejšímu účastníkovi dodávat v práce v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus dle potřeb vedlejšího účastníka specifikovaných žalobci vedoucími pracovníky vedlejšího účastníka, resp. jeho oddělení pozemní stavby.

72. Z uvedeného soud dovozuje, že pro ryze hypotetický případ, že by žalobce v rámci své činnosti pro vedlejšího účastníka vytvořil autorské dílo, vytvořil ho pro potřeby vedlejšího účastníka svou činností realizovanou formálně na základě smlouvy o dílo, nicméně materiálně především na základě specifikace prací zadávaných pracovníky vedlejšího účastníka žalobci, byť„ po vzájemném odsouhlasení“. Dle názoru soudu je tak nevyhnutelné a současně zcela korektní dovodit, že vzniklo-li ryze hypoteticky činností žalobce realizované jím dle pokynů pracovníků vedlejšího účastníka autorské dílo, jde o autorské dílo vytvořené na objednávku tak, jak toto dílo specifikuje ust. § 61 autorského zákona.

73. Lze tedy učinit první dílčí, nicméně podstatný závěr, že pro hypotetický předpoklad, že činností žalobce realizovanou pro potřeby vedlejšího účastníka vzniklo autorské dílo v podobě studie žalobcem označené a registrované u kolektivního správce [název], pak uvedené dílo má charakter díla vytvořeného na objednávku, z čehož vyplývá, že autor díla (v dané věci žalobce) poskytl licenci vedlejšímu účastníkovi k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. Účel užití díla nebyl ve vztahu k předmětnému dílu ve smlouvě vůbec sjednán; účel užití prací realizovaných žalobcem byl ve smlouvě o dílo vymezen tak, že žalobce bude provádět práce v oboru pozemní stavby, architektura a urbanismus na zakázkách objednatele specifikovaných vedoucími pracovníky vedlejšího účastníka. Z uvedeného nelze než přiléhavě a korektně dovodit, že uzavřením smlouvy o dílo v uvedené podobě a vykonáváním prací dle potřeb vedlejšího účastníka žalobce poskytl vedlejšímu účastníkovi také licenci k užití výsledků práce žalobce pro realizaci zakázek získaných vedlejším účastníkem.

74. Pro případ, že výsledkem činnosti žalobce realizované jím dle pokynu vedoucích pracovníků vedlejšího účastníka byl vznik autorského díla, a pro případ, že takové autorské dílo je oním dílem chráněným zápisem v registru kolektivního správce (kdy ani jeden z těchto předpokladů nebyl v průběhu řízení prokázán), platí, že žalobce vytvořil pro vedlejšího účastníka dílo na objednávku a užil-li jej hypoteticky vedlejší účastník zcela či zčásti při realizaci zakázky pro žalovaného, použil dílo žalobce zcela v souladu se zákonnou licencí odvozovanou od dikce ust. § 61 AZ co by díla žalobcem vytvořeného na objednávku.

75. Předpokladem žalobního úspěchu žaloby tak, jak ji žalobce vystavil, bylo unesení břemene důkazního stran žalobcova tvrzení, že dílo žalobce registrované u kolektivního správce [název] je dílem identickým s dílem, jež mělo výlučnou činností žalobce vzniknout na základě výše uvedené smlouvy o dílo z [datum], a současně unesení břemene důkazního, že žalovaný předmětné autorské dílo neoprávněně užil v procesu získání podkladů pro územní řízení a pro vydání stavebního povolení, příp. pro realizaci vlastní stavby. Po pečlivém zhodnocení dokazování ve vazbě na výše citovanou právní úpravu lze pak zkonstatovat, že žalobce nejen že důkazní břemeno stran důkazů výše uvedených klíčových skutečností neunesl, ale lze dokonce konstatovat, že provedeným dokazováním byla klíčová skutková tvrzení žalobce vyvrácena.

76. Žalovaný ve shodě s vedlejším účastníkem postavili svou procesní obranu na tvrzení, že dílo žalobce v podobě registrované u kolektivního správce není totožné s dílem, jež vzniklo (i za přispění žalobce) jako kolektivní dílo, jež byl oprávněn užívat vedlejší účastník pro realizaci zakázky zadané mu žalovaným. Z tohoto pohledu se klíčovým důkazem jeví výsledky znaleckého posudku zpracovaného Vysokým učiněním technickým v [obec] jako znaleckým ústavem, kdy soudem bylo uvedenému znaleckému ústavu zadáno posoudit, zda definitivní podoba zhotoveného sportovního areálu v podobě k datu kolaudace, kterýžto nese název Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – Městský stadion v [obec] – [část obce], má specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého v architektonické a urbanistické studii, jejíž řešení je deklarováno ve prospěch [titul] [jméno] [jméno] [příjmení], tedy zda má specifické a charakteristické znaky řešení, kteréžto determinují originalitu této studie.

77. Uvedený znalecký ústav v podrobně, přehledně a srozumitelně sestaveném znaleckém posudku popsal předmět a metodu znaleckého zkoumání a předně zdůraznil, že projektová dokumentace žalobcem označená se sestává ze 3 různých projektových dokumentací a proto znalecký ústav ověřil vztah projektové dokumentace s výslednou realizací díla pro každou projektovou dokumentaci samostatně. První projektová dokumentace je vypracována ve stupni koncepční návrh řešení stadionu a sportovního areálu, druhá ve stupni architektonicko-urbanistické studie řešení sportovního areálu, třetí elektronická verze uložená na CD nosiči obsahujícím celkem 15 souborů; v digitální podobě jsou uloženy materiály, které v souhrnu naplňují standard architektonicko-urbanistické studie, a to jak obsahem, tak adjustací a grafickým zpracováním. Přitom jsou zde soubory s fotodokumentací původního stavu, textová část průvodní a technické zprávy, soubor situačních výkresů, provozně dispoziční schémata, hmotově objemové návrhy, to vše v různých variantách. Ve vazbě na otázku shody v koncepčním záměru studie a konečné realizace znalecký ústav konstatoval, že se jedná o odlišné architektonické koncepty. V určité části dokumentace se objevuje tvarové řešení vstupního objektu, které připomíná výsledný realizovaný stav svým prohnutím a oblým zakončením na jižním konci, avšak současně je třeba zmínit, že ve studii je základní hmota vstupního objektu řešena na kapkovitém půdorysu připomínajícím prohnutou elipsu, kdežto výsledný stav vychází z ohnutého obdélníku s apsidiálním zakončením. Znalecký ústav pak zformuloval závěr, že urbanistický koncept celého areálu, jakož i tvarový koncept vlastního objektu stadionu, je výrazně jiný, jinak jsou řešeny plochy navazujících venkovních sportovišť, rovněž organizace zpevněných ploch v okolí stadionu zahrnující např. plochy pro parkování, příjezdové a přístupové komunikace jsou řešeny odlišně, tudíž nenesou žádné společné specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého v architektonické a urbanistické studii, která je ve prospěch [titul] [jméno] [příjmení] registrována spolkem [název] a která tvoří předmět ochrany s názvem Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – stadion [obec] – [ulice a číslo] [rok] [číslo] [číslo]. Skici návrhu tribuny, zastřešení, atypického obkladu a skici návrhu hmotového řešení stadionu uvedené v architektonické a urbanistické studii jednoznačně vypovídají o tom, že realizovaná podoba předmětného areálu v části diváckých tribun nenese žádné společné specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého ve zmíněné studii registrované ve prospěch žalobce u kolektivního správce. Jedinou částí areálu, kde je možné nalézt shodu v koncepčním záměru studie a konečné realizaci, je vstupní objekt, v projektové dokumentaci ve stupni dokladů pro územní rozhodnutí a dokladů pro stavební povolení, vedený jako část C – SO10 – vstupní objekt. Znalecký ústav ovšem znovu zdůraznil, že studie rozvíjí především koncept kapkovitého či elipsoidního půdorysu, kdežto výsledná realizaci vychází z půdorysu prohnutého obdélníku či segmentu mezikruží s apsidiálním závěrem.

78. Uvedený znalecký posudek a na něj navazující vyjádření znaleckého ústavu k námitkám žalobce (viz č. l. 351 spisu) soud hodnotí jako zcela jednoznačný důkaz prokazující, že výsledná podoba stadionu [název] v [obec], resp. podoba jeho provedené rekonstrukce, nevykazuje žádné společné a charakteristické znaky s dílem, které je ve prospěch žalobce zapsáno u kolektivního správce architektonických děl. Stran vstupního objektu označeného jako SO (stavební objekt) 10, kdy znalecký posudek připouští částečnou shodu v koncepčním záměru studie a konečné realizace, soud vzal za podstatné, že zmíněná shoda byla nalezena toliko u jednoho z četných stavebních objektů, a navíc se jedná o shodu částečnou, neboť studie rozvíjí koncept kapkovitého či elipsoidního půdorysu vstupního objektu, kdežto výsledná realizace vychází z půdorysu prohnutého obdélníku či segmentu mezikruží s apsidiálním závěrem. Při hodnocení vzal soud navíc v úvahu, že studie žalobce obsahuje vícero variant navrhovaného řešení a je tedy více či méně otázkou pravděpodobnosti, že výsledná podoba realizace díla může nést částečnou shodu s některou z četných variant, které žalobce ve studii zapsané u [název] variantně ztvárnil.

79. Uvedený důkaz v podobě znaleckého posudku soud nehodnotil izolovaně, nýbrž také v souladu s ostatními provedenými důkazy, kdy soudu nevybavenými potřebnými odbornými znalostmi z oblasti architektury se jeví, že výsledná realizace zmíněného sportovního areálu zachycená fotografiemi včetně fotografií leteckých nekoresponduje s žádnou z variant zachycenými ve studii tak, jak obsah této studie byl u soudu (a následně znaleckému ústavu) zpřístupněn originálními písemnostmi soudem vyžádanými od zmíněného kolektivního správce [název]. Jak již uvedeno, závěr znaleckého posudku porovnávající výslednou podobu realizace Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu v [obec] – [část obce] je zcela jednoznačný a je výsledkem podrobně a přehledně zpracovaného znaleckého posudku. Stran částečné shody v případě stavebního objektu 10 – vstupního objektu soud úvahy předestřel již výše a uzavírá, že ani konstatování částečné shody u jednoho vstupního objektu soud nehodnotí jako důkaz, že architektonická studie v podobě registrované u [název] byla pro tvorbu projektové dokumentace a výslednou realizaci zmíněného sportovního areálu vůbec použita.

80. Závěr znaleckého zkoumání shody mezi dílem registrovaným ve prospěch žalobce u [název] a výslednou podobou realizované stavby pak zcela jednoznačně koresponduje také se skutkovými zjištěními soudu podávajícími se ze smlouvy o dílo a na výkon autorského dozoru z [datum] uzavřené mezi žalovaným a vedlejším účastníkem. Předmětem této smlouvy byl závazek vedlejšího účastníka jako zhotovitele vypracovat pro žalovaného jako objednatele dokumentaci pro územní rozhodnutí, projektovou dokumentaci pro stavební povolení, geologický průzkum, hydrogeologický průzkum, dopravní studii a další prvky urbanistického a architektonického řešení rekonstrukce stadionu a současně závazek vykonávat pro objednatele autorský dozor na uvedené stavbě. V bodě III. 3 bylo ujednáno, že základním podkladem pro zpracování díla je studie pod názvem„ Rekonstrukce a modernizace Městského stadionu v [obec]“ zpracovaná firmou [právnická osoba] v září [rok]. Byť lze předpokládat tvůrčí vnos vedlejšího účastníka coby zhotovitele, podkladem jeho činnosti dle zmíněného smluvního ujednání byla studie zpracovaná v roce [rok] firmou [právnická osoba] a nikoli studie samotného vedlejšího účastníka jako podklad pro další rozvoj a zpracování zadání objednatele obsaženého ve zmíněné smlouvě. Uvedené zjištění tak zcela jednoznačně koresponduje s jednoznačným závěrem znaleckého posudku ve věci zpracovaného znaleckým ústavem a v návaznosti na toto zjištění podávající se ze zmíněné smlouvy uzavřené [datum] mezi vedlejším účastníkem a žalovaným pak soud také hodnotil i částečnou shodu tvarového řešení vstupního objektu SO10 shledanou znaleckým ústavem za současného zdůraznění rozdílných architektonických prvků výsledné realizace.

81. V rámci komplexního posouzení věci a v zájmu vyloučení jakéhokoli zkrácení práv účastníka řízení v osobě žalobce soud pak přes jednoznačné závěry podávající se z uvedených důkazů žalobce v písemné podobě vyzval, nechť doplní svá skutková tvrzení, jak žalovaný konkrétně užil předmětné dílo žalobce registrované u [název] a z jakých okolností to žalobce dovozuje, jestliže ze smlouvy o dílo z [datum] plyne, že podkladem pro vypracování díla vedlejším účastníkem je studie zpracovaná firmou [právnická osoba] a současně ze znaleckého posudku plyne, že výsledná podoba stadionu nenese žádné společné a specifické a charakteristické znaky řešení obsaženého ve studii žalobce registrované u [název]. Současně byl žalobce poučen o nutnosti případná tvrzení učinit v konkrétní podobě a označit k jejich prokázání důkazy s tím, že neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního v daném směru může být důvodem procesního neúspěchu žalobce ve věci.

82. Na uvedenou písemnou výzvu soudu z [datum] (č. l. 561 spisu) žalobce žádným věcným způsobem nereagoval; reagoval pouze tím, že uvedené dotazy již byly zodpovězeny v předešlém průběhu řízení jeho zástupcem. K nařízenému ústnímu jednání se pak žalobce bez důvodné a včasné omluvy nedostavil tak, jak to popsáno shora, a v důsledku své neúčasti u řádně nařízeného ústního jednání tak žalobce rezignoval na možnost být soudem ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. u jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení v naznačeném směru, k označení důkazních prostředků k prokázání těchto tvrzení a o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního na výsledek sporu; uvedené výzvy spojené s příslušným poučením se žalobci dostalo v písemné podobě a u jednání pak tato výzva nemohla být realizována znovu účinným způsobem toliko z důvodu, že žalobce se k nařízenému jednání nedostavil.

83. Lze tak konstatovat, že žalobce neunesl břemeno důkazní k prokázání svého úhelného skutkového tvrzení, že dílo žalobce registrované u [název] je totožné s dílem užitým při realizaci sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] případně, že dílo žalobce v podobě registrované u [název] bylo zcela či zčásti neoprávněně užito, rozpracováno či zkomoleno tak, jak to tvrdí žalobce, v procesu opatřování podkladů pro územní řízení a stavební řízení. Z výsledků podrobného dokazování ve věci se podává dokonce opak, tzn., výsledky dokazování jsou spolehlivým podkladem pro závěr, že žalovaný žádným způsobem při realizaci Rekonstrukce a modernizace sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] do autorského práva žalobce ke studii registrované u [název] nezasáhl. Byl-li pak v návaznosti na uvedený závěr žalobce vyzván, nechť znovu konkrétně tvrdí skutečnosti, pro které má za to, že do autorského práva ke zmíněné studii bylo žalovaným neoprávněně zasaženo, žalobce žádným způsobem nereagoval na v tomto směru učiněnou písemnou výzvu soudu a k jednání, u kterého mohl být znovu k příslušnému tvrzení vyzván, se nedostavil.

84. Lze tak uzavřít, že žalobce neunesl břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že žalovaný neoprávněně zasáhl do autorského práva žalobce (v kterékoli jeho dimenzi) k dílu žalobce registrovanému u [název] a z výsledku dokazování lze dokonce mít prokázán opak, tzn., nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo důvodnosti tvrzení žalobce, že do jeho autorského práva ke studii registrované u [název] bylo žalovaným (potažmo vedlejším účastníkem) neoprávněně zasaženo.

85. Ve vztahu k 1. žalobnímu žádání žalobce, tedy návrhu na určení, že žalobce je jediným autorem architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] evidované u [název], lze konstatovat, že ve smyslu ust. § 40 odst. 1 písm. a) autorského zákona náleží aktivní legitimace ve sporu o určení autorství toliko osobě, do jejíhož autorského práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jejímuž autorskému právu hrozí neoprávněný zásah. V průběhu řízení nebylo ze strany žalobce prokázáno, že by ze strany žalovaného bylo jakkoli do autorského práva žalobce k dílu registrovanému u [název] zasaženo a z tohoto hlediska tedy žalobce neprokázal existenci předpokladu, za jehož existence mohlo být žalobě o určení autorství vyhověno. Žalovaný není subjektem, který by jakkoli neoprávněně zasáhl do autorského práva žalobce k dílu registrovanému u [název] a tudíž nelze vyhovět (ani) žalobnímu žádání, dle něhož by mělo být určeno, že žalobce je autorem díla registrovaného u [název]. Výrokem č. II. tohoto rozhodnutí tedy soud zamítl návrh na určení, že žalobce je jediným autorem díla – architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] evidovaného v registru předmětů ochrany vedeného [název] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] pod č. [rok] [číslo] [číslo] a názvem Rekonstrukce a modernizace sport. areálu – Stadion [obec] – [ulice].

86. Nebylo-li prokázáno, že žalovaný neoprávněně nezasáhl do autorského práva žalobce ke studii registrované u [název], nebylo lze vyhovět ani žalobnímu návrhu, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoli použití autorského díla – architektonické a urbanistické studie sportovního areálu [název] [název sportovního klubu] vytvořeného žalobcem na základě smlouvy o dílo z [datum], uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] a zdržet se provádění změn, úprav a rozpracování díla či jeho částí pro účely získání stavebního povolení nebo územního rozhodnutí nebo vytvoření projektu stavby a její realizace. Uvedené žalobní žádání soud hodnotí jako zcela nedůvodné primárně z důvodu, že nebylo prokázáno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by žalovaný do autorského práva žalobce k předmětné studii neoprávněně zasáhl. Nebyl-li prokázán neoprávněný zásah žalovaného do autorského práva žalobce, nelze vyhovět ani uvedenému zdržovacímu návrhu, tedy návrhu na zdržení se jakéhokoli použití autorského díla žalobce evidovaného u [název].

87. Ve vztahu k uvedenému žalobnímu návrhu znějícímu na zdržení se neoprávněného zásahu lze pak sekundárně poukázat na druhý důvod, pro který by nebylo lze žalobnímu návrhu žalobce vyhovět ani v případě, že by bylo prokázáno užití díla žalobce žalovaným. Výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo totiž podrobně rozebráno, že na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žalobce se podílel na architektonické a urbanistické tvorbě (činnosti) vedlejšího účastníka, avšak pokud tak činil, činil tak jako zhotovitel na základě objednávky vedlejšího účastníka co by objednatele. Hypotetické použití díla žalobce žalovaným na základě smlouvy o dílo, uzavřené mezi [územní celek] a vedlejším účastníkem, by v takovém případě neoprávněně nezasáhlo do autorského práva žalobce, neboť z ust. § 61 autorského zákona by bylo na místě dovodit zákonnou licenci vztahující se k dílu zhotovenému na objednávku. Použití díla (jeho prvků), které žalobce případně vytvořil na základě zmíněné smlouvy o dílo pro vedlejšího účastníka, by i bez výslovného ujednání ve smlouvě o dílo bylo subsumovatelné pod zmíněnou zákonnou licenci díla vytvořeného na objednávku, neboť použití výsledků činnosti žalobce pro realizaci zakázek zpracovávaných vedlejším účastníkem plyne přímo z obsahu a z účelu smlouvy o dílo tak, jak byla mezi žalobcem a vedlejším účastníkem uzavřena. Ve shodě s již citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu 27 Cdo 2857/2019 tak lze konstatovat, že při obvyklém účelu uzavření smlouvy o vytvoření architektonického stavebního díla není objednatel tohoto díla povinen vyžádat si od autora jako zhotovitele díla další svolení (licenci) ani k pořízení rozmnoženin tohoto díla, stejně jako ani ke zhotovení stavby samotné, a to i v podobě přiměřeně pozměněné či přetvořené, zařazené do souboru či ve spojení s dílem jiným, pokud by se nejednalo o užití díla způsobem snižujícím hodnotu díla ve smyslu § 11 odst. 3 autorského zákona. V tomto směru je pak v zásadě nerozhodné, zda autor při sjednávání ceny za vytvoření autorského díla právně neopodstatněně předpokládal další zisk v důsledku uzavření další smlouvy o dílo na zhotovení obecného neautorského díla v podobě projektové dokumentace či jiné přípravné rozmnoženiny svého architektonického díla či snad dokonce na zhotovení stavby samotné. Na uvedeném dle závěru Nejvyššího soudu ničeho nemění ani skutečnost, že dovolatel (tedy osoba totožná se zdejším žalobcem) ve fakturách uváděl výhrady, podle nichž zaplacení faktur nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla, neboť tak činil až po uzavření smlouvy o dílo.

88. Ve vztahu k výroku č. III. tohoto rozhodnutí tak lze konstatovat, že návrh na zdržení se neoprávněného zásahu bylo nutno zamítnout primárně z důvodu, že vůbec nebylo prokázáno užití díla žalobce registrovaného u [název] ani pro přípravu projektové dokumentace pro územní řízení a stavební povolení ani pro realizaci stavby samotné, tedy stavby podobné rekonstrukce a modernizace sportovního areálu v [obec] – [část obce].

89. Současně platí, že i v případě hypotetického použití uvedeného díla žalobce žalovaným by nešlo o použití díla neoprávněné, neboť žalovaný by v takovém případě užil licence poskytnuté mu vedlejším účastníkem, který měl zákonnou licenci vyplývající z ust. § 61 autorského zákona k dílu vytvořenému na základě smlouvy o dílo žalobcem (pokud by dílo bylo vytvořeno a pokud by bylo žalovaným užito) – viz výrok č. III. tohoto rozhodnutí.

90. Výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí pak byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, neboť – jak již plyne z výše uvedeného – vůbec nebylo prokázáno užití díla žalobce žalovaným, tím méně pak bylo prokázáno neoprávněné užití díla žalovaným. Také návrh na výplatu peněžitého plnění reprezentující náhradu za neoprávněné užití díla je tak návrhem zcela nedůvodným.

91. Žalovaný byl ve věci plně procesně úspěšný, proto mu v souladu s ustanovením §142 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení za 14 úkonů právní pomoci, přičemž hodnota jednoho úkonu činí [částka] dle § 7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalovanému náleží náhrada za vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], doplnění, odvolání ze dne [datum] ([datum]), návrh na přistoupení vedlejšího účastníka, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] přesahující délku 2 hodin, účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] a účast u jednání dne [datum]. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. b) a § 13 odst. 4 výše citované vyhlášky ve výši 14 x [částka]. Vzhledem k prokázané registraci zástupce žalovaného k platbě DPH je nutno náhradu nákladů řízení navýšit o 21% DPH. Celkem tak na náhradě nákladů řízení náleží žalovanému částka [částka] (14 x [částka] [anonymizováno] + 14 x [částka] + DPH). Soud tak výrokem č. V rozhodnutí uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalovaného. Soud konstatuje, že náhradu nárokovaných nákladů řízení za účast u jednání ze dne [datum] žalovanému nepřiznal, neboť jednání daného dne se konalo ve věci [spisová značka] a protokol je toliko vložen do soudního spisu, dále žalovanému nepřiznal náhradu za žádost o zaslání listin ze dne [datum], neboť dané nepovažuje za honorovatelný úkon právní pomoci. Dále žalovanému nepřiznal náhradu za doplnění vyjádření žalovaného k výzvě soudu ze dne [datum], neboť obsahem jednoho vyjádření (nárokovány 2 vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]) je toliko žádost o prodloužení lhůty k vyjádření.

92. Vedlejší účastník podporoval žalovaného coby procesně úspěšného účastníka řízení a proto mu v souladu s ustanovením § 142 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení za 11 úkonů právní pomoci, přičemž hodnota jednoho úkonu činí [částka] dle § 7 a §11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Vedlejšímu účastníkovi náleží náhrada za převzetí věci, vyjádření ze dne [datum], vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. b) a § 13 odst. 4 výše citované vyhlášky ve výši 11 x [částka]. K tomuto nárokoval náhradu za promeškaný čas za cesty [obec] – [obec] – [obec] [částka] půlhodin ve výši [částka] za započatou půlhodinu dle výše citované vyhlášky. K tomuto nárokoval náhradu za cestovné výslovně toliko za pohonné hmoty za trasu [obec] – [obec] a zpět, a to za cestu na jednání dne [datum], při ceně nafty motorové 29,5 Kč dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., přičemž [značka automobilu] [značka] bylo při průměrné spotřebě nafty motorové 5,6 l [číslo] km ujeto 766 km. Celkem tak za cestu náleží vedlejšímu účastníkovi [částka]. Dále nárokoval náhradu za cestovné výslovně toliko za pohonné hmoty za trasu [obec] – [obec] a zpět, a to za cestu na jednání dne [datum], při ceně nafty motorové 29,5 Kč dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., přičemž [značka automobilu] [značka] bylo při průměrné spotřebě nafty motorové 5,6 l [číslo] km ujeto [počet] km. Celkem tak za cestu náleží vedlejšímu účastníkovi [částka]. Dále nárokoval náhradu za cestovné výslovně toliko za pohonné hmoty za trasu [obec] – [obec] a zpět, a to za cestu na jednání dne [datum], při ceně nafty motorové 28,6 Kč dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., přičemž [značka automobilu] [značka] bylo při průměrné spotřebě nafty motorové 5,6 l [číslo] km ujeto [počet] km. Celkem tak za cestu náleží vedlejšímu účastníkovi [částka]. Dále nárokoval náhradu za cestovné výslovně toliko za pohonné hmoty za trasu [obec] – [obec] a zpět, a to za cestu na jednání dne [datum], při ceně nafty motorové 33,6 Kč dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., přičemž [značka automobilu] [značka] bylo při průměrné spotřebě nafty motorové 5,6 l [číslo] km ujeto [počet] km. Celkem tak za cestu náleží vedlejšímu účastníkovi [částka]. Dále nárokoval náhradu za cestovné výslovně toliko za pohonné hmoty za trasu [obec] – [obec] a zpět, a to za cestu na jednání dne [datum], při ceně nafty motorové 36,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., přičemž [značka automobilu] [značka] bylo při průměrné spotřebě nafty motorové 4,5 l [číslo] km ujeto [počet km] km. Celkem tak za cestu náleží vedlejšímu účastníkovi [částka]. Vzhledem k prokázané registraci zástupce vedlejšího účastníka k platbě DPH je nutno k nákladům řízení připočíst taktéž 21% DPH. Celkem tak na nákladech řízení náleží vedlejšímu účastníkovi částka [částka] ([součet] [anonymizováno 17 slov]). Soud na tomto místě uvádí, že žalobce výslovně nárokoval cestovní výdaje sestávající se z toliko nákladů na pohonné hmoty na cesty na soudní jednání. Z tohoto důvodu soud k náhradě cestovních výdajů nepřipočítával sazby základní náhrady za 1 km jízdy. Dále soud uvádí, že průměrná spotřeba paliva u vozidla [anonymizováno] [značka] je v dle metodiky výpočtu„ [číslo]“ 5,6l [číslo] km, průměrná spotřeba paliva u vozidla [anonymizováno] [značka] je dle metodiky výpočtu„ [číslo]“ 4,5 l [číslo] km. Výslednou částku vedlejším účastníkem nárokovaných nákladů řízení v částce [částka], proto soud považuje toliko za matematické pochybení při součtu hodnot nárokovaných částek a přiznal vedlejšímu účastníkovi výrokem č. VI rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku [částka].

93. Státu v průběhu řízení vznikly náklady řízení v podobě nezálohovaného znalečného za vyhotovení znaleckého posudku v částce [částka]. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení mu vzniklých, pakliže u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

94. V daném případě bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %. Žalobce tedy stíhá poplatková povinnost ve výši 10 % obvyklého soudního poplatku. V uvedeném rozsahu má žalobce povinnost uhradit i náklady řízení státu, neboť žalobce byl účastníkem zcela procesně neúspěšným a ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. má tak povinnost nahradit státu vzniklé náklady řízení (v daném případě v podobě znalečného vyplaceného znaleckému ústavu).

95. Jelikož žalobce je osvobozen od soudního poplatku v rozsahu 90 %, z uvedeného plyne současně důsledek, že žalobci lze uložit náhradu nákladů řízení toliko v rozsahu 10 % vzniklých nákladů. 10 % vyplaceného znalečného představuje částku [částka] a soud tedy výrokem č. VII. tohoto rozhodnutí uložil žalobci zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.