57 CO 27/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 400.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020, č. j. 82 C 189/2013-512

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 51.838 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 400.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 400.000 Kč od 9. 8. 2013 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), žalobu na zaplacení, že žalobce je povinen zaplatit žalované 119.831,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 119.831,68 Kč od 4. 3. 2014 do zaplacení zamítl (odstavec II. výroku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 122.000 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec III. výroku) a žalované uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení státu České republice - Okresnímu soudu v Ostravě částku 79.417 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec IV. výroku).

2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým napadla rozsudek v celém rozsahu. Namítala, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rovněž, že rozsudek je nepřezkoumatelný. Za nesprávný považuje závěr soudu I. stupně, že k ukončení smlouvy o dílo a smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy o prodeji rodinného domku a pozemku uzavřené mezi žalovanou jako zhotovitelkou a žalobcem jako objednatelem dne datum (dále jako„ smlouva“) nedošlo na základě odstoupení ze strany žalované jako zhotovitelky, ale na základě pozdějšího odstoupení ze strany žalobce jako objednatele. Uvedený závěr byl východiskem pro použitý způsob vypořádání mezi žalobcem a žalovanou, když způsob vypořádání závisí právě na skutečnosti, zda k ukončení smlouvy došlo na základě odstoupení ze strany objednatele či zhotovitele. Podle žalované smlouva zanikla na základě odstoupení ze strany žalované doručeného žalobci 11. 6. 2013. Odstoupení bylo obsahem přípisu nazvaného„ Vyjádření zhotovitele ke stavbě domu, vzájemné součinnosti a odstoupení od smlouvy o dílo“. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že žalobce porušil a porušoval svoji povinnost poskytovat potřebnou součinnost, kterážto vyplývala z občanského zákoníku i z výslovného znění článku VIII. bodu 6. smlouvy, přičemž žalobce jako objednatel nesjednal nápravu ani v dodatečně v přiměřené lhůtě, resp. v mnoha opakovaných lhůtách, které mu byly poskytnuty. Možnost v takovém případě od smlouvy odstoupit vyplývá z ust. § 638 obč. zák. a také byla sjednána ve smlouvě v článku XI. bodu 2 věta druhé smlouvy. Skutečnosti uvedené v předmětném odstoupení od smlouvy (na čtyřech stranách předmětného odstoupení) učinila žalovaná součástí svých skutkových tvrzení v této věci. Žalovaná neměla před ukončením smlouvy o dílo volný přístup do domu. Žalobce byl vlastníkem domu od července 2012 a již od této doby si žalovaná nemohla sama od sebe stavbu zpřístupnit. V únoru 2013 žalobce vyměnil zámek na dveřích do obývacího pokoje a do kuchyně, v květnu 2013 vyměnil zámek do celé budovy. Od této doby neměl do těchto místností přístup ani generální dodavatel stavby společnosti právnická osoba Na zahradu a terasu se generální dodavatel stavby musel obtížně dostávat přes cizí pozemky, navíc pouze se souhlasem vlastníků. Žalobce kromě toho opakovaně vyslovil zákaz pokračovat v pracích, zejména v místnosti č.

24. V přípise ze dne 21. 3. 2013 žalobce požaduje okamžité zastavení prací v místnosti, v přípise ze dne 23. 4. 2013 žalované výslovně sděluje, že si nepřeje, aby pokračovaly práce zhotovitele na opravě podlahy, dokud k tomu nedá písemný souhlas, v přípise ze dne 27. 5. 2013 žalobce znovu sděluje, že si výslovně nepřeje, aby žalovaná prováděla jakékoliv práce na podlaze, pokud nedostane od žalobce písemný pokyn pro pokračování v pracech. Žalobce svůj zákaz vyjádřil osobně a telefonicky při jednáních s jednateli žalované. Žalobce nikdy nerevidoval svůj zákaz prací na stavbě a nesdělil žalované, že a jak může v určitých pracích dále pokračovat. V době odstoupení od smlouvy ze strany žalované uplynulo 79 dní od zastavení stavby žalobcem, 46 dní od předání posudku znalecký ústav žalobci pro podlahu v místnosti 24, kdy se měly dle písemného příslibu žalované práce ihned rozběhnout, a 4 dny od marného uplynutí lhůty výzvy žalované na pokračování v pracích z 23. 5. 2013, jinak bude muset žalovaná od smlouvy odstoupit. Žalobce žalované nesdělil odpovědi na dotazy, např., kterou variantu vybral pro provedení opravy podlahy v místnosti č. 24 a úpravy spáry mezi fasádou RD5 a dělící betonovou zdí RD6. Dům byl prakticky hotov, a to jak v interiéru, tak i v exteriéru. Žalovaná se spor s žalobcem snažila řešit i po odstoupení od smlouvy. Žalobce však dne 26. 8. 2013 opět žalované sdělil, že jí neumožní přístup do domu. Před odstoupením od smlouvy ze strany žalované byla žalobci opakovaně dána dodatečná přiměřená lhůta ke splnění jeho povinností, a to mimo jiné ve vyjádření žalované ze dne 30. 4. 2013, ve kterém je žalobce žádán, aby do 10 dnů žalované sdělil, že může pokračovat v práci a do 7 dnů sdělil, které z diskutovaných řešení žádá provést, a přípisem ze dne 23. 5. 2013, ve kterém byla žalobci poskytnuta lhůta 7 dnů s upozorněním, že v případě neumožnění dokončení prací bude muset žalovaná od smlouvy odstoupit. Žalovaná žalobce o splnění povinnosti žádala opakovaně i při osobních jednáních, např. 25. 3. 2013 při předání posudku od titul příjmení nebo dne 23. 4. 2013 při předání posudku od právnická osoba. Žalovaná jako jakýkoliv jiný zhotovitel stavebních prací nemůže po dobu několika měsíců udržovat neustálou připravenost k provádění stavebních prací, včetně udržování potřebného počtu pracovníků a jen čekat, až jim objednatel a vlastník nemovitosti umožní v pracích pokračovat. Předmětná smlouva zanikla ke dni 11. 6. 2013 na základě odstoupení od smlouvy ze strany žalované jako zhotovitele a vzhledem k tomu pak měl být použitý jiný způsob vypořádání mezi žalobcem a žalovanou. Správně mělo být vycházeno ze sjednané ceny dle smlouvy se zohledněním provedených víceprací a méněprací. Nesprávný závěr soudu I. stupně je založen na tom, že k ukončení smlouvy došlo na základě odstoupení od smlouvy ze strany žalobce jako objednatele, je založeno na závěru, že dílo mělo vady. V napadeném rozsudku je konkrétně uváděno 6 vad (v bodě 47. odůvodnění rozsudku). V prvé řadě nelze vůbec hovořit o nějakých vadách ve smyslu odpovědnosti za vady, neboť dílo nebylo předáno. Ohledně údajných vad lze konstatovat, že se buď vůbec nejedná o vady, nebo se jedná o vady drobné, snadno odstranitelné, případně s konečným stavem vyjádřil žalobce souhlas nebo žalobce žalované zabránil v odstranění„ vady“. Některé údajné vady ani nejsou uvedeny v odstoupení žalobce od smlouvy ze dne 18. 6. 2013. U některých vad ani nebyla prokázána jejich existence, když i ve znaleckém posudku znaleckého ústavu název znaleckého ústavu je uvedeno, že vada je odstraněna. Ohledně 4 z 6 uváděných vad (vady uvedené v bodě 47. odůvodnění rozsudku pod body 2), 4), 5) a 6)) je v napadeném rozsudku uvedeno, že se jedná o vady odstranitelné. U vady uvedené pod bodem 2) je uvedeno, že se jedná o estetickou vadu. Objednání a schválení konkrétních prací objednatelem vyplývá i z potvrzení o převzetí jednotlivých etap výstavby, ve kterých byly příslušné práce obsaženy, např. dne 17. 12. 2012 objednatel potvrdil provedení etapy výstavby dle článku VI. bodu 3.6 a 3.7 smlouvy. Dne 8. 3. 2013 žalobce požádal žalovanou o řešení provedení finálního úklidu interiéru směřujícího k následnému předání díla. Ohledně vady označené pod bodem 5) - není proveden kryt dilatační spáry, lze uvést, že mezi domy RD5 (žalobce) a RD6 je instalován celoplošně polystyrén (viz např. fotografie z 15. 5. 2012, viz také Technická zpráva Přílohy č. 2 SOD, strana 3). Zapravení spáry mezi betonovou zdí sousedního RD6 a RD5 nebylo součástí díla, jelikož i projekt pro provedení stavby, který definoval jako příloha č. 2 SOD, předmět stavební části díla, neřešil - jelikož v době jeho zpracovávání tam betonová zeď ještě nebyla; žalovaná se nezříkala tuto jinou spáru zapravit - po dohodě se žalobcem - ten však neposkytl součinnost tím, že nekomunikoval či se odmítl ztotožnit s některým řešením navrhovaným žalovanou. Ohledně vady označené pod bodem 3) - nedodržením vnitřních rozměrů lze též odkázat na ustanovení článku XIII., bod 1 smlouvy, dle kterého„ zhotovitel má právo bez souhlasu objednatele změnit projektovou dokumentaci…“. Jak je mimo jiné uvedeno ve znaleckém posudku znaleckého ústavu název znaleckého ústavu, některé rozdíly ve výměrách jsou dány pouze různou metodikou uvádění výměr v dokumentaci, většina odchylek je v toleranci dle norem. Lze zdůraznit, že celkový rozměr místností a domu je pořád stejný, akorát jedna místnost bude o něco větší a vedlejší o něco menší. Ohledně lhůty k odstranění vad lze uvést, že u dodatečné lhůty poskytnuté k odstranění vad v přípise ze dne 22. 5. 2013, a to do 3. 6. 2013, se nemůže jednat o přiměřenou dodatečnou lhůtu, když přípis žalobce ze dne 22. 5. 2013 byl žalované doručen až 30. 5. 2013, přičemž do 3. 6. 2013 zbývaly 2 pracovní dny. Ohledně některých údajných vad dokonce nebyla ze strany žalobce poskytnuta žádná dodatečná lhůta, když tyto vady zejména nebyly zmíněny v přípise žalobce ze dne 22. 5. 2013 a byly dokonce ze strany žalobce žalované oznámeny až po odstoupení žalované od smlouvy. Odstoupení žalobce od smlouvy ze dne 18. 6. 2013 nemohlo být platné, neboť smlouva již dříve zanikla na základě odstoupení o smlouvy ze strany žalované dopisem doručeným žalobci 11. 6. 2013. Za nesprávný považuje rovněž závěr soudu, že žalovaná nedodržela termín dokončení díla, který byl sjednán do datum, že se žalovaná dostala do prodlení s dokončením díla ještě předtím, než se objevily problémy s trhlinami v podlaze v místnosti č.

24. Tento závěr je dle žalované v rozporu s provedeným dokazováním. Termín prodloužení trvání výstavby nebyl způsoben pouze neposkytnutím potřebné součinnosti dokončení díla ze strany žalobce a dokonce přímo výslovnými zákazy provádění prací na díle, ale jednalo se též o klimatické podmínky a prodlení žalobce s úhradou plateb dle smlouvy. Teploty na stavbě dle stavebního deníku RD č. 5 od 3. 12. 2012 do 6. 12. 2012 byly v rozmezí od -3 do + 4 stupně, přičemž nízké teploty pokračují v deníku až do 21. 1. 2013. V této souvislosti poukazuje na zápisy ve stavebních denících vedlejších domů v téže řadě ze dne 4. 3. 2013, 15. 1. 2013, 4. 3. 2013, 11. 3. 2013 - 15. 3. 2013, 18. 3. 2013 - 4. 4. 2013, z nichž vyplývá, že venkovní práce (omítky soklů, ostění apod., terénní úpravy zpevněné plochy) se nedaly provádět od 3. 12. 2012 do 4. 4. 2013. Navržený důkaz příslušnými údaji od ČHMÚ o klimatických podmínkách v rozhodném období soud zamítl pro nadbytečnost. Pouze z důvodu klimatických podmínek došlo k prodloužení termínu výstavby dle smlouvy o 132 dní. Ohledně posunutí termínu ukončení díla lze poukázat i na skutečnost, že termín dokončení díla se mohl posunout i v případě odložení žalobce s placením jednotlivých záloh, a to o dvojnásobek doby prodlení. Žalobce byl přitom v prodlení s placením záloh celkem o 19 dní, doba výstavby se tedy jen z tohoto důvodu prodloužila o 38 dní. Z těchto důvodů bylo možné termín výstavby posunout celkem o 170 dní, tj. na 20. 7. 2013, a to nejsou započteny další důvody zpoždění výstavby způsobené žalobcem. Jak vyplývá ze stavebního deníku, až dne 22. 1. 2013 si žalobce vybral a odsouhlasil plovoucí podlahy s dodáním 3 - 4 týdny a dne 5. 3. 2013 žalobce dodal plán o položení obkladu u kuchyňské linky. Ke stavu plnění termínu dokončení díla uvádí, že výstavba domu byla rozdělena do několika etap specifikovaných v článku VI. odst. 3 smlouvy, ke dni 17. 12. 2012 byla provedena etapa výstavby dle článku VI. bodu 3.6 a 3.7 smlouvy, o čemž byl dne 17. 12. 2012 mezi žalobcem a žalovanou sepsán zápis z jednání a následně byly prováděny dokončovací a kompenzační práce dle článku VI. bodu 3.8 smlouvy. Dne 8. 3. 2013 žalobce požádal žalovanou o řešení provedení finálního úklidu. Žalovaná nesouhlasí s výší vypořádání jednak ze shora uvedených důvodů, nadto má za to, že výpočty provedené soudem I. stupně mají další vady. Výpočet provedený v napadeném rozsudku je nesprávný z důvodu, že je nesprávně a neúplně zjištěn minimálně jeden z údajů použitých pro výpočty, a to údaj o hodnotě prací provedený žalovanou. Soud I. stupně nesprávně nezahrnul další práce provedené žalovanou před 10. 4. 2012, tj. před uzavřením smlouvy, mezi které patří mimo jiné přípravná realitní, developerská činnost a inženýrská činnost - vytipování pozemků, kontaktování původních vlastníků pozemků, varianta řešení zástavby, varianty napojení, různé přípravné práce a průzkumy, zajišťování finančních prostředků, náklady na zdroje atd., přičemž práce jsou uvedeny přímo ve smlouvě ze dne datum, v článku II. bodu 2 a 3 smlouvy. Hodnota těchto prací je zohledněna v celkové ceně díla sjednané ve smlouvě. Žalovaná nepovažuje za správný závěr soudu, že tyto další práce nelze ocenit (buď ve vztahu k jednotlivému rodinnému domu, případně, že je nelze ocenit vůbec), což má vyplývat i z vyjádření znaleckého ústavu právnická osoba Ten pouze uvedl, že se striktně držel znění zadání, které znělo na stanovení hodnoty prací od 10. 4. 2012. Žalovaná ve svých otázkách na znalecký ústav ze dne 17. 1. 2017 navrhovala, že by znalecký ústav měl vzít v potaz, že velkým nákladem, bez kterého by stavba vůbec nevznikla, byla přípravná realitní developerská činnost a inženýrská činnost s uvedením konkrétních prací, přesto soud zadal znaleckému ústavu, aby určil hodnotu prací od datum. Podle žalované, i kdyby hodnota prací nešla stanovit, což není pravda, ze strany soudu mohl být použit postup dle ust. § 136 o. s. ř. Dále namítá, že závěr o nepřiměřenosti ceny je zcela neodůvodněný a nesprávný, o to víc, že soud výši této ceny (hodnoty prací) vůbec nezjišťoval. Jedná se o velmi žádanou atraktivní lokalitu v obec část obce. Bylo nutno konstatovat a přesvědčit původní vlastníky pozemků, vyřešit varianty řešení zástavby, varianty napojení na sítě, překonat tvrdý nesouhlas s napojením pozemku na veřejnou komunikaci název ulice. jméno, vyřešit napojení inženýrské sítě předmětné lokality apod. Soud I. stupně v napadeném rozsudku uvádí, že i v případě, že by čistě teoreticky uznal žalovanou zmiňované náklady spojené s přípravou projektu jako oprávněné (588.181 Kč), by se nic na nároku žalobce na zaplacení 400.000 Kč nezměnilo, když částka, kterou mohl žalobce po žalované požadovat a částka, kterou vyčíslila žalovaná, jsou téměř shodné. Tyto částky však shodné nejsou. Kdyby bylo počítáno s náklady spojenými s přípravou projektu ve výši 588.181 Kč, tak by i při použití nesprávného způsobu výpočtu použitého soudem I. stupně nárok žalobce rozhodně nedosahoval částky 400.000 Kč (s ohledem na výpočty soudu provedené v bodě 58. odůvodnění napadeného rozsudku je možno upozornit, že částka 588.181 Kč je vyšší, než částka 584.300 Kč). Dále žalovaná namítá, že znalecký ústav právnická osoba používá při výpočtu sazbu DPH ve výši 14 %, a to i u zjišťování hodnoty prací provedených v roce 2013. Od 1. 1. 2013 však byla příslušná výše sazby DPH v původní výši zvýšena na sazbu ve výši 15 % a žalovaná nechává stranou, zda by nová výše sazby měla být vzhledem k datu uskutečnění zdanitelného plnění použita pro všechny provedené práce. Nová výše sazby však měla být použita pro práce provedené v roce 2013. Použitím této správné výše sazby ve výši 15 % by však samozřejmě mělo dojít ke zvýšení hodnoty prací provedených žalovanou, jejichž hodnota by pak byla odečítána od částky uhrazené žalobcem. Soud dále při svých výpočtech opomíjí, že dne datum mezi žalovanou jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej předmětného rozestavěného domu a související pozemky, případně spoluvlastnický podíl k těmto pozemkům, a to za kupní cenu ve výši 1.950.000 Kč. V uvedené kupní smlouvě bylo sjednáno, že na úhradu kupní ceny jsou použity předchozí úhrady žalobce v celkové výši 1.950.000 Kč. Z celkové částky 4.398.513 Kč, která byla ze strany žalobce zaplacena žalované, je 1.950.000 Kč kupní cenou dle kupní smlouvy, kterou žalobce nikdy nezpochybňoval. Žalobce kupoval převáděné nemovitosti včetně rozestavěné budovy ve stavu, který mu byl znám, nikdy neuplatnil slevu z kupní ceny, a ani od kupní smlouvy neodstoupil. I když soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru, že od smlouvy oprávněně odstoupil žalobce, pro vypořádání vzájemných nároků nelze vycházet z částky 4.398.513 Kč, ale pouze z částky 2.448.513 Kč, která odpovídá rozdílu mezi platbami žalobce a kupní cenou dle kupní smlouvy, kterou žalobce žalované zaplatil po převodu předmětu kupní smlouvy do vlastnictví žalobce. Pro vypořádání vzájemných nároků by pak v tomto případě byl podstatný rozsah prací provedených žalovanou ode dne uzavření kupní smlouvy, tj. od datum. Soud I. stupně kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě opomíjí a ani neuvádí, z jakého důvodu. V tomto směru je rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný. Ukončení smlouvy o dílo odstoupením ze strany žalované nelze přikládat žádné právní účinky. Žalovaná měla jako zhotovitel do domu fyzický přístup. Pokyn žalobce, aby žalovaná do domu nevstupovala, zjevně navazoval toliko na související zjištění mnohočetných trhlin v betonové vrstvě, která tvořila strop obývacího pokoje (resp. podlahu podlaží nad obývacím pokojem). Žalovaná se snaží dané přechodné situace zneužít k argumentaci o nesoučinnosti objednatele. Koneckonců objednatel po ověření vážnosti této vady znaleckým posudkem (o vadu se jednalo v každém případě), když odborně bylo konstatováno, že bezprostřední nebezpečí pádu desky nehrozí, výslovně sdělil, že pokračování v činnosti zhotovitele v domě nic nebrání. Vzhledem ke standardním termínům u znalců ve stavebnictví, doba, po kterou žalobce potřeboval na odborné ověření povahy této vady, zejména z hlediska bezprostředního nebezpečí pádu, byla naprosto přiměřená a nijak nesvědčí o nedostatku jeho součinnosti se zhotovitelem. K argumentaci žalované, že na odstranění vad nedostala dostatek času, poukazuje žalobce na to, že k odstoupení od smlouvy také nepřistoupil hned, ale čekal dalších 15 dnů. Žalovaná však již před dopisem s pokusem o odstoupení od smlouvy o dílo dala jednoznačně najevo, že žádné odstraňování vad již nechce. Pokud se týká doby potřebné k odstraňování vad (u těch, u nichž odstranění vůbec nebylo objektivně možné) odkazuje žalobce opakovaně na výpověď svědka titul příjmení. Pokud žalovaná ve svém odvolání zmiňuje kupní smlouvu uzavřenou v průběhu výstavby domu, má žalobce za to, že posouzení věci se stále nachází v režimu smlouvy o dílo, včetně (pojmově) ceny díla, resp. v návaznosti na odstoupení od smlouvy žalobcem v režimu zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení a porovnávání částky skutečně uhrazené s částkou odpovídající faktickému obohacení žalobce výsledkem činnosti zhotovitele. Argumentace žalované směřuje k tomu, že žalobce by aspoň zčásti měl jednat v režimu„ vad prodané věci“. Ve světle současné judikatury vyšších soudů o nutnosti směřovat soudními rozhodnutími k rozumnému, spravedlivému a obecně přijatelnému výsledku vypořádání vztahů mezi účastníky (zde laickým objednatelem a odborným zhotovitelem díla), nelze tento přístup žalované označit jinak, než za pokus o úskok vůči laickému objednateli. U jednání žalobce doplnil, že pokud se týká pokusu o odstoupení od smlouvy zhotovitelem, objednatel má obecnou preventivní povinnost a pokud vidí popraskanou betonovou podlahu, je logické, že zakáže vstup pod ní nebo na ni do doby, než si odborně ověří nebezpečnost a příčiny tohoto stavu.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu na základě včas podaného odvolání oprávněnou osobou dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud odkazuje na jednotlivá skutková zjištění okresního soudu včetně závěru o skutkovém stavu. Souhlasí s okresním soudem, že k ukončení smlouvy o dílo nedošlo na základě odstoupení ze strany žalované jako zhotovitele, ale na základě pozdějšího odstoupení ze strany žalobce jako objednatele dle § 642 odst. 2 obč. zák., dle kterého objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

6. Žalovaná jako důvod k odstoupení od smlouvy uváděla porušování povinností ze strany žalobce poskytovat potřebnou součinnost, a to přes opakované urgence a přes poskytnutí lhůty žalobci. Namítala, že před ukončením smlouvy o dílo neměla volný přístup do domu od července 2012, kdy se žalobce stal vlastníkem domu, a proto si již sama nemohla stavbu zpřístupnit, v únoru 2013 žalobce vyměnil zámek do obývacího pokoje a kuchyně, a v květnu 2013 do celé budovy. Do domu se nemohl dostat ani generální dodavatel stavby společnost právnická osoba Námitka není důvodná. V řízení před okresním soudem bylo naopak výpovědí svědka titul jméno příjmení prokázáno, že žalobce jeho společnosti nezakázal pokračovat v díle, uvnitř domu nebyly žádné místnosti uzamčeny, nebyl vyměněn zámek, a pokud byla některá místnost uzamčena, resp. byl ze zámku vyndán klíč, žalobce jim vždy řekl, kde klíč je, pokud do této místnosti potřebovali vstoupit. To odpovídá zjištění z výpovědi jednatele žalované titul příjmení, který uvedl, že k výměně zámků došlo až poté, co žalovaná odstoupila od smlouvy. Pokud žalovaná namítala uzamčení místnosti 24, bylo prokázáno, že k tomu došlo poté, kdy byly zjištěny v této místnosti praskliny. Z komunikace mezi žalobcem a žalovanou jednoznačně plyne, že zákaz provádění prací v této místnosti se netýkal ostatních prostor stavby, žalované proto nic nebránilo, aby v díle, přes zákaz týkající se místnosti 24, pokračovala. Námitka žalované, že„ některé práce v domě se nedělaly, neboť se čekalo, až se bude pokračovat s podlahou v předmětné místnosti, neboť k odstranění drobných vad bylo zbytečné, aby jeden člověk jezdil z obec na stavbu“ nemůže obstát, neboť bylo jen na žalované, jak si splní své povinnosti plynoucí ze smlouvy, dle které dílo mělo být dokončeno do 31. 1. 2013. Námitka žalované, že žalobce opakovaně vyslovil zákaz pokračovat v pracích v místnosti č. 24 s odkazem na přípisy žalobce ze dne 21. 3. 2013 a 23. 4. 2013, je proto zavádějící. I v tomto období žalovaná mohla odstraňovat ostatní vady, které jí žalobce vytknul, a nemusela čekat na pokyny žalobce. Pokud žalovaná namítala, že jí pro odstranění vad nebyla poskytnuta dostatečná dodatečná lhůta ve smyslu § 642 odst. 2 obč. zák., odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že z postoje žalované bylo zřejmé, že dílo nehodlá dokončit, neboť od počátku března neprováděla žádné práce, je proto nevýznamné, že lhůta k dodatečnému plnění by teoreticky mohla být nepřiměřeně krátká. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že bylo zjištěno, že žalobce žalované dopisem ze dne 7. 5. 2013 sdělil, že„ od 15. 3. 2013 jí nic nebrání v osazení přechodové lišty mezi dlažbou v místnosti č. 12 a 14 v 1. nadzemním podlaží, že odvod vody z plynového kotle má být odveden do pračkového sifónu a nic nebrání provedení této varianty, a že již 15. 3. 2013 žalobce žalované sdělil, že dilatační spáru mezi rodinnými domy je nutno provést stejným způsobem jako provedení mezi domy č. 5 a 4, atd.“ Dále korespondencí mezi účastníky bylo prokázáno, že žalobce se na žalovanou obrátil dopisem ze dne 22. 5. 2013, ve kterém jí zaslal seznam všech vytýkaných vad (existence části těchto vytýkaných vad v té době byla ověřena znaleckým posudkem ze dne 22. 12. 2017), vyzval žalovanou k řádnému splnění smluvního závazku ze smlouvy o dílo v dodatečné lhůtě do 3. 6. 2013. Žalovaný ve své odpovědi ze dne 23. 5. 2013 požádal o umožnění dokončení podlah v 2. nadzemním podlaží, žalobce na to reagoval dopisem ze dne 28. 5. 2013, kdy upozornil žalovaného, že má klíče k domu a žalobce mu v provádění stavebních prací nebrání. Okresní soud správně proto uvedl, že„ i z tohoto je zřejmé, že žádný zákaz, aby žádné osoby nevstupovaly pod strop pokoje 24, žalobce v té době neuplatňoval“. Jelikož žalovaná od 5. 3. 2013 žádné stavební práce v domě neprováděla, nelze z výše uvedených důvodů dovodit, že žalobce žalované neposkytl součinnost k dokončení díla, a proto mohla od smlouvy odstoupit podle § 641 odst. 1 obč. zák.

7. Důvodná není ani námitka žalované, že okresní soud s ohledem na počasí a opožděné platby žalobcem dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaná nedodržela termín dokončení díla, který byl ve smlouvě sjednán do 31. 1. 2013 Odvolací soud nesouhlasí s argumentací žalované ohledně nemožnosti provádění stavebních prací z důvodu počasí (teplota v období od 3. 12. do 4. 4. 2013 v rozmezí -3 až +4 stupně). Žalovaná v tomto období nemohla pokračovat jen na venkovních pracech, pracovat uvnitř domu jí nic nebránilo (žalobce ke dni 22. 5. 2013 vytýká žalované vady, které se venkovních prací netýkaly). Dům měl být dokončen a předán 31. 1. 2013, je proto nepodstatné, jaké bylo počasí od 1. 2. 2013 nadále, nehledě na to, že sama žalovaná uváděla, že ke konci roku 2012 byl dům téměř dokončen.

8. Pokud žalovaná namítala, že z důvodu prodlení plateb žalobce byla doba výstavby prodloužena o 38 dní, pak z logiky věci by dílo mělo být předáno okolo 10. 3. 2013. Pokud v té době žalobce s ohledem na zjištěné vady podlahy v místnosti č. 24 neumožnil žalované vstup do této místnosti, lze z toho dovodit, že dílo by nemohlo být řádně dokončeno ani k 10. 3. 2013, když až 12. 3. 2013„ byla nivelací zjištěna nerovnost podlahy v obytné místnosti 24, a ještě stejného dne bylo zhotovitelem písemně přislíbeno rozebrání plovoucí podlahy zbroušením podkladu a opětovné položení plovoucí podlahy“. Pokud bylo namítáno, že žalobce požádal žalovanou o řešení provedení finálního úklidu interiéru směřujícího k následnému předání díla, není to pro posouzení věci významné.

9. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že dílo nebylo řádně dokončeno, vykazovalo vady popsané v bodu 47. odůvodnění rozsudku okresního soudu (viz znalecký posudek ze dne 22. 12. 2017, včetně vyjádření a výpovědi znalce), žalovaná nejevila žádnou snahu vytčené vady odstranit, proto žalobce mohl od smlouvy podle § 642 odst. 2 obč. zák. Okresní soud správně v této souvislosti poukázal na to, že nelze hovořit o vadách ve smyslu odpovědnosti za vady, neboť dílo nebylo do té doby předáno. V podrobnostech odvolací soud poukazuje na závěry okresního soudu uvedené v bodu 54., se kterými se ztotožňuje.

10. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěry okresního soudu, že odstupuje-li objednatel od smlouvy podle § 642 odst. 2 obč. zák., pro neplnění smluvních povinností zhotovitelem, nelze zhotoviteli přiznat plnění, které představuje poměrnou část ceny díla, a to s tím důsledkem, že pro vypořádání stran je třeba použít obecných ustanovení § 457 a § 458 obč. zák.

11. Na rozdíl od okresního soudu má odvolací soud za to, že lze souhlasit se žalovanou, že od celkové ceny ve výši 4.398.513 Kč, která byla žalobcem žalované zaplacena do konce roku 2012, je třeba odečíst 1.950.000 Kč představující kupní cenu dle kupní smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovanou a žalobcem, jejímž předmětem byl prodej předmětného rozestavěného domu a souvisejících pozemků (zjištění uvedené v bodu 14. napadeného rozsudku). Lze přisvědčit žalované, že žalobce kupní smlouvu, ani kupní cenu v kupní smlouvě, nijak nezpochybňoval, touto kupní smlouvou byly převedeny nemovitosti včetně rozestavěné budovy ve stavu, který mu byl znám, žalobce neuplatnil slevu z kupní ceny a ani od kupní smlouvy neodstoupil. Odvolací soud proto vycházel při vypořádání z částky 2.448.513 Kč představující rozdíl mezi sjednanou částkou 4.398.513 Kč a kupní cenou ve výši 1.950.000 Kč.

12. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1448/2015, majetkový prospěch, jejž objednatel obdržel na základě neplatné smlouvy o dílo, odpovídá obnosu, jejž by objednatel jinak musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění, neboť tato částka lépe než objektivní změna v tržní ceně nemovitostí odráží hodnotovou ekvivalenci mezi navrácenými plněními z neplatné, resp. zrušené smlouvy.

13. Znaleckým posudkem číslo ze dne 22. 12. 2017, bylo prokázáno, že hodnota prací provedených žalovanou v období od 10. 4. 2012 do 9. 7. 2012 činila 624.403 Kč (bez DPH), hodnota prací provedených žalovanou v období od 10. 7. 2012 do 11. 6. 2013 činila 1.800.346 Kč (bez DPH). Náklady na odstranění zjištěných vad rodinného domu byly vyčísleny ve výši 47.433 Kč (viz zjištění ze znaleckého posudku bod 11. odůvodnění rozsudku okresního soudu).

14. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce by musel v období od 10. 7. 2012 do 11. 6. 2013 vynaložit na obdobné plnění obnos ve výši 1.752.913 Kč bez DPH (po odečtu částky 47.433 Kč od 1.800.346 Kč). Jak již bylo uvedeno, odvolací soud vycházel při vypořádání z částky 2.448.513 Kč představující rozdíl mezi sjednanou a zaplacenou částkou 4.398.513 Kč a kupní cenou ve výši 1.950.000 Kč. Žalovaná je povinna vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou 2.448.513 Kč a 1.752.913 Kč. Bez DPH to je 695.600 Kč, a pokud žalovaná namítala, že znalec nesprávně aplikoval DPH, není její námitka významná, neboť i po přičtení 14% DPH či 15 % DPH k částce 1.752.913 Kč je rozdíl vždy vyšší než žalovaná částka 400.000 Kč (rozdíl 2.448.513 Kč a 1.752.913 Kč s 14 % DPH činí 450.000 Kč, rozdíl 2.448.513 Kč a 1.752.913 Kč s 15 % DPH činí 433.215 Kč). Proto se odvolací soud podrobněji touto otázkou nezabýval.

15. Odvolací soud rovněž nepovažuje za důvodnou námitku žalované, že okresní soud nepřihlédl k dalším pracem provedeným žalovanou před 10. 4. 2012, tj. před uzavřením smlouvy, které jsou uvedeny ve smlouvě ze dne datum, v článku II. bodu 2 a 3 smlouvy. Odvolací soud má za to, že pokud byla kupní cena v kupní smlouvě ze dne datum dohodnuta na 1.950.000 Kč (součástí byla cena pozemků ve výši 650.000 Kč), práce žalované do uzavření kupní smlouvy byly oceněny znalcem na 624.403 Kč, tj. včetně 14 % DPH 711.820 Kč, rozdíl ve výši 588.181 Kč zcela jistě pokrývá náklady žalované na administrativní a jiné přípravné činnosti (jednalo se typový projekt domu v místě, kde žalovaná realizovala více staveb, pro které musela řešit všechny činnosti popisované v odvolání žalované). Již z logiky věci se tyto náklady žalované musely promítnout do výše kupní ceny dle kupní smlouvy uzavřené dne datum, jejímž předmětem byl prodej rozestavěného domu a souvisejících pozemků (zjištění uvedené v bodu 14. napadeného rozsudku). Snahu o zohlednění těchto činností do ocenění prací po datum považuje odvolací soud za účelovou.

16. Pokud jde o tzv. vícepráce žalované a jejich ocenění, odvolací soud poukazuje na to, že ty byly zohledněny ve znaleckém posudku při ohodnocení všech prací provedených žalovanou (bod 59. odůvodnění rozsudku okresního soudu), a proto se jimi již podrobněji nezabýval, a v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

17. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení, když zástupce žalobce se jiných, než jím vyúčtovaných nákladů řízení před okresním soudem, výslovně vzdal.

18. Procesně úspěšnému žalobci byly přiznány náklady odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za právní zastoupení za dva úkony právní služby po 10.380 Kč (odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty předmětu řízení 519.831,68 Kč) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů za dva úkony po 300 podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% DPH ve výši 4.486 Kč (tj. 25.846 Kč), a zaplacený soudní poplatek 25.992 Kč, tj. celkem 51.838 Kč.

19. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit náklady řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.