Krajský soud v Ostravě · Rozsudek

57 Co 236/2024

č. j. 57 Co 236/2024-119

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-11-08 · POTVRZENI · ECLI:CZ:KSOS:2024:57.Co.236.2024.1

Citované zákony (11)

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobkyně: zainteresovaná společnost IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 018 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2024, č. j. 17 C 306/2023-20

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 226 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 018 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a nahradit náklady řízení zaplacením 2 252 Kč (výrok II), neboť žalovaný v období od 3. 2. 2022 do 26. 5. 2022, tedy po dobu 113 dní, provozoval automobil registrační značky , SPZ, , aniž by měl uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) má žalobkyně nárok jak na příspěvek, a to ve výši 9 718 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jehož splatnost na základě výzvy nastala 27. 9. 2022, stejně jako další náklady spojené s jeho uplatněním ve výši 300 Kč (dále k tomu viz § 4 odst. 4 a 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek – posuzováno z obsahového hlediska – napadl zcela. Primárně námitky zaměřil vůči postupu soudu prvního stupně, který o věci rozhodl, aniž by nařídil jednání, ačkoliv podmínky pro postup podle § 115a o. s. ř. splněny nebyly. Přestože žalovaný výslovně k dotazu soudu nezformuloval požadavek, aby ve věci bylo nařízeno jednání, z jeho reakce, v níž uvedl, že s nárokem nesouhlasí a skutečnosti, že jde o invalidního důchodce bez právního vzdělání a toho, že „samotná podstata sporu spočívá na spotřebitelském vztahu mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným, který má s uvedenou společností dlouhodobé potíže a spory“, má soudem zvolený postup za „přísný postih“ na jeho právech. Sám žalovaný pak poukázal na to, že vozidlo bylo v depositu. Domáhal se zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně a dodala, že z registru silničních vozidel vyplývá, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu v období od 18. 5. 2020 do 9. 6. 2020 a následně až od 27. 11. 2023 do 17. 3. 2024, tedy mimo žalované období. Navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně se domáhala na žalovaném, provozovateli tuzemského vozidla reg. zn. , SPZ, 07, který v období od 3. 2. 2022 do 26. 5. 2022 porušil povinnost pojištění odpovědnosti tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, příspěvku ve výši 9 718 Kč a nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, to vše spolu s úrokovým příslušenstvím.

6. Žalovaný soudu v reakci na usnesení ze dne 21. 12. 2023, č. j. 17 C 306/2023-10, kterým byl vyzván k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a k předestření procesní obrany, uvedl, že „vzhledem k tomu, že mně stát slouží nemalé peníze a žijí jen s příjmem invalidního důchodu a příspěvky ÚP, nejsem pohledávku zaplatit a s exekucemi nesouhlasím. Až mně stát vyplatí zadržovaný invalidní důchod neoprávněně, jsem ochoten pohledávku bez exekučního řízení zaplatit“ (citováno i se zřejmými nesprávnostmi).

7. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté „přihlášení se“ ke správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v němž Nejvyšší soud při úvaze o způsobu, jakým odvolací soud strukturoval odůvodnění svého rozhodnutí, mimo jiné uzavřel, že na překážku není ani to, že se odvolací soud jako k věcně správným zčásti "pouze" přihlásil k přezkoumatelným skutkovým a právním závěrům formulovaným v rozhodnutí soudu prvního stupně), nebo usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011); rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

8. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a náležitě se odrážejí v závěru o skutkovém stavu věci, tento obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze s ohledem na výše specifikovanou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu odkázat, a to platí i pro právní posouzení, které je rovněž přiléhavé.

9. Námitka týkající se porušení zásady veřejnosti soudního řízení, potažmo porušení práva na spravedlivý proces není opodstatněná.

10. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

11. Uvedené ustanovení upravuje výjimku ze zásady, že k projednání ve věci samé soud nařídí jednání (§ 115 o. s. ř.). Postup podle § 115a o. s. ř. předpokládá splnění následujících podmínek: 1) výsledky přípravy jednání umožňují přijmout závěr, že skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze učinit jen na základě listin, které účastníci předložili k důkazu; a 2) účastníci se buď výslovně vzdali práva na projednání věci, anebo souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (ke zjištění stanovisek účastníků k zamýšlenému postupu lze užít výzvu podle § 101 odst. 4 o. s. ř.) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 543/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2440/19]. Bez nařízení jednání tak může soud věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali anebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

12. Soud prvního stupně ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu respektoval, neboť obě podmínky vyplývající z § 115a o. s. ř. byly splněny. První podmínka, tedy unesení břemene tvrzení a důkazního břemene jen prostřednictvím předložených listinných důkazů, nebyla žalovaným ani zpochybněna; zjištění skutkového stavu věci rozhodnutí bez nařízení jednání nebránilo. Stejný závěr pak lze učinit i ve vztahu k presumovanému souhlasu žalovaného.

13. Zcela v souladu se zásadou hospodárnosti řízení soud prvního stupně požadoval vyjádření účastníků, potažmo jejich souhlas se zamýšleným postupem soudu podle § 115a o. s. ř., přičemž žalovaný ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas s tímto postupem nevyjádřil. Ze sdělení o nedostatku finančních prostředků pro úhradu uplatněného nároku a podmíněné ochoty uhradit jej po jejich přisouzení v jiné věci (blíže srov. bod 6) vskutku nelze – jak žalovaný činí – dovodit, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí; takovéto vyjádření není odvislé od jeho vzdělání (ostatně vysokoškolského) ani skutečnosti, že je adresátem invalidního důchodu a už vůbec ne na základě hmotněprávní ochrany spotřebitele – o takový vztah v posuzované věci vůbec nejde. Soud prvního stupně proto správně předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitek.

14. Pro úplnost snad již lze jen uvést, že tvrzení (uvedené až v odvolacím řízení) o tom, že vozidlo bylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu – dle žalobkyně nepravdivé –, není přípustné.

15. Odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je správný, a to včetně nákladového výroku, a proto byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z odměny za zastupování a paušální náhrady, což podle § 11 odst. 1 písm. k), § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve věci samé, včetně navýšení o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty, činí 2 226 Kč.

17. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.