57 CO 153/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a Mgr. Jany Bojkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 91.459 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 7 C 154/2019-280

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 91.459 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 91.459 Kč od 5. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 68.153 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení 34.159,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 24.396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 91.459 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 91.459 Kč od 5. 4. 2019 do zaplacení (odstavec I. výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 82.598 Kč k rukám zástupce žalobkyně (odstavec II. výroku), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech státu částku ve výši 34.159,40 Kč (odstavec III. výroku), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozsudek v celém rozsahu napadl žalovaný odvoláním, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba se zamítá. Odvolání odůvodnil tím, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Nesprávně uvedl, že částka 91.459 Kč byla vyplacena žalovanému; toto tvrzení žalobkyně neprokázala. Plnění bylo dle žalovaného vyplaceno jeho synovi, panu [jméno] [příjmení]. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrátit žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaný měl žalobkyni poskytnout hrubě zkreslené a nepravdivé údaje. V bodě 33. odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako pojistník, resp. osoba zmocněná vlastníkem vozidla a pojištěným, poskytla žalobkyni nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Žalobkyně nikdy netvrdila, že nepravdivé a hrubě zkreslené údaje jí sdělila osoba zmocněná, naopak v žalobě tvrdila, že se tak mělo stát ze strany žalovaného. Soud tedy dochází k závěru na základě neexistentních tvrzení, které žalobkyně nikdy netvrdila. Aby mohla být žalobkyně úspěšná, musela prokázat, že tato nepravdivá a hrubě zkreslená tvrzení poskytl žalobkyni žalovaný, což se však nestalo a prokázáno to být ani nemohlo. Dle žalovaného okresní soud proto nemůže dojít k výše uvedenému závěru s tím, že tyto údaje byly poskytnuty a je lhostejno, kdo je poskytl, zda žalovaný nebo jím zmocněná osoba. Tato osoba musí být na základě provedených důkazů konkrétně určena, protože žalobkyně rovněž žaluje pouze jednu konkrétní osobu. Rovněž není zřejmé, jakou konkrétní osobu měl okresní soud na mysli, když uvedl„ osoba zmocněná vlastníkem vozidla a pojištěným“. Dle okresního soudu mělo jít zřejmě o jednu osobu, ale z provedených důkazů vyplývá, že vlastníkem vozidla byl syn žalovaného a pojistníkem byl žalovaný. Dle žalovaného se jedná o prvek překvapivého rozhodnutí, když není zřejmé, na základě jaké úvahy k tomuto závěru soud dospěl. V bodě 33. odůvodnění napadeného rozhodnutí okresní soud zmiňuje„ zmocněnou osobu“. Žalovaný uvádí, že žalobkyní nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by zmocnil jakoukoli osobu k tomu, že má komukoliv sdělit jakékoliv nepravdivé či hrubě zkreslené informace. Teprve tvrzením a prokázáním takovýchto skutečností by soud mohl dojít k výše napadenému závěru. Dále žalovaný uvedl, že považuje posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení] za celkově nekompetentní cokoliv prokázat, když znalec odpovídá na otázky, které mu nebyly kladeny, ale hlavně z poškozených dílů popisuje úmysl syna žalovaného, což znalci nepřísluší a zpochybňuje to znalecký posudek jako celek.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Pokud žalovaný v odvolání uvedl, že částka nebyla vyplacena jemu, ale jeho synovi, panu [jméno] [příjmení], a že tvrzení, že by byla předmětná částka žalovanému vyplacena, žalobkyně nikdy neprokázala, jedná se dle žalobkyně o zcela nové a překvapivé tvrzení učiněné ve snaze vyhnout se povinnosti vrátit pojistné plnění. Tuto skutečnost žalovaný během předžalobního řešení věci a ani během řízení před okresním soudem nikdy netvrdil. V rámci mimosoudního řešení věci v dopise ze dne 17. 1. 2017 žalovaný nesporoval, že by k výplatě pojistného plnění došlo. Dále žalovaný u jednání před okresním soudem dne 25. 11. 2019 uvedl, že pokud by žalobkyně předložila vyúčtování obsahující soupis položek, které byly součástí pojistného plnění, a ukázalo by se, že tam byly zahrnuty i nějaké položky (poškození), které nesouvisely s předmětnou dopravní nehodou, žalovaný se nebrání tyto částky žalobkyni vrátit. Z uvedeného je nepochybné, že žalovaný přijal vyplacené pojistné plnění za vlastní. I kdyby dal odvolací soud žalovanému za pravdu, přesto má žalobkyně vůči němu nárok na uhrazení předmětné částky. Žalovaný jakožto pojistník byl stejně jako pojištěný (pan [jméno] [příjmení]) povinen dodržovat povinnosti dané pojistnou smlouvou a havarijním pojištěním. V této souvislosti žalobkyně poukázala na článek 16 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel. Osobní automobil Seat byl před předmětnou simulovanou dopravní nehodou bourán. Žalovaný, ani pojištěný, však tuto škodnou událost žalobkyni nenahlásili, přičemž dle Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel je to jejich povinnost, a to i v případě, že nebudou po žalobkyni požadovat pojistné plnění. Uvedené pravidlo slouží k předcházení dvojího plnění na stejná poškození automobilu apod. U ústního jednání dne 13. 1. 2020 před okresním soudem žalovaný uvedl:„ Já se synem pracovně spolupracuji, má ode mě bianko plné moci. Já jsem vůbec pojistnou událost nevyřizoval, nechal jsem to na něm, protože on vozidlo řídil, on komunikoval se servisem. Nedokážu soudu ani sdělit, zda vozidlo bylo po havárii pojízdné nebo muselo být odtaženo.“ Z vyjádření žalovaného je zřejmé, že o dopravní nehodě svého syna věděl a že syn za něj jednal. Žalovaný je tak za uvedení nepravdivých a zkreslených informací jeho synem, panem [jméno] [příjmení], odpovědný. Pokud jde o namítané neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzení žalobkyně o tom, komu bylo pojistné plnění vyplaceno, nebyla tato otázka mezi účastníky v řízení sporná. Pokud by tomu tak bylo a soud by dospěl k závěru, že žalobní tvrzení v tomto směru nejsou dostatečně prokázána, pak bylo jeho povinností žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). V řízení před okresním soudem bylo jednoznačně prokázáno, že se jednalo o fingovanou dopravní nehodu. Aby vznikl nárok na výplatu pojistného plnění z pojistné smlouvy o havarijním pojištění dle článku 18 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel, musí se jednat o nahodilou událost, v rámci které je povinností dle článku 16 odst. 2 Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel, aby pojistník, pojištěný a osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění, poskytli žalobkyni informace a předložili podklady, které budou pravdivé a nezkreslené. Z obou znaleckých posudků vyplynulo, že tato povinnost vůči žalobkyni, jak žalovaným, tak jeho synem [jméno] [příjmení], splněna nebyla. Z tohoto důvodu nevznikl nárok na výplatu pojistného plnění z havarijního pojištění a je lhostejno, zda tuto povinnost nesplnil pojistník, pojištěný či osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění. S námitkou ohledně znaleckého posudku [jméno] [příjmení] se žalobkyně neztotožnila. Tento znalecký posudek byl vypracován na návrh žalovaného jako revizní posudek ke znaleckému posudku vypracovanému [jméno] [příjmení]. Oba znalci nezávisle na sobě došli ke stejnému závěru, a to, že se jedná o simulovanou, tedy uměle vykonstruovanou, dopravní nehodu.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání je důvodné.

5. Okresní soud učinil v bodech 11 až 23 odůvodnění rozsudku správná skutková zjištění, na která odvolací soud odkazuje a z nichž při svém rozhodování vycházel. Odvolací soud toliko po zopakování důkazu pojistnou smlouvou doplňuje, že ze smlouvy bylo zjištěno, že pojištěným ze smlouvy byl vlastník vozidla [jméno] [příjmení] (žalovaný byl pojistník). Pokud okresní soud činil zjištění z výpovědi [jméno] [příjmení], tak tato se vztahují toliko k dopravní nehodě před předmětnou dopravní nehodou, k níž mělo dojít dne 10. 7. 2016; ve vztahu k dopravní nehodě, k níž mělo dojít dne 10. 7. 2016, okresní soud z výpovědi svědka nečiní skutková zjištění, toliko konstatuje podstatný obsah jeho výpovědi.

6. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění k vozidlu Seat Altea, [registrační značka], přičemž provozovatelem pojištěného vozidla byl [jméno] [příjmení] (syn žalovaného), který byl pojištěným. Dne 12. 7. 2016 došlo k oznámení škodné události z titulu havarijního pojištění, ke které mělo dojít dne 10. 7. 2016 ve [obec] - [obec], na silnici [číslo] v křižovatce, kde řidič vozidla Seat Altea [jméno] [příjmení] nedal v křižovatce přednost v jízdě řidiči vozidla Mercedes panu [příjmení]. Žalobkyně dne 30. 8. 2016 zaslala [jméno] [příjmení] oznámení o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění vozidla Seat Altea s tím, že celková výše pojistného plnění byla stanovena částkou [částka], přičemž od této částky již byla odečtena spoluúčast ve výši 5.000 Kč, částka 91.459 Kč byla poukázána bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [jméno] [příjmení] (viz bod 13 odůvodnění napadeného rozsudku). Následným šetřením a na základě závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalcem [jméno] [příjmení] dospěla žalobkyně k závěru, že v daném místě a čase nemohlo dojít k celkovému deklarovanému rozsahu a způsobu poškození vozidel popisovaný nehodovým dějem a že nebyly splněny podmínky pro vyplacení pojistného plnění z havarijního pojištění. Proto vyzvala žalovaného písemnou výzvou ze dne 20. 12. 2016 a následně předžalobní výzvou ze dne 8. 3. 2019 k vrácení vyplaceného pojistného plnění ve výši 91.459 Kč, žalovaný na tyto výzvy nereagoval a pojistné plnění nevrátil.

7. S ohledem na výše uvedené okresní soud v bodě 24 odůvodnění rozsudku nesprávně uvedl, že žalobkyně vyplatila žalovanému z titulu havarijního pojištění na jím určený účet totální škodu ve výši 91.459 Kč; tento skutkový závěr neodpovídá zjištěním učiněným okresním soudem z provedených důkazů. Tvrzení uvedené v předchozí větě nebylo v řízení prokázáno ani po poučení dle ust. § 118a o. s. ř. daném odvolacím soudem žalobkyni, když v reakci na toto poučení žalobkyně toliko zopakovala, že pojistné plnění bylo vyplaceno [jméno] [příjmení] (k tomu podrobně viz dále).

8. Jelikož v řízení před okresním soudem nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že částku 91.459 Kč zaplatila žalovanému (případně na účet jím určený), odvolací soud u ústního jednání dne 24. 1. 2022 (viz č. l. 302 spisu) žalobkyni poučil dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, že částku 91.459 Kč zaplatila žalovanému s tím, že v případě neprokázání tohoto tvrzení se vystavuje neúspěchu ve sporu pro neunesení důkazního břemene. V reakci na poučení žalobkyně uvedla, že žalovaný ode dne 17. 1. 2017, tj. ode dne reakce na vyzývací dopis žalobkyně ze dne 20. 12. 2016, jednal s žalobkyní, jakoby bylo pojistné plnění vyplaceno jemu. Z tohoto důvodu poté žalobkyně jako pasivní legitimovanou osobu k vrácení bezdůvodného obohacení označila žalovaného. Vzhledem k tomu, že již žádným důkazním materiálem k prokázání, z jakého důvodu žaluje žalovaného, když pojistné plnění bylo vyplaceno [jméno] [příjmení], nedisponuje, žalobkyně uvedla, že požaduje předmětnou částku po žalovaném nikoli jako bezdůvodné obohacení, ale jako náhradu škody. Povinnost uhradit žalobkyni náhradu škody vyplývá z několika důvodů. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil smluvní povinnosti, k nimž se zavázal v uzavřené pojistné smlouvě, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro havarijní pojištění vozidel, v tomto směru poukázala na tyto podmínky, a to zejména na článek 1 odst. 4, článek 4 odst. 1, článek 14 odst. 1, článek 15 odst. 1, článek 16 a článek 18 odst. 3 písm. b) bod i), odst. 4 písm. a) bod iii), dle kterých měl žalovaný povinnost dodržovat povinnosti stanovené v pojistné smlouvě, pojistných podmínkách, byl povinen o těchto povinnostech obeznámit i pana [jméno] [příjmení], měl povinnost, nastane-li škodná událost, učinit žalobkyni oznámení o této škodné události bez zbytečného odkladu, podat vysvětlení, byl povinen postupovat tak, aby mohla žalobkyně vůči jinému uplatnit právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí nebo jiné obdobné právo, přičemž veškeré tyto informace a předložené údaje se žalovaný zavázal dle článku 16 odst. 2 pojistných podmínek uvést žalobkyni pravdivě a nezkresleně a žádné podstatné údaje týkající se škodné události nesměl zamlčet. Dle článku 18 odst. 3 písm. b) bodu i) pojistných podmínek žalobkyně nebyla povinna poskytnout předmětné pojistné plnění, protože jí byly poskytnuty vědomě nepravdivé informace ohledně pojistné události. Žalobkyni bylo úmyslně zamlčeno, že předmětná pojistná událost není pojistnou událostí, protože se jedná o úmyslnou a simulovanou dopravní nehodu. Dle článku 18 odst. 4 písm. a) bodu iii) pojistných podmínek má žalobkyně právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení povinností žalovaného. Žalovaný nejenže porušil své smluvní povinnosti, ale rovněž i zákonné povinnosti, na základě kterých se žalobkyně vůči žalovanému domáhá úhrady náhrady škody. V této souvislosti poukázala na ustanovení § 2758 odst. 1 a § 2796 odst. 1 větu druhou o. z., dle kterého měl žalovaný, jakožto pojistník, povinnost podat žalobkyni pravdivé vysvětlení o vzniku pojistné události a rozsahu následků. Již od počátku oznámení úmyslně způsobené dopravní nehody, kterou v žádném případě nelze považovat za pojistnou událost, byly žalobkyni poskytovány jak ze strany žalovaného, tak ze strany jeho syna, pana [jméno] [příjmení], nepravdivé a smyšlené informace. V oznámení škodné události z havarijního pojištění ze dne 12. 7. 2016, které bylo hlášeno servisem, byl jako pojištěný uveden žalovaný a pan [jméno] [příjmení] pouze jako řidič. Nepravdivé a zkreslené informace jdou však k tíži žalovaného, přičemž tento byl povinen vzhledem k uzavřené pojistné smlouvě žalobkyni všechny skutečnosti uvést na pravou míru, tj. uvést všechny skutečnosti pravdivě a nic nezamlčovat. Z tohoto důvodu požadovala žalobkyně v odvolacím řízení dle ust. § 2910 o. z. náhradu škody ve výši odpovídající vyplacenému pojistnému plnění, protože žalovaný svým vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem, a to uvést a předložit podklady, které budou pravdivé a nezkreslené, čímž žalovaný zasáhl do absolutního práva žalobkyně, tj. do její majetkové sféry. Povinnost stanovená žalovanému jako pojistníkovi je v občanském zákoníku stanovena právě na ochranu žalobkyně jakožto pojistitele, aby nedocházelo k výplatám pojistného plnění za události, které nelze považovat za pojistné události. Pokud by nárok na náhradu škody nebyl dán z důvodu porušení smluvní a zákonné povinnosti, tak se žalobkyně domáhala aplikace institutu dobrých mravů a uvedla, že žalovaný svým jednáním jednak úmyslně porušil dobré mravy a jednak během výkonu svého práva v rámci soudního jednání bylo jeho hlavním úmyslem poškodit žalobkyni, pročež je dle ust. § 2909 o. z. povinen nahradit škodu. Dále pak se žalobkyně domáhala aplikace ust. § 6 odst. 1 a odst. 2 o. z., dle kterých má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

9. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval přiléhavá zákonná ustanovení uvedená v bodech 25 – 32 odůvodnění napadeného rozsudku, avšak učinil nesprávný právní závěr o pasivní legitimaci žalovaného ve věci. Za situace, kdy žalovaná částka nebyla vyplacena žalovanému (sama žalobkyně uvedla, že pojistné plnění bylo vyplaceno panu [jméno] [příjmení]), nevzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, pročež odvolací soud rozsudek ve výroku o věci samé změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobu zamítl (pro úplnost odvolací soud uvádí, že vystupoval-li žalovaný v pojistné smlouvě jako pojistník a jeho syn [jméno] [příjmení] jako pojištěný - vlastník vozidla, žalobkyně správně vyplatila - odhlédnuto od oprávněnosti nároku na výplatu pojistného plnění - toto pojistné plnění [jméno] [příjmení]). Ve světle výše uvedeného jsou ostatní odvolací námitky žalovaného irelevantní.

10. V návaznosti na reakci žalobkyně (viz předchozí bod) po poučení odvolací soudu, že požaduje předmětnou částku po žalovaném z titulu náhrady škody, odvolací soud uvádí, že zcela zásadní ve věci je vymezení skutku v žalobě, potažmo v řízení před okresním soudem. S ohledem na poučení dané účastníkům dle dle ust. § 119a o. s. ř. je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace.

11. V žalobě žalobkyně tvrdila, že za situace, kdy jí byly ohledně žalovaným nahlášené dopravní nehody sděleny nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, na jejichž základě vyplatila pojistné plnění žalovanému, došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. U prvního ústního jednání dne 25. 11. 2019 (viz č. l. 73 spisu) uvedla, že žalovaný poskytl žalobkyni hrubě zkreslené a nepravdivé informace, čímž porušil Všeobecné pojistné podmínky. V následném podání ze dne 16. 12. 2019 (viz č. l. 75 spisu) žalobkyně doplnila, že jelikož od počátku nebyly naplněny podmínky pro vyplacení pojistného plnění z havarijního pojištění, bylo ze strany žalobkyně plněno bez právního důvodu a má tedy právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož přijetím se žalovaný bezdůvodně obohatil.

12. Pokud žalobkyně až v odvolacím řízení uplatnila nárok na náhradu škody, jedná se o uplatnění nového nároku, což v odvolacím řízení není možné (viz ust. § 216 o. s. ř.). V této souvislosti odvolací soud uvádí, že nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení má svůj vlastní skutkový základ odlišný od nároku na náhradu škody. Nárok na náhradu škody je založen na jiném skutkovém stavu odvíjejícím se od jiné skutkové podstaty, než nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Vychází z tvrzení o porušení právní povinnosti, vzniku a výši škody, příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti.

13. Vylíčení rozhodných skutečností v žalobě, resp. v řízení před okresním soudem, nemohlo v daném případě připouštět závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu požadovanou až v odvolacím řízení, a o to více, že v průběhu řízení před okresním soudem žalobkyně, která nerozlišovala osoby [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uvedla, že [jméno] [příjmení] jako řidič předmětného automobilu v době tvrzené dopravní nehody (a pojištěný ze smlouvy) dne 13. 7. 2016 svým prohlášením pověřil autoservis k nahlášení a vyřízení pojistné události (viz podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2020, č. l. 100-101 spisu). V tomto podání žalobkyně uvedla, že přistoupila k výplatě pojistného plnění z tohoto důvodu, že jí byla dne 12. 7. 2016 nahlášena pojistná událost autoservisem [právnická osoba], k čemuž byl servis zmocněn panem [jméno] [příjmení]; z toho důvodu postupovala žalobkyně v souladu se smlouvou o havarijním pojištění a vyplatila žalovanému pojistné plnění ve výši 91.459 Kč, které vyplatila dne 1. 9. 2016; dne 28. 7. 2016 byl [jméno] [příjmení] ze strany žalobkyně urgován, aby žalobkyni zaslal bankovní spojení, na které má být pojistné plnění poukázáno; dopisem ze stejného data byl pan [jméno] [příjmení] rovněž vyrozuměn o řešení pojistné události, resp. o tom, že budou-li splněny všechny předpoklady výplaty pojistného plnění, bude škoda na jeho automobilu řešena totální škodou na automobilu; [jméno] [příjmení] byl dopisem ze dne 30. 8. 2016 vyrozuměn o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění; jelikož [jméno] [příjmení] výši pojistného plnění reklamoval, zaslala mu žalobkyně dopis ze dne 7. 9. 2016, ve kterém bylo zdůvodnění, proč žalobkyně žalovanému vyplatila pojistné plnění v předmětné výši; pakliže dal [jméno] [příjmení] předmětnému autoservisu pověření k nahlášení dopravní nehody včetně vyřízení celé pojistné události, jedná se dle žalobkyně o zastoupení dle ust. § 436 o. z., a proto dle žalobkyně pokud předmětný autoservis uvedl žalobkyni nepravdivé údaje, jde to k tíži žalovaného; z nahlášené pojistné události je zřejmé, že je uvedeno veškeré poškození automobilu, nicméně z předešlé dopravní nehody ze dne 11. 2. 2010 je zřejmé, že poškození jsou úplně na stejných místech; v tomto případě, když došlo k zatajení, resp. neuvedení skutečného rozsahu poškození automobilu a tedy i k nepravdivému uvedení nehodového děje, plnila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, když nebyly naplněny podmínky pro výplatu pojistného plnění, což zjistila až následně, a proto se žalovaný dle žalobkyně bezdůvodně obohatil.

14. Z výše uvedeného plyne, že v daném případě žalobkyně nejenže neuvedla v řízení před okresním soudem tvrzení o škodě, příčinné souvislosti, ale ani o porušení právní povinnosti žalovaným, když tvrdila, že autoservis k nahlášení pojistné události zmocnil [jméno] [příjmení], který s ní také v dané věci jednal a kterému následně vyplatila pojistné plnění.

15. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly ve výši 68.153 Kč. Tato částka představuje odměnu advokáta za zastupování žalovaného ve výši 47.800 Kč, a to za 10 úkonů právní služby po 4.780 Kč dle ust. § 7 položky 5 a ve spojení s ust. § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), a to za 1. přípravu a převzetí zastoupení, 2. návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, 3. a 4. účast zástupce žalovaného u ústního jednání dne 25. 11. 2019 (viz č. l. 73 spisu), které trvalo přes dvě hodiny, 5. a 6. účast zástupce žalovaného u ústního jednání dne 13. 1. 2020 (viz č. l. 91 spisu), které trvalo přes dvě hodiny, 7. a 8. účast zástupce žalovaného u ústního jednání dne 17. 2. 2020 (viz č. l. 116), které trvalo přes 2 hodiny, 9. podání žalovaného ze dne 5. 11. 2020 a 10. účast zástupce žalovaného u ústního jednání dne 7. 4. 2021 (viz č. l. 261 spisu), 3.000 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za ztrátu času ve výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč, jízdné ve výši 1.419 Kč, z toho 342 Kč jízdné za cestu k ústnímu jednání v roce 2019, přičemž 102 Kč je náhrada za pohonné hmoty ( (60 km x 5,6 l /100 km x 30,50 Kč, což je cena benzínu Natural 95 dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.): 100 = 102 Kč) a 240 Kč je náhrada za ujeté kilometry (60 km x 4 Kč dle vyhl. č. 333/2018 Sb.), z toho 720 Kč je jízdné za cestu ke dvěma ústním jednáním v roce 2020, tj. 2 x 360 Kč, přičemž částky 360 Kč je 108 Kč náhrada za pohonné hmoty ( (60 km x 5,6 l /100 km x 32 Kč, což je cena benzínu Natural 95 dle vyhl. č. 358/2019 Sb.): 100= 108 Kč) a 252 Kč je náhrada za ujeté kilometry (60 km x 4,20 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb.), a 357 Kč je náhrada jízdného za cestu k ústnímu jednání v roce 2021, z čehož 93 Kč je náhrada za pohonné hmoty ( (60 km x 5,6 l /100 km x 27,80 Kč, což je cena za benzín Natural 95 dle vyhl. č. 589/2020 Sb.): 100 = 93 Kč) a 264 Kč je náhrada za ujeté kilometry (60 km x 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), 11.134 Kč představuje 21% DPH a 4.000 Kč zaplacenou zálohu.

16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla procesně zcela neúspěšná, zavázal soud žalobkyni dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech státu částku 34.159,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Tato částka představuje znalečné vyplacené znalci [jméno] [příjmení] ve výši 18.341,40 Kč, částku 2.678 Kč a 21.140 Kč, která byla vyplacena znalci [titul] [jméno] [příjmení], přičemž každý z účastníků uhradil zálohu ve výši 4.000 Kč.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých byla procesně neúspěšná žalobkyně zavázána zaplatit procesně úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení 24.396 Kč. Tato částka představuje 14.340 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 4.780 Kč dle ust. § 7 položky 5 a ve spojení s ust. § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odvolání a účast u dvou ústních jednání, 900 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč, 743 Kč jízdné za cesty osobním automobilem, z toho 339 Kč je jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání 24. 1. 2022, přičemž 104 Kč je náhrada za pohonné hmoty ( (50 km x 5,6 l /100 km x 37,10 Kč, což je cena benzínu Natural 95 dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.): 100 = 104 Kč) a 235 Kč je náhrada za ujeté kilometry (50 km x 4,70 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), a 404 Kč je jízdné z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 14. 3. 2022, z čehož 104 Kč je náhrada za pohonné hmoty ( (50 km x 5,6 l /100 km x 37,10 Kč, což je cena benzínu Natural 95 dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.): 100 = 104 Kč) a 300 Kč je náhrada za ujeté kilometry (50 km x 6 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb.), 3.440 Kč představuje 21% DPH a 4.573 Kč zaplacený soudní poplatek.

18. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému náklady do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to zástupci žalovaného dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.