57 CO 4/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žaloba o ochranu rušené držby o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 10. 2021, č. j. 8 C 182/2021-28

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 7.198 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení advokátu žalobce.

1. Okresní soud napadeným usnesením uložil žalované povinnost zdržet se rušení držby žalobce spočívající v právu jízdy zemědělskou technikou přes pozemek [parcelní číslo], trvalý travní porost, v obci a k. ú. [obec], zapsaný v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na LV [číslo] to v šířce průjezdu 5 m od hranice s pozemkem [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, a s pozemkem p. [číslo] vodní plocha, vše v obci a k. ú. [obec], za účelem volného průjezdu zemědělskou technikou po dobu od 1. 3. do 30. 11. každého kalendářního roku od 5:00 hodin do 21:00 hodin denně k pozemkům žalobce p. [číslo] orná půda, a [číslo], trvalý travní porost, vše v obci a k. ú. [obec], zapsaným u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na [list vlastnictví] (odstavec I. výroku), dále povinnost zdržet se rušení držby žalobce spočívající v právu jízdy zemědělskou technikou přes pozemek [parcelní číslo], ostatní plocha, v obci a k. ú. [obec], zapsaný v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na LV [číslo] to v šířce průjezdu 5 m od hranice s pozemkem p. [číslo] vodní plocha, v obci a k. ú. [obec], a délce 17 m (vedené po hranici pozemků [parcelní číslo], ostatní plocha, a p. [číslo] vodní plocha) od místa, kde se střetávají hranice pozemků [parcelní číslo], trvalý travní porost, [parcelní číslo], ostatní plocha, a p. [číslo] vodní plocha, vše v obci a k. ú. [obec], za účelem volného průjezdu zemědělskou technikou po dobu od 1. 3. do 30. 11. každého kalendářního roku od 5:00 hodin do 21:00 hodin denně k pozemkům žalobce p. [číslo] orná půda, a [číslo], trvalý travní porost, vše v obci a k. ú. [obec], zapsaným u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na [list vlastnictví] (odstavec II. výroku), dále byla uložena žalované povinnost uvést v předešlý stav průjezd pro zemědělskou techniku přes pozemek [parcelní číslo] v šířce 5 m od hranice s pozemkem p. [číslo] s pozemkem p. [číslo] to odstraněním všech překážek bránících ve volném průjezdu zemědělskou technikou (odstavec III. výroku) a povinnost uvést v předešlý stav průjezd pro zemědělskou techniku přes pozemek [parcelní číslo], v šířce průjezdu 5 m od hranice s pozemkem p. [číslo] délce 17 m vedené po hranici pozemků p. [číslo] od místa, kde se střetávají hranice pozemků p. [číslo] to odstraněním všech překážek bránících ve volném průjezdu zemědělskou technikou (odstavec IV. výroku), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.626,50 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci usnesení (odstavec V. výroku) a České republice na účet Okresního soudu ve [obec] částku 2. 000 Kč do tří dnů od doručení tohoto usnesení (odstavec VI. výroku).

2. Proti usnesení podala žalovaná včasné odvolání. Podle žalované je třeba věc hodnotit ve 3 rovinách, a to jednak ve vztahu k žalované, k právním předchůdkyním žalované a jednak v otázce jiné alternativy přístupu na pozemky žalobce. Žalovaná předmětné pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nabyla do svého vlastnictví až v březnu 2019. Při sjednávání kupní smlouvy od tehdejších vlastnic žádnou informaci o tom, že by měl žalobce dané pozemky v minulosti jakkoli užívat pro svou potřebu nedostala. Žalobcem nebyla po celou dobu oslovena s tím, že by žalobce se chtěl dohodnout, aby mu bylo umožněno přes dané pozemky dále jezdit zemědělskou technikou. Prvním kontaktem byla až předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2021. Žalovaná s požadavkem žalobce nemůže souhlasit, neboť nekupovala předmětné pozemky proto, aby na nich následně ve zcela nadstandardní šíři 5 m umožňovala žalobci 9 měsíců v každém roce v době od 5:00 hodin do 21:00 hodin denně, tedy včetně víkendů jezdit zemědělskou technikou. Není pravdou, že by žalovaná o tvrzeném užívání pozemků žalobcem věděla, že by souhlasila, a to již proto, že pozemky vlastní až od roku 2019. Ani právní předchůdkyně, tzn. paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nikdy žalobcem nebyly osloveny, nikdy o ničem takovém nejednaly, nebyly požádány o svolení přes dané pozemky jezdit, o tom, že žalobce užívá pozemky pro průjezd zemědělské techniky, ani jedna z nich nevěděla. Tehdejší vlastnice přímo v terénu nikdy na svých pozemcích nepoznaly, že by přes ně přejížděl žalobce. Pokud by to zjistily, jistě by s ním jednaly, jelikož by s něčím takovým nesouhlasily. Jinými slovy, přístup žalobce byl takový, že s plným vědomím toho, že jezdí přes cizí pozemky, se neráčil oslovit vlastníky těchto pozemků a bez dalšího začal přes dané pozemky jezdit svou zemědělskou technikou, ačkoli věděl, že bez vědomí, souhlasu či předem dohodnutých podmínek s vlastníkem je takovéto jednání rozporné se zákonem. Pokud žalobce pozemek [parcelní číslo] propachtoval pachtýři [zemědělské družstvo] [anonymizováno] [obec] je o to více s podivem, že nebylo jeho snahou dohodnout podmínky k přístupu k tomuto pozemku, když si musel být vědom, že pronajímá něco, k čemu nemá smluvně ošetřen přístup přes cizí pozemky. Pokud žalobce tvrdí a prokazuje čestnými prohlášeními, že i jiné osoby mohly přes pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec], to neprokazuje nic ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou, resp. jejími právními předchůdkyněmi. Připouští, že ve vztahu k určitým osobám byla dohoda s tehdejšími vlastnicemi, že za sjednaných podmínek mohou přes dané pozemky jezdit. Bylo to pouze o tom, že tyto osoby se v předstihu a slušnou formou s vlastnicemi dohodly. Dále zdůrazňuje, že není pravdou, že by žalobce neměl jinou alternativu přístupu na své pozemky. Na připojené katastrální mapě je šipkami zaznačeno, kudy se žalobce může dostat na své pozemky z veřejné komunikace ve vlastnictví [obec], a to přes pozemek [parcelní číslo] a [parcelní číslo], které jsou ve vlastnictví jeho dcery. Druhá varianta je volit přístup přes pozemek [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo], který je v podílovém spoluvlastnictví dcery a manželky (asi bývalé) žalobce. Není zde jediný legitimní důvod, aby žalobce užíval v rozsahu, jak je vymezen v odůvodnění napadeného usnesení pozemky ve vlastnictví žalované.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby bylo usnesení okresního soudu potvrzeno jako věcně správné. Jelikož žaloba o rušené držbě poskytuje ochranu faktickému stavu, je pro rozhodnutí v tomto řízení podstatné pouze to, že žalobce tvrdil a prokazoval držbu, přičemž postačí prokázání prosté držby a její svémocné rušení žalovaným. Přiléhavá ochrana žalovaného dle ustálené judikatury může spočívat jen v tvrzení a prokázání některé z následujících skutečností, a to uplynutí prekluzivní lhůty pro podání žaloby, neexistence držby, popírání rušení držby, popírání rušení držby svémocně (nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18 nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 741/20). Jakákoliv obrana žalované není relevantní a soud k ní nemůže přihlížet, neboť se nejedná o žalobu o vlastnické právo (nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Žalovaná netvrdí žádnou z výše uvedených skutečností, která by mohla zapříčinit zamítnutí žaloby. Z podání žalované by se mohlo jevit, že namítá neexistenci držby žalobce, ale není tomu tak. Žalovaná pouze uvádí, že ona a ani její právní předchůdkyně nevěděly o žalobcově držbě. Pokud žalovaná namítá, že právní předchůdkyně nevěděly o skutečnosti, že žalobce pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] užívá pro svou potřebu, nesdělením této informace žalované nemá žádný vliv na řízení o rušené držbě. Je otázkou, zda o této skutečnosti žalovaná skutečně nevěděla, když vyježděné koleje od zemědělské techniky jsou na pozemcích patrné a byly patrné i v době koupě pozemků. Pokud žalovaná namítá, že nebyla oslovena žalobcem, ten se o změně vlastnictví k pozemkům [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dozvěděl až poté, co mu byl zamezen přístup na jeho pozemky v srpnu 2021. Neprodleně kontaktoval jednatele žalované, který nejprve souhlasil s osobní schůzkou, následně již nereagoval. Pokud komunikoval s paní [jméno] [příjmení], ta mu sdělila, že návrh žalobce je nerealizovatelný a že měl 20 let na to, aby si pozemky odkoupil. Není pravdivé tvrzení žalované, že nikdy nehovořil o průjezdu s právními předchůdkyněmi žalované. O průchodu a průjezdu přes uvedené pozemky osobně hovořil s paní [jméno] [příjmení], která s tím souhlasila. Po celou dobu vlastnictví pozemků paní [příjmení] a [příjmení] ani jedna z nich nevyjádřila s užíváním pozemků nesouhlas. Že věděly o užívání pozemků žalobcem (případně vykonávané prostřednictvím nájemců) je evidentní z toho, že v době pronájmu pozemku společnosti [právnická osoba] (dnes již zaniklá společnost) tuto situaci řešila jednatelka společnosti, paní [jméno] [příjmení], s paní [jméno] [příjmení]. Byla mezi nimi uzavřena ústní dohoda, že za užívání průchodu a průjezdu přes pozemek [parcelní číslo] a [parcelní číslo] bude společnost [právnická osoba] dávat paní [jméno] [příjmení] část úrody. Pokud jde o přístup z veřejné komunikace, žalobce namítá, že v projednávané věci se nejedná o nezbytnou cestu, nýbrž o rušenou držbu, tedy ani tento argument není přiléhavý. Žalovaná své tvrzení o přístupu následně popírá, když uvádí, že z veřejné komunikace má žalobce přístup buď přes pozemky ve vlastnictví [jméno] [příjmení], nebo přes pozemek v jejím vlastnictví a přes pozemek ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Je bezpředmětné, že se jedná o dceru a bývalou manželku žalobce, podstatnou skutečností je pouze to, že tyto pozemky jsou ve vlastnictví třetích osob.

4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle § 212a odst. 1, 3, a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná jednotlivá skutková zjištění, která odvolací soud převzal, správný závěr o skutkovém stavu, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, když souhlasí s tím, že žalobce prokázal svou oprávněnou držbu minimálně od roku 2001, držba probíhala pokojně až do srpna 2021, kdy ji žalovaná v období mezi 13. a 18. 8. 2021 svémocně rušila tím, že zbudovala mobilní oplocení, které brání průjezdu vozidel zemědělské techniky.

6. Podle ust. § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) - držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

7. Podle ust. § 989 odst. 1 o. z. - vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

8. Podle ust. § 1003 o. z. - držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

9. Dle ust. § 1008 odst. 1 o. z. – soud zamítne žalobu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

10. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení – k námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud jí žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

11. Podle § 177 o. s. ř. musí žalobce prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. V důvodové zprávě se k tomuto řízení podává, že žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je„ prvek fakticity“) a soud se omezí jen na zjištění skutkového stavu – v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Soud v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (viz ust. § 135 odst. 2 o. s. ř.) nezkoumá, nezkoumá tedy, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3074/17, ze dne 20. 12. 2017). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (tj. v řízení o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení, atd.), vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby zrušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší.

12. Okresní soud na správně zjištěný skutkový stav správně aplikoval ust. § 1003 o. z. upravující žalobu na ochranu rušené držby.

13. V ust. § 1003 o. z. je upravena possesorní ochrana držby proti svémocnému rušení, podmínkou úspěchu takové žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. Žalobu pro rušení držby je třeba podat ve lhůtách uvedených v § 1008 o. z.; řízení o držebních (possesorních) žalobách umožňují, aby se držitel v rychlém řízení domohl ochrany proti zásahům.

14. Žaloba byla soudu doručena dne 21. 9. 2021. Žaloba byla podána včas - do 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce o rušení držby dozvěděl, tj. mezi 13. a 18. 8. 2021.

15. Jak již bylo řečeno, předpokladem úspěchu žalobce v řízení je svémocné rušení držby žalovaným, což bylo prokázáno. Právní úprava vychází z toho, že nelze akceptovat výhody, které někdo získá tím, že v rozporu se zákazem svépomoci„ vynutí“ své právo. Jelikož soud v řízení o žalobě z rušené držby nezkoumá předběžné hmotněprávní otázky (§135 odst. 2 o. s. ř.) zda jde o držbu řádnou, poctivou či pravou, není pro posouzení věci významné, zda žalobce měl či neměl souhlas žalované či jejích právních předchůdkyň k průjezdu po předmětných pozemcích. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Ze stejných důvodů není důvodná námitka žalované, že žalobce má ke své nemovitosti případně přístup po pozemcích třetích osob.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

18. Procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení, a to odměna za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 1.500 Kč, náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, náhrada cestovních nákladů osobním vozidlem ve výši 1.749 Kč za cestu ze [obec] do [obec] a zpět (celkem 194 km, spotřeba 9,7 l na 100 km, cena benzínu Natural 44,50 Kč a sazba základní náhrady za použití vozidla 4,70 Kč za 1 km jízdy obojí dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.), náhrada za ztrátu času za 6 započatých půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 1.249 Kč, tj. celkem 7.198 Kč.

19. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení podle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.