57 CO 275/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 14.945 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2021, č. j. 14 C 385/2020-27

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.945 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.945 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.945 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.945 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % (odstavec I. výroku) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6.732 Kč (odstavec II. výroku), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že okresní soud zjistil neúplně a nesprávně skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Konstatování okresního soudu, že bylo prokázáno, že v rozhodném období od [datum] do [datum] provozoval motorové vozidlo, je v rozporu se skutečností, neboť z předloženého technického průkazu je zjevné, že vozidlu skončila platnost osvědčení o technické způsobilosti již v roce 2016, přičemž okresní soud pominul jeho tvrzení, že uvedené vozidlo v absolutně nepojízdném stavu odprodal na součástky bratrovi [jméno] [příjmení]. Žalovaný nezpochybňoval, že toto své tvrzení při ústním jednání nemohl nijak prokázat, když se tak stalo pouze na základě ústní dohody a jeho bratr následně [datum] zemřel. Prodej automobilu v odvolacím řízení prokazoval účetním dokladem ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že od bratra za odprodej předmětného vozidla, resp. jeho vraku, převzal dohodnutou částku 121 Kč.

3. Po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání je důvodné.

4. Žalobkyně omluvila svoji nepřítomnost u ústního jednání a ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požádala, aby v případě, že žalovaný namítne relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, a označí důkazy k jejich prokázání, odvolací soud jednání odročil a současně zaslal žalobkyni protokol k jejímu vyjádření.

5. Žalovaný požádal o odročení ústního jednání z důvodu kolize s dříve nařízeným jednáním u Okresního soudu ve Frýdku-Místku vedeným pod sp. zn. 110 C 40/2020 Odvolací soud dotazem u Okresního soudu ve Frýdku-Místku zjistil, že ve věci sp. zn. 110 C 40/2020 má žalovaný zástupce, kterému bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno dne [datum], [jméno] [příjmení] nebyl k ústnímu jednání nařízenému na [datum] předvolán, protože jeho osobní účast u jednání nebyla nutná.

6. Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně, která omluvila svoji nepřítomnost u ústního jednání, jakož i v nepřítomnosti žalovaného, a to dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., tedy nevyhověl žádosti žalovaného o odročení ústního jednání, neboť důvod, pro který žalovaný žádal o odročení ústního jednání, odvolací soud nepovažuje za důležitý za situace, kdy účast žalovaného u ústního jednání před Okresním soudem ve Frýdku-Místku nebyla nutná; jinými slovy řečeno, je věcí úvahy žalovaného preferovat účast u ústního jednání, u něhož není jeho účast nutná, tj. v řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 110 C 40/2020, ve kterém je zastoupen.

7. Žalobkyně podanou žalobou požadovala po žalovaném zaplacení příspěvku dle ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), s odůvodněním, že žalovaný, který provozoval vozidlo [registrační značka], VIN [číslo], v období od [datum] do [datum] (viz zjištění z registru silničních vozidel), neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 výše uvedeného zákona, přičemž žalovanou částku nezaplatil ani po doručení výzvy k zaplacení dne [datum].

8. U ústního jednání před okresním soudem dne [datum] žalovaný odkázal na své vyjádření ze dne [datum] s tím, že trvá na tom, že žaloba není důvodná, neboť v rozhodném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, vozidlo prodal svému bratrovi, kterému předal všechny doklady k vozidlu; vozidlo bylo nepojízdné, skončila mu technická kontrola. Dále uvedl, že auto prodal i bez kupní smlouvy, žádnou kupní smlouvu pro prodej vozidla nepotřebuje. Okresní soud vyzval žalovaného dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby upřesnil námitky a zejména předložil důkazy, jaké vozidlo, komu prodal, na základě čeho, kdy, kdo se stal nabyvatelem vozidla, zejména, kdo v rozhodné době vozidlo vlastnil a provozoval, kdy došlo k zápisu změny vlastníka v centrálním registru evidence vozidel, případně kdy bylo vozidlo jako nepojízdné vyřazeno. Na toto poučení žalovaný reagoval tvrzením, že je nesporné, že v minulosti předmětné vozidlo vlastnil, avšak v roce 2018 jej prodal bratrovi [jméno] [příjmení], [datum narození], a to bez kupní smlouvy, předal mu všechny doklady k vozidlu; od roku 2016 bylo vozidlo bez technické kontroly, bylo nepojízdné, bratrovi ho prodal na součástky; měl za to, že změnu vlastníka provede bratr, stejně jako měl za to, že vyřadí vozidlo z registru. Zda to udělal, žalovaný nevěděl. Uvedl, že u ústního jednání nemá k dispozici kupní smlouvu ani informaci z registru motorových vozidel. Poté byli účastníci poučeni dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení a dle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., přičemž po tomto poučení žalovaný uvedl:„ myslím, že nějaké důkazy mám doma, ale dnes je nemám u sebe, připomínám, že bratr zemřel.“ Poté okresní soud vyhlásil napadený rozsudek.

9. Předně je nutno konstatovat, že z protokolovaného odkazu na ust. § 118a o. s. ř. a poučení o tom, co má žalovaný tvrdit a prokázat, nelze seznat, že odvolatel byl poučen též o důsledcích neunesení břemene tvrzení a zejména břemene důkazního. Poučení, které je neúplné, je poučením nedostatečným. Poskytnutí nedostatečného poučení je z hlediska procesních důsledků třeba klást na roveň situaci, kdy poučení nebylo dáno vůbec (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011). Okresní soud v rozsudku ve vztahu k námitkám žalovaného tyto neshledal důvodnými, neboť uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný předmětné vozidlo v roce 2018 prodal, když nepředložil žádný důkaz prokazující, že není vlastníkem předmětného vozidla.

10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že předložil-li žalovaný v odvolacím řízení k prokázání svých tvrzení, že předmětné vozidlo prodal v roce 2018 svému bratrovi, fakturu [číslo] ze dne [datum] (viz č. l. 37), jedná se o důkaz v odvolacím řízení přípustný, ač nebyl uplatněn před soudem I. stupně, a to dle ust. § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť žalovaný pro nesplnění své důkazní povinnosti neměl ve věci úspěch a nebyl řádně poučen dle ust. § 118a o. s. ř.

11. Odvolací soud proto provedl dokazování výše specifikovanou fakturou, tj. fakturou [číslo] ze dne [datum], ze které zjistil, že žalovaný coby dodavatel tuto fakturu vystavil odběrateli [jméno] [příjmení], přičemž se jednalo o úhradu částky 121 Kč za prodej nákladního automobilu v nepojízdném stavu [značka automobilu] modrá, evidenční číslo: [číslo], na faktuře je podpis žalovaného a odběratele, který fakturu převzal.

12. Pakliže okresní soud učinil zjištění z upomínek, z výzev k úhradě, z dokladu o odeslání, z kopie velkého technického průkazu a z výpisu z registru motorových vozidel, pak tato zjištění odpovídají obsahu provedených důkazů, nicméně zjištění z upomínek, výzev k úhradě, dokladů o odeslání a kopie velkého technického průkazu jsou ve světle výše uvedeného důkazu zcela irelevantní. Ve vztahu ke skutečnostem uvedeným v registru motorových vozidel odvolací soud konstatuje, že v odvolacím řízení byla vyvrácena domněnka založená obsahem výpisu z registru motorových vozidel o vlastnictví/provozování předmětného vozidla žalovaným v žalovaném období, tj. od [datum] do [datum]; tedy ač byl v období od [datum] do [datum] (viz zjištění z registru motorových vozidel učiněné okresním soudem) žalovaný evidován jako vlastník a provozovatel předmětného nákladního automobilu, v řízení bylo zjištěno, že od roku 2018 z důvodu uzavření kupní smlouvy, na základě které prodal vozidlo v nepojízdném stavu [jméno] [příjmení], nebyl ani jeho vlastníkem a ani jeho provozovatelem. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že skutkový stav doznal v odvolacím řízení podstatných změn.

13. Okresní soud aplikoval správná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., a to ust. § 1 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 a odst. 7, na jejichž dikci v napadeném rozsudku odvolací soud odkazuje.

14. Dle ust. § 4 odst. 2 výše uvedeného zákona - při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

15. Dle ust. § 4 odst. 1 výše uvedeného zákona je osobou povinnou k zaplacení příspěvku vlastník tuzemského vozidla a provozovatel tuzemského vozidla. Ustanovení § 4 odst. 2 výše uvedeného zákona stanoví vyvratitelnou právní domněnku pro určení osob povinných k zaplacení příspěvku - tedy vlastníka a provozovatele vozidla. Domnělý provozovatel či vlastník se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný. Jelikož žalovaný v odvolacím řízení prokázal, že zápis v registru silničních vozidel je chybný, že tedy nebyl provozovatelem nebo vlastníkem předmětného vozidla, není ve věci pasivně legitimován a nemá povinnost hradit příspěvek dle ust. § 4 uvedeného zákona, pročež odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. po doplněném dokazování napadený rozsudek změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Pokud okresní soud uvedl v bodě 17. odůvodnění napadeného rozsudku, že tvrzení žalovaného byla vzájemně rozporná, když na jedné straně tvrdil, že žádnou kupní smlouvu neuzavřel, na druhé straně trval na tom, že vozidlo prodal, pak dle odvolacího soudu z projevů žalovaného plyne, že zcela zjevně jako právní laik mínil soudu sdělit, že neuzavřel písemnou kupní smlouvu, což plyne mimo jiné i z podaného odvolání.

17. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že skutečnost, že od roku 2016 vozidlo nemělo technickou kontrolu, jak vyplývá z předloženého velkého technického průkazu, je ve věci irelevantní, neboť tato skutečnost nezbavuje vlastníka nebo provozovatele vozidla, v případě jeho nepojištění, zaplatit příspěvek dle § 4 uvedeného zákona. Pakliže okresní soud poukázal na ust. § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého pojištění zaniká mimo jiné změnou vlastníka a oznámením této skutečnosti a v návaznosti na to uvedl, že žádná situace předvídaná v tomto ustanovení v daném případě nenastala, nebyl prokázán převod vlastnického práva k vozidlu kupní smlouvou, změna případného vlastníka nebyla oznámena, pak odvolací soud dodává, že z pohledu povinnosti platit příspěvek dle ust. § 4 bylo v dané věci významné toliko prokázání převodu vlastnického práva k vozidlu tvrzenou kupní smlouvou.

18. Pakliže se žalobkyně k ústnímu jednání před odvolacím soudem nedostavila, zbavila se tak možnosti reakce na důkaz provedený v odvolacím řízení, přičemž i přes žádost žalobkyně za dané situace nebyl důvod k odročení ústního jednání a zaslání protokolu o ústním jednání žalobkyni k vyjádření a případné reakci. Je na žalobkyni, aby zvážila, zda její účast u ústního jednání je či není nutná a v závislosti na tomto svém rozhodnutí musí nést jeho následky.

19. Jelikož odvolací soud změnil napadený rozsudek, rozhodl dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. také o nákladech řízení před okresním soudem. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého měl procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, a skutečností, že žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 150 o. s. ř. Procesně úspěšný žalovaný měl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak v absenci reakce žalovaného na výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky a v nesdělení relevantních skutečností a jejich prokázání až v odvolacím řízení, spatřuje odvolací soud důvody zvláštního zřetele hodné, pro které žalovanému nebyly dle ust. § 150 o. s. ř. náklady odvolacího řízení přiznány.