57 CO 188/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudců JUDr. Lenky Severové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o odvolání daru pro nevděk, zaplacení obvyklé ceny daru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 4. 2022, č. j. 12 C 409/2019-131

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 124.053 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [ati] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec] - [část obce], [ulice a číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 34.840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec] - [část obce], [ulice a číslo].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný 1. byl povinen zaplatit žalobci obvyklou cenu daru ve výši 300.000 Kč (výrok I. rozsudku) a aby žalovaná 2. byla povinna zaplatit obvyklou cenu daru ve výši 300.000 Kč (výrok II. rozsudku), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1. a žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 134.273 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (výrok III. rozsudku).

2. Rozsudek v celém rozsahu napadl odvoláním žalobce, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Okresnímu soudu vytýkal, že neprovedl řadu navrhovaných důkazů, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a vyvodil z nich nesprávné závěry. Připustil, že dopis - odvolání daru pro nevděk ze dne [datum] nesplňoval z hlediska určitosti náležitosti požadované ust. § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), avšak následná předžalobní výzva ze dne [datum] obsahuje zcela konkrétní a nezaměnitelný popis jednání žalovaných s časovým určením, kdy mělo k událostem dojít. Tato výzva byla způsobilá přivodit a přivodila účinky odvolání daru a závěr o neurčitosti výzvy, ke kterému dospěl okresní soud, tak není správný. Uvedl, že ve výzvě ze dne [datum] je jednoznačně uvedeno, že se závadového chování měli žalovaní dopouštět společným jednáním, a bylo by možno považovat za přepjatý formalismus, aby společné jednání žalovaných bylo popisováno ve vztahu ke každému z nich samostatně, jak dovodil okresní soud, když popis jednání by byl totožný. Jednalo se o společné jednání, kdy s ohledem na to, že žalovaní jsou manželé, jednali ve shodě a se společným cílem. Pokud okresní soud ve vztahu ke svým závěrům o neurčitosti výzvy činil skutková zjištění z dopisu ze dne [datum], což je dopis žalovaných ve vztahu k žalobci, a nikoli z dopisu ze dne [datum], činí tato skutečnost rozsudek nepřezkoumatelným a toto pochybení soudu nelze ospravedlnit tím, že se jedná pouze o písařskou chybu, neboť právní hodnocení z tohoto důkazu soud činí opakovaně.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Dle žalovaných žalobce netvrdil konkrétní skutečnosti, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušili dobré mravy, rovněž ani neoznačil důkazy způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti. Dle judikatury musí být jednání obdarovaných, jež by zakládalo důvod pro odvolání daru, dlouhodobé a musí zjevně, resp. hrubě porušovat dobré mravy. V daném případě už jen z tvrzení žalobce vyplývá, že ke konfliktu mezi ním a žalovanými mělo docházet vždy na pozemku ve vlastnictví žalovaných. Na tento pozemek žalobce vstoupil vždy bez předchozího souhlasu žalovaných, kdy takový souhlas je nezbytný bez ohledu na to, zda se jedná o pozemek darovaný či nikoliv. Už jen z uvedené skutečnosti lze učinit logický závěr, že žalobce vstupoval na pozemek s úmyslem vyvolat konflikt. Co se týče údajného incidentu z března 2019, pak žalovaní poukázali na výzvu ze dne [datum] adresovanou žalobci, ve které byl žalobce opakovaně vyzván k odvozu hašeného vápna a lomového kamene z darovaného pozemku, a to do konce roku 2018. Žalobce tak neučinil a bez předchozího upozornění a souhlasu žalovaných vjel na pozemek až v březnu 2019. Za situace, kdy již v této době byly vztahy mezi účastníky vyhrocené, žalovaní ve vztahu k tomu jednání žalobce učinili oznámení na PČR a stejně tak si pořídili i audiovizuální záznam počínání žalobce. Toto jednání však nelze označit jako jednání, jež by bylo v rozporu s dobrými mravy. Naopak dlouhodobé počínání žalobce dobré mravy porušuje. Žalobce obviňuje oba žalované, že tito se měli vytýkaného jednání vůči jeho osobě dopouštět společně, nicméně z přestupkových rozhodnutí, jež jsou jako důkaz obsahem spisového materiálu, vyplývá, že přestupky byly žalobcem oznámeny toliko proti 1. žalovanému. Ačkoliv žalobce předmětná rozhodnutí správního orgánu označuje jako důkaz prokazující jeho tvrzení, ze všech pravomocných rozhodnutí vyplývá, že ani v jednom případě nebylo prokázáno, že se 1. žalovaný měl vůči žalobci dopustit jakéhokoliv jednání, jež by naplňovalo skutkovou podstatu přestupku. Přestupková řízení byla zastavena. Svědci, které žalobce ve věci navrhl k důkazu, v přestupkových řízeních nepotvrdili jím tvrzené skutečnosti, pročež je další dokazování ve věci nadbytečné.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Předně je nutno uvést, že okresní soud nesprávně vyhodnotil podání žalobce na č. l. 34-35 spisu toliko jako změnu žaloby. Dle odvolacího soudu se jedná o částečné zpětvzetí žaloby o 300.000 Kč vůči každému z nich a změnu žaloby, když žalobce původně požadoval po žalovaných zaplacení částky 600.000 Kč společně a nerozdílně a v podání na č. l. 34-35 spisu požadoval po každém z nich 300.000 Kč. Z uvedeného plyne, že okresní soud nerozhodl o celém předmětu řízení, nicméně dle odvolacího soudu umožňuje povaha věci, aby nejprve bylo projednáno odvolání a rozhodnuto o něm. S ohledem na výše uvedené odvolací soud nařizuje okresnímu soudu, aby po vrácení spisu doplnil své rozhodnutí postupem dle ust. § 166 o. s. ř. (viz ust. § 222 o. s. ř.), tedy rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby v souladu s ust. § 96 o. s. ř.

6. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že vzájemné vztahy mezi žalobcem a žalovaným 1. jsou dlouhodobě narušené, nejen v minulosti, kdy se účastníci nestýkali a soudili o výživné, ale i v současnosti, kdy na sebe navzájem podávají oznámení na policii. Dne [datum] uzavřeli účastníci notářský zápis, jehož obsahem bylo darování pozemku žalobce parc. [číslo] plocha v k. ú. [ulice] [obec], zapsaném na [list vlastnictví], žalovaným, kdy každý z nich nabyl podíl ve výši ideální [číslo]; vklad do katastru nemovitostí byl proveden s účinky ke dni [datum]. Účastníci se dohodli, že žalovaní zaplatí žalobci částku 100.000 Kč, kterou předá bratrovi [jméno] [příjmení] z důvodu vypořádání; [datum] žalovaní zaplatili přímo bratrovi žalobce [jméno] [příjmení] 100.000 Kč. Žalovaní dopisem ze dne [datum] vyzvali opakovaně žalobce k odvozu lomového kamení a hašeného vápna z jejich pozemku, a to do konce roku 2018, když žalobce o tyto věci projevil zájem. Žalobce dopisem ze dne [datum] ve spojení s dopisem ze dne [datum] (na tomto místě k odvolací námitce žalobce odvolací soud uvádí, že se jedná zjevně o písařskou chybu v datu, když správně má být uvedeno„ ve spojení s dopisem ze dne [datum]“, neboť z tohoto dopisu – předžalobní upomínky činil okresní soud skutková zjištění v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku) vyzval žalované k vrácení daru pro nevděk z důvodu chování žalovaných vůči žalobci, které je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce slovně i fyzicky napadají. Konkrétně se jedná o skutek ze dne [datum], kdy žalobce vstoupil na pozemek žalovaných, aby si přeměřil skruže, přičemž žalovaní mu měli vytrhnout z ruky metr a vzít z náprsní kapsy mobilní telefon a po celou dobu incidentu vulgárně žalobci nadávat. Avšak ještě před vstupem na pozemek žalovaných žalobce oznámil sousedovi, ať se dívá, co s ním budou žalovaní dělat, neboť předpokládal, že jej z pozemku poženou„ svinským krokem jako dobytek“. Tento incident byl projednán i v přestupkovém řízení proti žalovanému 1., kde správní orgán řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že skutek není přestupkem, resp., že spáchání přestupku nebylo prokázáno. Druhý skutek se odehrál dne [datum], kdy žalobce spolu s bratrem [jméno] [příjmení] odvážel z pozemku žalovaných lomové kamení, policii na něj zavolal soused, po odjezdu policie přijeli žalovaní, žalobci měli vulgárně nadávat, natáčet si jej a taktéž na žalobce zavolat policii. Případ byl projednán v přestupkovém řízení, kdy správní orgán řízení proti žalobci odložil, neboť podané oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku. Jelikož žalovaní v mezidobí na pozemku vybudovali rodinný dům, požadoval žalobce zaplacení obvyklé ceny ve výši 600.000 Kč. Dále okresní soud uvedl, že ze skutkového závěru nevyplývá tvrzení žalobce, že by dne [datum] vstupoval na pozemek žalovaných s jejich souhlasem, když z opakované výzvy k odvozu kamení a vápna (dopis ze dne [datum]) vyplývá, že toto si měl odvézt do konce roku 2018.

7. Odvolací soud, aniž by zopakoval dokazování výzvou ze dne [datum], což je v případě listinných důkazů postup souladný s judikaturou Nejvyššího soudu, z této výzvy zjistil, že žalobce vytýkal žalovaným, že„ se vůči němu začali od roku 2018 chovat v rozporu s dobrými mravy, kdy jej vulgárními výrazy napadali, dokonce i fyzicky, a to v období srpna, září a počátku října 2018. Tohoto jednání se dopouštěli i před svědky, kdy mu nadávali do zmrdů, kurev a vyhrožovali, že mu fyzicky ublíží. Dále dne [datum] v [obec] poblíž domu [adresa] mu vytrhli měřící metr z ruky, kterým měřil skruž, a vytáhli mu z jeho náprsní kapsy košile mobilní telefon. O toto se s ním přetahovali s úmyslem uvedené předměty vzít a zabránit mu tak dále v proměřování stavebního materiálu, který mu ještě na pozemku zůstal. Žalobci nadávali slovy: vypadni z mého pozemku ty hajzle. Dne [datum], kdy se po předchozí domluvě dostavil na darovaný pozemek a odvážel svůj stavební materiál, natáčeli jej na kamerový záznam, zavolali na něj policii z [obec] s tím, že krade stavební materiál a na Policii ČR [obec] učinili trestní oznámení na žalobce. Žalobce byl nucen se pro to nevhodné, a morální jednání žalovaných obrátit na správní řízení pro přestupek proti občanskému soužití a urážky na cti s tím, že věc byla šetřena na [stát. instituce] [město] pod [číslo jednací]“ 8. Odvolací soud uvádí, že co se týká prvního vytýkaného jednání, pak toto žalobce doplnil u prvního ústního jednání před okresním soudem dne [datum] (viz č. l. 53-55) takto: Pokud se v žalobě tvrdí, že chování žalovaných bylo v rozporu s dobrými mravy od roku 2018, tak se jedná o to, že žalovaní od srpna, září 2018 do května 2019 žalobci nadávali při různých příležitostech, resp. při každém bližším kontaktu, např. když se žalobce pohyboval poblíž darovaného pozemku, nebo když měl zájem odvézt připravený stavební materiál z tohoto pozemku. Přesná data konfliktů si nepamatoval, za období od srpna 2018 do května 2019 bylo asi 7 nebo 8 konfliktů, přičemž mu měli nadávat do zmrdů, kurev, vyhrožovali mu fyzickým napadením a dokonce i smrtí. Dále u tohoto jednání žalobce uvedl, že vyhrocení situace nastalo [datum] a [datum] tak, jak jsou tyto situace popsány v žalobě, přičemž při konfliktech byli přítomni vždy oba žalovaní, agresivnější býval žalovaný 1., ovšem žalovaná 2., ač byla přítomna, nezasáhla vůči žalovanému 1. proti žalobci a jednání žalovaného 1. schvalovala; v případě události ze dne [datum] měřící metr žalobci vytrhl žalovaný 1. a pak se s žalobcem přetahovali o jeho mobilní telefon; žalovaná 2. na místě byla přítomna a zasahovala aktivně vůči žalobci tak, že ho bila pěstmi do rukou, aby pustil mobil. Žalobce uvedl, že u tohoto incidentu byli přítomni [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] byli přítomnosti průběhu celého incidentu a stáli asi 100 m od nich, dále byl přítomen [jméno] [příjmení], který už nežije. K události z [datum] žalobce u tohoto jednání uvedl, že chtěl odvézt z pozemku svůj stavební materiál, jak bylo se žalovanými dohodnuto, materiál měl odvézt do konce roku 2018, ovšem z povětrnostních důvodů to nebylo možné, proto přijel s traktorem pro materiál [datum] a na místo přijel s bratrem [jméno] [příjmení]; u této příležitosti začali žalovaní žalobci vulgárně nadávat do zmrdů, kurev, vypadni z mého pozemku, ty hajzle; žalovaní přivolali Policii ČR a na žalobce učinili trestní oznámení pro krádež materiálu; před Policí ČR se na místě samém vyjádřili, že žalobce je třeba přísně potrestat. Tato událost žalobce emočně iniciovala k tomu, že věc bude řešit. Incidentu byl přítomen svědek [jméno] [příjmení] po celou dobu, prakticky stál vedle. Žalobce podal celkem 2 oznámení na žalované pro přestupek, v obou případech byla přestupková řízení zastavena a orgány konstatovaly, že vztahy mezi žalobcem a žalovanými jsou vyhrocené. K vzájemným vztahům mezi účastníky žalobce u jednání dne [datum] uvedl, že je otcem žalovaného 1., žalovaný 1. se narodil z prvního manželství žalobce, byl vychován matkou, žalobce na něj platil výživné, kontakty nebyly a vřelý vztah také nebyl; dále uvedl, že žalovaní měli žalobci zaplatit 100.000 Kč a on je měl předat svému bratrovi [jméno] [příjmení].

9. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že zjištění okresního, že vzájemné vztahy mezi žalobcem a žalovaným 1., tj. mezi otcem a synem, jsou dlouhodobě narušené, nejen v minulosti, kdy se účastníci nestýkali a soudili o výživné, ale i v současnosti, kdy na sebe podávají navzájem oznámení na policii, je správný a z tohoto zjištění (které lze učinit jen na základě nesporných tvrzení) odvolací soud vycházel. Dále okresní soud učinil správné zjištění o nabývacím titulu, na základě něhož žalovaní nabyli do rovnodílného podílového spoluvlastnictví předmětný pozemek (viz zjištění z notářského zápisu, z vyrozumění o vkladu a ze seznamu nemovitostí). Z nesporných tvrzení účastníků učinil okresní soud rovněž správné zjištění o dohodě mezi účastníky, dle které měli žalovaní po uzavření darovací smlouvy zaplatit 100.000 Kč, a rovněž z potvrzení o vyplacení částky učinil správné zjištění, že [datum] žalovaní zaplatili [jméno] [příjmení] předmětných 100.000 Kč z vypořádání podílu nemovitostí rodinného domu bratra žalobce. Správné je rovněž zjištění z listiny ze dne [datum], z odpovědí žalovaných na dopisy žalobce, jakož i z dopisu žalovaných ze dne [datum], v němž žalobce vyzývali k odvozu kamení do konce roku 2018, přičemž zjištění z předžalobní upomínky ze dne [datum] odvolací soud doplnil tak, jak je uvedeno výše. Odvolací soud také uvádí, že v řízení bylo nesporné, že žalobce výzvě ze dne [datum] ve stanovené lhůtě nevyhověl, ale přijel až [datum], kdy vstoupil na předmětný pozemek a začal odvážet materiál. Správná jsou rovněž zjištění okresního soudu ze spisů [stát. instituce] [město].

10. Na zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná ust. o. z., a to §§ 2055 odst. 1, 2072 odst. 1, 545 a 553 se závěrem, že žaloba není důvodná, neboť výzvy k vrácení daru nebyly z hlediska určitosti dostačující pro to, aby vyvolaly účinky, které předpokládá o. z. v ust. § 2072, přičemž popsané chování (i kdyby byla plně prokázána tvrzení žalobce) nedosahovalo dostatečné intenzity, aby toto jednání bylo objektivně a bezesporu při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu vnímáno jako zjevně porušující dobré mravy. Závěr okresního soudu o neurčitosti odstoupení od darovací smlouvy není správný, jak je rozvedeno dále, avšak zcela správný a ve věci zásadní je závěr, že v odstoupení od smlouvy žalobcem popsané jednání žalovaných nelze při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu vnímat jako zjevně porušující dobré mravy.

11. Okresní soud v souladu s odbornou literaturou i soudní praxí uvedl, že k zániku darovacího vztahu, tedy obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci (okresní soud použil dikci uvedenou v ust. § 630 obč. zák., dle ust. § 2072 o. z. se jedná o ublížení úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že obdarovaný zjevně porušil dobré mravy) a jednostranného právního jednání dárce adresovaného obdarovanému směřujícímu k vrácení daru. Rovněž správně uvedl, že i pro toto jednostranné adresné právní jednání platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní jednání obecně (§ 545 o. z.), tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti (§ 553 odst. 1 o. z.). K obnovení vlastnického práva při splnění výše uvedených zákonných předpokladů dochází ex nunc - okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému.

12. Odvolací soud uvádí, že v ust. § 2072 o. z. je definován pojem„ nevděk“ tak, že jde o chování, jímž obdarovaný ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti způsobem zjevně porušujícím dobré mravy. Z uvedeného ustanovení lze dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2718/2019, dovodit, že odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný„ ublížil“, aby bylo možno posoudit, zda šlo o zjevné porušení dobrých mravů. Už v poměrech dřívější právní úpravy Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, formuloval právní názor, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům rodiny. Okresní soud tedy správně uvedl, že označením konkrétního závadného chování v odstoupení od darovací smlouvy je pak dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Z výše uvedeného plyne nezbytná nutnost dostatečně časově a skutkově konkretizovat vytýkané závadné chování.

13. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, opakovaně vyložil pojem„ rozpor s dobrými mravy“ (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2016; tento výklad je použitelný i v případě aplikovatelnosti § 2072 o. z. - viz zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2718/2019) a přijal závěr, že k naplnění skutkové podstaty vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé (podle současné právní úpravy„ zjevné“) kolizi s dobrými mravy. Pojem dobrých mravů činí z ust. § 630 obč. zák., stejně jako z ust. § 2072 o. z., právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace.

14. Odvolací soud v návaznosti na výše uvedené uvádí, že oproti okresnímu soudu má za to, že žalobce vytýkal žalovaným celkově tři závadná jednání, pro která odstoupil od darovací smlouvy. Tato uvedl, jak v předžalobní upomínce ze dne [datum], která byla doručena žalovaným, kteří již [datum] na toto jednání žalobce reagovali (viz vyjádření žalovaných k žalobě na č. l. 19), tak v žalobě, která se shoduje s předmětnou výzvou ze dne [datum] a která sama o sobě může být hmotněprávním jednáním. Ve vztahu k prvnímu vytýkanému jednání, pokud žalobce obdarovaným vytýkal, že se vůči němu od roku 2018 začali chovat v rozporu s dobrými mravy, kdy jej vulgárními výrazy napadali, dokonce i fyzicky, a to v období srpna, září a počátku října 2018, tohoto jednání se dopouštěli i před svědky, kdy mu nadávali do„ zmrdů, kurev“ a vyhrožovali, že mu fyzicky ublíží, odvolací soud uvádí, že tento důvod pro„ vrácení daru“ nebyl ve výzvě ani v žalobě vymezen konkrétními časovými a skutkovými okolnostmi. Toto obecné tvrzení není z hmotněprávního hlediska dostatečně určité dle § 553 o. z. a pro bezbřehost nemůže být ani předmětem dokazování; nejedná se o právní jednání.

15. Ve vztahu k dalším dvěma žalobcem tvrzeným (a popsaným v předžalobní upomínce z [datum] a v žalobě) skutkům, které se měly odehrát dne [datum] a [datum], odvolací soud uvádí, že žalobce dostatečně časově a skutkově konkretizoval, v čem shledává chování obdarovaných nevděčným, tedy uvedl, jak a čím mu obdarovaní ublížili. Toto jednání tedy nemá právní vady působící nicotnost ve smyslu ust. § 553 o. z., pročež by mohlo být předmětem dokazování. Nicméně toto dokazování je v dané věci nadbytečné, jak je uvedeno dále, pročež odvolací soud neprovedl další účastníky navrhované důkazy, které navrhli v řízení před okresním soudem, tedy včas v systému neúplné apelace; jde zejména o výslechy svědků, kteří měli být u vytýkaných jednání přítomni. Žalobce tedy nedůvodně vytýkal okresnímu soudu nedostatečné dokazování, stejně tak je nesprávná výtka, že okresní soud hodnotil výzvu ze dne [datum], když zcela zjevně se jedná o písařskou chybu a takto okresní soud vycházel z výzvy ze dne [datum] (viz k tomu bod 6 odůvodnění tohoto rozsudku).

16. Odvolací soud zdůrazňuje, že při hodnocení, zda jednání obdarovaných je důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy, je významné nejen chování obdarovaných, ale také chování žalobce, zejména jejich vzájemné vztahy a okolnosti a důvody, které byly příčinou chování obdarovaných. Jinými slovy řečeno, jednání obdarovaných nelze posuzovat izolovaně. V řízení bylo zjištěno, že vztahy mezi žalobcem a žalovaným 1. nebyly dobré už minulosti, ale i v současnosti. Rovněž bylo zjištěno (bylo nesporné), že žalobce vstupoval v předmětných dnech na pozemek žalovaných bez jejich souhlasu, kdy dokonce při vstupu na pozemek dne [datum] předpokládal, že dojde ke konfliktu, což už samo o sobě svědčí o narušenosti vztahů mezi všemi účastníky. Žalobci podle práva nesvědčí žádné uživatelské oprávnění (právní titul) k užívání předmětného pozemku a svým vstupem na pozemek žalovaných tak neoprávněně zasáhl do jejich vlastnického práva. Rovněž dne [datum] vstoupil na pozemek žalovaných bez jejich souhlasu, čímž narušoval vzájemné vztahy a zasahoval neoprávněně do vlastnického práva žalovaných. Žalovaný 1., syn žalobce, a žalobce navzájem podávali na sebe oznámení na policii. Za dané situace odvolací soud uzavírá, že už jen na základě žalobních tvrzení a na základě nesporných tvrzení, resp. po provedení dokazování odstoupením od smlouvy, bylo možno žalobu zamítnout, neboť žalobcem vymezené jednání, ke kterému mělo dojít ve dnech [datum] a [datum] na pozemku žalovaných z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu není z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) ve zjevné kolizi s dobrými mravy. Z výše uvedených důvodů bylo další dokazování provedené okresním soudem nadbytečné, míněno účastnický výslech žalobce, pročež je irelevantní jeho věrohodnost či nevěrohodnost. Za dané situace je nutno uzavřít, že žalovaným, kteří jsou podílovými spoluvlastníky předmětného (darovaného) pozemku, na němž realizovali stavbu rodinného domu, nevznikla povinnost zaplatit žalobci obvyklou cenu daru v době darování v situaci, kdy vydání daru po postavení domu není možné, neboť výzva k vrácení daru nemohla přivodit obnovení vlastnického práva dárce, pročež odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako správný.

17. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud uvádí, že pakliže bylo sjednáno, že po uzavření darovací smlouvy žalovaní zaplatí žalobci či bratrovi žalobce 100.000 Kč v souvislosti s darováním, nejde v tomto rozsahu o darovací smlouvu, neboť v tomto rozsahu není splněn předpoklad bezúplatnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 645/2016, ze dne 30. 11. 2016).

18. Odvolací soud změnil výrok III. rozsudku, tj. výrok o náhradě nákladů řízení, o kterých okresní soud rozhodl s ohledem na plný úspěch žalovaných správně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak tyto nesprávně vypočetl.

19. Odvolací soud uvádí, že správně vypočtené náklady řízení žalovaných činí celkem 124.053 Kč. Tato částka představuje: 119.840 Kč odměnu advokáta za společné úkony při zastupování dvou žalovaných, tj. za oba žalované, celkem 14 úkonů právní služby po 8.560 Kč z tarifní hodnoty 600.000 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 6 a ve spojení s ust. § 12 odst. 4 a ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to: 1) za přípravu a převzetí zastoupení, 2) vyjádření z 30. 1. 2019, 3) a 4) účast u ústního jednání dne 17. 9. 2020, které trvalo přes 2 hodiny, 5) a 6) účast u ústního jednání dne 25. 3. 2021, které trvalo přes 2 hodiny, 7) za účast u ústního jednání dne 5. 4. 2022, 2.100 Kč náhradu hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu cestovného za cesty k ústním jednáním ve výši 292 Kč, 291 Kč a 330 Kč, tj. tak, jak tyto vypočetl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, a 1.200 Kč náhradu za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, a to za 12 půlhodin po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odvolací soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 26. 6. 2019, tj. za vyjádření před zahájením řízení, které bylo zahájeno dne 10. 12. 2019, neboť se nejedná o náklad, který by vznikl v souvislosti s tímto řízením.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých mají procesně úspěšní žalovaní právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud proto zavázal žalobce zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 34.840 Kč, tato částka představuje: 34.240 Kč odměnu advokáta za 2 společné úkony žalovaných, tj. celkem 4 úkony po 8.560 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 položka 6 a ust. § 12 odst. 4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, a 600 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby.

21. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů byl žalobce zavázán zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupci žalovaných dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., přičemž tito jsou oprávněni rovným dílem.