57 CO 285/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudců JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupená advokátem titul anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 102 560 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 7. 2022, č. j. 115 C 6/2021-107,

I. Odvolání žalobce proti výroku I rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 20 714 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení o zaplacení částky 6 500 Kč (výrok I), návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 96 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 20. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 500 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 60 112,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III).

2. Rozsudek napadl v celém rozsahu odvoláním žalobce, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Odvolání odůvodnil tím, že jak platby za energie, tak splátky hypotéky činil plně s vědomím toho, že mu veškeré tyto platby žalovaná následně vrátí, což se nestalo, pročež je žalovaná povinna vydat mu bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky. Závěr okresního soudu, že je nerozhodné, zda žalobce v předmětném domě bydlel, nebo tam jen docházel a jak často, není správný. Tento vyslovený názor soudu I. stupně nekoresponduje ani s procesním postupem soudu. Dle žalobce bylo v řízení prokázáno, že v rozhodném období v předmětném domě nebydlel, tento dům žádným způsobem pro svou potřebu neužíval, v rozhodném období bydlel jinde, což se podává jak z jeho účastnické výpovědi, tak výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], tak z listinných důkazů, které jsou ve spise založeny. Sama žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že žalobce v rozhodném období v domě nebydlel. S ohledem na skutečnost, že se jedná o tzv. inteligentní dům, který vyžaduje pravidelnou obsluhu, kterou žalovaná, ač byla jeho vlastníkem, neprováděla, tak za tímto účelem v nepravidelných termínech do domu zajížděl a zajišťoval jeho základní obsluhu, neboť mu na domě záleželo, přičemž tuto činnost nelze v žádném případě subsumovat pod termín bydlení či užívání. Nesouhlasil se způsobem hodnocení výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], okresnímu soudu vytkl, že přistoupil na absolutně zaujatou a účelovou výpověď manžela žalované, ale výpověď svědkyně [příjmení] považuje za zaujatou, což jej poškozuje. V řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by mezi účastníky existovala dohoda, na základě které by žalovaná byla oprávněna si předmětnou částku ponechat, tedy nebylo prokázáno, že by se žalobce zavázal k tomu, že bude za žalovanou platit jak splátky hypotéky, tak zálohy na energie. Okresní soud stran zálohových plateb na energie konstatuje, že tyto žalobce prováděl z důvodu, že dům užíval a udržoval jej; současně však soud konstatuje, že je právně nevýznamné prokázání skutečností, zda žalobce v domě bydlel nepřetržitě. Tedy soud na jednu stranu konstatuje, že skutečnost, zda žalobce v daném domě bydlel či nikoliv, je nepodstatná a v tomto ohledu ani neprováděl důkazy předložené žalobcem, na druhou stranu bez opory v provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce prováděl zálohové platby energií z toho důvodu, že předmětné nemovitosti užíval. Tyto dvě konstatace jsou zcela evidentně vzájemně rozporné a nelze s nimi souhlasit. Okresní soud se měl touto otázkou podrobně zabývat, provést i důkazy navržené žalobcem, což se nestalo. Dále vytýkal okresnímu soudu, že provedl důkaz přestupkovým spisem (správní řízení ve věci pokousání psem), ze kterého jasně plyne, že žalobce v rozhodném období v domě nebydlel, a pak účastníkům sdělil, že ho to vlastně najednou nezajímá a naopak jako jeden ze stěžejních důkazů o dobrovolnosti plnění žalobce stran placení hypotéky a energie použil návrh dohody o vyrovnání z roku 2017, který však nebyl druhou stranou akceptován a tudíž k naplnění dohody nedošlo. Ke splátkám hypotéky soud uvádí, že tyto měl žalobce provádět z důvodu, že jimi snižoval zůstatkovou výši hypotéky, kterou pak v rámci kupní smlouvy uhradil. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi účastníky taková dohoda o postupném umořování nesplacené hypotéky byla dojednána, současně nebylo soudem vůbec zkoumáno, jak by se tedy před uzavřením dané kupní smlouvy zaplacené splátky vlastně promítly do výše kupní ceny, o kolik teda měla být kupní cena snížena. Pokud by skutečně bylo dojednáno, že o žalobcem zaplacené splátky hypotéky bude kupní cena ponížena, resp. tyto platby budou do kupní ceny započteny, zcela jistě by se takové ujednání v předmětné kupní smlouvě objevilo a bylo by tak postaveno na jisto, že tyto platby jsou k tíži žalované a tím by byl daný problém s těmito platbami definitivně vyřešen. Nic takové v předmětné kupní smlouvě sjednáno není, a tedy i tyto platby je žalobce oprávněn z titulu vzniku bezdůvodného obohacení požadovat po žalované zpět. Je skutečností, že v rámci následné dohody mezi účastníky nikdy tyto částky nebyly vzaty v potaz, jinými slovy nebyly za celou dobu mezi účastníky vypořádány. Je nelogické si myslet, že by žalobce tak vysokou částku nechal jen tak, není k tomu jediný důvod, v době plateb účastníci již partneři nebyli, žalobce dané platby zcela evidentně prováděl za žalovanou bez právního titulu.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Žalobce si byl po celou dobu přesně vědom, na co je jeho peněžité plnění určeno. Dokonce sám své platby, jejichž vydání se domáhá, označoval buďto„ hypotéka“ nebo„ ČEZ“. Vzhledem k tomu, že v předmětné době spolu již účastníci neměli společnou domácnost, nemůže být pochyb o tom, na co byla tato plnění určena. Žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovanou byla dohoda o tom, že tyto částky budou jakkoliv vypořádány, naopak žalovaná doložila skutečnosti prokazující, že platbou splátek na hypoteční úvěr byla snižována kupní cena. Dům byl převeden na žalobce právě za cenu odpovídající zbývající výši hypotečního úvěru. Tato částka nebyla zvolena náhodně, ale právě proto, že umožnila žalované zcela uhradit dluh vůči úvěrující bance. Žalobce těmito platbami fakticky snižoval výslednou kupní cenu. Pokud jde o platby na elektřinu, tyto byly činěny z důvodu zachování domu, o který měl žalobce eminentní zájem. Pokud by tyto udržovací platby nebyly placeny, žalovaná by dům prodala třetí osobě. Od počátku mezi nimi byla domluva, že dům bude převeden na žalobce. Žalobce předmětnými platbami, stejně jako svým aktivním jednáním zachovával hodnotu domu, jehož se stal následně vlastníkem. Do domu pravidelně dojížděl, měl v něm uložené věci a nakonec se do něj i s družkou nastěhoval a nabyl vlastnické právo. Za této situace, kdy bylo postupováno dle původní dohody, se ani nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Žalovaná by se bezdůvodně obohatila předmětnými platbami pouze v případě, že by původní dohodu nedodržela a dům převedla třetí osobě, nebo si ponechala pro svou potřebu. To se však nestalo. V neposlední řadě žalobce neunesl důkazní břemeno ani k šesti neprovedeným platbám po 1 630 Kč, tj. celkem 9 780 Kč. Nebylo nikterak prokázáno, že by tyto platby byly skutečně realizovány, přestože ve výpisu předloženém samotným žalobcem jsou tyto platby jednoznačně označeny jako neprovedené. Tvrzení uvedená v odvolání jsou místy nepravdivá, místy poupravená pro účely odvolání. Tvrdí-li žalobce, že v řízení bylo postaveno najisto, že v rozhodném období v domě nebydlel a tento žádným způsobem pro svou potřebu neužíval, je toto tvrzení v rozporu s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], přímé sousedky, která nemá žádné vazby ani na žalobce ani na žalovanou, ale především v rozporu s výpovědí žalobce, který sám uvedl, že do domu pravidelně dojížděl za účelem jeho údržby a měl v něm uložené věci. To potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobce. Není tak pravdou, že dům žádným způsobem neužíval, jak uvádí v odvolání. Svědkyně [jméno] [příjmení], která urážela žalovanou, prokázala, že jí není cizí emocionální vystupování zjevně namířené proti žalované, ač měla vystupovat jako svědek a referovat o skutečnostech, kterých byla svědkem, a nikoli o svých domněnkách a hodnoceních osoby žalované. Tato svědkyně ani nebyla schopna vyjasnit rozpory ve své výpovědi, jako např. když nejprve uvedla, že žalobce v domě nechal psa, protože ho nemohl vzít do bytu, později doplnila, že myslela byt v [obec], kde žalobce bydlel s [jméno] [příjmení], ale následně vypověděla, že z předmětného domu se žalobce odstěhoval do jejího rodinného domu v [obec] Tyto okolnosti svědčí o její nedůvěryhodnosti. Obdobně sám žalobce nepravdivě vypovídal ohledně v té době probíhajících soudních řízeních, když popřel, že by probíhalo jiné řízení, ač tehdy probíhalo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku řízení sp. zn. 116 C 6/2021, které sám inicioval. Strany také dne [datum] uzavřely dohodu o vypořádání vzájemných majetkových práv a nároků, v níž nejsou vypořádány předmětné platby, což by nepochybně byly, pokud by mezi stranami byla domluva o tom, že je žalovaná žalobci vrátí.

4. Jelikož žalobce není subjektivně legitimován k podání odvolání proti výroku I napadeného rozsudku (v tomto rozsahu mu nebyla způsobena újma), odvolací soud odvolání proti výroku I rozsudku okresního soudu odmítl dle ust. § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti výrokům II a III napadeného rozsudku bylo odvolání podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, pročež odvolací soud v tomto rozsahu přezkoumal rozsudek okresního soudu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, která odvolací soud pro své rozhodnutí přejímá a vychází z nich. Odvolací námitky stran nesprávného hodnocení účastnických výpovědí a výpovědí svědků nejsou důvodné (podrobněji níže).

7. Okresní soud správně uzavřel, že žalovaná v řízení prokázala svá obranná tvrzení, že žalobce hradil platby hypotéky a zálohy na energie na základě jejich dohody, tedy dobrovolně, přičemž bylo dohodnuto, že mu žalovaná dům prodá. Zcela správně vyhodnotil výpověď žalované jako věrohodnou, neboť koresponduje s dalšími, níže uvedenými důkazy. Mezi účastníky bylo nesporné, že se jako partneři rozešli v říjnu 2016, že žalovaná chtěla předmětné nemovité věci prodat, že se z domu odstěhovala v roce 2017 a až do června 2019 probíhala jednání ohledně vypořádání vzájemných vztahů, že žalobce hradil platby hypotéky na účet žalované a zálohy energií přímo ČEZ, a to od konce roku 2017 z důvodu, že měl eminentní zájem na tom, aby mu žalovaná předmětný dům prodala a aby byla zachována jeho kvalita a nedodáním energie by dům degradoval. Jak plyne z napadeného rozsudku, tato nesporná tvrzení se shodují s výpověďmi účastníků. Okresní soud správně uvedl, že výpověď žalované se shoduje s výpovědí žalobce v části, v níž uvedl, že platby prováděl proto, aby o dům nepřišel, a že mezi účastníky bylo dohodnuto, že bude provádět tyto platby a žalovaná mu dům v budoucnu prodá. Okresní soud přiléhavě akcentoval, že při spontánní výpovědi u jednání dne 17. 3. 2022 nezmínil, že by se účastníci měli později vyrovnat. Existence žalovanou tvrzené dohody mezi účastníky tak byla prokázána i samotnou výpovědí žalobce, která mj. tímto rovněž potvrzuje věrohodnost výpovědi žalované. Nelze než souhlasit s okresním soudem, že je nevěrohodná výpověď žalobce v části, v níž uvedl, že při uzavírání dohody o vyrovnání ze dne [datum] nestačil pohledávku do dohody zakomponovat, když jedna z právních zástupkyň žalobce ([titul] [jméno] [příjmení]) již 31. 3. 2017 psala žalované nabídku žalobce na rozdělení vybavení domácnosti, převod domu na žalobce oproti úhradě 750 000 Kč, vozidlu [značka vozidla] za 250 000 Kč a závazku žalobce hradit až do doby přepisu náklady spojené s domem - hypotéku a energie. Odvolací soud k odvolací námitce žalobce uvádí, že uvedená listina, byť se jednalo o návrh, je zcela v souladu s žalovanou tvrzenou dohodou a s následným postupem žalobce (měl zájem o dům, měl od něho klíče, staral se o něj, platil předmětné platby) a v rozporu s tvrzením žalobce, že předpokládal, že se tyto platby vypořádají. O tom, že se platby neměly vypořádat, resp. že dohoda byla ve znění, jak tvrdila žalovaná, plyne i z dalšího vývoje událostí, kdy ani v kupní smlouvě ani v dohodě z [datum] nejsou tyto platby zmíněny, nejsou vyrovnány. To zcela rozumně plyne z toho, že byl naplněn účel dohody uzavřené mezi účastníky po jejich partnerském rozchodu, tj. že žalobce bude předmětné platby provádět do doby, než mu žalovaná dům prodá. Okresní soud proto také správně uvedl, že je logické, že žalovaná v SMS, které se datují kolem 19. 7. 2017, 18. 9. 2017, 19. 10. 2017 urgovala žalobce o zasílání plateb hypotéky na její účet. Žalobce nedůvodně vytýká okresnímu soudu nesprávné hodnocení důkazů. Okresní soud do rozsudku v souladu s ust. § 132 o. s. ř. uvedl své úvahy, podle kterých hodnotil důkazy jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a odvolací soud s těmito úvahami souhlasí. Nevěrohodnost výpovědi žalobce, mimo výše uvedenou věrohodnou část, která koresponduje s ostatními v řízení provedenými důkazy, na základě kterých okresní soud nabyl jistoty o tom, že k uzavření dohody o platbách došlo, okresní soud také odůvodnil nepravdivou odpovědí žalobce na výslovný dotaz právního zástupce žalované týkající se tzv. jiných sporů. Dále okresní soud zcela v souladu s obsahem spisu konstatoval, že žalobce měl od nemovitosti klíče, nepochybně žalovaná se do nemovitosti minimálně v jednom případě nemohla dostat, volala zámečnickou službu, což potvrzuje SMS z 23. 11. 2018 a výpověď svědka [jméno] [příjmení], a jak posléze vypověděla, byla do nemovitosti následně žalobcem dobrovolně vpouštěna. Dále rovněž v souladu s obsahem spisu uvedl, že žalovaná u jednání dne 17. 3. 2022 vypověděla, že tehdy v ten den, kdy je žalobce do nemovitosti vpustil, se dohodli, že dorovná dlužné částky, zaplatil za dva měsíce najednou a dohodli se, že realizují prodej, žalovaná volala zámečnickou službu 23. 11. 2018 - viz předložená SMS s udanou adresou nemovitosti, žalobce zaplatil dvě splátky hypotéky 17 000 Kč dne 30. 11. 2018, tedy za 7 dnů poté, co se dle výpovědi žalované takto dohodli. Výše uvedené prokazuje, že dohoda o platbách hypotéky a záloh za energie ze strany žalobce byla uzavřena a že žalobce souhlasil s těmito podmínkami, což okresní soud považoval za logické z důvodu, že žalobce tím snižoval zůstatek hypotéky a zabezpečoval funkčnost svého nastávajícího domu, k němuž měl pozitivní vztah, když jej naprojektoval, celý vymyslel, zařídil stavební povolení, postaral se o stavbu, na stavbě pracovali jeho známí ve všech etapách výstavby, jezdil dům udržovat z tohoto důvodu, že to byla pro něho„ srdeční záležitost“. Odvolací soud zcela souhlasí s okresním soudem, že je nepodstatné, zda žalobce v předmětném domě bydlel, nebo tam jen docházel a jak často, a že v řízení bylo prokázáno, že chtěl a mohl dům udržovat ve funkčním stavu, z tohoto důvodu tam docházel, staral se o něj, vlastnil klíče od domu, dům byl zcela v jeho dispozici, což je ve shodě s výše uvedenou dohodou účastníků. Odvolací soud také souhlasí s okresním soudem, že prokazovat skutečnosti: zda žalobce v domě bydlel nepřetržitě, jak vypověděla svědkyně [jméno] [příjmení], nebo tam pouze docházel a staral se, kde žalobce bydlel v inkriminované době, zda u matky [jméno] [příjmení] nebo v bytě v [obec], případně jinde, je nadbytečné, neboť je to v daném případě právně nevýznamné, pročež správně vyhodnotil jako právně nevýznamné důkazy předložené žalobcem o existenci nájemní smlouvy na byt ve [část obce], doklad o platbách poplatků za psa za rok 2018 z adresy [adresa], tvrzení stran v přestupkovém spise o pobytu účastníků na adrese [adresa] Okresní soud rovněž nepochybil v závěru, že další problémy účastníků v souvislosti se zánikem jejich soužití (incident se psem, ukončení odběru elektrické energie ze strany žalované) nemají na závěr o skutkovém stavu žádný vliv.

8. Při svých právních závěrech tedy okresní soud vyšel z následujícího správného závěru o skutkovém stavu věci: účastníci spolu žili jako druh a družka do října 2016; v roce 2014 uzavřela žalovaná smlouvu o hypotečním úvěru za účelem koupě a financování pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [příjmení], kde posléze byl vybudován dům [adresa], který žalobci prodala spolu s pozemky kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky zápisu vkladu vlastnického práva [datum]; téhož dne, tj. [datum], účastníci uzavřeli Dohodu o vypořádání, která obsahovala ověřené podpisy obou stran a jejímž obsahem bylo vypořádání společných věcí a nákladů, v níž se žalobce zavázal na vypořádání zaplatit žalované částku 1 047 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 17 000 Kč pod ztrátou výhody splátek s tím, že dohoda je platná a závazná dnem jejího podpisu a účinná okamžikem právních účinků zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí k výše uvedeným nemovitostem (v dohodě není žádná zmínka o dosavadních platbách hypotéky a platbách záloh na energie); žalovaný dohodu z [datum] neplnil a žalobkyně se domáhala zaplacení předmětné částky žalobou u Okresního soudu v Karviné a ve věci bylo rozhodnuto vyhovujícím rozsudkem. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce zasílal platby hypotéky na účet žalované a zálohy ČEZ přímo dodavateli, až na žalobcem tvrzených 6 plateb záloh po 1 630 Kč. Žalobce prováděl platby hypotéky a záloh energie na základě dohody s žalovanou, jejíž existenci potvrdil ve své účastnické výpovědi, dále byla prokázána účastnickou výpovědí žalované, která koresponduje s dalšími důkazy, tak jak je uvedeno výše.

9. Odvolací soud po právní stránce ve shodě s okresním soudem uzavírá, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce prováděl platby na základě právního důvodu, kterým byla zmíněná dohoda, jež byla naplněna prodejem nemovitostí žalobci, nevzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení a žalobě žalobce nemůže být z tohoto důvodu vyhověno. Plnění na základě právního důvodu vylučuje bezdůvodné obohacení příjemce plnění.

10. Žalobce nedůvodně okresnímu soudu vytýká rozporné závěry, které mají spočívat v tom, že okresní soud na jednu stranu konstatoval, že je nepodstatné, zda v domě bydlel, a na druhou stranu, bez opory v dokazování, dospěl k závěru, že prováděl zálohové platby energií z důvodu, že předmětné nemovitosti užíval. Užívání domu totiž nevyžaduje trvalé bydlení, nadto podstatný byl obsah dohody, která zněla, že žalobce bude platby provádět a žalovaná mu dům prodá, přičemž za mezi účastníky existující situace (žalovaná po rozchodu chtěla nemovité věci prodat, žalobce o ně měl eminentní zájem, nechtěl, aby je prodala třetí osobě, nechtěl, aby dům degradoval, měl k němu silnou vazbu, věděl, že dům nemůže zůstat bez elektrické energie) je obsah jejich dohody naprosto logický. Stejně jako nedůvodně namítal, že okresní soud uzavřel, že splátky hypotéky žalobce prováděl z důvodu, že jimi snižoval zůstatkovou výši hypotéky, kterou pak v rámci kupní smlouvy uhradil. Okresní soud totiž učinil v době 34 odůvodnění napadeného rozsudku zcela správný závěr, že žalobce prováděl platby dobrovolně na základě dohody, což je zásadní skutečnost, pro kterou nebyl úspěšný. Dále okresní dodal, že tyto platby prováděl ke svému prospěchu – snížení zůstatkové ceny hypotéky a ochraně svého nastávajícího majetku, neboť se jedná inteligentní dům, který nemůže zůstat bez dodávky elektrické energie, což tvrdil sám žalobce. Závěr, že úhradou hypotečních splátek se snižuje zůstatková cena hypotéky, je také pravdivý, přičemž sám žalobce ve své výpovědi uvedl, že dům koupil za 1 300 000 Kč, platbu provedl ve prospěch banky na zaplacení hypotečního úvěru, který na domě váznul (viz bod 6 odůvodnění napadeného rozsudku).

11. Jelikož okresní soud rozhodl správně jak ve věci samé, tak o náhradě nákladů řízení, odvolací soud rozsudek ve výrocích II a III potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako správný.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých byla procesně neúspěšnému žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 20 714 Kč. Tato částka představuje: 15 660 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 5 220 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 položka 5 a s ust. § 11 odst. 1 písm. c), k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za poradu s žalovanou dne 19. 10. 2022, vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, 900 Kč náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 359 Kč cestovné za cestu osobním motorovým vozidlem k jednání za cestu z [obec] do [obec] a zpět, z toho je 129 Kč náhrada za pohonné hmoty ( (49 km x 5,6 l na 100 km x 47,10 Kč, což je cena nafty motorové dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.): 100 = 129 Kč) a 230 Kč je náhrada za ujeté kilometry (49 km x 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 200 Kč náhradu za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět k jednání) a 3 595 Kč 21% DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 17 119 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

13. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení žalované ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupci žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.