57 CO 147/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 1. 2022, č. j. 25 C 150/2021-29,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost vyklidit byt číslo nacházející se v budově adresa zřízené na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí v obci obec na list vlastnictví vedeném u katastrální úřad, katastrální pracoviště na adrese ulice - číslo, číslo orientační anonymizováno v obec, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení 14.342 Kč k rukám titul jméno příjmení, titul, se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, z jehož obsahu je zřejmé, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, dožaduje se prodloužení nájemní smlouvy, případně nové nájemní smlouvy a navrhuje, aby okresní soud žalobu zamítl.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Okresní soud zcela správně zjistil skutkový stav (odvolací soud odkazuje na jeho odůvodnění uvedené pod bodem 4. napadeného rozsudku).

5. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

6. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5487/2015, uvedl:„ Vzhledem k tomu, že ochrana vlastnického práva formou vindikační žaloby i formou žaloby negatorní je v § 1040 odst. 1 a v § 1042 o. z. založena na stejných principech jako tomu bylo v § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), lze v tomto směru i nadále vycházet z dosavadní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 09. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1483/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 02. 2015, sp. zn. 22 Cdo 83/2015). Vztahem žaloby reivindikační a žaloby negatorní se zabýval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne l5. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2602/98, uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod č. 2/2001. Podle něj pro žalobu vindikační ve smyslu § 126 odst. 1 obč. zák. (nyní § 1040 odst. 1 o. z.) obecně platí, že se jí vlastník věci domáhá na tom, kdo mu tuto věc neoprávněně zadržuje, aby mu ji vydal do jeho (vlastníkovy) moci. Proto je také obvyklou součástí žalobního návrhu (tzv. petitu) požadavek nejen vydání věci, ale i požadavek jejího předání. Jiným způsobem ochrany vlastnického práva, vycházejícím rovněž z ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. (nyní § 1042 o. z.), je žaloba zápůrčí (negatorní). Touto žalobou se vlastník věci domáhá, aby se žalovaný zdržel jiných neoprávněných zásahů (jiných než neoprávněného zadržování věci) do vlastnického práva žalobce; domáhá se jí buď, aby žalovanému bylo určité rušivé konání zakázáno (aby se určitého konání zdržel), anebo aby věc uvedl do původního stavu, tj. odstranil věci, které na pozemku dříve nebyly. Oba základní druhy vlastnických žalob tak mají odlišný resp. samostatný skutkový základ podle toho, jakým způsobem (jak a čím vším) žalovaný do výkonu vlastnického práva zasahuje.“ 8. Okresní soud učinil správný závěr, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu o nájmu na dobu určitou do datum, žalobkyně přípisem ze dne datum žalovaného vyzvala, aby byt odevzdal do 30. 6. 2021. K obnovení nájmu dle ust. § 2285 o. z. tak nedošlo. Žalovaný od 1. 7. 2021 užívá byt bez právního důvodu, proto se žalobkyně může domáhat ochrany proti zásahu do jejího vlastnického práva. Odvolací soud však po právní stránce věc posoudil podle § 1040 o. z., upravující tzv. žalobu na vydání (vindikační žaloba).

9. Ačkoli okresní soud při právním posouzení vycházel z ustanovení § 1042 o. z. (ochrana žalobou zápůrčí-negatorní), na věcnou správnost rozsudku to nemá vliv.

10. Odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, která byla vyčíslena ve správné výši a přiléhavě odůvodněna.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá a žalobkyni dle obsahu spisu náklady odvolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.