57 CO 217/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 406 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 1. 6. 2022, č. j. 130 C 45/2022-68,

I. Odvolání žalovaného proti výroku I rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu do částky 2 623 Kč ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

III. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba na zaplacení částky 12 082 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

IV. Ve zbývajícím rozsahu výroku II se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 932 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 587 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky 3 129 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 129 Kč za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení a co do ročního úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky 13 350 Kč za dobu od 21. 7. 2021 do zaplacení (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 277 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 900 Kč za dobu od 21. 5. 2021 do 20. 6. 2021, z částky 13 350 Kč za dobu od 21. 6. 2021 do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 9 450 Kč za dobu od 21. 7. 2021 do 20. 8. 2021, z částky 18 900 Kč za dobu od 21. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 19 845 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 21. 12. 2021, a z částky 31 927 Kč za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále náhradu nákladů řízení ve výši 1 937 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 483 Kč po právní moci rozsudku z účtu Okresního soudu v Karviné žalobkyni (výrok IV).

2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž napadl rozsudek v celém rozsahu. Zdůraznil, že škoda, která žalobkyni vznikla, nebyla způsobena úmyslně, ale v důsledku toho, že se stal obětí trestné činnosti druhé osoby. Dále namítal, že v průběhu července a srpna za pomocí rodičů domlouvali s žalobkyní předání bytu, vzhledem ke komplikacím byl byt definitivně připraven k předání 30. 8. 2021, což žalobkyni oznámili e-mailem. K předání bytu došlo vlivem pochybení na straně žalobkyně až 22. 10. 2021, tuto skutečnost potvrzuje i pan [jméno] [příjmení] v e-mailu, který je součástí spisu, ve kterém se omlouvá za pozdní reakci. Tato odvolací námitka směřuje proti platbám za období od 1. 9. 2021. Soud se nevypořádal se skutečností, že k předání [datum] došlo vlivem pochybení žalobkyně, ačkoliv připouští, že to zřejmě není spravedlivé, neboť tuto skutečnost zohlednil při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ač je toto řešení pro něj finančně o něco výhodnější, má za to, že vhodnějším řešením by bylo nepřiznání platby za toto období. Odkazuje na § 2292 o. z. a uvádí, že byt chtěl předat osobně, aby měl jistotu, že předání proběhlo v pořádku. V té době ani nevěděl, že je možné byt předat, např. vhozením klíče do schránky. Rozumí tomu, že dle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši z ujednaného nájemného až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Nicméně kdyby nedošlo k pochybení ze strany žalobkyně, mohl by být byt předán již 31. 8. 2021. Dále se odvolává proti přeplatku za služby, kdy žalobce požaduje uhradit souběžně nedoplatek způsobený neuhrazenými zálohami, které vymáhá v rámci tohoto řízení. Uhrazení obou částek by způsobilo bezdůvodné obohacení o 11 134 Kč + příslušný díl příslušenství za přeplatek. Soud sice v odstavci 14 rozsudku uvádí, že existence pohledávky vyplývající z vyúčtování služeb nemá vliv na nárok uplatněný žalobou, neboť její splatnost ještě nenastala, nicméně samotný přeplatek za služby ve výši 5 744 Kč, který je žalobkyni znám, by neměl být vymáhán a měl by být následně vrácen. Žalobkyně by se měla domáhat pouze částky, kterou lze z její strany považovat za bezdůvodné obohacení, a tou přeplatek na službách není. Vzhledem k bodu I rozsudku by bylo možné částku snížit o poměrnou část přeplatku za období tzv. bezesmluvního užívání bytu, neboť platbu služeb za toto období soud zrušil, ale jelikož další části odvolání směřuje proti širšímu rozsahu vymáhané částky nelze v tuto chvíli dopočítat odečítanou částku přeplatku, jelikož ta se bude měnit podle toho, v jakém rozsahu bude odvolání přijato. Dále namítá, že pokud soud uvedl, že v předávacím protokolu nárok žalobkyně uznal v plné výši 48.406 Kč, neučinil tak. Pověřená osoba, která byt přebírala, mu sdělila, že byt nepřevezme, pokud tento bod v předávacím protokolu nepodepíše. Odmítl tento bod podepsat bez výhrady a k tomuto bodu zapsal poznámku„ zatím neví, domlouvá se“. Tato věta se týkala uznání či neuznání závazku. Znamená, že závazek neuznal. Poukazuje na to, že v důsledku činnosti jiné osoby, která je doposud vyšetřována jako podezřelá z trestného činu, nemohl byt užívat od 14. 6. 2021, a několik měsíců předtím byt neužíval k běžnému životu. Tímto podezřelým byl zcela paralyzován, trpěl [syndrom] [syndrom]. Rodiče jej převezli domů ve velmi špatném psychickém i fyzickém stavu a byli přesvědčeni o tom, že kdyby se jim jej nepodařilo z moci podezřelého dostat včas, nebyl by pravděpodobně mezi živými. Dává tak na zváženou, zda není vhodné vymáhat předmětnou částku po podezřelém. Z toho důvodu napadá rozsudek v celém rozsahu a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný. Tvrzení o tom, že žalovaný nemohl byt opustit, protože měl být použit jako tzv. živý nástroj osobou podezřelou ze spáchání trestného činu, není nijak relevantní pro rozhodnutí o nároku žalobkyně. K pozdnímu předání předmětného bytu uvádí, že žalovaný nezvolil oficiální způsob komunikace a kromě e-mailové zprávy, kde sdělil, že předmětný byt je připravený k odevzdání, již nijak neusiloval o jeho dřívější předání a nekontaktoval klientské centrum, které na rozdíl od zmíněného zaměstnance, má předávání bytu na starost. K otázce náhrady nákladů řízení uvádí, že nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že jakožto silný ekonomický subjekt s dostatečným materiálním a personálním vybavením prakticky nepocítí nepřiznání nákladů řízení. S odkazem na čl. 37 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, má každý právo na pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Žalobkyni její ekonomické postavení a výkon vlastnického práva nemůže omezovat v právu nechat se v řízení zastupovat advokátem a následně požadovat přiznání odměny v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Soud prvního stupně navíc ani neumožnil žalobkyni vyjádřit se ke skutečnosti, že hodlá moderovat náklady řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 1605/15).

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

5. Především odvolací soud dle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl odvolání žalovaného proti výroku I rozsudku okresního soudu, neboť tímto výrokem byla žaloba z části zamítnuta. Žalovanému tak nesvědčí subjektivní legitimace k podání odvolání s ohledem na to, že tímto výrokem žalovanému nebyla způsobena žádná újma.

6. Ve výroku II co do částky 2 623 Kč odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 222a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně vzala žalobu ohledně této částky zpět a žalovaný se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu souhlasil.

7. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek okresního soudu přezkoumal.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že je důvodná odvolací námitka žalovaného, že žalobkyni nelze přiznat plnění za dobu bezesmluvního užívání bytu od 4. 9. 2021 do 22. 10. 2021. V řízení bylo prokázáno, že na e-mailovou adresu [email] rodiče žalovaného zaslali dopis s vysvětlením, že žalovaný se stal obětí trestné činnosti a že žalovaný hodlá se žalobkyní řešit ukončení nájemního vztahu. V textu e-mailu je uvedeno, že je určen ředitelce klientských služeb a vedoucímu útvaru inkasního střediska. Na stejnou adresu žalovaný zaslal 18. 7. 2021 další e-mail s vysvětlovacím dopisem, v němž byla uvedena rovněž zpráva o tom, že byt je uváděn do původního stavu tak, aby mohl být předán do konce července. Dne 30. 7. 2021 byl žalovanému doručen e-mail z adresy [email], v němž se na žalovaného obrací [jméno] [příjmení], specialista na vymáhání pohledávek žalobkyně ve věci vzniklého dluhu na nájmu s dotazem, jaké má žalovaný další záměry s bytem, aby mohl být dohodnut další postup. E-mailem ze dne 30. 8. 2021 žalovaný sdělil [jméno] [příjmení], že byt je připraven k předání a navrhl termín předání téhož nebo následujícího dne. E-mailem ze dne 4. 10. 2021 se [jméno] [příjmení] žalovanému omluvil, že e-mail s žádostí o převzetí bytu přehlédl a sdělil žalovanému, aby ohledně předání bytu kontaktoval zákaznickou linku. Dále bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájem žalovaného skončil okamžitou výpovědí z nájmu pro neplacení nájemného a nákladů na služby dne 3. 9. 2021, žalovaný neuhradil nájemné a náklady na služby splatné od [datum] do [datum] ve výši 9 450 Kč měsíčně, část nájemného a záloh od 1. 9. do 3. 9. 2021 ve výši 975 Kč, splatných 21. 9. 2021. Žalovaný žalobkyni nezaplatil náhradu ve výši ujednaného nájemného za dobu od 4. 9. 2021 do 22. 10. 2021, tj. 12 082 Kč.

9. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

10. Jestliže žalovaný byl připraven předat byt žalobkyni nejpozději 31. 8. 2021, nelze nesoučinnost žalobkyně přičítat k tíži žalovaného a zavázat ho k zaplacení náhrady ve výši ujednaného nájemného za dobu od 4. 9. 2021 do 22. 10. 2021 ve výši 12 082 Kč Odvolací soud nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že žalovaný nezvolil správný postup při sdělení, že je připraven byt předat. Tato informace se dostala do sféry dispozice žalobkyně, je nerozhodné, že nebyla adresována klientskému centru, ale zaměstnanci žalobkyně, který se žalovaným komunikoval. Dne 30. 7. 2021 mu zaslal e-mail, ve kterém se žalovaného dotazoval, jaké má další záměry s bytem, aby mohl být dohodnut další postup. Je zcela logické, že žalovaný odpovídá a na tuto e-mailovou adresu sděluje, že byt je připraven předat téhož nebo následujícího dne, tj. 31. 8. 2021.

11. Z těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu ve výroku II změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žaloba na zaplacení částky 12 082 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 22. 12. 2021 do zaplacení byla zamítnuta.

12. Důvodná není námitka žalovaného, pokud poukazoval na to, že předmětem žaloby nemá být částka 5 744 Kč představující přeplatek za služby. Jak plyne z odvolání žalovaného, ten si je vědom, že část tohoto přeplatku byla okresním soudem zamítnuta, jedná se o nárok ve výši 3 129 Kč s příslušenstvím. V odvolacím řízení žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2 623 Kč, která je rozdílem částky 5 744 Kč a 3 129 Kč ve výši 2 615 Kč, a k tomu žalobkyně připočetla 8 Kč představující úrok z jistoty. Rozsudek byl co do částky 2 623 Kč zrušen a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, jak je uvedeno shora.

13. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se„ uznání závazku“, odvolací soud uvádí, že ačkoli okresní soud„ uznání závazku“ blíže nehodnotí, z obsahu jeho rozhodnutí je zřejmé, že z uznávacího prohlášení ve smyslu § 2053 o. z. nevycházel a své závěry opřel o další důkazy, které byly v řízení před okresním soudem provedeny.

14. Pokud žalovaný brojil proti zbývajícímu rozsahu napadeného rozsudku s tím, že dle jeho názoru se má žalobkyně domáhat zaplacení žalované částky po osobě, která na něm páchala trestnou činnost, tato námitka nemůže obstát, neboť to byl žalovaný, kdo uzavřel řádnou nájemní smlouvu a neplnil z ní plynoucí povinnosti.

15. Jelikož odvolací soud neshledal žádné pochybení, pokud jde o zbývající část nároku z titulu dlužného nájemného a záloh na služby za předchozí období ve výši 30 572 Kč s příslušenstvím, potvrdil rozsudek ve zbývajícím rozsahu výroku II podle § 219 o. s. ř. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění okresního soudu.

16. Dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo znovu rozhodnuto o nákladech řízení. V řízení před okresním soudem byla žalobkyně procesně úspěšná z 63 % (co do částky 30 572 Kč), procesně neúspěšná z 37 % (co do částky 17 834 Kč), žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 26 % náhrady nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení za právní zastoupení ve výši 22 817 Kč (tj. odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 060 Kč, náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada cestovného ve výši 250 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět, 21% DPH ve výši 3 624 Kč dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a dále 1 937 Kč za zaplacený soudní poplatek. 26 % z této částky činí 5 932 Kč.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně procesně úspěšná z 69,6% (co do částky 30 572 Kč a co částky 3 129 Kč, tj. celkem 33 701 Kč), neúspěšná z 30,4 % (co do částky 2 623 a 12 082 Kč, tj. celkem 14 705 Kč), žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 39,2 % náhrady nákladů odvolacího řízení (při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, pokud bylo uvedeno, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 26 % náhrady nákladů řízení, a odvolací soud tímto pochybení opravuje). Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady za právní zastoupení, a to odměna advokáta ve výši 3 060 Kč za vyjádření k odvolání, ve výši 1 000 Kč za zpětvzetí žaloby (odměna byla určena z tarifní hodnoty 2 623 Kč), ve výši 2 940 Kč za účast u jednání odvolacího soudu dne 24. 1. 2023 (odměna byla určena z tarifní hodnoty 45 783 Kč) a ve výši 1 470 Kč (podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši jedné poloviny), k tomu náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH 2 031 Kč, tj. celkem 11 701 Kč 39,2% z této částky činí 4 587 Kč.

18. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.