57 CO 268/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 3. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o určení dědického práva o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 9. 2021, č. j. 17 C 5/2020-104

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní 1., 2., 3. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.981 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po [jméno] [příjmení], narozeném [datum] a zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa]) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 30.980 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku jejímu zástupci (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutkových zjištění: Žalobkyně začala bydlet společně s [jméno] [příjmení] na [ulice č. p.] [anonymizováno] v [obec] v srpnu 2017 a na přelomu září a října 2017 si k němu definitivně přestěhovala veškeré věci. Společně se podíleli na placení nákladů bydlení a živobytí, společně hospodařili a starali se o domácnost, společně trávili volný čas. To vše až do jeho smrti dne [datum]. Právně věc posoudil dle ust. § 1637 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně žila po zákonem stanovenou dobu ve společné domácnosti s [jméno] [příjmení] a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost a zůstavitel nezanechal závěť a nemá žádné bližší příbuzné než žalované (potomky, manželku, rodiče), je žalobkyně zákonnou dědičkou po zemřelém. Za dané situace považoval za irelevantní přání zůstavitele, komu by dědictví mělo připadnout; rovněž měl za nevýznamné, zda žalobkyně a zůstavitel chtěli či nechtěli svůj vztah završit sňatkem, do jaké míry byl vřelý, zda žalobkyně měla či neměla snubní prstýnek, že žalobkyně je v insolvenčním řízení a má dluhy, případně zda je či není hlučná.

3. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání, kterým se domáhali jeho změny tak, že žaloba se zamítá. Namítali, že okresní soud se vůbec nevypořádal s tím, z jakých důkazů má za prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelem žila ve společné domácnosti, tedy nikoliv jen bydlela, a že o tuto společnou domácnost i pečovala v zákonem stanovené lhůtě. Okresní soud ve svém odůvodnění pochybil při hodnocení provedených důkazů a hodnocení informací z důkazů plynoucích, když z nich extrahoval jen to, co bylo přijatelné k odůvodnění nároku žalobkyně a ostatní skutečnosti a informace vzešlé z těchto důkazů zamlčel, resp. neuvedl, proč je považuje za nedůležité natolik, že se o nich ani nezmiňuje, a to přesto, že tyto skutečnosti svědčí pro skutkovou verzi žalovaných. K tomuto příkladmo namítali, že soud se nevypořádal s tvrzením svědkyně [příjmení], kdy tato tvrdí, že ji žalobkyně navštívila za účelem potvrzení doby, po kterou měla bydlet se zůstavitelem a naopak žalobkyně ve své účastnické výpovědi tvrdí, že nikdy svědkyni [příjmení] o toto nepožádala. Dále se soud nevypořádal s rozpory ve svědectví svědkyně [příjmení], která tvrdí, že zůstavitel pomáhal s odvozem věcí žalobkyně z ulice [ulice] v září 2017, oproti tomu svědkyně [příjmení] uvádí, že se žalobkyně stěhovala v září 2017 z úplně jiné adresy ([ulice a číslo]). Pokud je ve zjištění z výpovědi svědkyně [příjmení] v bodě 7 odůvodnění uvedeno, že žalobkyně se zůstavitelem vše společně platili, jezdili na výlety, pak není zřejmé, kdo a kdy jí tyto informace poskytl a o jakém časovém období svědkyně hovoří. Přestože svědkyně [příjmení] uvedla, že mimo práci se s žalobkyní nestýkají, věděla, i když zůstavitele neznala a neviděla, že je to právě zůstavitel, který vyzvedával věci s dvoukolákem. Stejně tak tato svědkyně znala bližší majetkové poměry zůstavitele, např., že neměl auto atd. - pokud by tedy byl vztah svědkyně a žalobkyně ryze pracovní, asi by svědkyně tyto informace mít nemohla, vyvstává tedy otázka, kdy se svědkyně tyto informace od žalobkyně dozvěděla, proč a s jakou motivací. Rovněž není vysvětleno, jak tato svědkyně z pracovního vztahu s žalobkyní věděla, že se v září 2017 žalobkyně stěhuje právě na adresu [ulice a číslo]. Svědkyni nebyla předložena fotografie, aby s jistotou potvrdila, že se jednalo skutečně o osobu zůstavitele a ne jiné osoby. Dále namítali, že z výpovědi svědkyně [příjmení] vzal soud za prokázáno, že právě zesnulý přijel pro věci žalobkyně, přičemž paní [příjmení] nikdy zůstavitele neviděla. Dále nesouhlasili s hodnocením výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] jako nepravdivé. Všechny objektivní důkazy vycházející z listin, jako např. sdělení insolvenční správkyně, sdělení nemocnice, lékařské zprávy atd., vycházejí z toho, že žalobkyně uvádí svou adresu nebo, že je družkou zůstavitele až v roce 2018. Před tímto datem je to pouze sdělení zaměstnavatele, kterému sdělila kontaktní adresu. Zde je ale potřeba vzít v úvahu, že žalobkyně měla trvalé bydliště na adrese, kde již dávno nebydlela, a to dlouho předtím, než vůbec poznala zůstavitele a byla na adrese trvalého pobytu nekontaktní. Proto pro účely zasílání písemností z insolvenčního řízení, kde figuruje jako úpadce, pro účely pracovního poměru atd., potřebovala korespondenční adresu, což však, ale nijak neprokazuje, že žalobkyně na této adrese žila a bydlela již od podzimu 2017 a již vůbec ne, že zde žila ve společné domácnosti se zůstavitelem, a to od podzimu 2017. Žádný ze sousedů zůstavitele nepotvrzuje, že by zde žalobkyně žila již od podzimu roku 2017. Dále žalovaní namítali, že okresní soud neprovedl jimi navrhované důkazy, jedná se zejména o výpovědi zaměstnanců [název nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], a to paní [příjmení], paní [příjmení] a pana [příjmení] Tyto osoby mohly např. yvrátit tvrzení žalobkyně, že se zůstavitelem žila v druhovském poměru nejméně 1 rok před smrtí zůstavitele. Má-li okresní soud na mysli nahrazením návrhu žalovaných odpověď dotčené nemocnice, pak se tato odpověď týká období září 2018 až listopad 2018 a předchozí období nijak nezmiňuje. Okresní soud záměrně nevzal v úvahu svědecké výpovědi hovořící v neprospěch žalobkyně, tedy celkem 5 osob přímých a očitých svědků, kteří v rozhodné době byli v osobním kontaktu se zůstavitelem, a z jejichž svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývá, že žalobkyně nesdílela společnou domácnost a nepečovala o ni v rozhodném období najisto postaveném mezi zářím 2017 a lednem 2018. Podle žalovaných tedy žalobkyně neunesla své důkazní břemeno.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Uvedla, že v kontextu hodnocení délky a povahy soužití je v daném případě důležitá zejména výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která je vlastníkem nemovitosti, ve které žalobkyně bydlela před tím, než se nastěhovala do domácnosti [jméno] [příjmení]. Tato svědkyně vypověděla, že žalobkyně se z jejího domu odstěhovala v září 2017, a to k jejímu příteli [jméno] na [ulice č. p.] [anonymizováno], přičemž přesvědčivě vysvětlila, proč si pamatuje, kdy ke stěhování došlo (žalobkyně se měla odstěhovat do 1 roku od smrti syna svědkyně, který zemřel v září 2016), a současně potvrdila, že žalobkyně a [jméno] [příjmení] měli v době stěhování partnerský poměr. Tato výpověď je potvrzována také výpovědí svědkyně [příjmení]. Obě jmenované nemají k žalobkyni bližší vztah a tudíž není důvodná obava, že by svou výpověď účelově upravovaly. Navíc údaje o termínu stěhování žalobkyně zcela korespondují s obsahem zprávy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], z níž vyplývá, že žalobkyně jako adresu přechodného bydliště uváděla od 27. 8. 2015 adresu [adresa] (to je dům svědkyně [příjmení]) a před uzavřením pracovní smlouvy ze dne [datum] uvedla adresu [adresa]. Žalobní tvrzení prokazují další listiny, mezi nimi především lékařské zprávy, ze kterých plyne, že [jméno] [příjmení] žalobkyni označoval za svou přítelkyni od počátku své léčby ve [název nemocnice] [anonymizováno] [obec] (tj. od 23. 4. 2018), a to opakovaně po celou dobu jejího trvání. Byla to žalobkyně, která ho přebírala do domácí péče na sklonku jeho života a po smrti obstarala pohřeb. Z předložených fotografií plyne, že žalobkyně s [jméno] [příjmení] trávila vánoční svátky v roce 2017 a jezdila s ním na výlety. Z dokazování je zřejmé, že se jednalo o partnerské soužití ve společné domácnosti, což vyplývá i ze samotné skutečnosti, že žalobkyně od září/října 2017, tedy poté, co se odstěhovala z domu svědkyně [příjmení], neměla jiné bydliště než v domě [jméno] [příjmení], když na adrese [adresa], ovšem jednalo se pouze o administrativní údaje a fakticky zde dlouhodobě nebydlela, což potvrdil svědek [jméno] [příjmení]. Partnerské soužití ve společné domácnosti bylo prokázáno jednak výpovědí žalobkyně, ale také výpovědí svědkyně [příjmení], která uvedla, že žalobkyně s [jméno] společně vše platili, jezdili na výlety a žalobkyně o něj pečovala v jeho nemoci.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání žalovaných není důvodné.

6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy a v bodech 3, 6 - 15 odůvodnění napadeného rozsudku učinil správná skutková zjištění odpovídající ust § 132 o. s. ř., pročež odvolací soud tato zjištění jako správná přejímá. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením věrohodnosti svědeckých výpovědí a účastnické výpovědi žalobkyně, stejně jako s tím, že část výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyhodnotil okresní soud jako nepravdivou, konkrétně část, v níž svědkyně uvedla, že [jméno] [příjmení] v době její návštěvy na její dotaz odpověděl, že bydlí sám, přičemž co se týče důvodů nepravdivosti uvedené části výpovědi svědkyně [příjmení] lze plně odkázat na bod 19 odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž přiléhavé je hodnocení výpovědí sousedů zůstavitele, svědků [příjmení] a [příjmení], uvedené v bodě 20 odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož implicitně plyne, že v části odporující výše uvedeným důkazům hodnotil okresní soud tyto výpovědi jako nevěrohodné – viz např. část výpovědi svědkyně [příjmení], v níž uvedla, že žalobkyně se do předmětného domu nastěhovala, až když [jméno] zemřel; dále viz část výpovědi svědka [příjmení] týkající se časových údajů sdělovaných svědkem a dále v části týkající se žalobkyně, když svědek zpochybňoval vše ostatní, co se žalobkyně týkalo, avšak v řízení bylo jednoznačně prokázáno, např. že je dlouhodobě zaměstnaná, proč doprovázela [jméno] do nemocnice, když ho tam svědek vezl. Okresní soud správně neučinil žádná významná skutková zjištění z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], protože vypovídal pouze o období přibližně před deseti lety (viz bod 21 odůvodnění napadeného rozsudku), a nepochybil, pokud z úředního záznamu Policie ČR z [datum] o podání vysvětlení žalobkyní (okresní soud nesprávně uvedl žalovanou) nečinil žádná skutková zjištění, neboť se jednalo o důkaz nepřípustný v režimu koncentrace řízení dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. (viz bod 4 odůvodnění napadeného rozsudku).

7. Odvolací soud zopakoval důkaz výpovědí žalobkyně, kterou považuje za pravdivou, protože je v souladu s výpověďmi svědků tak, jak uvedl i okresní soud, a v souladu s listinnými důkazy, přičemž skutečnosti týkající se dopodrobna společného soužití s [jméno] [příjmení] nemohly být prokázány jinými důkazy než její výpovědí, neboť nikdo jiný s nimi ve společné domácnosti nežil, a z této výpovědi zjistil nad rámec zjištění okresního soudu, která přejal, že žalobkyně už od srpna 2017 (až na podzim 2017 se přestěhovala definitivně se všemi věcmi, a to ze svého předchozího bydliště na [ulice č. p.] [anonymizováno]) vykonávala domácí práce v domácnosti s [jméno] [příjmení] v jeho domě s tím, že [jméno] se staral o zahradu, společně trávili čas, žili spolu, měli intimní vztah, měli se velmi rádi. Od října 2017, tj. od definitivního přestěhování do domu zůstavitele, se dělili o náklady na bydlení (na půl), stejně jako o ostatní náklady a soužití pokračovalo tak, jak započalo v srpnu 2017, tzn., že žalobkyně vykonávala domácí práce, [jméno] se staral o zahradu, společně trávili volný čas. Takto to probíhalo do doby, než [jméno] onemocněl a z důvodu nemoci nemohl práce vykonávat. Co se týče jeho nemoci, tak začátkem roku 2018 mu nebylo dobře, šel k lékaři a v dubnu 2018 mu byla diagnostikována [diagnóza], začal dojíždět na [léčba] do [obec], kde byl vždy 10 dnů hospitalizovaný, takže se střídal pobyt doma a v nemocnici. V době, kdy byl [jméno] už tak nemocný, že nemohl vykonávat práce, které dřív doma dělal, dělala je žalobkyně a [jméno] jí radil, protože to neuměla. Po hospitalizaci 21. 12. 2018 [jméno] nechtěli pustit na Vánoce domů, ale protože se jeho stav 28. 12. 2018 zlepšil, pustili ho žalobkyni domů, ale dne [datum] jí umřel v náručí. Uvedla-li žalobkyně ve vztahu ke svědkyni [příjmení] ve výpovědi u ústního jednání před odvolacím soudem, že jednou, když se venku náhodně potkaly, se jí ptala, jestli, když to bude třeba, tak jí potvrdí, že s [jméno] bydlela, přičemž svědkyně jí odpověděla, že ji nezná a že nic nepotvrdí, považuje i tuto část výpovědi za pravdivou; pokud u ústního před okresním soudem uvedla, že po žádném ze sousedů nechtěla, aby šli v její prospěch svědčit, přikládá odvolací soud tuto odpověď neznalosti právní terminologie a pro právního laika ne zcela jasné formulaci otázky, která zněla, zda žalobkyně někdy chtěla od sousedů, aby šli v její prospěch svědčit, kdy tato otázka může být vyložena tak, že by žalobkyně snad po sousedech mohla vyžadovat něco, co není pravdou, tj. v její prospěch.

8. Odvolací soud zopakoval výslech svědkyně [jméno] [příjmení], kterou v podstatné části týkající se v řízení právně významných skutečností hodnotí jako nevěrohodnou, neboť závěr o tom, že žalobkyně žila s [jméno] [příjmení] od dubna 2018, svědkyně učinila proto, že to viděla z okna, ze kterého vidí přímo na dvůr domu [jméno] [příjmení], s žalobkyní a [jméno] se nestýkala, nenavštěvovala je a o všem je informována toliko z„ okna“, což je dle odvolacího soudu zcela nedostačující zdroj informací; nadto její výpověď je v rozporu s ostatními věrohodnými výpověďmi svědků a listinnými důkazy. Rovněž jako nevěrohodné hodnotí soud její tvrzení, že po ní žalobkyně chtěla podepsat, že s [jméno] bydlela rok a půl (v tomto směru považuje odvolací soud za pravdivou verzi žalobkyně – viz výše). Svědkyně uvedla, že o průběhu řízení před soudem byla a je informována žalovanými v tom směru, že to není na dobré cestě, neboť když to prohrají, bude dům žalobkyně, a to podle svědkyně není spravedlivé. Z výše uvedeného plyne nepřátelský postoj svědkyně k žalobkyni a také snaha pomoci žalovaným, jak ostatně uvedl již okresní soud při hodnocení výpovědí sousedů – pana [příjmení] a právě svědkyně [příjmení].

9. Odvolací soud dále vyslechl [titul] [jméno] [příjmení], která pracuje od roku 2002 jako zdravotní sociální pracovnice ve [název nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], která po prostudování příslušné dokumentace uvedla, že sociální šetření 21. 11. 2018 proběhlo tak, že si prostudovala dokumentaci, šla na pokoj za pacientem, přičemž tímto způsobem probíhá sociální šetření vždy. Tehdy jí [jméno] [příjmení] sdělil, že by se chtěl vrátit do domácího prostředí a žít s přítelkyní, tehdy jí jméno nesdělil, ale v dokumentaci již byla uvedena žalobkyně, tj. v záznamu o hospitalizaci ze dne 15. 11. 2018, takže svědkyně jméno přítelkyně [jméno] [příjmení] znala a na její jméno se neptala, protože tam nefiguroval nikdo další. V předmětné propouštění zprávě byl uveden výsledek výše uvedeného sociálního šetření provedeného svědkyní.

10. Odvolací soud neprovedl pro nadbytečnost, stejně jako okresní soud, dokazování výslechem lékařů [název nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], neboť s ohledem na výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] se podává, že jim osobní poměry pacienta nemohly být známy lépe než sociální pracovnici.

11. Odvolací soud hodnotil každý výše uvedený důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, přihlédl k tomu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci, který je totožný se skutkovým závěrem okresního soudu, avšak toliko byl doplněn o zjištění doby, po jakou žalobkyně žila s [jméno] [příjmení] ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost: žalobkyně začala bydlet společně s [jméno] [příjmení] na [ulice č. p.] [anonymizováno] v [obec] v srpnu 2017, nejpozději v říjnu 2017 si k němu přestěhovala definitivně veškeré své věci a nejpozději od této doby spolu intimně žili, trávili volný čas, měli se rádi, společně se podíleli na placení nákladů na bydlení a živobytí, společně hospodařili a starali se o domácnost, přičemž spolu žili až do smrti [jméno] [příjmení], tj. do [datum], s tím, že s ohledem na zhoršující se zdravotní stav [jméno] [příjmení] postupně prováděla veškeré úkony v domácnosti žalobkyně, která o něho v nemoci, pokud nebyl hospitalizován, pečovala v domácím prostředí, tj. v domě ve vlastnictví [jméno] [příjmení], kde spolu bydleli. Odvolací námitky žalovaných týkající se neunesení důkazního břemene žalobkyní tak nejsou důvodné.

12. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek potvrdil ve výroku o věci samé jako správný dle ust. § 219 o. s. ř., neboť dle ust. § 1637 o. z. je žalobkyně, která s [jméno] [příjmení] žila nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, za situace, kdy [jméno] [příjmení] neměl žádné bližší příbuzné než žalované, tj. neměl potomky, manželku, rodiče, sourozence žijící v době jeho smrti, zákonnou dědičkou po zemřelém ve třetí dědické třídě. Jako správný byl také potvrzen výrok o náhradě nákladů řízení.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.981 Kč. Tato částka představuje odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 2.500 Kč dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 7 položka 5 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, 600 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za 2 výše uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 596 Kč náhradu cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět, z toho 220 Kč je náhrada za pohonné hmoty / (80 km x 7,4 l/100km x 37,10 Kč, což je cena benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhl. č. 511/2021 Sb.): 100= 220 Kč / a 376 Kč je náhrada za ujeté kilometry (80 km x 4,70 dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čas strávený cestou z [obec] do [obec] k jednání a zpět a 1.385 21% DPH, které je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

14. Žalovaní byli zavázáni zaplatit náklady řízení společně a nerozdílně zástupci žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.