57 CO 107/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 41.538 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 11. 2019, č. j. 115 C 26/2018-69

I. Odvolání žalovaného do odstavce I. výroku rozsudku okresního soudu co do částky 7.044 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení počínaje dnem 26. 10. 2018 do zaplacení se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34.494 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení počínaje dnem 26. 10. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

III. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 31.171 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 8.967 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 41.538 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení počínaje dnem 26. 10. 2018 do zaplacení (odstavec I. výroku) a na náhradě nákladů řízení částku 31.896 Kč, k rukám právního zástupce žalobce (odstavec II. výroku), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že žalobce neuváděl všechny skutečnosti pravdivě, jeho fotodokumentace a faktury byly falešné; existují skutečnosti, které nebyly dosud uplatněny; žalobce žalovanému v bytě nechal odpojit elektřinu bez jakéhokoliv varování.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť okresní soud na základě řádně a úplně provedeného dokazování rozhodl správně. Žalovaný byl soudem prvého stupně řádně poučen o koncentraci řízení s tím, že nelze již uvádět nové skutečnosti, ani důkazy, které nezazněly v řízení před soudem prvního stupně, kde měl žalovaný dostatek prostoru přednést svá skutková tvrzení a navrhovat důkazy k jejich prokázání. Pokud tak neučinil, jde to k jeho tíži a v rámci koncentrace řízení již nelze nové skutečnosti uvádět (vyjma zákonných výjimek, které však v této věci dle názoru žalobce splněny nejsou). <i>K odmítnutí odvolání co do částky 7.044 Kč s přísl.:</i> 4. Předmětem řízení před okresním soudem bylo několik samostatných nároků, přičemž nároky na zaplacení nákladů na vodném, stočném a dodávce TUR ve výši 3.238 Kč, na spotřebované elektrické energii 3.755 Kč a na spotřebovaném plynu 51 Kč nepřesahují 10.000 Kč, pročež odvolání proti rozhodnutí okresního soudu o nich není přípustné. Odvolací soudu proto odvolání žalovaného do odstavce I. výroku rozsudku okresního soudu co do částky 7.044 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení počínaje dnem 26. 10. 2018 do zaplacení pro jeho nepřípustnost (viz ust. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) odmítl dle ust. § 218 písm. c) o. s. ř.

5. Novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. byly podmínky upravující přípustnost odvolání i dovolání (z hlediska finančního limitu) změněny. Zatímco přípustnost odvolání a dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 byla u každého z tohoto opravného prostředku vybudována na jiném základě, s účinností od 30. 9. 2017 (zákon č. 296/2017 Sb.) byla úprava přípustnosti odvolání i dovolání sjednocena.

6. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 odvolání není přípustné proti rozsudku, vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

7. Výkladem přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018) a dospěl k závěru, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu podle tohoto ustanovení je třeba považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Vychází-li po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. podmínky přípustnosti odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo peněžité plnění, ze stejných východisek (§ 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), pak není žádný rozumný důvod vykládat přípustnost odvolání a dovolání pro finanční limit (tzv. bagatelní spory) odlišně. Ostatně i důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb. uvádí (srov. zvláštní část důvodové zprávy k části první, bodu 5 (§ 202)), že sjednocuje ustanovení § 202 s § 238. S ohledem na změnu právní úpravy (§ 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) se již při posouzení přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 2. o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 proti některému z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, neuplatní závěry přijaté při výkladu § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 (R 22/2018). <i>K přezkumu rozsudku co do částky 34.494 Kč s přísl.:</i> 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání co do částky 34.494 Kč s příslušenstvím bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v odstavci I. výroku co do částky 34.494 Kč s příslušenstvím a v odst. II. výroku, tj. ve výroku o náhradě nákladů řízení, dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

9. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný předmětný byt užíval na základě podnájemní smlouvy od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl byt předán žalovanému s označením stavu měřidel, vymalovaný na bílo, s novou kuchyňskou linkou, zánovním plynovým sporákem, novou digestoří, novou vanou, novým linoleem v místnostech, koupelně, toaletě, kuchyni, novými pokojovými vnitřními bílými dveřmi ve 3 místnostech, s novými elektrospotřebiči. Žalovaný fakticky byt předal žalobci dne [datum] ve stavu popsaném v protokolu o předání bytu za přítomnosti svědkyně [jméno] [příjmení], jež pořídila fotografie předávaného bytu s detaily poškození, které odpovídají popisu v předávacím protokolu z 29. 6. 2018, tzn., že v bytě chyběla přepážka v kuchyni, v bytě nebylo vymalováno, tj. nebyla vymalována kuchyň, obývák a dva pokoje, byla poškozená stěna v chodbičce, chyběly vnitřní dveře, byly díry ve zdi, bylo poškozené nové lino v kuchyni; rovněž bylo poškozeno topení (viz pořízená fotografie, k poškození radiátorového potrubí žalobce v doplnění žaloby uvedl, že radiátorové potrubí, které bylo původně natřeno na bílo, bylo poškozeno tak, že se na něm nacházely zaschlé hnědé neodstranitelné skvrny způsobené neznámou tekutinou, přičemž tyto skvrny nebylo lze odstranit bez poškození nátěru – z důvodu jejich odstranění a uvedení potrubí opět do stavu s čistým bílým nátěrem bylo nutno provést uvedený nátěr). Na počátku podnájemního vztahu žalovaný zaplatil jistotu ve výši 41.538 Kč, měsíční podnájemné a úhrada dodávky energií a služeb byla sjednána ve výši 13.000 Kč se stanovenou výší zálohových plateb v celkové částce 5.962 Kč. Žalovaný podepsal listinu ze dne [datum], jejímž obsahem bylo prohlášení, že ke dni předání bytu dluží dva podnájmy, a to za květen a červen, celkem 26.000 Kč. Žalobce vynaložil na opravu výše popsaných poškození bytu částku 32.644 Kč. Z přehledu zaplacených záloh a vyúčtování vodného, stočného, elektřiny a plynu bylo zjištěno, že nedoplatek za vodné a stočné za období leden až duben 2018 činil 3.238 Kč, za elektřinu za totéž období 3.755 Kč a plyn 51 Kč.

10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy a z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ust. § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu přejímá jako správná. Odvolací soud toliko z podnájemní smlouvy nad rámec zjištění okresního soudu, a to aniž by zopakoval dokazování, což je v případě listinných důkazů postup v souladu s judikaturou, zjistil, že sjednané podnájemné byl žalovaný povinen hradit vždy do 20. dne v měsíci na účet žalobce, a že platba záloh dodávky elektrické energie a plynu činila celkem 1.500 Kč a že účastníci se dohodli, že v souvislosti s ukončením podnájemního vztahu se podnájemce zavazuje předat nájemci vyklizený byt v řádném stavu, vymalovaný a uklizený.

11. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], odvolací soud zjistil, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka [jméno] [příjmení] (žalovaný v tomto řízení). Z usnesení ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], odvolací soud zjistil, že soud zjistil úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] (žalovaný v tomto řízení) a povolil řešení úpadku oddlužením s tím, že vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, a to ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

12. S ohledem na výše uvedené okresní soud zcela správně usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 115 C 26/2018-78, vyrozuměl účastníky o přerušení řízení dnem [datum] dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, z důvodu zjištění úpadku žalovaného.

13. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], odvolací soud zjistil, že soud zrušil schválené oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení] (žalovaného v tomto řízení) a insolvenční řízení zastavil, a to z důvodu, že dlužník nezaslal do oddlužení žádné platby, správkyně dlužníka opakovaně upozorňovala na neplnění jeho povinností, přičemž dlužník nekonal nic k nápravě situace.

14. Po zrušení schváleného oddlužení okresní soud zcela správně usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 115 C 26/2018-96, rozhodl, že v řízení, které bylo přerušeno z důvodu zjištěného úpadku žalovaného, se pokračuje, neboť schválené oddlužení bylo zrušeno pro neplnění podstatných povinností v insolvenčním řízení a insolvenční řízení bylo zastaveno.

15. Žalovaný u jednání odvolacího soudu uvedl, že se vším souhlasí, vše je v pořádku, nicméně byt po něm užívala jeho neteř, má fotodokumentaci, ze které plyne, že žalobce si naúčtoval vymalování bytu a v bytě vymalováno není, se sporákem neměl nic společného, sporák nešel, neví, proč mu to žalobce naúčtoval. K uvedenému zástupce žalobce uvedl, že sporák bylo nutno demontovat z důvodu výměny linolea v kuchyni. Žalovaný k prokázání svých výše uvedených tvrzení navrhl důkaz dvěma fotografiemi ve svém mobilním telefonu, z nichž bylo zjištěno, a to ve shodě s žalovaným, že se jedná o totožné fotografie, které žalovaný založil v řízení před okresním soudem (viz protokol o ústním jednání před okresním soudem dne 31. 10. 2019 na č. l. 64 – 62 spisu, kdy tvrdil, že je pořídil po prvním jednání před okresním soudem a jedná se tak o fotky po opravě a plyne z nich, že opravy provedeny nebyly), a to fotografie, na kterých je vyfocen a ukazuje na jedné fotografii na strop a na druhé fotografii na hmoždinky (zástupce žalobce uvedl, že tyto fotografie nejsou způsobilé prokázat jeho tvrzení, neboť se na nich nachází toliko žalovaný, přičemž není známo, v jakém bytě se nachází, tedy co to je za byt). Jiné důkazy žalovaný nenavrhl. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce sám sobě vystavil fakturu, ačkoli opravy provedeny nebyly; v bytě nebydlel, nemohl tak spotřebovat předmětné energie, žalobci dluží toliko jeden nájem, nic jinému mu nedluží, ale jinak je vše v pořádku.

16. Na zjištěný skutkový stav aplikoval odvolací soud shodně s okresním soudem ust. §§ 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravující podnájem a na prodlení s úhradou dluhu ust. § 1970 o. z. Nárok na náhradu škody je dle odvolacího soudu nutno posoudit dle ust. § 2913 o. z.

17. Dle ust. § 2913 o. z. – poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

18. Odvolací soud uvádí, že závěr okresního soudu, že žalovaný dlužil na podnájemném za dva měsíce 13.000 Kč, tj. 26.000 Kč, je zcela správný. Tento koresponduje s prohlášením žalovaného ze dne [datum], obsahující podpis žalovaného, přičemž žalovaný netvrdil, že by po tomto datu, tj. po [datum], čehokoliv na dlužném podnájemném uhradil, nadto bylo na žalovaném, aby tvrdil, že nad rámec žalobcem tvrzených plateb na podnájemném (tj. 3.850 Kč za leden 2018 a 4 x 13.000 Kč) něčeho uhradil; pokud žalovaný do koncentrace řízení dle ust. § 118b o. s ř. (u prvního ústního jednání dne 7. 6. 2019 okresní soud poučil účastníky dle ust. § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. o koncentraci řízení) žalovaný uvedl, že je to v žalobě špatně napsáno, protože za duben nezaplatil, protože mu umřela maminka a že„ ta“ úhrada je za květen 2018, odvolací soud uvádí, že za situace, kdy žalobce požadoval úroky z prodlení až od 26. 10. 2018, je nepodstatné, za které konkrétní dva měsíce trvání podnájemního vztahu žalovaný nezaplatil; v řízení je zcela postačující zjištění o dvou nezaplacených úhradách po dobu trvání podnájemního vztahu.

19. Námitky žalovaného ohledně úhrady nákladů za vodu, plyn a elektřinu odvolací soud s ohledem na odmítnutí odvolání co do částky 7.044 Kč s přísl. pro jejich irelevanci pomíjí.

20. K nároku na náhradu majetkové újmy ve výši 32.644 Kč odvolací soud uvádí, že stav bytu při převzetí bytu žalovaným byl prokázán předávacím protokolem a také výpovědí svědkyně a stejně tak stav bytu v době předání žalobci, tj. rozsah poškození bytu včetně jeho nevymalování, byl prokázán protokolem o předání bytu a výpovědí svědkyně. Co se týče argumentace ohledně neoprávněnosti úhrady za demontáž a zpětnou montáž sporáku, odvolací soud konstatuje, je naprosto logickým zdůvodnění žalobce, že z důvodu výměny linolea byla nutná demontáž a zpětná montáž plynového sporáku s přemístěním do jiné místnosti, jak je uvedeno v žalobě. V odvolacím řízení předloženými fotografiemi z mobilního telefonu se žalovanému nepodařilo nijak zpochybnit rozsah poškození předmětného bytu. Lze souhlasit se zástupcem žalobce, že z těchto nelze seznat, v jakém bytě se žalovaný nachází, tedy co to je za byt, nadto v řízení není významné, zda žalobce opravy provedl (viz níže). Jelikož žalovaný nepředal byt v řádném stavu, porušil povinnost stanovenou ve smlouvě a je dle ust. § 2913 o. z. povinen zaplatit žalobci vzniklou škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s porušením jeho smluvních povinností. Pokud žalovaný tvrdil, že žalobce si vystavil sám fakturu za odstranění škod, tak odvolací soud uvádí, že k prokázání výše škody je podstatné, že v řízení prokázáno, že žalovaný svoji povinnost nesplnil a závadný stav, tj. vzniklou škodu, jejíž rozsah byl okresním zjištěn zcela správně, neodstranil. Výše škody pak byla objektivizována předmětnou fakturou, jinými slovy řečeno obvyklá výše ceny prací a klik byla zjištěna z předmětné faktury, přičemž žalovaný neměl žádné námitky k ceně prací a k výši úhrady za 4 ks klik včetně štítů, a bez ohledu na úhradu ceny provedených prací žalobcem, resp. bez ohledu na odstranění škod či neodstranění škod způsobených žalovaným, žalobci náleží právo na náhradu prokázané majetkové újmy. Okresní soud tedy zcela správně uzavřel, že žalobci vznikla škoda za dobu trvání podnájemního vztahu v důsledku užívání bytu žalovaným ve výši 32.644 Kč.

21. S ohledem na výzvu k úhradě dlužné částky okresní soud rovněž správně uložil žalovanému zaplatit úrok z prodlení od 26. 10. 2018 dle ust. § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nikoliv s vládním nařízením č. 651/2016 Sb., jak nesprávně uvedl okresní soud, což však na správnosti výše úroku z prodlení ničeho nemění.

22. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek v odstavci I. výroku co částky 34.494 Kč s příslušenstvím potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako správný. Pro přehlednost odvolací soud uvádí, že celkem byl žalovaný povinen zaplatit za nároky, které byly předmětem řízení, 65.688 Kč, když od této částky žalobce správně odpočet jistinu složenou žalovaným ve výši 32.644 Kč, pročež žalovanému zbývá doplatit 41.538 Kč, přičemž předmětem odvolacího přezkumu byla z této částky toliko částka 34.494 Kč.

23. Okresní soud správně zavázal neúspěšného žalovaného zaplatit žalobci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklé náklady řízení, avšak pochybil při stanovení jejich výše, pročež odvolací soudu výrok o náhradě nákladů změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Správná výše nákladů řízení, které žalobci vznikly v řízení, činí 31.171 Kč Okresní soud správně stanovil výši odměny za 1 úkon právní služby ve výši 2.780 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., stejně tak počet úkonů, za které náleží odměna v takto stanovené výši, tj. správně přiznal odměnu za 6 úkonů právní služby po 2.780 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 6 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 2 x 1.390 Kč, tj. polovinu z 2.780 Kč, za účast zástupce žalobce u jednání, která se nekonala z důvodu nepřítomnosti svědkyně, zcela správně přiznal také náhradu cestovného v celkové výši 1.784 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 1.000 Kč a zaplacený soudní poplatek 2.077 Kč, zcela správně do výpočtu nákladů řízení započetl DPH, ač tak výslovně není uvedeno v rozsudku, avšak přiznal nesprávně režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za účast zástupce u 2 ústních jednání, která se nekonala, neboť se nejedná o odměnu, ale o náhradu za promeškaný čas dle ust. §14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast u jednání, které bylo odročeno bez projednání věci. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení nikoliv ve výši 31.896 Kč, jak rozhodl okresní soud, ale 31.171 Kč, tj. částka 31.896 Kč (výpočet okresního soudu) snížená o 726 Kč (tj. o 2 x režijní paušály po 300 Kč a o 21% DPH z 600 Kč). Jinými slovy řečeno, žalobci náleží odměna ve výši 16.680 Kč za 6 úkonů právní služby po 2.780 Kč, náhrada hotových výdajů 1.800 Kč za 6 úkonů právní služby, tj. 300 Kč za každý úkon právní služby, 2.780 Kč náhrada za promeškaný čas za účast u jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, 1.784 Kč náhrada jízdného, 1.000 Kč náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, 5.049 Kč 21% DPH a 2.077 Kč zaplacený soudní poplatek.

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterým má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.967 Kč. Tato částka představuje 5.560 Kč odměnu za 2 úkony právní služby po 2.780 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, 600 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za dva předmětné úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 851 Kč náhradu cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět, z toho 263 Kč je náhrada za pohonné hmoty / (98 km x 5,7 l/100km x 47,10 Kč, což je cena motorové nafty dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.): 100 = 263 Kč a 588 Kč je náhrada za ujeté kilometry (98 km x 6 dle vyhl. č. 511/2022 Sb.), 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět, 1.556 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

25. Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupci žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.