57 Co 184/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A adresa pro doručování: Adresa žalobkyně A kontaktní pracoviště adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o stanovení výživného o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 5. 2025, č. j. 14 C 325/2024-19

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění takto:Žalovaný je povinen s účinností od 18. 10. 2024 platit žalobkyni na výživné mladého dospělého , jméno FO, , nar. dne , datum narození, , částku 5 000 Kč měsíčně, a to vždy každého prvého dne v měsíci předem.Nedoplatek na výživném za období od 18. 10. 2024 do 30. 9. 2025 ve výši 57 258 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Výživné splatné za dobu od 1. 10. 2025 do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen, je splatné do tří dnů od doručení tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně žalobu na stanovení vyživovací povinnosti žalovanému na výživu zletilého , jméno FO, , narozeného dne , datum narození, , ve výši 5 000 Kč měsíčně od 18. 10. 2024 se splatností vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám , žalobkyně, , zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že matkou zletilého , jméno FO, narozeného , datum, je , jméno FO, , narozená , datum, otcem , Jméno žalovaného, , narozený , Anonymizováno, (žalovaný). Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 1. 2020, č. j. 0 Nc 8006/2019–22, který nabyl právní moci 24. 2. 2020, soud nařídil ústavní výchovu tehdy nezletilého , jméno FO, , a to na dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 20. 6. 2022, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2022, soud rozhodl o přemístění nezletilého , jméno FO, do Výchovného ústavu , adresa, . Rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 0 P 124/2020–104, který nabyl právní moci 21. 6. 2023, soud rozhodl o prodloužení ústavní výchovy u nezletilého , jméno FO, do , datum, s výkonem ve Výchovném ústavu , adresa, . O dalším prodloužení ústavní výchovy nebylo rozhodnuto. Dne , datum narození, , jméno FO, nabyl zletilosti. Magistrátem města , adresa, byl dne , datum, vypracován individuální plán mladého dospělého, ve školním roce 2024/2025 byl , jméno FO, studentem denního studia třetího ročníku oboru strojní mechanik na , název, . Rozhodnutím , právnická osoba, , krajské pobočky v , adresa, , kontaktního pracoviště ve , adresa, ze dne 21. 11. 2024 byl zletilému , jméno FO, přiznán zaopatřovací příspěvek v opakující se výši 17 250 Kč měsíčně od 18. 10. 2024. Rozhodnutí nabylo právní moci 10. 12. 2024. Matka zletilého , jméno FO, zemřela dne , datum, .

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 911 a § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ke dni vyhlášení rozhodnutí není zřejmé, zda nadále trvají důvody pro vyplácení zaopatřovacího příspěvku, tedy zda zletilý , jméno FO, (dále jen „zletilý“) je studentem a soustavně se připravuje na budoucí povolání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí proto nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, zejména, aby aktualizovala poměry zletilého, když soud má pochybnosti, zda je zletilý umístěn ve výchovném ústavu. Jelikož se k jednání nedostavili žalobkyně ani žalovaný, nebyly náležitě tvrzeny ani prokázány poměry žalovaného. I když se výživného domáhá Česká republika, na kterou přešlo právo na výživné podle § 50u odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, nadále platí pro rozhodnutí soudu kritéria vyplývající z ustanovení § 913 odst. 1 o. z., kdy soud posuzuje schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Vzhledem k absenci účastníků se nepodařilo náležitě zjistit skutkový stav věci a na základě neúplného zjištění skutkového stavu nemohl soud o výživném rozhodnout. Pokud žalobkyně předložila doklady o volných pracovních místech na pozici stavebního dělníka či zedníka, soudu není zřejmé, jaká je pracovní kvalifikace žalovaného, jakého vzdělání a odborné dovednosti dosáhl, zda by byl ze zdravotních důvodů schopen výkonu takové práce, když v tomto směru žalobkyně ničeho netvrdila.

4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Namítala, že z rozhodnutí soudu, kterým byla prodloužena ústavní výchova zletilého do , datum, , tj. do doby jeho zletilosti, je zřejmé, že zletilý se v ústavní výchově již nenachází, jelikož ta zanikla nabytím jeho zletilosti. Jednou ze zákonných podmínek pro výplatu zaopatřovacího příspěvku opakujícího se podle § 50b, § 50e a § 50g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), je právě skutečnost, že zletilý mladý dospělý již ukončil ústavní výchovu (popř. jiný zákonem stanovený způsob náhradní rodinné péče). Tuto skutečnost žalobkyně prokázala rozhodnutím , úřad, o přiznání opakujícího se zaopatřovacího příspěvku a potvrzením o vypracování individuálního plánu mladého dospělého, které bylo vydáno v souladu s ust. 50d zákona, z něhož rovněž plyne, že individuální plán mladého dospělého bývá vypracován právě v souvislosti s ukončením ústavní výchovy a žádostí mladého dospělého o uvedenou dávku. V omluvě z jednání ze dne 14. 5. 2025 žalobkyně výslovně uvedla, že nadále vyplácí zletilému zaopatřovací příspěvek opakující se, přičemž tato skutečnost platila i dne 20. 5. 2025, kdy byl vydán napadený rozsudek. Pokud soud namítá, že mu není zřejmá pracovní kvalifikace žalovaného, jeho vzdělání a odborné dovednosti, jeho zdravotní stav, pak žalobkyně v žalobě výslovně uvedla, že žalovaný „byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v roce 2015, je vyučen v oboru stavební provoz, pracuje bez pracovní smlouvy jako zedník s příjmem kolem 15 000 Kč až 20 000 Kč“, k čemuž označila důkaz spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. 0 P 124/2020. Soud prvního stupně tento důkaz řádně neprovedl, jelikož informace k žalovanému jsou uvedeny ve spise, a to v rozsudku, č. j. 0 P 124/2020-74, ze dne 20. 7. 2022 (bod 6 odůvodnění). Žalobkyně jako důkaz navrhovala ukázky volných pracovních míst na pozici zedník a stavební dělník. Skutečnosti o poslední evidenci žalovaného v evidenci uchazečů o zaměstnání a jeho vzdělání (uvedené v žalobě) jsou žalobkyni známy z úřední činnosti, jelikož vede tuto evidenci, shodně jako skutečnost, že žalovaný nepobírá žádné dávky, což uvedla v omluvě z jednání. Žalobkyně jako důkaz navrhovala výslech otce, přičemž soud tento důkaz neprovedl. Skutečnost, že se žalovaný k jednání nedostavil a nemohl být proveden jeho výslech, nemůže být k tíži žalobkyně.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je včasné a přípustné, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, v intencích ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání je důvodné.

7. Jelikož se k nařízenému odvolacímu jednání nedostavil žalovaný, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu, odvolací soud věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

8. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (viz zejména bod 6 napadeného rozsudku) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

9. Korigovat je nezbytné zjištění ohledně pracovních příležitostí žalovaného, když z nabídky volných pracovních míst pro stavební dělníky byl zjištěn počet 5 nabízených volných míst (stavebnictví, dělníci výkopových prací), zaměstnavatel , právnická osoba, , práce na plný úvaze, minimální stupeň vzdělání nižší střední odborné, vhodné pro zdravé osoby, mzdové rozpětí od 30 000 Kč měsíčně; z nabídky volných pracovních míst pro zedníky byl zjištěn počet 2 nabízených volných míst (zedníci, kamnáři, dlaždiči a montéři suchých staveb), zaměstnavatel , právnická osoba, , práce na plný úvazek, minimální stupeň vzdělání střední odborné (vyučen), vhodné pro zdravé osoby, požadované dovednosti – řízení osobních automobilů – skupina B, mzdové rozpětí od 25 000 Kč měsíčně.

10. Dále odvolací soud korigoval zjištění soudu prvního stupně učiněné z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 6. 2022, č. j. 0 P 124/2020-74 (bod 6 odůvodnění), z něhož zjistil, že žalovaný pracuje bez pracovní smlouvy jako zedník s příjmem kolem 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně.

11. Protože obsah listiny se opětovným přečtením nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl v odvolacím jednání (způsobem upraveným v § 129 odst. 1 o. s. ř., který je ve spojení s § 211 o. s. ř. použitelný rovněž v odvolacím řízení), tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3661/2013).

12. U jednání odvolacího soudu žalobkyně potvrdila, že mladý dospělý , jméno FO, nadále pokračuje ve studiu a je mu vyplácen zaopatřovací příspěvek.

13. Podle § 50b odst. 1 zákona zletilá nebo plně svéprávná fyzická osoba má nárok na zaopatřovací příspěvek za kalendářní měsíc, pokud tato fyzická osoba, není-li dále stanoveno jinak, a) byla do dne nabytí zletilosti nebo do dne nabytí plné svéprávnosti svěřena do pěstounské péče podle § 47a odst. 1 písm. a) nebo jí byla nařízena ústavní výchova podle občanského zákoníku včetně svěření do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 971 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „péče zakládající nárok na zaopatřovací příspěvek“) a tato péče trvala nepřetržitě po dobu alespoň 1. 3 let, které bezprostředně předcházely dni nabytí její zletilosti nebo dni nabytí její plné svéprávnosti, pokud pěstounská péče nebyla zprostředkována orgány sociálně-právní ochrany, 2. 12 měsíců, které bezprostředně předcházely dni nabytí její zletilosti nebo dni nabytí její plné svéprávnosti, šlo-li o pěstounskou péči zprostředkovanou podle tohoto zákona nebo o nařízenou ústavní výchovu podle občanského zákoníku.

14. Podle § 50d odst. 1 zákona individuální plán mladého dospělého vypracovává zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu, který vykonává činnost sociálního kurátora, (dále jen „sociální kurátor“) za součinnosti mladého dospělého.

15. Podle § 50d odst. 4 zákona individuální plán mladého dospělého se vypracovává před podáním žádosti o zaopatřovací příspěvek podle § 50b. Požádat o vypracování tohoto individuálního plánu může dítě nejdříve 6 měsíců před dosažením plné svéprávnosti.

16. Podle 50e odst. 1 zákona výše zaopatřovacího příspěvku podle § 50b činí 17 250 Kč za kalendářní měsíc. Splňuje-li mladý dospělý podmínky vzniku nároku na zaopatřovací příspěvek jen po část kalendářního měsíce, náleží mu příspěvek ve výši, v jaké mu náleží za celý kalendářní měsíc.

17. Podle § 50u odst. 1 zákona náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1, přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Je-li výživné vyšší než zaopatřovací příspěvek, náleží rozdíl mladému dospělému.

18. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odstavec 1). Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit (odstavec 2). Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odstavec 3).

20. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu věc po právní stránce posoudil a dospěl k závěru, že u mladého dospělého , jméno FO, byly splněny podmínky pro vznik nároku na zaopatřovací příspěvek, neboť do dne nabytí zletilosti u něj byla nařízena ústavní výchova podle občanského zákoníku, která trvala 12 měsíců, které bezprostředně předcházely dni nabytí jeho zletilosti; byl vypracován individuální plán mladého dospělého a byl mu přiznán zaopatřovací příspěvek ve výši 17 250 Kč měsíčně, který mu je vyplácen dosud, nedošlo k jeho zániku. Jelikož mladému dospělému , jméno FO, náleží zaopatřovací příspěvek, přešlo právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku (žalobkyni).

21. Následně se odvolací soud zabýval výší výživného.

22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2822/2013 „V situacích, kdy strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici, tak může nastoupit vysvětlovací povinnost protistrany. Vysvětlovací povinnost ovšem nelze ztotožňovat s povinností strany nezatížené důkazním břemenem k iniciativě působící proti sobě samé. Vysvětlovací povinnost nastupuje též pouze za situace, kdy strana zatížená důkazním břemenem přednese opěrné body skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení. Pouhá povšechná tvrzení strany zatížené důkazním břemenem nedostačují.“23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2564/2019 „Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti má za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.“24. Je nesporné, že žalobkyně je zatížena v tomto sporu důkazním břemenem ohledně odůvodněných potřeb oprávněného a jeho majetkových poměrů, jakož i ohledně schopnosti, možnosti a majetkových poměrů povinného. Současně je zřejmé, že žalobkyně informace o skutečnostech, které jsou významné pro posouzení věci, tj. informace ohledně žalovaného, a to o výši jeho pravidelného měsíčního příjmu, jeho majetkových poměrech, dosaženém vzdělání, jeho kvalifikaci, zdravotnímu stavu, popř. o jiných jeho dovednostech atd., nemá a objektivně mít nemůže. Současně však žalobkyně dostatečným způsobem sdělila „opěrné body“ skutkového stavu, které ji mohou být zřejmé, a to že žalovaný byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v roce 2015, je vyučen v oboru stavební provoz, pracuje bez pracovní smlouvy jako zedník s příjmem kolem 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně, a nastala tak vysvětlovací povinnost protistrany, tj. žalovaného. Okolnost, kdy se žalovaný k soudu nedostavil a nesplnil svou vysvětlovací povinnost, má za následek hodnocení důkazů v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila, tj. žalovaného.

25. Za této situace odvolací soud při určení rozsahu výživného na mladého dospělého vycházel z prokázané výše měsíčního příjmu žalovaného, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně v roce 2022, přičemž současně nelze přehlédnout logicky očekávaný nárůst měsíčního příjmu žalovaného, ke kterému došlo od roku 2022 do současné doby v důsledku inflace.

26. I kdyby tato úvaha odvolacího soudu nebyla správná, bylo by v této věci možné vycházet z tzv. potencionálního příjmu žalovaného, a to v návaznosti na zjištění odvolacího soudu z nabídky pracovních příležitostí, tj. 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně (bod 9 odůvodnění).

27. Při určení výše potenciálního příjmu soud nevychází z vyššího příjmu, kterého povinný dříve dosahoval, ale z příjmu, kterého by s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti (popř. i majetkové), dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a nabídkou a poptávkou na rozumně regionálně určeném trhu práce mohl dosahovat. Na splnění podmínek uvedených v § 913 odst. 2 o. z. (§ 96 odst. 1 zákona o rodině) lze usuzovat zejména tam, kde povinný dlouhodobě vykazuje účetní ztrátu, jestliže byl opakovaně sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, vyhýbá se nabízené práci odpovídající jeho věku, zdravotnímu stavu a vzdělání, zavinil, že mu nevznikl nárok na invalidní důchod pro nesplnění doby pojištění, vzdal se bezúplatně či za zjevně nepřiměřeně nízkou úplatu nemovitosti či jiné věci vyšší majetkové hodnoty, z níž mohl mít majetkový prospěch, či podílu na ní apod. Za potenciální příjem je možné považovat jen takový příjem, který odpovídá jak schopnostem a možnostem povinného, tak zejména nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, která je schopnostem a možnostem povinného adekvátní. Potenciální příjem se vztahuje k pracovní činnosti, kterou povinný rodič s ohledem na své schopnosti a možnosti může vykonávat, jakož i k nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, nikoliv k potenciálním náhradám (nemocenským dávkám), které by (hypoteticky) bylo možno odvodit z potenciálního příjmu (viz. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, ECLI:CZ: NS:2016: CPJN.204.2012.1).

28. Ze shora uvedených zjištění, je zřejmé, že žalovaný dlouhodobě vykazuje tzv. „ztrátu“, když pracuje bez smlouvy, přičemž by s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti na rozumně regionálně určeném trhu práce mohl dosahovat mnohem vyššího příjmu.

29. Výživné pro mladého dospělého , jméno FO, ve výši 5 000 Kč měsíčně je zcela přiměřené jeho věku a potřebám s tím souvisejícím a odpovídá rovněž výdělkovým možnostem a schopnostem žalovaného (viz shora). Dlužné výživné žalovaného vůči mladému dospělému , jméno FO, za období od 18. 10. 2024 do 30. 9. 2025 ve výši Kč 57 258 Kč (říjen 2024 za 14 dnů 2 258 Kč, 11 x 5 000 Kč výši 55 000 Kč) je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno shora.

31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto nově, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná, avšak práva na jejich náhradu se výslovně vzdala.