57 CO 217/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 5. 2021, č. j. 20 C 129/2019-131

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem: pozemku – parcely p. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba (budova) [č. p.], část obce: [obec], rod. dům, pozemku – parcely p. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba (budova) bez čp/če, jiná stavba, pozemku – parcely p. [číslo] trvalý travní porost a pozemku – parcely p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, vše výše uvedené v [katastrální uzemí], [obec], okres [obec] (odstavec I. výroku), a zamítl žalobu, aby bylo určeno, že Darování pro případ smrti a Listina o vzdání se práva dar odvolat, obě uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou, zanikly a žádnou ze stran nezavazují (odstavec II. výroku). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 52.019 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované (odstavec III. výroku).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Žalobkyně spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku zejména v následujícím: rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.); soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.); soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.); popřípadě též z důvodu, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyni tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady (§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Žalobkyně se v rámci předmětného řízení domáhala vydání rozhodnutí – určujícího výroku: a) že je (žalobkyně) výlučným vlastníkem specifikovaných nemovitých věcí, b) že právní jednání - Darování pro případ smrti a Listina o vzdání se práva dar odvolat (obě ze dne [datum]) zanikly; žádnou ze stran nezavazují. V rámci soudního řízení žalobkyně uvedla základní skutková a právní tvrzení (a důkazní návrhy), o které opírá důvodnost své žaloby, když se jedná (zkráceně vyjádřeno) o následující skutečnosti: a) žalovaná porušila podstatným způsobem závazek (povinnost) – příkaz do 3 let od podpisu darovací smlouvy ze dne [datum] (dále jen darovací smlouva), tj. do dne [datum], zajistit na své náklady rekonstrukci střechy, b) žalovaná porušila podstatným způsobem i jiné závazky plynoucí z darovací smlouvy, kdy chování žalované vůči žalobkyni v návaznosti na tato porušení je možné považovat za zjevné a vážné porušení dobrých mravů vůči žalobkyni, které jí ublížilo. Právním následkem/důsledkem takového skutkového stavu pak byl: a) zánik darovací smlouvy pro naplnění podmínky rozvazovací – pro nesplnění příkazu, b) právní jednání žalobkyně ze dne [datum] v podobě odstoupení: od darovací smlouvy z důvodu podstatného porušení závazků – smlouvy, od darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat, a to z důvodu podstatného porušení závazků – smlouvy, c) vzhledem k tomu, že jednotlivé smlouvy je třeba považovat za smlouvy na sobě vzájemně závislé, znamenalo odstoupení, resp. zánik darovací smlouvy i zánik darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat a závazků z nich plynoucích, d) právní jednání žalobkyně v podobě odstoupení od darovací smlouvy, od darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat pro nevděk žalované. Soud první stupně v rámci odůvodnění napadeného rozsudku postupoval místy tak, že je možné dané vnímat jako víceméně jednostranný, selektivní přístup, zohledňující a zdůrazňující fakta„ vyhovující“ závěru soudu a naopak fakta„ nevyhovující“ jsou spíše přehlížena či upozaděna. Navíc v některých případech soud učinil ryze subjektivní úvahy, které nemají oporu v provedeném dokazování. Soud prvního stupně v rozsudku (zejména pod body 24. až 26.) postupnými úvahami došel k (nesprávnému) závěru (bod 26.):„ V situaci, kdy zákon obecně možnost odstoupit od darovací smlouvy neupravuje (resp. zná pouze odvolání daru pro nouzi a pro nevděk) a účastnice smlouvy si takovou možnost nesjednaly, není možné takto z důvodu neshod při hospodaření se společnou věcí platně odstoupit.“ S takovým závěrem žalobkyně nemůže souhlasit, když: a) soud prvního stupně přehlédl, že platný OZ (oproti původní úpravě do 2014) vychází z koncepce, že jakékoliv porušení smlouvy, je-li podstatné, je obecným zákonným důvodem pro odstoupení od smlouvy (viz § 2002 odst. 1 OZ a např. komentář k § 2002 /zejména bod I.1/ in Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník, Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2019). Proto došlo-li k porušení závazku žalované z darovací smlouvy ve sjednané lhůtě zajistit na své náklady rekonstrukci střechy, došlo k porušení smlouvy a je tak dán zákonný odstupní důvod. A to aniž by si právo odstoupení musely smluvní strany sjednat ve smlouvě nebo aniž by v zákonné úpravě muselo zaznít, že od darovací smlouvy lze odstoupit, jestliže obdarovaný/dárce poruší ujednání darovací smlouvy; b) soud prvního stupně navíc přehlédl, že důvodem pro odstoupení nebyly neshody při hospodaření se společnou věcí, ale podstatné porušení závazků – smlouvy - do 3 let od podpisu darovací smlouvy, tj. do dne [datum], zajistit na své náklady rekonstrukci střechy. Z pohledu projednávané věci platí: jestliže závazek ze smlouvy byl porušen podstatným způsobem, pak je a byl dán důvod pro odstoupení. Žalobkyně tvrdila a tvrdí, že závazek ze smlouvy byl porušen podstatným způsobem a že dne [datum] od smluv (darovací smlouvy a darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat) odstoupila; za dané situace byl soud povinen se zabývat okolnostmi, zda byl porušen závazek ze smlouvy, zda porušení je možné kvalifikovat jako podstatným způsobem. Vzhledem k tomu, že oba předpoklady byly naplněny, soud prvního stupně byl povinen žalobě vyhovět. Zásadní otázkou pro projednávaný případ je tak, zda došlo k porušení závazku z darovací smlouvy:„ Obdarovaná se zavazuje, že do 3 let od podpisu této smlouvy zajistí na své náklady rekonstrukci střechy na domě [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo] vše k. ú. [obec]“ Soud prvního stupně v rozsudku (zejména v bodě 30.) zjevně dospěl k závěru, že a)„ …z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná nesplnila svůj závazek do tří let od podpisu smlouvy provést na své náklady rekonstrukci střechy“, b)„ Vyjádřila tak ochotu a vůli skutečně provést rekonstrukci ve smluvně stanoveném termínu. Ve splnění této své povinnosti jí však zabránila žalobkyně, která odmítla akceptovat jakýkoliv jiný materiál, než je ručně štípaný tradiční valašský šindel.“, když tyto závěry soud prvního stupně primárně opírá o (nesprávné) přesvědčení, že žalobkyně neposkytla součinnost ke splnění takového závazku, ačkoliv tuto povinnost měla. Takové závěry žalobkyně zcela rozporuje, takové závěry nemají oporu ani v provedeném dokazování a ani v textu darovací smlouvy. Je naprosto jednoznačné a nezpochybnitelné, že rekonstrukce střechy ve sjednané lhůtě neproběhla, žalovaná (obdarovaná) rekonstrukci střechy nezajistila. O tomto závěru nelze polemizovat; skutečnost, že rekonstrukce střechy neproběhla, je mezi účastníky nesporná. Žalobkyně nijak nezhatila splnění takového závazku, nezabránila v jeho splnění. Jestliže soud mluví o údajném neposkytnutí součinnosti, pak taková úvaha není na místě, protože je zřejmé, že žalovaná neučinila žádné jednání směřující ke splnění závazku k rekonstrukci střechy (když žalovaná se pouze a jen pokusila účelově vzbudit mylné zdání, že závazek hodlá splnit). K otázce obsahu závazku žalované (obdarované) k rekonstrukci střechy se žalobkyně opakovaně vyjádřila (zejména v podání ze dne 17. 3. 2021 a závěrečném návrhu ze dne 27. 5. 2021). Přesto soud prvního stupně v rozsudku (bod 30.) došel k závěru:„ Ze smlouvy není vůbec zřejmé, že jediným akceptovatelným způsobem opravy této střechy, by bylo použití přírodního šindele.“ Nadto soud prvního stupně zcela opomenul opakovaně žalobkyní vznášená tvrzení (a námitky), a to zejména ohledně výkladu pojmu rekonstrukce a ohledně časových souvislostí. Žalobkyně proto znovu poukazuje na následující skutečnosti: a) žalovaná věděla a musela vědět, že návrh žalované ze dne [datum], kdy navrhla použití krytiny v podobě imitace šindele – z plastu, resp. plechu, je ze své podstaty pro žalobkyni zcela neakceptovatelný (z důvodu navrhovaného materiálu), b) žalovaná si musela být jistá, že dané nelze ani stihnout ve sjednané lhůtě do [datum], c) žalovaná měla na splnění příkazu 3 roky, tj. 1095 dnů, ale až dne [datum], tj. 59 dnů před uplynutím lhůty poprvé v otázce střechy„ zareagovala“, d) pojem„ rekonstrukce“ dle žalobkyně je návrat nebo zachování původního řešení, objekt (konstrukce) se opraví, ale nemění se její vlastnosti, jde o obnovovací práci, jejímž výsledkem je zachování původních vlastností - tedy i materiálu, jde o uvedení objektu (nebo jeho části) do původního stavu při snaze o maximální dodržení původního vzhledu a konstrukčních řešení. Z výše uvedeného plyne, že použitím pojmu rekonstrukce smluvní strany daly najevo, že jejich vůlí je zachovat původní řešení, tedy použít klasický dřevěný štípaný šindel. A to jako navíc zcela logický projev respektu k historické a tradiční hodnotě daného objektu, jakož i potvrzení doposud zachované praxe mezi stranami, kdy v roce 2018, bez jakýchkoliv námitek ze strany žalované a za finanční účasti žalované, byla opravena střecha tzv.„ malé galerie“ klasickým dřevěným štípaným šindelem. To, že následně v budoucnu (s blížícím se termínem 3 let), zřejmě pod tíhou uvědomění si finanční nákladnosti (snad ve spojení s pro žalovanou novou situací – stavbou domu v [obec]), žalovaná změnila názor, nemůže nic měnit na tom, že jejich vůlí v době podpisu bylo použití klasického dřevěného štípaného šindele. Pokud žalovaná dne 24. 5. 2019 navrhla změnu materiálu, pak dané jednání musí být hodnoceno toliko jako návrh změny smlouvy – návrh změny závazku. Tento návrh ale nebyl žalobkyní akceptován a proto platí závazek v původním znění. Pokud soud v rozsudku opakovaně rozvíjí úvahy o (významně) vyšší pořizovací ceně střešní krytiny z klasického dřevěného štípaného šindele, a to oproti ceně imitace (z plechu či plastu), pak jsou tyto úvahy bez jakékoliv relevance, neboť žalovaná takový závazek dobrovolně přijala (sjednala); nikdo a nic jí nebránilo odmítnout uzavřít darovací smlouvu, pokud by považovala závazek k rekonstrukci střechy na nepřiměřený, neakceptovatelný. Je nezpochybnitelné, že rekonstrukce střechy ve sjednané lhůtě neproběhla, nicméně soud prvního stupně je přesvědčen, že žalovaná rekonstrukci chtěla provést a že jí v tom zabránila žalobkyně. K vyvrácení tohoto tvrzení soudu prvního stupně žalobkyně uvádí: a) závazek k rekonstrukci střechy mohl být splněn jediným způsobem, a to použitím klasického dřevěného štípaného šindele, b) žalovaná tento závazek nikdy splnit nechtěla, když nikdy nenavrhla, nezmínila, neučinila žádné jednání směřující k naplnění závazku provést rekonstrukci střechy s využitím klasického dřevěného štípaného šindele, c) jednání žalobkyně, kterým odmítla provedení rekonstrukce střechy prostřednictvím imitace (z plechu či plastu) bylo toliko projevem jejího práva nesouhlasit se změnou sjednaného závazku. Jestliže žalobkyně odmítla akceptovat změnu obsahu závazku, nemůže takový postup být hodnocen jako neposkytnutí součinnosti či zabránění ve splnění závazku. Soud prvního stupně se v rozsudku nezabýval otázkou, zda porušení závazku k provedení rekonstrukce střechy je podstatným porušením smlouvy, přičemž žalobkyně tvrdí, že se jedná o podstatné porušení smlouvy. Soud prvního stupně v rozsudku (zejména ad bod 29.) dochází k závěru, že se nejednalo o darovací smlouvu s příkazem, neboť„ soud v textu smlouvy tuto vůli stran rovněž neshledává“ a poukazuje na skutečnost, že podle jeho názoru, kdyby vůle stran směřovala ke sjednání příkazu, pak by takto závazek byl výslovně pojmenován/formulován. Je třeba uvést, že ujednání, které je příkazem, nemusí být takto výslovně označeno. Rozhodující je obsah ujednání. Darování s příkazem je klasické darování spojené s vedlejším ujednáním (příkazem), které i obdarovaného zavazuje k plnění; typicky se příkaz„ projevuje“ jako uložená povinnost naložit nějak s majetkem (nebo jeho částí) nebo v povinnosti něco vykonat či opominout (strpět). Ujednání, které je příkazem, nemusí být takto výslovně označeno. Pojmové znaky příkazu pak žalobkyni vedou k přesvědčení, že závazek - povinnost provést rekonstrukci střechy je příkazem. Jestliže soud v rozsudku (ad bod 29.) konstatuje (s odkazem na rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2293/2011), že pokud by žalovaná byla zavázána k rekonstrukci střechy (k plnění s majetkovou hodnotou), pak by nebyla zachována bezúplatnost darovací smlouvy, pak je sporné, zda závěry citované judikatury jsou správné, resp. zda obstojí i v režimu„ nového“ OZ (účinného od 2014). V komentáři k OZ (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2019, komentář k § 2064) je konstatováno, že může být v některých případech sporné, zda bude naplněn pojmový znak darování (bezúplatnost), a to tehdy, pokud povinnost plynoucí z příkazu má majetkovou hodnotu. Tedy právní teorie zastává stanovisko, že pokud má příkaz majetkovou hodnotu, sice může být v některých případech sporné, zda je zachována bezúplatnost; nicméně teorie nedochází k závěru, že pokud má příkaz majetkovou hodnotu, pak by snad byla automaticky vyloučena bezúplatnost. Navíc, i pokud by soud prvního stupně měl ve svých úvahách pravdu, pak ale platí, že okolnost, že by nebyla zachována bezúplatnost darovací smlouvy, nezpůsobuje neplatnost závazku žalované – příkazu k rekonstrukci střechy. V takovém případě by zřejmě soud musel danou darovací smlouvu posoudit podle jiných zákonných ustanovení (jako jiný smluvní typ), nicméně i v takovém případě by stále platil závazek žalované k provedení rekonstrukce střechy; přičemž by logicky stále platilo, že porušení takového závazku je důvodem k odstoupení od takové smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 OZ. Soud prvního stupně v rozsudku (zejména pod body 28. a 34.) došel k (nesprávnému) závěru, že v nesplnění příkazu nelze spatřovat naplnění podmínky rozvazovací. Žalobkyně považuje za nutné upozornit, že její tvrzení ohledně naplnění podmínky rozvazovací nejsou odvozeny od tvrzení, že snad ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že důsledkem porušení příkazu je nástup zániku závazku v důsledku naplnění podmínky rozvazovací apod. Žalobkyně naopak tvrdila a tvrdí, že automatickým (ex lege vyplývajícím) právním důsledkem porušení příkazu je„ nástup“ podmínky rozvazovací. Tedy žalobkyně tvrdí, že platí, že nesplnění příkazu je třeba posuzovat jako naplnění rozvazovací podmínky (ad komentář k § 2064 odst. 1 OZ in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055-3014 Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014), tzn., že v daném případě je třeba nesplnění příkazu označit za naplnění podmínky rozvazovací - podmínky rozvazující darovací smlouvu. Žalobkyně v rámci žaloby a následných vyjádřeních uvedla řadu dalších porušení ve vztahu k závazku - povinnosti k pomoci a péči, a to ať v nemoci či z jiného důvodu a závazku – povinnost k pomoci s údržbou zahrady, a tvrdí, že i porušení těchto závazků je důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 OZ. Soud prvního stupně dospěl k závěru (bod 22. rozsudku), že žalobkyně neprokázala, že by se žalovaná k ní chovala v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně se s tímto závěrem neztotožňuje a tvrdí, že naopak prokázala, že žalovaná se k ní chovala v rozporu s dobrými mravy. K danému uvádí, že takové jednání bylo mimo jiné prokázáno svědeckými výpověďmi dr. [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] (k čemuž lze konstatovat, že přestože pod body 19. a 20. rozsudku soud konstatuje provedení těchto výslechů, v části skutkového a právního hodnocení se těmito výpověďmi nijak nezabývá a nevyvozuje z nich žádné důsledky); navíc je možné konstatovat, že vzhledem k neprovedeným důkazům výslechy svědků bylo žalobkyni znemožněno podrobněji prokázat existenci jednání žalované v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy rovněž pro nevděk žalované, když žalobkyně (z důvodu právní jistoty, pokud by nenastala podmínka rozvazovací nebo důvod odstoupení dle § 2002 odst. 1 OZ) odstoupila pro nevděk žalované (ve smyslu § 2072 odst. 1 OZ), když takto učinila jak ve vztahu k darovací smlouvě, tak i ve vztahu k darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu zdůraznila, že důvody pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk obdarované (žalované) vyplývají mj. též z jednání žalované spočívající v porušení závazků provést rekonstrukci střechy a dalších závazků z darovací smlouvy, které je třeba hodnotit jako úmyslné porušení. Jestliže porušení daných závazků/povinností je možné kvalifikovat jako jednání zjevně a úmyslně porušující dobré mravy, které je třeba kvalifikovat jako ubližující žalobkyni (a žalobkyně jej takto i vnímala a vnímá), pak žalobkyni svědčilo právo odvolat dar pro nevděk. Žalobkyně připomíná, že odborná literatura (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2019) uvádí v komentáři k § 2072:„ …nesplnění převzaté povinnosti obdarovaným však může být kvalifikováno jako nevděk, pokud vůči dárci jedná nepoctivě (např. popírá ujednaný obsah smlouvy).“, když právě tato skutečnost (tj. jak žalovaná přistoupila k otázce rekonstrukce střechy) má být hodnocena nejen jako porušení převzaté povinnosti, ale jako jednání nepoctivé (když žalovaná svým jednáním de facto popřela obsah darovací smlouvy, konkrétně závazku k rekonstrukci střechy). Vzhledem k tomu, že jednotlivé smlouvy (darovací smlouvu a darování pro případ smrti a listinu o vzdání se práva dar odvolat) je třeba považovat ve smyslu § 1727 OZ za smlouvy na sobě vzájemně závislé (neboť jejich účel a záměr byl shodný), pak důsledkem odstoupení resp. zániku darovací smlouvy je i zánik darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat a závazků z nich plynoucích. Soud prvního stupně se s tímto závěrem neztotožnil (bod. 37.), když však tento svůj závěr nijak nezdůvodnil a spokojil se pouze s konstatováním, že: tuto smlouvu lze hodnotit jako zcela samostatnou a není možné ji považovat za smlouvu závislou. Byť platí, že primárně se má na smlouvy nahlížet jako na„ vzájemně nezávislé“, přesto § 1727 OZ (věta 2. a 3.) stanovuje výjimky z tohoto pravidla. Pro projednávaný případ je relevantní účel uzavíraných smluv, který je přímo uveden v textu darovací smlouvy a darování pro případ smrti, který byl smluvním stranám znám při jednání, i při samotném uzavření těchto smluv (listin). Právě tento účel, projevující se ve vyjádřeném zájmu na zachování a udržení tradice kulturně a umělecké areálu a záruky, že obdarovaná (žalovaná) bude schopna a ochotna tento charakter a tradici, jako celek, udržet, garantovat její komplexní kontinuitu, přímo vyjadřuje společný a vzájemně závislý záměr smluv (listin), tedy aby žalovaná se nyní stala vlastníkem ½ předmětných nemovitých věcí a po smrti žalobkyně vlastníkem jejich celku. Žalobkyně a žalovaná všechny smlouvy (listiny) chápaly jako nedílný celek, kdy ani jedna z nich neměla a nemohla mít zájem na uzavření jen jedné z nich, pokud by další uzavřena nebyla. Navíc je možné uvést, že to byla strana žalovaná, která navrhla„ právní konstrukci“, kdy s původně zamýšlenou realizací daru spoluvlastnického podílu o velikosti ½ je nyní přímo spojeno darování pro případ smrti (včetně vzdání se práva dar odvolat), když žalovaná trvala na tom, že tyto smlouvy (listiny) musí být uzavřeny současně a tedy žalovaná byla autorem myšlenky účelové provázanosti těchto smluv. V souladu se závěry odborné literatury a judikatury pak vyplývá, že darovací smlouva a darování pro případ smrti jsou vzájemně závislé, jedna bez druhé nemůže smysluplně obstát (a nebyly by uzavřeny, pokud by současně nebyly uzavřeny obě) a proto je třeba na ně pohlížet ve smyslu § 1727 OZ jako smlouvy závislé. Pak však platí, že zánik jedné z nich zrušuje i smlouvu druhou. Žalobkyně je přesvědčena, že výše uvedená pochybení, která namítá, jsou možná důsledkem skutečnosti, že soud prvního stupně vůbec nezohlednil: úmysl, záměr, podmínky a hlavně účel a cíl, který strany vedl k uzavření darovací smlouvy a darování pro případ smrti, a to přesto, že tyto skutečnosti opakovaně namítala. Podle názoru žalobkyně právě tyto okolnosti mají zásadní vliv na nazírání na projednávaný případ a pochopení širších souvislostí, které pak staví jednání žalované do jiného úhlu pohledu, než prezentuje soud prvního stupně v rámci rozsudku. Žalobkyně zdůrazňuje zmíněný úmysl, záměr, podmínky a hlavně účel a cíl, který strany vedl k uzavření darovací smlouvy a darování pro případ smrti a který strany projevily v obsahu daných smluv, a to specifický charakter nemovitých věci – jako kulturně a umělecké areálu, který je takto žalobkyní (a i širokou veřejností) právem vnímán, zájem na zachování a udržení tradice tohoto kulturně a umělecké areálu, záruky, že obdarovaná (žalovaná) bude schopna a ochotna tento charakter a tradici jako celek udržet, garantovat její komplexní kontinuitu. Právě takto vyjádřený účel, cíl a podmínky nalezly ve smlouvách svůj odraz, když obsažená ujednání formují nejen užitek a zisk žalované - obdarování, ale i její závazky a povinnosti – darování je spojeno s ujednáními, které obdarovanou zavazuje k plnění (je dán příkaz). Ze smluv (zejména z darovací smlouvy) vyplývá právě závazek k zachování podstaty kulturního a uměleckého areálu s galerií, ale i v darovací smlouvě výslovně vyjádřené závazky (povinnosti žalované), tj. závazek – povinnost k pomoci a péči, a to ať v nemoci či z jiného důvodu, závazek – povinnost k pomoci s údržbou zahrady, a hlavně závazek – příkaz - povinnost provést rekonstrukci střechy ve sjednané lhůtě 3 let. Pokud by soud prvního stupně výše uvedené skutečnosti dostatečně vyhodnotil, pak by jistě musel dojít k závěru, že závazek provést rekonstrukci střechy, ale i závazky k povinnosti k pomoci a péči, a to ať v nemoci či z jiného důvodu, a závazek – povinnost k pomoci s údržbou zahrady, jsou samy o sobě, ze své objektivní povahy, závazky/povinnostmi podstatnými a významnými. Nejedná se o žádná vedlejší či marginální ustanovení smlouvy, která by byla jen nepodstatným„ přívažkem“ uzavřených smluv. Naopak – žalovaná obdržela velký majetkový prospěch a oproti tomu,„ ruku v ruce“ přichází i její popsané povinnosti. Přestože žalobkyně navrhla provedení dalších důkazů k prokázání daných porušení, a to výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud tyto důkazy neprovedl, čímž porušil práva žalobkyně a zatížil řízení podstatnou vadou; je tak možné konstatovat, že z uvedeného důvodu jde o rozhodnutí předčasné. Provedené důkazy - výslech [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] – okresní soud nedostatečně zohlednil. Žalobkyně předložila soudu vyjádření [titul] [jméno] [příjmení] (technického náměstka [název muzea] [anonymizována čtyři slova] [obec] a autorizovaného inženýra pro pozemní stavby), obsah tohoto dokumentu nebyl soudem zřejmě vůbec brán v potaz – byl zjevně opomenut, soud prvního stupně se s jeho obsahem nevypořádal a vlastně jej nijak nezmínil. Následně žalobkyně v odvolání polemizovala a nesouhlasila s některými tvrzeními a úvahami soudu prvního stupně a rovněž vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím okresního soudu o nákladech řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná a pro posouzení věci postačující skutková zjištění a na tato odvolací soud pro stručnost odkazuje. Platí to zejména o tom, že -) darovací smlouvou ze dne [datum], kterou uzavřela žalobkyně jako dárkyně a žalovaná jako obdarovaná, žalobkyně jako výlučný vlastník darovala žalované spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na předmětných nemovitostech včetně domu [č. p.] k. ú. [obec]. Ve smlouvě byla obsažena dohoda o spolupráci, ve které obě účastnice deklarovaly společnou vůli i nadále spolurozhodovat o údržbě těchto nemovitostí s cílem zachovat jeho podstatu jako kulturního a uměleckého areálu s galerií a s ubytovacími službami. K tomu se výslovně zavázala žalovaná. Žalovaná jako obdarovaná se zavázala poskytnout dárkyni veškerou potřebnou péči a pomoc, a to v případě nemoci, stáří či z jiného důvodu. Zavázala se, že bude pravidelně a podle potřeby udržovat zahradu rozkládající se na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] to ve smyslu údržby stromů a keřů (stříhání), sekání trávy apod. Dále se žalovaná zavázala, že do tří let od podpisu smlouvy zajistí na své náklady rekonstrukci střechy na domě [č. p.], na pozemku parc. č. st. [číslo], vše v k. ú. [obec] (tato zjištění odvolací soud doplnil, aniž by bylo nutné opakovat dokazování touto listinou, kterou okresní soud provedl k důkazu a opřel o ni svá skutková zjištění); -) téhož dne účastnice uzavřely darovací smlouvu pro případ smrti, která měla být realizována za splnění podmínky, kdy obdarovaná přežije dárkyni, přičemž pro takový případ si obě sjednaly darovací smlouvu, dle které by se žalovaná stala výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, a to tím, že by došlo ke vkladu této smlouvy do katastru nemovitostí. Tím by došlo k darování i druhého spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny na nemovitostech; -) téhož dne účastnice podepsaly listinu o vzdání se práva dar odvolat, v níž se žalobkyně vzdala práva odvolat dar, kterým darovala druhou polovinu na nemovitostech dle smlouvy o darování pro případ smrti; -) v současné době jsou žalobkyně i žalovaná podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každá k ideální jedné polovině; -) mezi právními zástupci vyplývá snaha žalované o vyřešení problémů s hospodařením se společnou věcí a zejména pak s opravou střechy; -) dne [datum] žalobkyně odstoupila od darovacích smluv ze dne [datum] a od listiny vzdání se práva dar odvolat, a to a) pro nesplnění závazku (povinnosti) – příkazu zajistit do 3 let od podpisu darovací smlouvy na své náklady rekonstrukci střechy a b) pro porušení jiných závazků plynoucích z darovací smlouvy, když navíc chování žalované vůči žalobkyni, v návaznosti na toto porušení, je možné považovat za zjevné a vážné porušení dobrých mravů, které jí ublížilo a i nadále ubližuje. Dále žalobkyně uvedla, že shora uvedené pod a) lze posoudit jako naplnění podmínky rozvazovací darovací smlouvy, pod písmenem b) lze též považovat za důvod pro odstoupení od darovací smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. Oba shora uvedené důvody zakládají důvod rovněž pro odstoupení od darování pro případ smrti a od listiny o vzdání se práva dar odvolat, a to z důvodu podstatného porušení závazku. Současně lze všechny tyto smlouvy považovat za smlouvy na sobě vzájemně závislé, což znamená odstoupení resp. zánik darovací smlouvy i zánik darování pro případ smrti a listiny o vzdání se práva dar odvolat a závazků z nich plynoucích. Rovněž je dán důvod pro odvolání daru ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z., a to z důvodu„ 1. situace po realizaci daru – a) došlo ze zcela radikální změně v tvém přístupu ke mně, tak k předmětným nemovitostem, b) maximálně jsi udělala věci, o které jsem tě výslovně žádala, c) vše postupně začalo gradovat od mé vážné onkologické nemoci, po dobu mé hospitalizace jsi měla dostatek možností postarat se o předmětné nemovitosti, ale nestalo se tak, po dobu mé nemoci jsi o mě neprojevila vážný a očekávaný zájem, d) zcela v rozporu s předpoklady, za kterých jsem přistoupila k uzavření darovací smlouvy je nyní zřejmé, že mi s péčí o předmětné nemovitosti dostatečně nepomáháš, nestaráš se, neprojevila jsi žádnou vážnou a upřímně míněnou pomoc ve vztahu ke značným nákladům, které předmětné nemovitosti vyžadují. 2. nesplnění závazku (povinnosti) – příkazu k realizaci opravy střechy“ (rovněž tato zjištění odvolací soud doplnil, aniž by bylo nutné opakovat dokazování touto listinou, kterou okresní soud provedl k důkazu a opřel o ni svá skutková zjištění); -) v dopise ze dne [datum], který adresovala žalobkyně žalované, vytýká žalované veškeré její pochybení včetně toho, že odjela v pro ni kritické době na dovolenou do Chorvatska. Uvádí, že zahrada není jen sečení trávy a stříhání keřů a plotů a tvrdí, že jí s tímto vším žalovaná nepomáhá. Na tento dopis reagoval manžel žalované dopisem ze dne [datum], kde uvádí, že s tvrzeními žalobkyně nesouhlasí. Popisuje podrobně jejich snahu o dohodu a všechny jejich aktivity, které byly z jejich strany vykonány. Vyjádřil lítost nad tím, že žalobkyně nic z toho neocenila. Zdůraznil, že žalovaná ani její rodina žádný zisk z těchto nemovitostí nemá a nic si nenechává. Přesto vstřícně navrhuje další jednání o budoucím společném hospodaření a spravování nemovitosti; -) předmětné nemovitosti tvoří areál domu propojeného se zahradou včetně přidružených staveb, ve kterých jsou umístěny četné obrazy a sochy, celý areál je zpřístupněn veřejnosti jako soukromá galerie a dům, který byl postaven v duchu valašských tradic. Areál dosud nebyl zapsán jako kulturní památka a dle sdělení [titul] [příjmení] toto nelze ani reálně očekávat. V okolí jsou budovy, které mají různou střešní krytinu, některé mají přírodní materiály, některé i umělé, včetně nově zrekonstruované zvonice. Střecha domu je poměrně členitá, a tudíž kompletní výměna celé střešní krytiny včetně opravy krovů a dalších s tím souvisejících věcí, bude finančně náročná. Dle názoru odborníka na střešní krytiny p. [jméno] [příjmení] by střecha z přírodního šindele stála cca 2,7 mil. Kč, zatímco střecha z umělého šindele, ať už plastového nebo plechového, pouze 1,1 mil. Kč. I zahrada pod domem je poměrně náročná na údržbu, celý areál je ve svažitém terénu, jsou v něm zbudovány různé zídky, kamenné schody apod. Keře a stromy, které zde rostou, vyžadují rovněž velkou péči, zejména pokud by mělo být vše udržováno dle vůle žalobkyně. Celý areál je v nadmořské výšce zhruba 900 m, tudíž jen zachování přístupu k nemovitosti v zimním období je rovněž velmi problematické (ohledání na místě samém); -) [příjmení] [příjmení] je vlastníkem sousední nemovitosti, když pozemek na jeho stavbu mu prodala žalobkyně. Jeho dům byl kolaudován v roce 2015 a v suterénu tohoto domu je rovněž umístěna galerie, která navazuje na galerii v předmětných nemovitostech. Místo ([označení místa]) si oblíbil z obdobných důvodů jako žalobkyně, nejedná se o nějakou investici učiněnou za účelem dosažení zisku, ale spíše za účelem zachování tradic a kulturní historie tohoto místa. Návrh žalované na opravu střechy, při které by došlo k výměně starého přírodního šindele za nový plastový šindel, považuje za nerespektování tradic tohoto místa (svědek [jméno] [příjmení]); -) [jméno] [příjmení] je se žalobkyní v častém kontaktu a nahrazuje jí péči, kterou by jí měla poskytovat žalovaná. Areál předmětných nemovitostí na [označení místa] je pro žalobkyni příliš rozsáhlý a náročný na péči, proto když nyní bydlí často u pana [příjmení], žalobkyni žádnou pomoc neodmítne. Se žalobkyní jsou dobré přítelkyně a i do budoucna chtějí navzájem spolupracovat (svědkyně [jméno] [příjmení]).

6. Pokud okresní soud neprovedl další žalobkyní navrhované důkazy, pak z obsahu napadeného rozhodnutí (ačkoliv to není výslovně vyjádřeno) plyne, že tyto důkazy neprováděl pro jejich nadbytečnost, neboť by z těchto důkazů pro své právní závěry neučinil žádná právně významná skutková zjištění. Odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje, učiněná skutková zjištění okresním soudem považuje za postačující.

7. Pokud okresní soud v bodě 22. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalobkyně neprokázala, že by se k ní žalovaná chovala v rozporu s dobrými mravy, pak tento závěr není správný, což ale nic nemění na věcné správnosti rozhodnutí (viz níže). Jestliže žalobkyně výše uvedenou skutečnosti tvrdila, ale dokazováním bylo zjištěno něco jiného (závěr okresního soudu o tom, že žalovaná prokázala, že se snažila žalobkyni poskytnout součinnost při rekonstrukci domu, když s manželem vybudovali nový apartmán, prováděli mnoho dalších prací kolem domu), tedy opak toho, co tvrdila žalobkyně, pak nelze uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, nýbrž platí, že skutkový stav byl zjištěn jinak, než jak žalobkyně uváděla (tak, jak je uvedeno v bodě 22.). Dále vzal okresní soud za prokázáno, že žalovaná měla zájem o žalobkyni, nabízela jí odvoz do nemocnice, pomoc při všech údržbových pracích, které žalobkyně považovala za nutné (bod 30. odůvodnění).

8. Okresní soud se správně zabýval nejprve posouzením naléhavého právního zájmu o určení, že darování pro případ smrti a listina o vzdání se práva dar odvolat, obě uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou, zanikly a žádnou ze stran nezavazují.

9. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb., resp. nyní podle § 80 o. s. ř.) nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo práce je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

10. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a to z důvodů uváděných žalobkyní (bez deklaratorního rozhodnutí soudu by bylo trvale ohroženo právo žalobkyně, resp. její postavení by se stalo nejistým. Teprve rozhodnutím soudu bude dosaženo shody mezi stavem právním (a faktickým) a stavem zapsaným do katastru nemovitostí, neboť jen rozhodnutí soudu může být v daném případě podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí.

11. Jak plyne z provedeného dokazování, v současné době jsou žalobkyně i žalovaná v katastru nemovitosti zapsány jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí, každá k ideální jedné polovině, a požadované určení (pod bodem II. výroku rozsudku) na tomto jejich postavení nic nezmění.

12. Za této situace byl napadený rozsudek v odstavci II. výroku potvrzen v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správný, i když z jiných než okresním soudem uváděných důvodů.

13. Následně se odvolací soud zabýval posouzením nároku žalobkyně, o kterém bylo rozhodnuto v odstavci I. výroku.

14. Jelikož v dané věci se jedná o vlastnické právo k nemovitostem, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je dán dle ust. § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1968/2000). Aktivní a pasivní legitimaci žalobkyně a žalované pak posoudil okresní soud správně.

15. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Odo 1209/2006, ze dne 26. 11. 2008, určité smluvní typy, které jsou mezi subjekty uzavírány nejčastěji, občanský zákoník ve své zvláštní části speciálně upravuje (kupní smlouva, darovací smlouva apod.). Tyto upravené smluvní typy jsou charakterizovány typickými právy a povinnostmi, které z nich smluvním stranám plynou. Pro darovací smlouvu je typické, že dárce bezplatně poskytuje nebo se zavazuje poskytnout obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by k tomu měl právní povinnost, a obdarovaný tento dar nebo slib přijímá. Darovací smlouva je dvoustranný právní úkon, k jehož pojmovým znakům náleží předmět daru, bezplatnost a dobrovolnost. Jinak řečeno, dárce přenechává obdarovanému dar bezplatně, tzn. bez jakékoli protislužby, a obdarovaný obvykle také není vázán, jak má s poskytnutým darem naložit. Jestliže se žalobce za poskytnutí finančního příspěvku (daru) zavázal k určitému konání (vybudování, resp. dobudování infrastruktury obsluhující lokalitu, v níž žalovaný měl své pozemky) a poskytnutý dar byl účelově vázán právě na realizaci tohoto závazku žalobce, tak se účastníci takové smlouvy odchýlili od pravidel darovací smlouvy. Tím účastníci uzavřeli smlouvu, která není v občanském zákoníku výslovně upravena, a závěr odvolacího soudu, že tento dvoustranný právní úkon spočívající ve vzájemném plnění lze mít za smlouvu inominátní (nepojmenovanou) je správný.

16. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4023/2007, ze dne 30. 9. 2009, k pojmovým znakům darovací smlouvy - jak vyplývá z citovaného ustanovení - náleží (kromě určení předmětu daru a dobrovolnosti plnění) též její bezúplatnost. Při darování se dárci za dar (popř. darovací slib) nemá dostat nic, co by mělo majetkovou hodnotu. Jinak řečeno, při darování dárce poskytuje obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by za to obdržel přiměřený majetkový ekvivalent. Není ovšem vyloučeno (a požadavku na bezúplatnost darování se nijak nepříčí), aby s darováním byl spojen závazek obdarovaného k protislužbě, která sama o sobě majetkovou povahu nemá, popř. aby darování bylo vázáno na odkládací či rozvazovací podmínku.

17. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 645/2016, ze dne 30. 11. 2016, při darování dárce poskytuje obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by za to obdržel přiměřený majetkový ekvivalent. Závazek obdarovaného k protislužbě, která sama o sobě nemá majetkovou hodnotu (např. osobní závazek pečovat o dárce), splňuje předpoklad bezúplatnosti. Jde o platnou darovací smlouvu, jestliže dar nebo slib daru je spojen se závazkem obdarovaného spočívajícím v omezení výkonu jeho vlastnického práva po uskutečněném darování, a to jak bezplatným (smlouva o zřízení věcného břemene nebo o osobním závazku umožnit dárci užívání předmětu daru), tak úplatným (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy). Není rovněž vyloučeno, aby darování bylo vázáno na odkládací či rozvazovací podmínku. Pro rozlišení, zda jde o smlouvu úplatnou či nikoliv, je – se zřetelem ke konkrétním okolnostem – rozhodující projev vůle smluvních stran v době, kdy byla smlouva uzavřena.„ Odměna“ za určitý výkon nebo jiné plnění může mít povahu daru, byla-li darovací smlouva uzavřena až po provedení předmětného výkonu; pohnutka dárce je přitom právně nevýznamná. Nemůže však jít o platnou darovací smlouvu, má-li oprávněná smluvní strana teprve vykonat něco, co má majetkový význam, popřípadě poskytnout nějaký majetkový prospěch druhé smluvní straně nebo v jejím zájmu třetí osobě. Jestliže převod majetkových hodnot ve vztahu mezi dárcem a obdarovaným je jen zčásti bezúplatným, jedná se o částečné darování, které má základ ve smlouvě smíšené.

18. V daném případě darovací smlouva uzavřená mezi účastnicemi dne [datum] nemůže být posouzena jako celek jako smlouva darovací, neboť žalovaná na základě smluvního ujednání převzala závazek (rekonstrukce střechy), který má jednoznačně majetkovou hodnotu, pročež v souladu s judikaturou NS nemůže jít v této části, tj. v části představující tento závazek žalované, o darovací smlouvu. Soubor subjektivních práv a povinností založený předmětným výše uvedeným právním jednáním účastnic vede k závěru, že tento právní vztah smluvních stran (tj. závazek žalované zajistit na své náklady rekonstrukci střechy) byl uzavřen nepojmenovanou smlouvou, jejíž kauzou byl závazek žalované něco konat a poskytnutý dar byl účelově vázán právě na realizaci tohoto závazku žalované. V této části je určení vlastnického práva k nemovitostem jako způsob vyjádření důsledků jednostranného právního jednání odstoupením od darovací smlouvy vyloučeno. Odvolací soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 645/2016, které bylo sice vydáno v poměrech předchozí právní úpravy, nicméně jeho závěry dle odvolacího soudu jsou využitelné i za stávající právní úpravy. S ohledem na rozsah hodnoty daru (jehož předmětem byl podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitých věcech představujících kulturní a umělecký areál vycházející z lidové architektury [označení území] [anonymizováno]) v řádu několika milionů korun a skutečnost, že obsahem závazku žalované byla toliko rekonstrukce střechy na domě [č. p.], na pozemku p. č. st. [číslo] vše v k. ú. [obec] (tedy v poměrně nižší částce), je zjevné, že se v daném případě bude jednat o částečnou darovací smlouvu.

19. Odvolací soud se však pro nadbytečnost v daném případě nezabýval zjištěním, v jakém rozsahu se v daném případě jedná o částečné darování, když tento závěr by vyžadoval zjištění hodnoty darovaného podílu žalované na předmětných nemovitostech a zjištění obvyklé hodnoty závazku (rekonstrukce střechy), který na sebe žalovaná převzala, přičemž i kdyby se jednalo o toto částečné darování, od kterého lze dle odvolacího soudu odstoupit i v případě, že má základ ve smíšené smlouvě, jak by tomu mohlo být i v tomto případě (v tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry judikatury přijaté v AGBG, na kterou odkazuje i Komentář nakladatelství Beck, občanský zákoník VI., komentář k § 2072 strana 23, vydání I. 2014), neboť závěry okresního soudu v této části (tj. že nebyly splněny předpoklady pro odstoupení od darovací smlouvy podle § 2072 o. z. pro nevděk, a to pro zjevné porušení dobrých mravů žalovanou) jsou správné a odvolací soud na ně odkazuje.

20. Odvolací soud vycházeje ze shora uvedeného předpokladu, že v daném případě se jednalo částečně o smlouvu darovací (viz shora), se v návaznosti na tvrzení žalobkyně zabýval také odstoupením žalobkyně od té části darovací smlouvy uzavřené dne [datum], která obsahovala závazek žalované (rekonstrukce střechy), tedy ohledně tzv. nepojmenované smlouvy. Závazek žalované sjednaný ve smlouvě ze dne [datum], ve kterém se žalovaná zavázala, že„ do tří let od podpisu smlouvy zajistí na své náklady rekonstrukci střechy na domě [č. p.], na pozemku p. č. st. [číslo] vše v k. ú. [obec]“ je podle názoru odvolacího soudu ujednáním určitým a srozumitelným, tedy ujednáním platným.

21. Pokud se jednalo o platné ujednání, odstoupení od této smlouvy by bylo možné ze zákona nebo na základě smluvního ujednání. Ze smlouvy neplyne, že by si účastnice tohoto smluvního vztahu sjednaly možnost odstoupení od smlouvy. Odvolací soud dále posuzoval možnost odstoupení od této smlouvy ze zákona, a to z důvodů uváděných žalobkyní v podání ze dne [datum]. V daném případě důvod odstoupení je v nesplnění závazku žalované zajistit na své náklady rekonstrukci střechy. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla, přičemž žalobkyně tvrdí jako důvod odstoupení nesplnění závazku žalovanou. Závazek žalované provést rekonstrukci střechy byl vázán na dobu tří let od podpisu smlouvy, tj. ode dne [datum], tedy do [datum]. Žalovaná zaslala dne [datum] (e-mailem) návrh na provedení rekonstrukce střechy s tím, že práce se uskuteční v termínu červen, červenec 2019, na který reagovala žalobkyně e-mailem ze dne [datum], v němž vyjádřila svůj nesouhlas s navrhovaným způsobem rekonstrukce střechy žalovanou (návrh, aby klasický štípaný šindel byl nahrazen jakkoliv imitací z plastu nebo z plechu je pro žalobkyni nepřijatelný). Žalovaná reagovala e-mailem ze dne [datum], v němž odůvodňovala jí navrhovaný postup při rekonstrukci střechy.

22. Ne každé porušení smluvní povinnosti může spadat do kategorie„ prodlení“. U prodlení věřitele je pojem navázán na nepřijetí řádně nabízeného plnění nebo neposkytnutí potřebné součinnosti, což je tento případ, pročež žalovaná nemůže být v prodlení. U prodlení dlužníka je prodlením jen takové porušení smluvní povinnosti, které vykazuje znaky průtahu, prodlevy, omeškání či zdržení se s plněním. O takovou situaci se však v daném případě s ohledem na shora uvedená zjištění nejedná.

23. I kdyby však žalobkyně důvodně odstoupila od tohoto smluvního ujednání mezi účastnicemi, což by mělo za následek zánik tohoto smluvního závazku s následky uvedenými v ustanovení § 2004 o. z. (odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku), mělo by to za následek, že žalovaná by byla vlastníkem předmětných nemovitostí toliko v rozsahu darovací smlouvy, a v tomto rozsahu pak by nadále platily závěry okresního soudu v této části (tj. že nebyly splněny předpoklady pro odstoupení od darovací smlouvy podle § 2072 o. z. pro nevděk, a to pro zjevné porušení dobrých mravů žalovanou).

24. I kdyby toto ujednání o závazku žalované provést rekonstrukci střechy bylo ujednáním neurčitým, což by mělo za následek neplatnost tohoto ujednání, pak i za této situace by v případě darovací smlouvy nadále platily závěry okresního soudu v této části (tj. že nebyly splněny předpoklady pro odstoupení od darovací smlouvy podle § 2072 o. z. pro nevděk, a to pro zjevné porušení dobrých mravů žalovanou).

25. Za této situace s ohledem na shora uvedené bylo zcela nadbytečné zabývat se tím, jaký byl projev vůle obou účastnic při sjednání závazku ohledně předmětné rekonstrukce střechy, neboť by to na věcnou správnost závěrů okresního soudu nemělo žádný vliv.

26. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný dle § 219 o. s. ř., také v odstavci I. výroku a rovněž v odstavci III. výroku o nákladech řízení, které okresní soud správně vypočetl, přičemž v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 38. odůvodnění napadeného rozsudku.

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak těchto nákladů se výslovně vzdala, a to až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu.