57 Co 129/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Michaely Janošcové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o snížení výživného na zletilé dítě o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 4. 2025, č. j. 41 C 181/2024-40

I. Rozsudek okresního soudu se ohledně povinnosti žalobce platit žalované výživné stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 0 Nc 9302/2019-42, ve výši 6 000 Kč měsíčně, co do částky 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a co do částky 2 600 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025, potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I rozsudku okresního soudu, tj. co do částky 3 750 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a co do částky 2 150 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025, se tato povinnost žalobce mění tak, že žaloba na snížení výživného se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výživné žalobce ve prospěch žalované stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 0 Nc 9302/2019-42, částkou 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2024 snížil na 1 250 Kč měsíčně (výrok I) a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy bylo výživné žalobci stanoveno rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, kterým byla schválena dohoda rodičů, v níž se žalobce zavázal platit výživné na syna , jméno FO, , nar. , datum narození, , ve výši 5 000 Kč měsíčně a na žalovanou ve výši 6 000 Kč měsíčně, když tehdy jeho čistý měsíční příjem činil 35 777 Kč. Od poslední úpravy výživného došlo na straně žalované ke změně poměrů (vyšší nároky na školní pomůcky, na ošacení, obutí, kosmetiku, cestovné, sportovní i kulturní vyžití a doplňky stravy), která odůvodňuje zvýšení výživného. Oproti tomu se od poslední úpravy výživného výrazně změnily majetkové poměry žalobce, když ztratil zaměstnání, od června 2024 je v evidenci uchazečů o zaměstnání, z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě , diagnóza, a , diagnóza, poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %, je schopen vykonávat výdělečnou činnost s menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, byl mu přiznán invalidní důchod ve výši 11 812 Kč od 4. 9. 2024 a ve výši 12 117 Kč od 1. 1. 2025. Přestože byl jeho pracovní poměr rozvázán dohodou, nelze ukončení pracovního poměru považovat za bezdůvodné vzdání se příjmu, když této dohodě předcházela výpověď zaměstnavatele, která byla následně vzata zpět. Dohoda o rozvázání pracovního poměru byla iniciována ze strany zaměstnavatele, který sdělil, že z důvodu drobného porušování pracovních povinností by žalobce nemohl být nadále zaměstnán. Měsíční výdaje žalobce představuje nájemné 7 767 Kč a poplatky za služby spojené s užíváním bytu ve výši 5 263 Kč. Rozsudkem ze dne 29. 1. 2025 soud schválil dohodu rodičů ohledně výživného na nezl. syna , jméno FO, , když z účinnosti od 1. 1. 2025 bylo výživné žalobci sníženo na 3 400 Kč měsíčně.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že s ohledem na lékařské zprávy a posudek o invaliditě lze drobné porušování pracovních povinností žalobce dát do souvislosti s jeho zdravotními obtížemi, se kterými se léčil již v době trvání pracovního poměru. Rozvázání pracovního poměru dohodou proto nehodnotí jako bezdůvodné vzdání se příjmu. Příjem žalobce od 1. 8. 2024, kdy požaduje snížení výživného, je nižší než jeho reálné výdaje, když jeho dalším pravidelným výdajem je částka 3 400 Kč, kterou hradí na výživném nezletilého syna. Příjmy žalobci nedovolují hradit výživné na žalovanou ve výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž částka 1 250 Kč, na kterou bylo výživné dle návrhu žalobce sníženo, odpovídá jeho současným možnostem a schopnostem, byť nepokryje potřeby žalované. Žalované se nepodařilo prokázat, že by majetková situace žalobce dovolovala platit výživné ve stávající výši.

4. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, kterým se domáhala jeho zrušení, popř. jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Brojila zejména vůči závěru soudu prvního stupně o tom, že drobné porušování pracovních povinností žalobce lze dát do souvislosti s jeho zdravotními obtížemi, který soud učinil, aniž by si u bývalého zaměstnavatele žalobce zjistil, co obnášel pojem „drobné porušování pracovních povinností“, tj. co konkrétně žalobce porušoval, a toto nechal následně posoudit znalcem, který by zhodnotil, zda ono „drobné porušení pracovních povinností“ mělo příčinnou souvislost se zdravotními obtížemi žalobce. Pokud by příčinou oněch „drobných porušení pracovních povinností“ byly právě zdravotní obtíže žalobce, které by mu tedy bránily ve výkonu jeho pracovní činnosti, pak by o tomto měl rozhodnout lékař pracovnělékařských služeb, který by na základě zprávy odborného lékaře posoudil, zda je žalobce schopen vykonávat svou práci. K tomuto však nedošlo a žalobce se dobrovolně připravil o zaměstnání tím, že uzavřel dohodu o ukončení pracovního poměru. Soud rovněž neprovedl dostatečná zjištění dotazem na úřad práce, jaká nabídka práce byla žalobci nabídnuta, zda proběhl pohovor u nabídnutého zaměstnavatele a s jakým výsledkem, tj. proč nedošlo k zaměstnání žalobce. Navíc soud vydaným rozhodnutím fakticky nastolil stav, kdy sourozenec žalované, který má menší nároky než žalovaná, obdrží od žalobce výživné ve výši 3 400 Kč měsíčně, tedy výživné výrazně vyšší než žalobce navrhuje v případě žalované, a to za situace, kdy žalobce s výživným ve výši 3 400 Kč měsíčně na syna souhlasil.

5. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Žalovaná vybudovala svou odvolací argumentaci na kritice závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobce se bezdůvodně nevzdal svého příjmu a dále na opomenutých důkazech navržených žalovanou v podání ze dne 10. 2. 2025.

8. Před odvolacím soudem žalobce uvedl, že jeho příjem představuje toliko invalidní důchod a sociální dávky, jiný příjem nemá, jeho výdaje činí asi 13 000 Kč měsíčně na bydlení, 3 400 Kč měsíčně výživné na nezletilého syna. Měsíčně mu přispívají rodiče asi 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně, když pomáhá s péčí o otce, příspěvek na péči nepobírá. Jeho další pravidelné měsíční výdaje činí 1 000 Kč pojištění na byt a auto, 2 000 Kč na jídlo, televize 400 Kč, mobil 472 Kč, léky 500 Kč. Úřad práce mu v lednu 2025 nabídl zaměstnání u soukromníka, dále nabídku až v 7. 7. 2025 (společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ), S ohledem na sníženou pracovní schopnost se sám snažil najít práci z domova, většinou nevyhovuje vzděláním, neboť má jen výuční list. V roce 2024 oslovil společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , v roce 2025 oslovil společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, V srpnu 2025 požádal o příspěvek na péči o otce, řízení bylo přerušeno do posouzení zdravotního stavu otce. Pokud by si sehnal nějaké zaměstnání, přišel by o příspěvek na bydlení. Úspory má již pouze v nezbytné výši, pokud by se stalo něco s autem, většinu úspor utratil na výživném , právnická osoba, za předcházející období. Pokud jde o výživné pro nezletilého syna, pak dohodu na částku 3 400 Kč měsíčně uzavřel po naléhání soudu, nechtěl se handrkovat, syn má vyšší potřeby, sportuje, nechodí na brigády, oproti tomu žalovaná si vydělává na brigádách.

9. Žalovaná uvedla, že ukončila studium na obchodní akademii, v září 2025 opakuje maturitní zkoušku a s odkladem byla přijata na vysokou školu. Na brigádách si měsíčně vydělávala asi 6 000 Kč až 8 000 Kč, ke dni 15. 5. 2025 dala výpověď, příjem už nemá.

10. Odvolací soud učinil následující zjištění: ze zprávy , vysoká škola, ze dne 13. 8. 2025 (č. l. 56), že žalovaná byla navržena na přijetí ke studiu prezenční formy bakalářského studijního programu Sociologie od akademického roku 2025/2026, požádala o pozdější doložení dokladů o dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, protože dne 16. 9. 2025 má opravný termín maturitní zkoušky, žádosti bylo vyhověno s dodatečným termínem dne 18. 9. 2025, pokud předloží doklad o dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, bude přijata ke studiu z potvrzení o maturitní zkoušce žalované ze dne 16. 9. 2025, že žalovaná vykonala maturitní zkoušku ze zprávy společnosti , právnická osoba, (č. l. 58), že čistá mzda žalované za měsíce březen až červenec 2025 celkem činí 38 615 Kč, tj. 7 723 Kč měsíčně ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 15. 8. 2025 (č. l. 74, 75), že průměrný čistý měsíční příjem žalované za dobu od 8/2024 do 3/2025 činil 4 305 Kč ze zprávy , úřad práce, ze dne 22. 8. 2025 (č. l. 61 až 64), že od srpna 2024 do srpna 2025 byly žalobci vyplaceny – v srpnu 2024 podpora v nezaměstnanosti (PvN) 6 365 Kč, příspěvek na bydlení (PByd) 5 649 Kč, v září 2024 PvN 5 790 Kč, PByd 5 649 Kč, v říjnu 2024 PvN 5 649 Kč, PByd 5 516 Kč, v listopadu 2024 PvN 5 886 Kč, PByd 4 936 Kč a 1 908,50 Kč jako dávka aktivní politiky zaměstnanosti (AZP), v prosinci 2024 PvN 5 855 Kč, PByd 4 936 Kč, APZ 1 306 Kč, v lednu 2025 PvN 5 119 Kč, PByd 4 936 Kč, v únoru 2025 PvN 4 366 Kč, PByd 7 390 Kč, v březnu a dubnu 2025 PByd 7 390 Kč, v květnu až červenci 2025 PByd 9 477 Kč, v srpnu PByd 10 569 Kč ze zprávy , úřad práce, , ze dne 1. 9. 2025 (č. l. 71), že žalobce je veden jako uchazeč o zaměstnání v době od 18. 6. 2024, dne 7. 7. 2025 byla dána informace ohledně pracovních míst – , právnická osoba, , jako mzdový účetní, mzda od 23 000 Kč do 30 000 Kč měsíčně, , právnická osoba, , jako mzdový účetní, mzda od 30 000 Kč do 40 000 Kč měsíčně, zda žalobce na nabídku reagoval a s jakým výsledkem jim není známo ze zprávy , úřad práce, , ze dne 6. 10. 2025 (č. l. 95), že žalobci byla dne 20. 1. 2025 dána informace na pracovní místo – , tituly před jménem, , jméno FO, , odborný účetní, dne 7. 7. 2025 společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, , neví, zda na ně uchazeč reagoval či nikoliv, sdělí dne 8. 10. 2025 ze zprávy , úřad práce, , ze dne 3. 10. 2025 (č. l. 93), že rozhodnutí ohledně žádosti žalobce o příspěvek na péči lze očekávat v listopadu 2025 ze zprávy , právnická osoba, . (č. l. 87, 89), že žalobce zaslal životopis dne 17. 5. 2023 na pozici stavební technik přebírky bytů, dne 21. 6. 2023 na pozici specialista inkasa a řízení pohledávek, s ohledem na jeho zkušenosti nemají aktuálně otevřenou žádnou pozici, v jehož rámci by ho mohli pozvat na výběrové řízení ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 91), že žalobce u jejich firmy zaměstnán nebyl ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 109), že žalobce se dne 11. 9. 2025 hlásil na pozici – účetní (práce z domova), až 42 000 Kč měsíčně, vybrali pro klienta jiného kandidáta, žalobce nebyl ani profilově vhodný kandidát, klient preferoval někoho, kdo účetnictví delší dobu dělal ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 111), že žalobce reagoval na nabídku dne 11. 9. 2025, na pozici účetní, předpokládaný příjem 35 000 Kč až 38 000 Kč měsíčně, po pečlivém zvážení všech kandidátů nebyl žalobce na pohovor vybrán, přednost dostal uchazeč, který lépe odpovídal požadavkům dané pozice ze zprávy , právnická osoba, . (č. l. 113, 117), že žalobce o pozici nežádal ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 115), že žalobce se o pozici nehlásil ze zprávy společnosti , tituly před jménem, , jméno FO, (č. l. 119), že žalobce je nekontaktoval ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 121), že žalobce reagoval na inzerát 29. 7. 2025 na pozici mzdový účetní, jelikož v životopise uvedl, že pracuje dosud v bance, zabývali se přednostně uchazeči, kteří byli bez práce či evidováni na ÚP ze zprávy , právnická osoba, (č. l. 124), že nemají povědomí, že by žalobce reagoval na jejich pracovní nabídku – účetní specialista s předpokládaným měsíčním příjmem 40 000 Kč, nebylo by možné jej zaměstnat, jelikož pozice je náročná na smyslové a duševní schopnosti ze sdělení posudkového lékaře ze dne 10. 10. 2025 (č. l. 97), že ohledně žalobce je vedeno posudkové kontrolní řízení a jsou vyžádány lékařské podklady, poté bude připraveno řízení k posouzení jeho zdravotního stavu.

11. Na základě takto doplněného dokazování odvolacím soudem lze uzavřít, že žalovaná ukončila studium na obchodní akademii a byla přijata ke studiu prezenční formy bakalářského studijního programu Sociologie od akademického roku 2025/2026, její průměrný čistý měsíční příjem z brigád činil od 8/2024 do 3/2025 částku 4 305 Kč, od 3/2025 do 7/2025 částku 7 723 Kč, v současné době již nemá žádný příjem. Žalobce pobírá nadále invalidní důchod (do konce roku 2024 ve výši 11 812 Kč měsíčně, od ledna 2025 ve výši 12 117 Kč měsíčně), od 18. 6. 2024 je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, pobírá sociální dávky (podpora v nezaměstnanosti do února 2025, příspěvek na bydlení), doposud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o příspěvek na péči o otce. Na nabídky práce od úřadu práce reagoval toliko v jednom případě, neúspěšně. Sám reagoval na pracovní nabídku ve třech případech, rovněž neúspěšně. Návrhem podaným u soudu dne 10. 7. 2024 (ve shodný den jako návrh na snížení výživného v této věci – pozn. odvolacího soudu) se žalobce domáhal snížení výživného na nezletilého , jméno FO, , nar. dne 7. 12. 2008 z částky 5 000 Kč měsíčně na částku 3 400 Kč měsíčně s tím, že již není zaměstnán, je dočasně v pracovní neschopnosti a evidován na úřadu práce (tedy změna poměrů nikoliv dočasná). Rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 0 P 244/2020-137 byla soudem schválena dohoda rodičů, kdy počínaje dnem 1. 1. 2025 bylo výživné stanovené otci naposledy v částce 5 000 Kč měsíčně sníženo na 3 400 Kč měsíčně, a to za situace, kdy matka má příjem 33 000 Kč měsíčně, již zletilá dcera , jméno FO, (žalovaná) byla studentkou na , právnická osoba, , nezl. , jméno FO, v září 2024 nastoupil do 1. ročníku na Střední odborné učiliště, otec (žalovaný) je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, jeho pracovní schopnost poklesla o 40 %, pobírá invalidní důchod.

12. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Pro hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v jaké míře tak činí, přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle § 922 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne.

16. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu.

17. Změna poměrů může být na straně oprávněné osoby vyvolána kupř. přibývajícím věkem oprávněného (dítě jde do školy, přestupuje z páté třídy na gymnázium, jde na vysokou školu atd.), zahájením přípravy na budoucí povolání, změnou zdravotního stavu (např. úrazem, onemocněním) anebo pobytem v zahraničí. Na straně povinného může změna relevantních poměrů spočívat kupř. v úplné či částečné ztrátě výdělečné kapacity, ztrátě zaměstnání, vzniku dalších vyživovacích povinností, nabytí rozsáhlejšího majetku, získání nového zaměstnání anebo v uzavření manželství či rozvodu. V případě pracovní neschopnosti je třeba rozlišovat, jde-li o krátkodobou pracovní neschopnost, či nikoliv. Pro posouzení vyživovací povinnosti je totiž podstatný pouze zásadní, relativně trvalý stav. Soud při rozhodování o výživném vychází zásadně z poměrů, které zjistí v době rozhodování (§ 153 odst. 1 ve spojení s § 154 odst. 1 o. s. ř.); tím je zajištěna aktuálnost stanoveného výživného.

18. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně posoudil, že od posledního rozhodnutí o výživném nastala změna poměrů na straně žalobce i žalované a bylo tak namístě tyto změny poměrů po jejich posouzení promítnout do rozhodnutí o výživném k žalované.

19. Nálezová judikatura Ústavního soudu však odmítá, aby soud aplikoval objektivní právo mechanicky či obhajoval sofistikovanou nespravedlnost. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Odvolací soud tuto notorietu zdůrazňuje, neboť pro rozhodnutí v této věci to považuje za klíčové, protože žalobce uzavřel dohodu ohledně výživného k druhému dítěti, a to k nezletilému , jméno FO, , nar. , datum narození, , tedy k synovi, který je mladší než žalovaná, kterou soud schválil rozsudkem ze dne 29. 1. 2025.

20. Podle názoru odvolacího soudu v daném případě nelze postupovat podle potencionality příjmů žalobce, tedy zkoumat, zda se žalobce nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, jak v odvolání namítala žalovaná, protože bylo zjištěno, že , diagnóza, žalobce trpěl již v době posledního zaměstnání, které nebylo ukončeno z jeho strany svévolně. Nelze tedy přisvědčit procesní obraně žalované. Rovněž není důvodná odvolací námitka ohledně pominutého důkazu, když znalecký posudek nebyl žalovanou navržen v řízení před soudem prvního stupně a jedná se tedy o důkaz navržený v rozporu s § 205a o. s ř. (nepřípustná novota).

21. Zároveň však podle názoru odvolacího soudu nelze v dané věci vycházet toliko ze zjištěných možností, schopností a majetkových poměrů žalobce, neboť takový závěr by vedl k zjevné nespravedlnosti. Jak již shora odvolací soud zdůraznil, nemůže pominout, že druhá vyživovací povinnost žalobce k nezl. , jméno FO, byla snížena schválením dohody rodičů soudem. Tedy žalobce sám dobrovolně, a to za existence v podstatě shodných možností, schopností a majetkových poměrů na jeho straně, navrhl soudu ke schválení částku, kterou bude na nezletilého syna platit, tj. 3 400 Kč měsíčně, když současně souhlasil se snížením původně stanoveného výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně až od 1. 1. 2025.

22. Nelze akceptovat námitky žalobce, že tuto dohodu uzavřel pod nátlakem ze strany soudu, když bylo toliko na jeho rozhodnutí, zda dohodu o výživném uzavře, či nikoliv. Pokud žalobce sám přistoupil na plnění ve výši 3 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2025, a to za shodných poměrů na jeho straně jako v této věci, bylo by zjevně nespravedlivé a ničím neodůvodnitelné, aby v případ staršího dítěte (žalované), jehož odůvodněné potřeby jsou zcela zjevně vyšší, bylo výživné stanoveno v částce výrazně nižší, a to již od 1. 8. 2024.

23. Základní argument žalobce, že fakticky nemá z čeho výživné na žalovanou ve výši stanovené rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, tj. částkou 6 000 Kč měsíčně, platit, musí v poměrech posuzované věci ustoupit. Ostatně nejde – v obecné rovině – o situaci, kterou zákon nepředvídá, když ze zákona ustupuje tento argument i v případě potencionality.

24. Řešení střetu dvou vlastnických práv (právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to práva žalobce na plnění výživného vůči žalované podle jeho výdělkových schopností a možností na straně jedné a práva žalované na úhradu odůvodněných potřeb na straně druhé, musí v tomto případě vycházet z aplikace zásady bdělým náležejí práva. Jinak vyjádřeno, neumožňovaly-li možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalobce plnit na nezletilého , jméno FO, výživné v původní výši 5 000 Kč měsíčně do 31. 12. 2024 a ve výši 3 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2025, a přesto uzavřel tuto dohodu o výživném, nedostál tak žalobce výše uvedené zásadě, a tato skutečnost může jít toliko k jeho tíži. Současně odvolací soud přihlédl i ke zdravotnímu stavu žalobce a tuto limitaci zohlednil tím, že nad částky 5 000 Kč měsíčně do 31. 12. 2024, a 3 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2025, tedy shodné výživné jako v případě nezletilého , jméno FO, , výživné žalobci nestanovil.

25. Jelikož odvolací soud uzavřel, že by bylo zjevně nespravedlivé, aby žalobce platil na výživném pro žalovanou částku nižší, než činí výživné pro syna , jméno FO, , dospěl k závěru, že přiměřená výše výživného pro žalovanou od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 činí 5 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2025 pak 3 400 Kč měsíčně.

26. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu, kterým bylo výživné žalobce k žalované stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 0 Nc 9302/2019-42, ve výši 6 000 Kč měsíčně, sníženo počínaje dnem 1. 8. 2024 na částku 1 250 Kč měsíčně, co do částky 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a co do částky 2 600 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve zbývající části výroku I rozsudku okresního soudu, tj. co do částky 3 750 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a co do částky 2 150 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025, v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno shora.

27. Pro přehlednost odvolací soud uvádí, že žalobce se návrhem domáhal snížení naposledy stanoveného výživného na žalovanou z částky 6 000 Kč měsíčně na částku 1 250 Kč měsíčně od 1. 8. 2024.

28. Jelikož výživné žalobce vůči žalované by mělo dle úvahy odvolacího soudu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 činit 5 000 Kč měsíčně, přičemž soud prvního stupně k návrhu žalobce snížil výživné o 1 000 Kč měsíčně (z částky 6 000 Kč měsíčně na 1 250 Kč měsíčně), odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek potvrdil. Pokud však soud prvního stupně návrhu žalobce vyhověl rovněž v další částce 3 750 Kč měsíčně, odvolací soud rozsudek změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. Výživné žalobce k žalované za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 bylo rozhodnutím odvolacího soudu sníženo z částky 6 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně.

29. Shodně odvolací soud postupoval, pokud jde o období od 1. 1. 2025, kdy výživné žalobce vůči žalované by mělo dle úvahy odvolacího soudu činit 3 400 Kč měsíčně. Soud prvního stupně k návrhu žalobce snížil výživné o 2 600 Kč měsíčně (z částky 6 000 Kč měsíčně na 1 250 Kč měsíčně), odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek potvrdil. Pokud však soud prvního stupně návrhu žalobce vyhověl rovněž v částce 2 150 Kč měsíčně, odvolací soud rozsudek změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. Výživné žalobce k žalované za dobu od 1. 1. 2025 bylo rozhodnutím odvolacího soudu sníženo z částky 6 000 Kč měsíčně na částku 3 400 Kč měsíčně.

30. Odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení, a to dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř.

31. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.

32. Žalobce navrhoval snížení výživného o 4 750 Kč měsíčně. Předmětem řízení tak byla částka 285 000 Kč (4 750 Kč x 60 měsíců). Se svou žalobou byl žalobce úspěšný v rozsahu 51,9 %, tedy co do částky 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024, tj. 5 000 Kč (5 x 1 000 Kč), za dobu od 1. 1. 2025 do budoucna, tj. 143 000 Kč (55 x 2 600 Kč), celkem 148 000 Kč. Neúspěch žalované činí 48,1 %. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Shodnou úvahou je odůvodněn rovněž výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení.