57 CO 47/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 11.300 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 23. 9. 2021, č. j. 108 C 197/2020-101

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, potvrzuje.

II. V odstavci III. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 19.875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 4.550 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 2. 2019 do zaplacení (odstavec I. výroku), co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 11.300 Kč za dobu od 10. 7. 2018 do 18. 2. 2019 žalobu zamítl (odstavec II. výroku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18.875 Kč k rukám jeho zástupce (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o prodeji vozidla, na jejímž základě žalobce prodal žalovanému předmětné vozidlo a žalovaný se zavázal zaplatit za vozidlo kupní cenu 15.000 Kč převodem na účet žalobce uvedený ve smlouvě; při uzavření kupní smlouvy k zaplacení kupní ceny nedošlo; na úhradu kupní ceny byla zaplacena toliko částka 3.700 Kč. Předmětné vozidlo bylo prostřednictvím dalšího vozidla přepraveno před dům, v němž žalovaný v té době bydlel se svou partnerkou [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), která žalobce před uzavřením kupní smlouvy sama kontaktovala, neboť jej na rozdíl od žalovaného znala, sama s žalobcem dojednávala místo a čas prohlídky vozu s tím, že se na něj přijede podívat se svým partnerem; dávala najevo, že o auto má zájem, avšak nemůže vystupovat jako smluvní strana kupní smlouvy, protože pobírá sociální dávky, které by jí byly jako vlastnici vozu odebrány, a navíc má exekuce. Žalovaný [jméno] [příjmení] nabídl, že smlouvu napíše na sebe, bylo domluveno, že v kupní smlouvě bude jako kupující uveden žalovaný, v době před uzavřením smlouvy se žalovaný prostřednictvím [jméno] [příjmení] o vozidlo zajímal. Poté, kdy bylo vozidlo přemístěno před dům, v němž žalovaný s [jméno] [příjmení] bydlel, demontoval a ponechal si žalovaný z vozu LED osvětlení a část audio výbavy vozu.

3. Právně okresní soud posoudil věc dle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se závěrem, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, v níž se žalobce jako prodávající zavázal odevzdat kupujícímu předmět koupě a umožnit mu nabýt vlastnické právo a žalovaný se zavázal předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu. Pokud kupní smlouva obsahuje klauzuli o tom, že kupní cena byla zaplacena při podpisu, pak provedeným dokazováním bylo zjištěno, že tento text je ve smlouvě obsažen pouze v důsledku toho, že si text smlouvy žalobce stáhl z internetu a této věty si nevšimla žádná ze smluvních stran. Jelikož žalobce splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, žalovanému odevzdal předmět koupě a umožnil mu nabýt vlastnické právo (žalovanému předal plnou moc k registraci vozu, klíče a doklady od vozidla) a žalovaný nesplnil svoji povinnost zaplatit kupní cenu, okresní soud žalobě vyhověl.

4. Proti odstavcům I. a III. výroku rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Předně namítal, že okresní soud nevyhodnotil správně veškeré důkazy, které byly provedeny, zejména komunikaci mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] před uzavřením kupní smlouvy a rovněž následně po podpisu kupní smlouvy a rovněž listiny nacházející se v předmětném policejním spise, kdy z těchto důkazů vyplývá, kdo měl zájem od samého prvopočátku o předmětné vozidlo, kdo měl hradit kupní cenu; tyto důkazy rovněž usvědčují žalobce z toho, že něco jiného tvrdil v žalobě a něco jiného v rámci trestního řízení. Ze samotné komunikace s [jméno] [příjmení] a žalobcem vyplývá, že to byla právě ona, která chtěla vozidlo získat, projevila o něho výslovný zájem a rovněž se zavázala k úhradě kupní ceny, a to prostřednictvím splátek. Soud se tedy absolutně nevypořádal s náhlou změnou názoru, tedy tvrzením žalobce na policii v roce 2019, kdy uvedl, že o vozidlo měla zájem [jméno] [příjmení] a tato osoba měla hradit kupní cenu, a tvrzením v žalobě. Jelikož v kupní smlouvě nebyla vyjádřena vůle žalovaného k nabytí vlastnického práva, je kupní smlouva neplatná. S ohledem na nesrovnalosti související s úhradou kupní ceny se dle žalovaného okresní soud nevypořádal s tím, zda dvojí způsob úhrady kupní ceny způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Žalovaný žalobce před podpisem kupní smlouvy vůbec neznal, tedy nemohl ho oslovit s požadavkem uzavření kupní smlouvy a nabytí vlastnického práva k předmětu převodu. Žalovaný nikdy nenabyl vlastnické právo k vozidlu (nebyl zapsán jako vlastník vozidla ve velkém technickém průkazu), jelikož se vozidlo do jeho sféry dispozice nedostalo, vozidlem po celou dobu od uzavření kupní smlouvy disponovala [jméno] [příjmení]. Dále uvedl, že pokud by měl zájem uhradit kupní cenu, určitě by si ponechal jedno vyhotovení kupní smlouvy, aby znal číslo bankovního účtu žalobce, avšak v řízení bylo prokázáno, že veškeré dokumenty související s vozidlem, včetně kupní smlouvy, zůstaly v držení [jméno] [příjmení], která rovněž zajistila úhradu části kupní ceny z bankovního účtu svého tehdejšího přítele, pana [příjmení], [jméno] [příjmení] rovněž hradila náklady související s převozem vozidla od žalobce na adresu svého bydliště. Tyto skutečnosti rovněž prokazují to, kdo měl fakticky uhradit kupní cenu vozidla a stát se vlastníkem. Dále okresnímu soudu vytýkal, že dosud nebyla vysvětlena a řádně zodpovězena otázka, kdy do kupní smlouvy byl dopsán bankovní účet pro úhradu kupní ceny. Žalovaný zopakoval, že při podpisu kupní smlouvy o vozidlo neměl zájem, vozidlo fakticky nepotřeboval, v den uzavření kupní smlouvy měl ve svém výlučném vlastnictví vozidlo, které bylo pojízdné, mělo registrační značky a platnou technickou kontrolu, měl dostatek finančních prostředků, a to nejenom ze svého zaměstnání, ale rovněž z dědictví, ze kterého získal částku 453.759 Kč, neměl tedy zapotřebí kupovat pro sebe další vozidlo, které nemělo registrační značky, bylo nepojízdné a nemělo technickou kontrolu. Pokud by měl o vozidlo zájem, určitě by ho svévolně neponechal v blízkosti bydliště [jméno] [příjmení], provedl by změnu vlastnictví ve velkém technickém průkazu na svoji osobu, vozidlo by si pravděpodobně opravil, případně by s ním disponoval jako se svým majetkem. Faktická situace však byla jiná, kdy to byla právě [jméno] [příjmení], která měla k dispozici klíče od vozidla, mohla tedy s vozidlem disponovat a rovněž tak učinila, kdy vozidlo následně přemístila od svého bydliště k dalšímu svému známému, u kterého je pravděpodobně dodnes, v policejním spise je rovněž zmínka o tom, že následně vozidlo vyměnila za televizi, tedy počínala si tak, jako by byla vlastníkem předmětného vozidla.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku v napadeném rozsahu jako správného, neboť byť se žalovaný zprvu snažil zpochybňovat pravost uvedené kupní smlouvy, tak u jednání dne 19. 7. 2021 uvedl, že kupní smlouvu podepsal a před podpisem si ji přečetl, navíc se vyjádřil tak, že souhlasil s tím, aby vozidlo koupil, že následně bude vozidlo převedeno na sestru svědkyně [příjmení]. Žalovaný tedy s žalobcem uzavřel kupní smlouvu dne [datum] zcela dobrovolně s vědomím, že svědkyně [příjmení] vlastníkem předmětného vozidla být nemůže a zřejmě také s tím, že následně vlastnické právo k vozidlu převede na další osobu, což však nemá vliv na jeho povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu. Žalovaným namítaná neplatnost kupní smlouvy z důvodu rozličných údajů ohledně splatnosti kupní ceny (před podpisem smlouvy x na účet) není důvodná, když žalovaný v řízení netvrdil, že by kupní cena byla zaplacena, ani nebyl proveden žádný důkaz o jejím úplném zaplacení. K námitce, že vozidlo nebylo nikdy formálně na žalovaného přepsáno a že vozidlo nepřevzal, žalobce odkázal na jednání dne 19. 7. 2021, kdy žalovaný vypověděl, že v den podpisu kupní smlouvy od žalobce obdržel rovněž plnou moc k přepisu vozidla s tím, že vozidlo na sebe nikdy nepřevedl, protože na to neměl čas. Je tedy evidentní, že otázku přepisu vozidla u příslušného správního orgánu si měl vyřídit žalovaný, žalobce k tomu poskytl součinnost v podobě udělení plné moci. Pokud se nedostavil ke správnímu orgánu a z důvodů na své straně k formálnímu přepisu vozidla na jeho osobu nedošlo, je jeho odvolací argumentace zcela lichá. Dále bylo rovněž prokázáno, že vozidlo bylo žalovanému svědkem [příjmení] převezeno na žalovaným určené místo. Žalovaný si z předmětného vozidla ponechal nejméně LED osvětlení a část audio výbavy vozu, tedy s vozidlem fakticky disponoval a měl jej ve své moci a držbě.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu, tj. v odstavcích I. a III. výroku, dle ust. § 212 věta prvá a ve spojení s ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud správně a dostačujícím způsobem zjistil skutkový stav věci, přičemž odvolací soud na jeho zjištění pro stručnost odkazuje, a věc rovněž právně správně posoudil. K námitkám žalovaného, že žalobce na policii v roce 2019 uvedl, že o vozidlo měla zájem [jméno] [příjmení], což okresní soud zjistil z policejního spisu (viz bod 5 odůvodnění napadeného rozsudku), odvolací soud uvádí, že toto zjištění není rozporné s ostatními zjištěními učiněnými v řízení, zejména s tvrzením samotného žalovaného, který uvedl, že [jméno] [příjmení] jej požádala, zda by bylo možné vozidlo převést na něj, protože ona měla v té době exekuce, s čímž žalovaný souhlasil s tím, že poté, co vozidlo převede na sebe, převede ho dál na sestru [jméno] [příjmení]. Odvolací námitky žalovaného týkající se nesprávnosti skutkových zjištění jsou tedy nedůvodné. Odvolací soud uvádí, že v řízení musí být zjištěn skutkový stav dostatečně pro rozhodnutí ve věci, což neznamená zjištění veškerých podrobností daného případu, pakliže jsou z pohledu právního hodnocení irelevantní.

8. Dle ust. § 1099 o. z. - vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

9. Dle ust. § 1102 o. z. - převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

10. Dle ust. § 555 odst. 2 o. z. - má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

11. Dle ust. § 551 o. z. - o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Dle ust. § 552 o. z. - o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

13. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. - o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

14. Dle odst. 2 výše uvedeného zákonného ustanovení - byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jakoby tu bylo právní jednání od počátku.

15. Odvolací soud konstatuje, že za situace, kdy si žalovaný smlouvu přečetl, podepsal, přičemž je nerozhodné, zda to udělal na žádost své tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]), z důvodu, že ona vozidlo vlastnit nemohla, jak tvrdil, je nepochybné, že výslovně projevil vůli uzavřít smlouvu, jak správně uvedl okresní soud, přičemž o jeho vůli nabýt vozidlo do svého vlastnictví svědčí také jeho obranné tvrzení uvedené v řízení před okresním soudem, že dle domluvy měl posléze vozidlo převést na sestru [jméno] [příjmení]. Je rovněž nerozhodné, že tak neučinil. Ust. § 555 odst. 2 o. z. nelze v dané aplikovat, neboť bylo zjištěno, že žalovaný projevil vůli uzavřít kupní smlouvu. Kupní smlouva je platná, když neplatnost nepůsobí nesrovnalosti ohledně ujednání o ceně. S ohledem na ust. § 553 odst. 2 o. z. nutno vycházet z toho, že projev vůle mezi účastníky ohledně úhrady kupní ceny (ve smlouvě bylo uvedeno, že částka byla zaplacena v plné výši před podpisem a zároveň bylo uvedeno, že částka bude poslána na účet uvedený ve smlouvě) byl dodatečně vyjasněn v tom směru, že kupní cena při podpisu zaplacena nebyla (viz nesporná tvrzení účastníků), pročež se k této vadě nepřihlíží a hledí se, jakoby tu právní jednání v tomto znění bylo od počátku.

16. Námitky žalovaného, že nenabyl vlastnické právo k vozidlo, jelikož se vozidlo nedostalo do sféry jeho dispozice, nejsou rovněž důvodné, neboť vozidlo se dostalo do sféry jeho dispozice, a nadto je toto irelevantní, neboť dle ust. § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. V daném případě se na převod vlastnictví k automobilu neuplatní ust. § 1102 o. z., protože registr vozidel není veřejným seznamem. Za situace, kdy v řízení bylo nesporné, že žalovaný na kupní ceně ničeho nezaplatil a že zbývající část kupní ceny činí žalovanou částku, je zjištění o tom, kdy do písemné smlouvy bylo vepsáno ujednání o úhradě kupní ceny na účet irelevantní. Stejně irelevantní jsou majetkové poměry žalovaného před uzavřením kupní smlouvy, jakož i tvrzení, že si neponechal vyhotovení kupní smlouvy a že vozidlo na sebe nepřepsal.

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozhodnutí ve věci samé, tj. odstavec I. výroku rozsudku, dle ust. § 219 o. s. ř. jako správné.

18. Odvolací soud však změnil výrok o náhradě nákladů řízení, a to dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř., neboť okresní soud, který správně o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., sice správně určil výši odměny částkou 10.270 Kč, a to za 6,5 úkonů právní služby po 1.580 Kč (na tomto místě odvolací soud uvádí, že okresní soud správně přiznal odměnu za 6,5 úkonů, nicméně v rozsudku chybí výslovné označení úkonu spočívající ve vyjádření žalobce ve věci), náhradu hotových výdajů ve výši 2.100 Kč za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, jízdné ve výši 2.028,80 Kč a náhradu za ztrátu času ve výši 1.200 Kč, jakož i DPH ve výši 3.275 Kč, avšak za situace, kdy se žalobce nevzdal práva na náhradu nákladů řízení, náleží žalobci rovněž 1.000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Z tohoto důvodu činí náklady řízení žalobce 19.875 Kč, pročež odvolací soud odstavec III. výroku změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 19.875 Kč.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých byla žalovanému uložena povinnost zaplatit procesně úspěšnému žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.550 Kč, tato částka představuje 3.160 Kč Kč odměnu za dva úkony právní služby po 1.580 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 a ust. § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, 600 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 790 Kč DPH.

20. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to jeho zástupci dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na výši žalované částky a nákladů řízení a s ohledem na nikoliv špatné majetkové poměry žalovaného tvrzené v řízení (viz výše), nebylo žalovanému uloženo zaplatit dlužnou částku a náklady řízení ve splátkách, jak požadoval.