57 CO 146/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 46.125 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 3. 2022, č. j. 42 C 71/2020-388,

I. Odvolání žalobce do výroku I. se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. a IV. potvrzuje.

III. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalované v částce 23.365 Kč státu, a to Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalované v částce 11.548 Kč státu, a to Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8.530 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.530 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (I.). Žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 24.360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24.360 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, zamítl (II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu 81,5 % nákladů řízení s tím, že konkrétní výše těchto nákladů a jejich splatnost bude stanovena v samostatném usnesení (IV.).

2. Rozsudek do všech výroků napadl žalobce odvoláním, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po žalované se domáhal částky 46.215 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná užívala nemovitosti, a to rodinný dům [adresa] v [obec], včetně přilehlého pozemku [parcelní číslo] (dále jen nemovité věci), bez jakéhokoliv právního důvodu. Výši bezdůvodného obohacení v rozhodném období leden 2017 až 21. 9. 2017 doložil znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení], z něhož vyplynulo, že cena obvyklého nájmu nemovitostí v rozhodném období činí 7.500 Kč měsíčně, přičemž jej považuje za správný. Zdůraznil, že nemovité věci vydražil v dražbě za účelem důstojného bydlení pro dceru se synem. V rámci dražební vyhlášky nebyl informován, že by rodinný dům byl jakkoliv zatížen. S žalovanou intenzivně jednal a vyzýval ji k předání nemovitých věcí, ovšem bezvýsledně. Teprve za pomoci policie žalovaná nemovité věci vyklidila a protokolárně předala. Žalovaná užívala dům, který vypadal jako řadový domek, to znamená, že jednotlivý byt měl samostatný vchod, svůj sklep a půdu a k bytu patřila i malá zahrádka. Přesto znalec [titul] [příjmení] neprovedl místní šetření, neseznámil se řádně s předmětnými nemovitými věcmi a znalecký posudek vyhotovil bez znalosti věci, nesplnil zadání a neprovedl nacenění se všemi součástmi a příslušenstvím, mimo jiné s pozemkem [parcelní číslo] (zahrádka). Nepřipustil-li soud jím navržený důkaz na doplnění znaleckého posudku, zatížil rozhodnutí vadou. Rozhodnutí považuje za nesprávné rovněž ve vztahu k nákladům řízení. Připouští, že podal žalobu na částku 46.215 Kč. Dodatečně zrevidoval platby, na které žalovaná poukazovala v rámci svého vyjádření, a žalobní návrh jsem omezil. Pochybil z toho důvodu, že se jej situace osobně dotýkala, cítil se podveden. Obrátil se na znalce [titul] [příjmení], který vypracoval znalecký posudek a ocenil obvyklý nájem užívaných nemovitostí na částku 7.500 Kč měsíčně. I kdyby odvolací soud dovodil, že znalecký posudek vypracovaný znalcem [titul] [příjmení] je správný, nemělo by to jít k jeho tíži. Závisela-li výše přiznaného plnění na závěrech znaleckého posudku, přičemž žalobce měl ve věci jen částečný úspěch, musí se soud při rozhodování o nákladech řízení vždy zabývat použitím § 142 odstavec 3 občanského soudního řádu. To platí tím spíše, byl-li základ nároku žalobce důvodný a převyšovala-li by výše náhrady nákladů řízení uložená žalobci částku mu přiznanou ve výroku ve věci samé.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Námitky vůči znaleckému posudku [titul] [příjmení] uvádí až nyní ve svém odvolání, ač tak mohl učinit už v nalézacím řízení. Zároveň se žalobce snaží v odvolání vyvolat dojem, že předmětné nemovité věci chtěl pro svou dceru a syna, nicméně po vystěhování žalované je obratem prodal třetí osobě (je tak zřejmé, že nemovitost žalobce koupil za účelem získání výdělku dalším prodejem). Jedná se opět o novinku ve věci, kterou žalobce nikdy předtím nezmínil. Znalecký posudek Ing. [příjmení], který žalobce předložil soudu, byl naprosto nedostatečný (viz závěr znalce [titul] [příjmení]), není v něm provedena žádná z metod výpočtu obvyklého nájemného, znalecký posudek obsahuje pouze holé konstatování, že se v dané lokalitě byty nepronajímají, a že nejblíže se pronajímají ve [obec] za nájemné ve výši 6.500 7.000 Kč za měsíc (s tím, že s ohledem na to, že se byt nachází v [obec], má sklep a předzahrádku, stanovuje obvyklé nájemné na částku 7.500 Kč). Proto má žalovaná za to, že skutečnost, že rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku, nemůže být v tomto případě relevantní, neúspěch ve věci si zavinil pouze sám žalobce, když jím předložený znalecký posudek byl naprosto nevyhovující a nepoužitelný. Nelze opomenout, že žalobce požadoval uhradit po žalované také částky, které již žalovaná uhradila, a následně ve věci došlo k částečnému zpětvzetí žaloby.

4. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání žalobce do výroku I. a dospěl k závěru, že žalobce není osobou oprávněnou podat si odvolání do tohoto výroku.

5. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

6. Legitimaci k podání odvolání nemá účastník bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto výrokem způsobena jiná určitá újma na jeho právech.

7. Z výroku I. je naprosto zřejmé, že tímto výrokem nebyla žalobci způsobena žádná újma, neboť jeho návrhu bylo do částky 8.530 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení vyhověno. Z tohoto důvodu bylo odvolání žalobce do I. výroku odmítnuto.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání do zbývajících výroků bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v tomto rozsahu, tj. ve výroku II., III. a IV., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud předně konstatuje, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 46.215 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že vydražil pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba RD [adresa] v [obec] (dále jen„ nemovité věci“), vlastníkem je od 6. 4. 2016, žalovaná užívala z titulu dohody s předchozím majitelem, toto právo zaniklo příklepem, žalovaná nyní užívá nemovité věci bez právního důvodu, předmětem řízení je období od 1/ 2017 do 21. 9. 2017, kdy žalovaná dům za asistence policie vyklidila, a to ve výši obvyklého nájmu 7.500 Kč měsíčně dle znaleckého posudku s přihlédnutím k platbám, které žalovaná zaplatila. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu namítala, že její nájemní právo příklepem nezaniklo, namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce, který již není vlastníkem nemovitých věcí, vznesla námitku promlčení a dále namítala, že i kdyby jí nevzniklo nájemní právo nebo jiný titul, pak by jí v důsledku vydržení musela vzniknout služebnost, popř. doživotní právo bydlení. V průběhu řízení podáním ze dne 22. 6. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět do částky 13.325 Kč s příslušenstvím, když byly zohledněny platby, které žalovaná po rozhodnou dobu žalobci uhradila. Usnesením okresního soudu ze dne 26. 6. 2020, č. j. 42 C 71/2020-133, bylo řízení částečně zastaveno. U přípravného jednání okresního soudu dne 24. 8. 2020 (č. l. 36) byla žalovaná poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení, zda řádně uplatnila své nájemní právo v rámci dražby a navrhnout důkazy k prokázání svého tvrzení, na což žalovaná reagovala podáním ze dne 22. 9. 2020 (č. l. 154). Následně okresní soud po provedení důkazů ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

10. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná a zcela postačující skutková zjištění, která odvolací soud plně přejímá a na tato odkazuje. Tato zjištění se promítla do správného závěru o skutkovém stavu věci, který byl významný pro právní posouzení věci (viz bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku).

11. Okresní soud se v bodě 13 odůvodnění přiléhavě vypořádal s důvody, pro které neprovedl další navržené důkazy, když odvolací soud se závěry okresního soudu souhlasí. Tím, že nebyly provedeny tyto další důkazy, což okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně odůvodnil, nebylo řízení zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což platí rovněž o odvolací námitce žalobce ve vztahu k reviznímu znaleckému posudku navrhovaného žalobcem. Okresní soud srozumitelně a přiléhavě odůvodnil, z jakého důvodu při svém závěru o skutkovém stavu věci vycházel z provedených důkazů, jejichž provedení považoval za postačující, jak tyto důkazy hodnotí, z jakého důvodu považuje za správné závěry znaleckého posudku vypracovaného [právnická osoba] doplněné výslechem znalce a z jakého důvodu nevycházel ze znaleckého posudku [titul] [příjmení]. Skutkový závěr okresního soudu má oporu v provedených důkazech, tato odvolací námitka žalobce nebyla shledána důvodnou.

12. Na zjištěný skutkový stav okresní soud správně aplikoval § 1040 odst. 1 a § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalovaná původně užívala předmětný byt na základě řádného nájemního vztahu na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s tehdejším vlastníkem bytu [jméno] [příjmení], jako pronajímatelem. Na majetek [jméno] [příjmení] byl v r. 2012 prohlášen konkurz a nemovitosti, v nichž se nacházel daný byt, byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka, přitom i v této době žalovaná byt užívala a hradila původně sjednaný nájem na účet insolvenčního správce. Insolvenční správce dlužníka [titul] [příjmení] pak ve smyslu § 286 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přistoupil k zpeněžení majetkové podstaty v dražbě provedené soudním exekutorem, který v rámci zpeněžení postupoval ve smyslu § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve spojení se zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále jen„ o. s. ř.“). Ve smyslu § 336b odst. 2 písm. g) o. s. ř. platí, že v dražební vyhlášce musí být mimo jiné uvedena věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. d)), podle odst. 3 písm. b) daného ustanovení pak exekutor v dražební vyhlášce vyzve každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí výměnku právo bydlení, nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního roku. Soudní exekutor splnil svoje povinnosti, naopak v řízení se straně žalované nepodařilo prokázat, že by žalovaná skutečně v rámci dražby svoje nájemní právo řádně uplatnila, pročež udělením příklepu žalobci ve smyslu § 336l odst. 2 o. s. ř. se žalobce jako vydražitel stal vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím (když současně byly splněny podmínky, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitel zaplatil nejvyšší podání), a to ke dni vydání usnesení o příklepu, zároveň ve smyslu odst. 5 písm. a) tohoto zákonného ustanovení zaniklo mimo jiné nájemní právo žalované, které nebylo uvedeno v dražební vyhlášce ani oznámeno exekutorem po zahájení dražebního jednání. Od tohoto okamžiku žalovaná užívala předmětný byt bez právního důvodu. Nelze souhlasit s obranou žalované, že došlo ve smyslu § 2221 o. z. k přechodu práv a povinností z nájmu na žalobce jako nového vlastníka, neboť zde se uplatnila speciální ustanovení týkající se prodeje nemovitostí v dražbě. Žalovaná po rozhodné období předmětný byt užívala, aniž by s žalobcem uzavřela novou, jím navrhovanou nájemní smlouvu, po určitou dobu v tomto rozhodném období žalobci za užívání bytu nadále hradila částku vyplývající z původní nájemní smlouvy, tj. 3.807 Kč měsíčně, byt ke dni 21. 9. 2017 vyklidila a za měsíc září žalobci uhradila 1.904 Kč (nesporné). Protože mezi stranami sporu neexistovala platná nájemní smlouva, žalovaná užívala předmětný byt v rozhodném období bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který v důsledku změny vlastnictví věci v dražbě, zanikl, bezdůvodně se na úkor žalobce obohacovala a je povinna poskytnout mu adekvátní náhradu. Výše této náhrady podle ustálené judikatury odpovídá obvyklému nájemnému, které by v daném místě a čase bylo požadováno při pronájmu obdobného bytu, byla zjištěna ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], a činila v daném místě 4.700 Kč měsíčně. Pokud bylo žalováno období od 1. 1. 2017 do 21. 9. 2017, měla být za toto období zaplacena na bezdůvodném obohacení bytu částka 40.890 Kč (tj. 8 x 4.700 Kč + 3.290 Kč za 21 dnů měsíce 9/ 2017), žalovaná za toto období hradila žalobci 32.360 Kč (8 x 3.807 Kč + 1.904 Kč) a žalobci dluží 8.530 Kč.

13. Odvolací soud považuje právní posouzení věci okresním soudem za zcela správné, vyjma jeho závěru, který však nemá vliv na jeho správnost, a to, že straně žalované se nepodařilo prokázat, že by žalovaná skutečně v rámci dražby svoje nájemní právo řádně uplatnila.

14. Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srovnej rozsudek NS ČR 31 Cdo 619/2011).

15. Okresní soud poskytl žalované poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nechť tvrzení, zda řádně uplatnila své nájemní právo v rámci dražby a navrhne důkazy k prokázání svého tvrzení, přičemž žalovaná na poučení soudu reagovala podáním ze dne 22. 9. 2020, v němž doplnila tvrzení a označila důkazy, které okresní soud následně dílem neprovedl, proto nelze uzavřít, že žalovaná neunesla důkazní břemeno. Odvolací soud má však za to, že na základě provedených důkazů lze uzavřít, že žalovaná své nájemní právo v rámci dražby neuplatnila, když okresní soud tento závěr plynoucí z provedených důkazů toliko nepřesně formuloval.

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve II. výroku potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný shodně jako výrok IV.

17. V souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil III. výrok o náhradě nákladů řízení, o kterých okresní soud rozhodl nesprávně.

18. Účastník se může v řízení dát zastupovat zástupcem, kterého si zvolí, popř. je mu ustanoven. Procesně úspěšnému účastníku náleží náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. přičemž v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. v případě ustanoveného zástupce (advokáta) je platebním místem stát, nejedná se o náklady řízení vzniklé státu, jak okresní soud nesprávně uvedl ve svém rozhodnutí.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl se svou žalobou úspěšný toliko v rozsahu 19 % (z žalované částky 46.215 Kč mu bylo přiznáno pouze 8.530 Kč, do částky 24.360 Kč byla žaloba zamítnuta, do částky 13.325 Kč vzal žalobu zpět, když toto částečné zpětvzetí žaloby nutno podle §146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. posoudit jako procesní neúspěch žalobce, který vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, aniž by mu ze strany žalované bylo po podání žaloby plněno), jeho neúspěch činí 81 %, což znamená, že procesně převážně úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %.

20. Náklady řízení vzniklé žalované činí 37.685,64 Kč, když tato částka představuje 2.980 Kč odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), popř. 2.420 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky za úkony učiněné po částečném zastavení řízení. Žalované byla přiznána odměna ve výši 2.980 Kč za 1. první poradu s klientem včetně převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky, 2. sepis odporu proti platebnímu rozkazu; dále jí byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2.420 Kč, a to za 1. účast u přípravného jednání dne 24. 8. 2020 ve výši jedné poloviny z této částky, tj. 1.210 Kč podle § 11 odst. 2 písm. g) vyhlášky, 2. doplnění tvrzení a označení důkazů na po poučení soudu ze dne 22. 9. 2020, 3. účast u jednání soudu dne 24. 10. 2020, 4. další porada s klientem dne 10. 11. 2021 předcházející vyjádření ke znaleckému posudku, 5. vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 12. 11. 2021, 6. účast u jednání soudu dne 28. 1. 2021, 7. účast u jednání soudu dne 2. 2. 2022 a 8. účast u jednání soudu dne 16. 3. 2022 a k těmto úkonům vždy režijní paušál ve výši 300 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů advokáta podle 13 odst. 4 vyhlášky (cestovné), a to za účast u jednání ve dnech dne 24. 8. 2020 (387,55 Kč), 24. 10. 2020 (387,55 Kč), 28. 1. 2021 (381,76 Kč), 2. 2. 2022 (439,15 Kč) a 16. 3. 2022 (439,15 Kč), vždy při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět celkem 60 km, průměrná spotřeba vozidla 7,06 l /100 km, Natural 95 v ceně dle vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 4 promeškané půlhodiny za účast u těchto jednání, a 6.540,38 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 62 % z částky 37.685,64 Kč činí 23.365 Kč (po zaokrouhlení).

21. Zástupci žalované nebyla přiznána odměna za následující úkony právní služby – 1. další porada s klientem dne 22. 5. 2020, když potřeba této porady neplyne z obsahu spisu, 2. nahlédnutí do spisu dne 1. 6. 2020 s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, 3. vyjádření ze dne 18. 6. 2020, v němž nezazněla žádná nová argumentace, která by nemohla být již obsahem odporu proti platebnímu rozkazu, když tyto úkony považuje odvolací soud za neúčelné.

22. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobce ohledně aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. V případě, kdy žalobce uplatňuje částku zjevně nepřiměřenou, je nutno namísto § 142 odst. 3 aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř., což platí i v této věci.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je dán podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalované byla na těchto nákladech přiznána částka 11.548 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 2.420 Kč odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky za 1. další poradu s klientem ze dne 29. 6. 2022 před sepisem vyjádření k odvolání, 2. vyjádření k odvolání žalobce ze dne 12. 7. 2022 a 3. za účast u jednání dne 16. 9. 2022, dále náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky za tyto 3 shora uvedené úkony právní služby, tj. 3 x 300 Kč, cestovné za účast u jednání 784,17 Kč (při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět celkem 100 km, průměrná spotřeba vozidla 7,06 l /100 km, Natural 95 v ceně dle vyhlášky) a náhrada za ztrátu času za 6 promeškaných půlhodin za účast u jednání, tj. 600 Kč, a 2.004,27 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

24. Tyto náklady řízení žalované bylo žalobci uloženo zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), státu (§149 odst. 2 o. s. ř.).