57 CO 191/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Jany Bojkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 40.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 5. 2021, č. j. 9 C 328/2020 33

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalované.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 40.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.000 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení (odstavec I. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 13.975,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávné právní posouzení věci dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Má za to, že v řízení před soudem I. stupně bylo tvrzeno a prokázáno, že žalobce 4. 3. 2020 poskytl žalované bezhotovostním převodem z bankovního účtu žalobce částku ve výši 40.000 Kč, poskytnutí finančních prostředků žalovaná jinak nerozporovala. Je nesporné, že byl sjednán účel použití těchto finančních prostředků, kterým byla úhrada operace nosu žalované. Žádná další práva a povinnosti v souvislosti s poskytnutím prostředků sjednána nebyla. Žalobce nadále tvrdí, že prostředky byly poskytnuty jako zápůjčka, kterou byla žalovaná povinna vrátit. Vzhledem k tomu, že došlo k faktickému převodu finančních prostředků, aniž by bylo sjednáno cokoliv dalšího, má za to, že došlo k uzavření reálné smlouvy o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z. Názor žalované, že finanční prostředky nebyly poskytnuty jako zápůjčka, ale že se jednalo o dar, konkrétně o formu jakéhosi odpustku, jehož smyslem bylo zastavení přestupkového řízení vedeného vůči žalobci, soud převzal zcela nekriticky za situace, kdy žalovaná své tvrzení nepodložila žádnými důkazy. V podstatě pouze tvrdila, že měla disponovat vyšší finanční částkou na účtu, zápůjčku nepotřebovala, finanční prostředky měly být poskytnuty jako jakási forma omluvy za přestupek a byla překvapena z poskytnutí finančních prostředků, což údajně vylučuje, že se jednalo o zápůjčku. Žalovaná předložila pouze domněnky, které se snažila podpořit nepřímými důkazy. Poskytnutí daru nijak neprokázala. Soud I. stupně dovodil určitý obsah právního jednání na základě nepodložených tvrzení žalované. Nezmiňuje žádný konkrétní důkaz, na kterém by svůj závěr stavěl. Naopak žalobce řádně tvrdil a prokázal všechny významné skutečnosti pro to, aby soud I. stupně posoudil poskytnutí finančních prostředků jako zápůjčku. Pokud žalovaná poukazovala na řadu okolností, ze kterých poskytnutí daru dovozovala, i když tyto okolnosti neměly s povahou právního jednání žalobce žádnou souvislosti - např. dovětek„ Miluji Tě“, tvrzení o dostatku finančních prostředků žalované na bankovním účtu, vedené přestupkové řízení či požadavek na vrácení finančních prostředků po skončení vztahu mezi žalobcem a žalovanou - není z nich možné dovodit, že poskytnutí finančních prostředků bylo darem. Skutečnost, že žalobce uvedl v popisu platby poznámku„ Miluji Tě“, značí cit žalobce k žalované v době odeslání platby. V žádném případě však ničeho nedokládá o obsahu právního jednání učiněného mezi žalobcem a žalovanou. Soud I. stupně převzal nekriticky argumentaci žalované:„ Pokud by se mělo od počátku jednat o zápůjčku, a to i bez sjednané splatnosti, nic nebránilo žalobci tento úmysl či dohodu mezi účastníky jednoznačně uvést ve zprávě pro příjemce místo vyznání citů.“ Tento závěr považuje za vnitřně rozporný. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované bez bližší specifikace či dokonce uzavřené smlouvy peněžitou zápůjčku na koupi elektrokola, kterou žalovaná žalobci v dubnu 2020 ve třech splátkách vrátila zpět. Tvrzení o dostatku finančních prostředků na účtu s tím, že z tohoto důvodu žalovaná nepotřebovala jakékoliv peněžité zápůjčky, žalovaná sama vyvrátila sjednáním a vrácením peněžité zápůjčky. Přímá souvislost s údajně spáchaným přestupkem byla vyvrácena v rámci dokazování provedeného soudem I. stupně, kdy bylo zjištěno, že přestupkové řízení bylo zastaveno až po odeslání finančních prostředků, které jsou předmětem soudního řízení a nemohou z podstaty věci představovat omluvu. Nadto protiprávní jednání žalobce v přestupkovém řízení nebylo prokázáno. Nelze tak postavit závěr, že žalobce se měl dopustit přestupku, jenž je mu dáván za vinu, najisto, natož se pak za něj omlouvat. Načasování požadavku na vrácení peněžité půjčky je logické, vrácení zapůjčených prostředků se žalobce domáhá po ukončení partnerského soužití. Jelikož žalobce svá tvrzení o reálné smlouvě o zápůjčce prokázal, není možné nutit žalobce k tomu, aby prokázal, že se nejednalo o dar, když poskytnutí daru tvrdí žalovaná a je nucena toto prokázat ona. Soud I. stupně pochybil, když sice správně zjistil skutkový stav, ale tento nesprávně právně posoudil. Z procesní opatrnosti odkazuje na argumentaci svého právního zástupce týkající se bezdůvodného obohacení pro případ, že by se snad nemělo jednat o peněžitou zápůjčku. Žalobce má nadále za to, že jeho nárok na zaplacení částky 40.000 Kč s příslušenstvím je důvodný, naopak argumentace žalované je účelová, nepodložená a neprokazuje, že by se mělo jednat o dar. Odvoláním se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako správný. Žalobce opakuje stejné argumenty a skutečnosti, které uváděl již v řízení před soudem I. stupně a které byly vyvráceny. Nesouhlasí s námitkou, že soud I. stupně převzal tvrzení žalované a rozhodl v její prospěch, aniž by žalovaná podložila svá tvrzení důkazy. Poukazuje na to, že žalovaná předložila soudu I. stupně kupříkladu výpis ze spořicího účtu žalované ze dne 13. 3. 2020 prokazující výši disponibilních prostředků k danému dni a ztotožňuje se s názorem soudu I. stupně, dle kterého skutečnost, že žalovaná měla k dispozici dostatek finančních prostředků na svém účtu, nepotřebovala si proto půjčit peníze na předmětnou operaci nosu, zároveň to však nevylučuje, že mohla peněžní prostředky obdržet od žalobce jako dar. Poukazuje na komunikaci žalobce a žalované z komunikátoru WhatsApp s tím, že těžko lze přisvědčit tvrzení žalobce, že se jednalo o smlouvu o zápůjčce.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podané odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Odvolací soud má za to, že okresní soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc správně právně posoudil. Zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaná prokázala, že finanční prostředky jí nebyly poskytnuty jako zápůjčka, ale že se jedná o dar. Nelze souhlasit, že by soud I. stupně vycházel pouze z jejího tvrzení. Naopak důkazy, které byly žalovanou navrženy (komunikace mezi účastníky přes WhatsApp, výpis z účtu žalované, obsah přestupkového spisu, výpis z účtu žalobce, v němž je zaznamenána zpráva pro příjemce transakce mezi žalobcem a žalovanou:„ Na operaci nosu. Miluji Tě.“) její tvrzení prokazují. Závěr okresního soudu odpovídá skutkovým zjištěním, je zcela logický a odpovídá i rozumnému výkladu vůle. Odvolací soud v tomto směru poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 515/2001, dle kterého projev vůle darovat určitou věc (včetně peněz) může být vyjádřen i jinak než slovy, konkludentně, jestliže takový konkludentní způsob nevzbuzuje pochybnosti o tom, jakou vůli chtěl subjekt projevit. Vnitřní přesvědčení (úmysl) se zjišťuje skutečnostmi vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se navenek projevuje. Předal-li účastník druhému účastníku určitou finanční hotovost, aniž by přitom dal jakkoli najevo úmysl požadovat tyto peníze zpět, a činil-li tak s vědomostí, že druhý účastník peníze této hodnoty použije na úhradu svého dluhu, a druhý účastník peníze za stejných okolností přijal, lze takto zjištěný skutkový děj podřadit ustanovení § 628 odst. 1 občanského zákoníku (nyní § 2055 o. z. - poznámka soudu), tedy dovozovat, že došlo k uzavření darovací smlouvy.

6. V projednávané věci lze z okolností jednoznačně dovodit, že žalobce nedal najevo úmysl požadovat částku 40.000 Kč zpět, takto projevenou vůli akceptovala i žalovaná, která žalobci sdělila, že vymyslí na oplátku něco pro něho, na což pak žalobce reaguje, že„ jen činy a dobro Ti to [anonymizováno]“ žalované dokáží. S tím nakonec souvisí i další okolnosti spojené s přestupkovým řízením, kdy bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalovaná vezme souhlas s projednáním přestupku zpět a následně obnovili společné soužití. Všechny zjištěné skutečnosti a okolnosti do sebe zapadají a podporují závěr, že se jedná o uzavření darovací smlouvy.

7. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

8. Odvolací soud v odstavci II. výroku rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 2 o. s. ř. změnil s ohledem na to, že výše náhrady nákladů řízení byla vyčíslena nesprávně. Žalované náleží náhrada nákladů řízení v částce [částka] za 3 úkony právní služby po [částka], náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka], náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po [částka] a náhrada cestovného ve výši [částka] (viz odůvodnění okresního soudu), včetně 21% DPH ve výši [částka] Odvolací soud advokátu žalované nepřiznal odměnu za odůvodnění odporu, neboť to má být z hlediska účelnosti součástí samotného odporu. Pokud není, náleží advokátu za odměna jen za 1 úkon právní služby.

9. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši [částka] představující odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], 2 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka].

10. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.