57 Co 134/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a JUDr. Lenky Severové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 65 850 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 3. 2024, č. j. 28 C 310/2023-177,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 65 850 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení počínaje dnem podání žaloby do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl pro opakované porušování členských povinností vyloučen ke dni 16. 4. 2017 z členství v bytovém družstvu žalovaného, čímž zanikl i jeho nájemní poměr k bytu č. , hodnota, v domě č. p. , hodnota, na , adresa, ve vlastnictví žalovaného. Protože předmětný byt dobrovolně nevyklidil, bylo dne 16. 7. 2021, v rámci exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 E 15/2020, provedeno vyklizení tohoto bytu za přítomnosti soudní vykonavatelky, zástupce žalovaného jako oprávněného, Policie ČR, justiční stráže, zámečníka a pracovníků stěhovací služby. Žalobce byl tomuto vyklizení přítomen v době od zahájení vyklizení do 10:50 hod., tj. do soupisu vyklizovaných věcí pod pol. č. 1-28, samotné vyklizení bytu bylo ukončeno ve 14:40 hod., přičemž protokol o vyklizení neobsahuje podrobný výčet vyklizovaných věcí, pod pol. č. 28 je uvedeno 7 ks pytlů oblečení a 5 krabic drobného zařízení bytu. Věci byly následně uskladněny na adrese , adresa, , v prostorách žalovaného a byly vydány žalobci dne 30. 7. 2021. Pokud žalobce tvrdil, že po převzetí věcí zjistil, že mu v žalobě specifikované věci chybí, a domáhal se náhrady 12 770 Kč, vycházel při jejím stanovení z ceny, za jakou by si mohl tyto jednotlivé věci pořídit jako nové. Dále uplatnil nárok na náhradu ve výši 52 480 Kč za výměnu vstupních dveří, když původní dveře nedoléhaly. Prokázal, že ve dnech 5. 1. 2017 a 17. 2. 2017 uhradil celkem 23 310 Kč za bezpečnostní vstupní dveře a jejich instalaci, která zahrnovala provedení zednických prací, instalaci nových dveřních zárubní, odvoz a likvidaci odpadu, nový práh a vedle toho zaplatil 2 480 Kč za bezpečnostní dveřní štít; o výměně dveří žalovaný nebyl informován. Konečně k nároku na náhradu za výměnu vodovodní baterie prokázal, že dne 7. 4. 2021 zakoupil za částku 600 Kč rukojeť baterie, 6 ks těsnění sada č. 9, č. 60, a 6 ks vršek T 14X-1/2. Podle čl. 25 odst. 4 stanov žalovaného veškeré náklady na opravu v bytě související s jeho užíváním, včetně výměny zařizovacích předmětů, příp. další opravy, na kterých se člen – nájemce dohodne s pronajímatelem, hradí člen – nájemce. Neplní-li družstvo svoji povinnost odstranit závady, které brání řádnému užívání bytu, má nájemce právo po předchozím upozornění družstva závady odstranit v nezbytné míře a požadovat od něj náhradu účelně vynaložených nákladů, toto právo musí uplatnit v době bez zbytečného odkladu; nebylo-li uplatněno do 6 měsíců od odstranění závad, právo zanikne. Podle čl. 36 odst. 5 stanov zařízení a předměty upevněné na zdech, podlaze, stropu bytu, přecházejí upevněním do vlastnictví žalovaného. Dle čl. 39 stanov nesmí člen – nájemce bytu provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu družstva, a to ani na svůj náklad. V případě porušení této povinnosti má družstvo právo požadovat bezodkladné odstranění. I když člen družstva provádí úpravy se souhlasem žalovaného, nemá nárok na úhradu vynaložených nákladů, pokud shromáždění delegátů a shromáždění společenství vlastníků nerozhodne jinak.

3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil ve vztahu k nároku na náhradu za chybějící a zcizené věci ve výši 12 770 Kč pod § 2895 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a konstatoval, že žalovaný v rámci výkonu rozhodnutí ve smyslu § 341 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), převzal do úschovy věci žalobce jako povinného, které byly při provádění výkonu rozhodnutí odstraněny z vyklizovaného bytu, žalobce byl o tomto postupu vyrozuměn jak písemně v protokole o vyklizení, tak ústně soudní vykonavatelkou. Žalovaný neporušil svou povinnost opatrovat převzatou věc pečlivě. Věci žalobce byly uskladněny v uzamčené místnosti a takovéto uskladnění vyhovuje požadavku na dostatečnou pečlivost, neboť uzamčení místnosti je obvyklé pro zamezení toho, aby věci byly odcizeny či jinak došlo k jejich ztrátě jednáním třetí osoby. Nedošlo tedy ke kumulativnímu naplnění všech nutných podmínek pro vznik nároku na náhradu škody (protiprávní jednání, zavinění, vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody), pročež nárok na náhradu škody ve vztahu k žalovanému nebyl dán. Nad rámec soud prvního stupně doplnil, že žalobce ani neprokázal, že uváděné věci, jež se mu měly ztratit, žalovaný do úschovy skutečně převzal. Věci, které si žalobce dne 16. 7. 2021 při opuštění bytu v průběhu započatého vyklizování s sebou neodnesl, sice byly uskladněny v uzamčených prostorách žalovaného, z těchto prostor si je žalobce osobně vyzvedl dne 30. 7. 2021, obsah pytlů, v nichž si věci přivezl, však začal kontrolovat až asi za dva týdny.

4. Ve vztahu k nároku na náhradu za protipožární bytové vchodové dveře, včetně prahu a montáže, soud prvního stupně konstatoval, že žalobce nežádal žalovaného o souhlas s výměnou dveří, neměl s ním žádnou dohodu o případné kompenzaci za výměnu vchodových dveří. Práva a povinnosti člena bytového družstva spojená s užíváním družstevního bytu upravovaly ve smyslu § 731 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, stanovy žalovaného, dle kterých člen – nájemce družstevního bytu nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu družstva, a to ani na svůj náklad. Žalobce výměnou dveří, která si vyžádala stavební úpravy (vybourání původních zárubní a osazení nových), bez souhlasu žalovaného a bez následného rozhodnutí družstva o akceptaci provedených změn či rozhodnutí družstva o tom, že žalobce má nárok na náhradu za provedené úpravy ve smyslu stanov družstva, provedl stavební úpravy bez stanovami vyžadovaného souhlasu družstva. Dveře proto přešly na základě příslušného ustanovení stanov družstva do vlastnictví žalovaného a žalobce nemá nárok na úhradu vynaložených nákladů.

5. Konečně nárok na náhradu za vodovodní baterii soud prvního stupně posoudil ve smyslu § 2207 o. z., čl. 35 odst. 4) stanov družstva a § 4 odst. 4 písm. e) nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu, s tím, že za drobné opravy se mimo jiné považují opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt, pročež výměna vodovodní baterie v částce 600 Kč byla drobnou opravou bytu, na jejíž náhradu nemá žalobce právo.

6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl zcela. Odvolací argumentací fakticky brojil proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu a nesprávnému právnímu posouzení. Měl za to, že dostatečně doložil svá tvrzení o tom, že mu skutečně vznikla škoda, a to svou účastnickou výpovědí a dále obsahem protokolu o svém výslechu sepsaném dne 15. 10. 2021 před Policií ČR. Výše škody byla objektivizována právě policejním orgánem. Pokud jde o opravy a úpravy, tyto v bytě provedl sám na své náklady, protože žalovaný na požadavky nutných oprav nereagoval. Jak výměna vstupních dveří, tak výměna baterie nebyly běžnou údržbou. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Pro případ neúspěchu ve sporu navrhl, aby odvolací soud „moderoval“ nákladový výrok a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. U jednání odvolacího soudu žalobce upřesnil, že pasivní legitimaci žalované spatřuje v tom, že žalovaný měl po vyklizení věci v držení u sebe, věci u něj byly nedostatečně zadokumentovány, žádnou dohodu o úschově s žalovaným žalobce neuzavíral, možnost bezplatného uskladnění věcí u žalovaného nabídla žalobci soudní vykonavatelka.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu jednak náhradu za věci ztracené při soudním vyklizení bytu dne 16. 7. 2021, jehož nájemcem dříve byl jako člen žalovaného družstva, když tyto věci měly být u žalovaného po provedení výkonu uschovány, jednak náhradu za výměnu vchodových dveří do bytu včetně vybourání původních zárubní a osazení nových, kteroužto učinil v měsících lednu a únoru 2017, bez vědomí a souhlasu žalovaného, a konečně náhradu za výměnu vodovodní baterie v ceně 600 Kč, kterou do bytu instaloval v dubnu 2021.

10. Žalovaný procesní obranu stavěl na argumentu, že všechny věci, které se nacházely ve vyklizovaném bytě a byly uloženy do úschovy, byly sepsány v protokolu o soupisu movitých věcí při vyklizení, proti jeho obsahu žalobce při jeho podpisu nevznesl žádné námitky, stejně tak nenamítal absenci jakýchkoli věcí při jejich převzetí z úschovy. Vchodové dveře do bytu žalobce vyměnil bez vědomí a souhlasu žalovaného. Výměna vodovodní baterie představuje běžnou údržbu bytu, jejíž náklady nese nájemce.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

12. Ve vztahu k nároku na náhradu škody za věci, které se žalobci měly ztratit při výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, resp. následně při jejich úschově, má odvolací soud za to, že byť soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, věc správně právně neposoudil. Dostatečně se totiž nezabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného v řízení. Věcná legitimace obecně představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení); věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká; týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1373/2005, ze dne 22. 5. 2007).

13. Pokud tak na základě zjištěného skutkového stavu věci byl učiněn závěr, že vyklizení bytu, jehož vlastníkem je žalovaný a v němž měl žalobce své movité věci, probíhalo v rámci soudního výkonu rozhodnutí, nemůže být vůči vlastníku movitých věcí za jejich ztrátu při výkonu rozhodnutí vyklizením dána odpovědnost žalovaného jako oprávněného vlastníka bytu, neboť samotný výkon rozhodnutí nerealizuje oprávněný, který v rámci výkonu soudního rozhodnutí vystupuje toliko jako účastník řízení, nýbrž soud, který zde zastupuje stát při výkonu moci soudní. Procesní postup soudu při vyklizení bytu upravuje § 341 o. s. ř. ve spojení s § 64 a násl. vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, a Instrukcí Ministerstva spravedlnosti č. 1360/95-OOD, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele. Těmito je upraven postup soudního vykonavatele při provádění vyklizení, mimo jiné i v tom směru, že soud je povinen učinit opatření, aby z vyklizovaného objektu byly odstraněny věci patřící povinnému a tyto odstraňované věci byly povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti odevzdány. Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, věci se sepíší a dají se na náklady povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli, přičemž soud je povinen vyrozumět povinného o tom, komu jeho věci byly do úschovy dány. Již z tohoto zákonem předepsaného postupu je zřejmé, že oprávněný žalovaný v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením povinného z bytu vystupoval jen jako tzv. „jiný vhodný schovatel“ v situaci, kdy žalobce jako povinný, který byl výkonu rozhodnutí přítomen, si při něm převzal jen část svých movitých věcí (byť bylo primárně jeho povinností byt podle vykonatelného soudního rozhodnutí vyklidit dobrovolně svépomocí, resp. při probíhajícím výkonu si všechny movité věci nacházející se v bytě převzít). Seznam zbývajících movitých věcí nacházejících se v bytě a žalobcem nepřevzatých sepisoval do protokolu soudní vykonavatel a ten také jako zástupce státu rozhodl, jak s těmito věcmi bude dále naloženo, tzn. u kterého schovatele budou věci uloženy. Došlo-li by při tomto soudním výkonu k poškození nebo ztrátě movitých věcí, ať již při samotném provádění výkonu nebo následně při jejich úschově, nese vůči povinnému žalobci za případnou škodu odpovědnost stát, nikoli oprávněný nebo „jiný vhodný schovatel“, neboť ten je, pokud jde o úschovu věcí, ve smluvním vztahu se státem, vůči kterému má i případný nárok na náklady úschovy (které soud v rámci nákladů řízení poté uloží nahradit povinnému), nikoli s povinným. Ostatně žalobce výslovně popřel, že by sám se žalovaným uzavřel jakoukoli smlouvu o úschově věcí. Je to tedy stát, jenž by odpovídal (při splnění dalších předpokladů) vůči poškozenému vlastníkovi movitých věcí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za škodu, která nastane v rámci soudního výkonu rozhodnutí nesprávným úředním postupem soudu v tomto řízení, ať již neúplným soupisem všech movitých věcí, nebo jejich ztrátou či poškozením.

14. Odvolací soud pak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že žalobce v řízení nadto ani neprokázal, že movité věci, za něž požadoval v řízení náhradu, se při vyklizení bytu v tomto skutečně nacházely, když v samotném protokolu o soupisu nejsou jednotlivé žalobcem tvrzené věci vůbec zaznamenány. Pokud měly být v sedmi pytlech, resp. v pěti krabicích, blíže neurčeného obsahu, jak jsou tyto zaznamenány pod pol. č. 28 soupisu, žalobce byl u tohoto soupisu přítomen, bylo jeho právem a současně i povinností (jako vlastníka věcí v rámci předcházení možné škodě) hlídat obsah toho, co je sepisováno, a pokud protokol bez výhrad podepsal, i přesto, že v něm nebyly specifikovány všechny jeho věci, jde takový postup k jeho tíži. Za stavu, kdy i přes řádné poučení soudem prvního stupně ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhl kromě své účastnické výpovědi a úředního záznamu o podaném vysvětlení (který zachycuje opět „toliko“ jeho výpověď před policejním orgánem) žádný jiný důkaz, kterým by existenci jednotlivých věcí a jejich přítomnost v bytě při jeho vyklizování, prokázal, nezbylo než uzavřít, že žalobce neunesl důkazní břemeno o existenci v žalobě tvrzených movitých věcí, když okresní soud jeho účastnickou výpověď posuzoval implicitně jako nevěrohodnou. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neměl zato, že by na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu, bylo možno dospět k jinému skutkovému zjištění, nebylo v odvolacím řízení důvodu zopakovat či doplnit dokazování a odchýlit se od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1179/2008.

15. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně ve vztahu k náhradě za vchodové dveře do bytu a za vodovodní baterii odvolací soud považuje za zcela správné a ve smyslu citované judikatury (viz bod 11 odůvodnění) na ně odkazuje. V rámci odvolání žalobce k těmto nárokům nevznesl žádné takové námitky, se kterými by se soud prvního stupně jednoznačně a úplně nevypořádal v rámci svého rozhodnutí, když v odůvodnění podrobně vysvětlil, proč je namístě výměnu dveří vyžadující stavební úpravy považovat za stavební úpravy či podstatné změny v bytě a jaké jsou práva a povinnosti nájemce a člena družstva v souvislosti s takovou úpravou, stejně tak vysvětlil, proč výměna vodovodní baterie je běžnou údržbou bytu a proč nájemce nemá nárok na náhradu za takovou údržbu. Za situace, kdy odvolací soud poté, co se zabýval skutkovými závěry soudu prvního stupně a hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně, s úvahami soudu prvního stupně se zcela ztotožnil a odvolací námitky žalobce vypořádal odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém jsou tyto úvahy obsaženy, má za to, že takovéto odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je v tomto směru zcela dostatečné.

16. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení a lhůtě k plnění, na jehož odůvodnění lze opět odkázat, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal v řízení žádné takové důvody, pro něž by bylo vhodné aplikovat § 150 o. s. ř. [kdy při posuzování důvodů zvláštního zřetele hodných podle § 150 o. s. ř. je nutno vycházet ze všech okolností konkrétní věci, zejména je třeba zohlednit majetkové, sociální a osobní poměry v řízení neúspěšného účastníka řízení, avšak stejně tak i skutkové a právní složitosti, předprocesní a procesní chování stran, důvody neúspěchu strany náhradově povinné a případně i další okolnosti; přičemž § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, a nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. III. ÚS 3448/10)], k moderaci náhrady nákladů nepřistoupil.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, je žalobce povinen uhradit mu rovněž náklady odvolacího řízení. Za tuto fázi sestávají jeho účelně vynaložené náklady z paušální náhrady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. za 3 úkony, a to v podobě písemného podání ve věci samé (vyjádření k odvolání), přípravy účasti na jednání a účasti na jednání odvolacího soudu podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v souhrnné výši 900 Kč podle § 2 odst. 3 této vyhlášky.

19. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.