57 Co 247/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B za účasti: jméno vedlejší účastnice ., IČO IČO vedlejší účastnice na straně žalované sídlem adresa zastoupená advokátem tituly před jménem jméno advokáta , tituly za jménem sídlem adresa o zaplacení 1 019 750 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2025, č. j. 162 C 18/2023-251

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 95 204 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem , adresa, .Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 61 492,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , tituly před jménem, , jméno advokáta, , , tituly za jménem, , sídlem , adresa, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud žalobu (po částečném zpětvzetí, o němž bylo rozhodnuto samostatným usnesením) co do částky 297 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 5. 2023 do zaplacení a částku 88 900 Kč, zamítl (výrok I) a uložil žalobci nahradit náklady řízení jak žalované zaplacením 190 408 Kč (výrok II), tak vedlejší účastnici vystupující na její straně zaplacením 122 985 Kč (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl toliko ve výrocích o náhradě nákladů řízení, tj. ve výrocích II a III. Argumentoval, že je namístě, aby odvolací soud náhradu nákladů řízení moderoval, a sice zcela, neboť je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce se domáhal náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl za okolností, které jednoznačně nasvědčovaly odpovědnosti žalovaného, před podáním žaloby byl aktivní, snažil se dohodnout, což bylo odmítnuto, nešlo o šikanózní uplatnění práva, úspěšný nebyl až na základě výsledků znaleckého dokazování. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadené části změněn tak, že žalované a vedlejší účastnici vystupující na její straně nebude náhrada nákladů řízení přiznána.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání nesouhlasila s moderací náhrady nákladů řízení, kterou žalobce odůvodňuje pouze skutkovou složitostí a povahou sporu. To ovšem dle ní není významné, stěžejní jsou jeho poměry, k nimž se nevyjádřil a nyní tak již účinně pro rozpor s koncentrací řízení učinit nemůže. V posuzované věci o složitý případ ani nejde; nadto soud prvního stupně dostál své poučovací povinnosti, přičemž žalobce nebyl sto řádně reagovat, k řízení přistupoval nedbale, potažmo podílel se na výši náhrady, a to zejména zjevně neadekvátním vymezením předmětu sporu, případně odmítnutím smírného řešení. Měl úrazové pojištění, ze kterého mu byla vyplacena částka pokrývající roční náklady na živobytí, přesto nárok uplatnil žalobou. Jeho majetkové poměry jsou více než uspokojivé, když má příjmy jak z pracovního poměru – je učitelem –, tak z výkonu funkce zastupitele městského obvodu a z podnikání, navíc má trvalé bydliště v luxusní bytové zástavbě.

4. Vedlejší účastnice na straně žalované měla odvolání předně za opožděné. Jinak se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že moderace není v poměrech posuzované věci namístě, zejména zdůraznila nezbytnost výjimečnosti tohoto postupu, přičemž v posuzované věci nejde o složitý, dosud neřešený případ, nebylo zjištěno, že žalobce je osobou s nedostatečnými příjmy, žalobce byl při podání žaloby zastoupen a s ohledem na její vymezení musel pro případ ztráty sporu s náhradou nákladů protistraně počítat a dodala, že ze strany vedlejší účastnice nejde o zneužití práva, resp. náklady na zastoupení byly vynaloženy účelně.

5. Žalovaná a vedlejší účastnice shodně navrhly, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jako věcně správný potvrzen a aby jim byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné (bylo podáno u doručujícího orgánu 15. den od doručení napadeného rozhodnutí) a přípustné, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 o. s. ř.) v napadeném rozsahu, tedy pouze ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a to jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v těchto výrocích rozhodnutí, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Předně je namístě zmínit, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že žalované spolu s vedlejší účastnicí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. K částečnému zastavení řízení (představující převážnou část žalované částky), je nezbytné uvést, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, i v tomto rozsahu to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4155/2015, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5515/2016, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16, ze dne 17. 1. 201/7, sp. zn. III. ÚS 3592/16, či ze dne 30. 6. 2020 IV. ÚS 682/20; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Vzhledem k zamítnutí žaloby ve zbývajícím rozsahu je pak zřejmé, že v tomto rozsahu byla žalovaná s vedlejší účastnicí úspěšná; ostatně toto nezpochybňuje ani žalobce, stejně jako další rozhodné skutečnosti pro stanovení výše náhrady nákladů řízení, které jako správné může odvolací soud akceptovat a v podrobnostech na jeho zdůvodnění odkázat (k tomu obdobně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

8. Odvolací soud se proto dále zaměřil na otázku moderace náhrady nákladů řízení.

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Ustanovení § 150 o. s. ř. tak slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby účastník, který důvodně bránil své subjektivní právo, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu taktéž tuto výjimku z obecného pravidla vykládá restriktivně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2567/2014). Citovaná rozhodnutí dále shodně uvádějí, že závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech rozhodných okolností konkrétní věci.

11. Standardy konsolidovaného judikaturního výkladu shledávají rozhodná hlediska (důvody hodné zvláštního zřetele) zejména v majetkových, sociálních a osobních poměrech v řízení neúspěšného účastníka, jakož i jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, a stejně tak i v tzv. okolnostech případu, procesním chování stran, důvodech neúspěchu strany náhradově povinné a případně i v dalších konkrétní okolnostech (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 3448/11).

12. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015, ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007) dále zdůraznil, že § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (jde o normu s tzv. otevřenou texturou).

13. Podstatné je, aby uvážení o vymezení hypotézy ve svém výsledku zabránilo situaci, ve které by se přiznání (plné) náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně mohlo jevit jako extrémně nespravedlivé nebo příliš tvrdé (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 648/18).

14. Odvolací soud veden snahou nalézt spravedlivou rovnováhu mezi mimořádným použitím moderačního práva a potřebou odstranit hrozící nepřiměřenou tvrdost nákladového rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavní soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1724/23, na který přiléhavě žalobce poukazuje, předně za významnou – což žalovaná strana přehlíží – považuje okolnost, že v důsledku využití zařízení žalované (nebylo zjištěno, že by žalobce porušil jakýkoliv její pokyn) pro volnočasové aktivity, utrpěl žalobce úraz – zlomeninu obou dolních končetin, který se zcela zjevně promítl v jeho zdravotním stavu negativně. Zároveň je zřejmé, že žalobu nelze považovat za šikanózní, zjevně bezúspěšnou nebo svévolnou, naopak výsledek řízení odvisel od znaleckého zkoumání, resp. znaleckých zkoumání, přičemž též před uplatněním nároku žalobou byl žalobce aktivní, jde-li o snahu o mimosoudní řešení. Uvedené okolnosti jsou v posuzované věci natolik výrazné, že samy o sobě naplňují otevřenou texturu vykládané normy, zvláště za situace směřuje-li žaloba vůči obchodním korporacím aktivně provozujícím podnikatelskou činnost. Vyjádřeno jinak, jde o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, resp. lze pro ně mít nákladové výroky, kterými byla přiznána náhrada nákladů v plném rozsahu za (pro žalobce) příliš tvrdé.

15. Na druhou stranu nemůže odvolací soud pominout výjimečnost a ojedinělost tohoto postupu, pročež posuzoval intenzitu takto vymezených důvodů, a to se závěrem, že je způsobilá odůvodnit nepřiznání náhrady nákladů řízení toliko v rozsahu ½, když ve větší míře nelze ze základní zásady ovládající rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení ustoupit. Rezignace na tuto zásadu ve větší míře by vedla k založení nespravedlnosti vice versa; odvolací soud tak má při zhodnocení všech relevantních okolností za to, že po žalované a vedlejší účastnici lze spravedlivě požadovat, aby si účelně vynaložené náklady v rozsahu ½ nesly ze svého.

16. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).

17. Tyto závěry se uplatní i v posuzované věci, a to tím spíše jde-li o normu s otevřenou texturou a odvolací soud má za významné okolnosti, které strana žalovaná přehlíží.

18. Protože rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu nebylo možno ani potvrdit (§ 219 o. s. ř.), ani zrušit (pro absenci důvodu zakládající postup podle § 219a o. s. ř.), odvolací soud jej podle § 220 o. s. ř. změnil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod č. 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

19. K výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení lze uvést, že konkrétní okolnosti posuzované věci odůvodňují rigoróznější přístup k posouzení odvolání z obsahového hlediska. Tyto konkrétní okolnosti spočívají v tom, že žalobce byl zastoupen advokátkou, brojil toliko proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně, a přesto formuloval své podání, včetně výslovného odvolacího návrhu tak, že do něj (vůbec) nezahrnul otázku nákladů odvolacího řízení. Nepožadování náhrady nákladů odvolacího řízení nelze s ohledem na tyto okolnosti smysluplně vyložit jinak, než že se tohoto práva vzdal (i v tomto případě by ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. platilo, že odvolatel nemůže být při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení „trestán“ za ne zcela přiléhavý odhad výše moderace).

20. Lhůta k plnění je odůvodněna § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.