57 Co 78/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně 5. 12. 2024, č. j. 22 C 65/2024-124,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. ve výrocích IV a VI mění takto:Česká republika – Okresní soud v Novém Jičíně nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů státu.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 109 704 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky se sídlem , adresa, , Jméno advokátky B, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 3 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky se sídlem , adresa, , Jméno advokátky B, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného bytovou jednotku č. , hodnota, , nacházející se v budově č. p. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, na pozemku parc. č. st. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti id. 7268/218324 k celku (výrok I), do vlastnictví žalobkyně a žalovaného, každému co do ½, přikázal nesplacený zůstatek závazku ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru HYPO TREND a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , číslo, ke dni 15. 10. 2024 ve výši 552 130,80 Kč (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl 1 685 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady řízení 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), žalovanému povinnost zaplatit státu náklady řízení 1 132 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).

2. Své rozhodnutí ve vztahu k výrokům IV, V a VI založil okresní soud na tom, že ve vztahu mezi účastníky je nutno postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když neshledal důvody pro odchýlení se od závěrů vyslovených ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, a v nálezu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23 (kdy rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). K důvodům žalobkyně, pro které se domáhala, aby jí byly náklady řízení přiznány, soud uvedl, že téměř každé soudní řízení je vedeno pro nemožnost dohody mezi účastníky, v tomto nelze shledat důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovanému nelze klást k tíži, že využil své právo vyjádřit se k podané žalobě až v průběhu prvního jednání ve věci. Soud neshledal v průběhu řízení v chování žalovaného žádné obstrukční či jiné závadné prvky, žalovaný v průběhu řízení spolupracoval se znalcem, kterému umožnil obhlídku a vstup do nemovitosti, složil částečně zálohu na náklady znaleckého posudku, dostavoval se k soudním jednáním a dále předložil soudu důkaz ohledně solventnosti, který po něm byl požadován. O nákladech státu bylo rozhodnuto v souladu s výrokem o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy jejich úspěch je nutno poměřovat stejně, a proto je každý z nich povinen zaplatit ½ vynaložených nákladů za znalecký posudek v celkové výši 7 264 Kč, které byly částečně hrazeny ze složených záloh účastníků (3 000 Kč žalobkyně a 2 500 Kč žalovaný). Na náhradu nákladů států tak zbylo žalobkyni zaplatit 632 Kč a žalovanému 1 132 Kč.

3. Proti výrokům IV a VI tohoto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jejich změny tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náklady státu v plném rozsahu a žalobkyni na nákladech řízení 127 579 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení (7 úkonů právní služby po 13 936 Kč, vycházeje z předmětu řízení 1 408 935 Kč, za přípravu a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis sdělení k výzvě soudu, nahlédnutí do spisu a účast u dvou soudních jednání, 7 režijních paušálů po 300 Kč, vše včetně DPH). Nesouhlasila s argumentací okresního soudu, když tato je v rozporu se závěry soudem citovaného nálezu Ústavního soudu. Nález připouští existenci některých hraničních případů, kdy se aplikace pravidla, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti jinému účastníku řízení, nebude jevit - vzhledem ke konkrétním okolnostem věci - jako nejvhodnější řešení a pro „důvody zvláštního zřetele hodné“ nález připouští možnost se od výše uvedeného pravidla odklonit. Důvody hodnými zvláštního zřetele mohou být např. obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti, když šikanózním jednáním nicméně není sama o sobě okolnost, že každý z manželů navrhuje přikázání majetku ve společném jmění do svého výlučného vlastnictví, či zohlednění vnosů, které byly za dobu trvání manželství učiněny. Ústavní soud rozhodně neměl na mysli obstrukční či šikanózní výkon práva pouze v rámci probíhajícího soudního řízení, ale i před jeho zahájením, a to právě s ohledem na závěr, že hrozba určení povinnosti hradit druhé straně náklady řízení má působit preventivně i proti vedení řízení jako takového – vést strany k mimosoudnímu vyřízení věci. Pod bodem 25 odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud však zcela nesprávně vyhodnotil specifika projednávané věci, kdy žalobkyně v průběhu řízení prokázala předžalobními výzvami, včetně doručenek, že se opakovaně snažila se žalovaným dohodnout na mimosoudním vypořádání zaniklého společného jmění, které v sobě zahrnovalo pouze dvě položky (nemovitou věc a zůstatek úvěru), návrhy v tomto směru činila žalovanému jak před rozvodem jejich manželství, a dále ještě minimálně 1 rok před podáním žaloby. V rámci těchto návrhů jako určující hodnotu nemovitých věcí uváděla 2 500 000 Kč, tedy o 870 000 Kč méně, než ke kterým dospěl soud v rámci řízení. Stejně tak i vypořádací podíl, který po žalovaném žádala (dopis ze dne 10. 2. 2023) činil 910 000 Kč, oproti 1 685 000 Kč, kterou má za povinnost dle pravomocného soudního rozhodnutí nyní žalovaný žalobkyni zaplatit. Zdůraznila, že byla nucena přistoupit k podání žaloby pro naprostou nekomunikaci ze strany žalovaného, která v podstatě trvala téměř 3 roky od učinění prvního návrhu žalobkyně. Na dopisy ze dne 29. 3. 2021 a ze dne 10. 2. 2023 žalovaný věcně nereagoval vůbec a omezil se pouze na vulgarismy adresované prostřednictvím e-mailů právní zástupkyni žalobkyně. V důsledku podání žaloby jí zcela zbytečně vznikly náklady soudního řízení a dále náklady právního zastoupení, které by nemusela vynaložit, pokud by žalovaný byl schopen a ochoten před podáním žaloby konstruktivně jednat. Není pravdivý ani závěr soudu, že se žalovaný v průběhu řízení nechoval obstrukčně, ze samotného odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se procesně použitelným způsobem k žalobě před jednáním nevyjádřil, a to přesto, že byl k tomuto ze strany soudu opakovaně vyzýván, čímž nepochybně došlo k průtahům v řízení, neboť žaloba ze strany žalobkyně byla k soudu podána dne 29. 1. 2024 a první jednání ve věci proběhlo mimo jiné i z důvodů výše uvedených, stojících na straně žalovaného, až dne 12. 11. 2024. K odvolání připojila e-mailovou korespondenci mezi její právní zástupkyní a žalovaným z období května 2021, v němž tento poukazoval pouze na to, že právní zástupkyně nemá rodinné cítění a jako člověk u něj skončila, k majetkovému vypořádání se vůbec nevyjádřil.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212a odst. 1 a 6 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) toliko v části dotčené odvoláním žalobkyně, tedy ve výrocích IV a VI – změna výslovně nenapadeného výroku V [jinak ve smyslu § 212 písm. b) o. s. ř. závislého] v důsledku absence námitek jeho nesprávnosti (pro odlišný procesněprávní vztah nelze přihlížet k námitkám žalobkyně), v úvahu nepřipadá (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30) – , a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 1. 2024 domáhala proti žalovanému vypořádání společného jmění, které zaniklo ke dni 10. 3. 2022 v důsledku pravomocného rozsudku okresního soudu o rozvodu jejich manželství. Předmětem vypořádání žalobkyně učinila pouze byt účastníků včetně podílu na společných částech domu a pozemku a nesplacený zůstatek závazku z úvěru, přičemž navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány žalovanému, zůstatek úvěru oběma účastníkům a žalovanému, aby byla uložena povinnost uhradit jí odpovídající vypořádací podíl. Již v bodě II žaloby uvedla, že před zahájením řízení učinila opakovaný pokus se s žalovaným na vypořádání dohodnout, naposledy se na něj obrátila písemně prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne 10. 2. 2023. Zároveň uvedla, že žalovaný na tuto výzvu reagoval pouze vulgarismy, nikoli věcně. K žalobě byla jako důkaz připojena předmětná výzva ze dne 10. 2. 2023 včetně doručenky žalovanému. Následně byl žalovaný vyzván soudem k písemnému vyjádření ve věci, výzva mu byla doručena dne 21. 2. 2024, žalobce reagoval až na urgenci doručenou mu dne 8. 4. 2024 e-mailovým podáním ze dne 11. 4. 2024, v němž uvedl, že souhlasí s návrhem žalobkyně podle jemu zaslaného předžalobního návrhu a s vyplacením částky 910 000 Kč žalobkyni. Toto podání nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem a přes výzvu ze strany soudu nebylo doplněno předložením písemného podání. Usnesením okresního soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 22 C 65/2024-98, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2024, bylo určeno znalečné znalci, ustanovenému pro řízení za účelem ocenění nemovitostí, jejichž vypořádání bylo předmětem řízení, na 7 264 Kč. Následně dne 12. 11. 2024 proběhlo za účasti obou procesních stran první jednání ve věci, které bylo odročeno na 5. 12. 2024 za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k opatření důkazů, kterými by prokázal schopnost zajistit úhradu vypořádacího podílu žalobkyni, u tohoto druhého jednání byl ve věci vyhlášen napadený rozsudek. Z obsahu spisu dále plyne, že u obou jednání soudu prvního stupně žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně přednášela opakovaně argumenty, které by měly vést soud k přiznání nákladů řízení žalobkyni a které se následně promítly v podaném odvolání, žalovaný na výzvu soudu k nákladům řízení uvedl pouze to, že některé písemnosti byly omylem doručovány jeho otci, který mu je předal až následně, jinak neví, co by k těmto uvedl.

6. Odvolací soud má za to, že byť okresní soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z dostupné nálezové judikatury Ústavního soudu, závěry v ní vyslovené nesprávně v dané věci aplikoval.

7. Odvolací soud připomíná, že Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, sjednotil svou rozhodovací praxi ohledně náhrady nákladů v řízeních majících povahu iudicii duplicis, ve shodě s tímto stanoviskem pak ve svém nálezu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, výslovně stanovil, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl plný úspěch ve věci, a proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení, souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány důvody zvláštního zřetele hodné.

8. Z této nálezové judikatury, od které nemá odvolací soud důvod se jakkoliv odchýlit, tedy jednoznačně vyplývá, že Ústavní soud zdůraznil, že i nadále se budou vyskytovat některé hraniční případy, kdy se aplikace tohoto pravidla nebude jevit - vzhledem ke konkrétním okolnostem věci - jako nejvhodnější řešení a připustil možnost se od tohoto pravidla odklonit právě tehdy, budou-li dány „důvody zvláštního zřetele hodné“ s tím, že bude vždy úkolem a odpovědností obecných soudů, aby okolnosti případu řádně zohlednily. Stejně tak upozornil, že pokud by se soud hodlal od pravidla odklonit, bude třeba, aby dal v řízení účastníkům prostor se k náhradě nákladů vyjádřit, a aby své úvahy v rozhodnutí řádně odůvodnil. Konečně jako příklad důvodů hodných zvláštního zřetele uvedl např. obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Soud může rovněž zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací, ale příp. i další relevantní rozhodné skutečnosti. Možnost soudu zohlednit zvláštní okolnosti konkrétního případu a postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř. je podle Ústavního soudu namístě i proto, že jedním z účelů nákladů řízení je odrazení účastníků řízení od vedení nedůvodného či neuváženého sporu. Hrozba určení povinnosti hradit druhé straně náklady řízení navíc působí preventivně jednak proti vedení řízení jako takovému (strany naopak směřuje k mimosoudnímu vypořádání), jednak proti vedení sporů dlouhodobých.

9. Promítnuto na danou věc při zohlednění všeho, co bylo odvolacím soudem zjištěno z obsahu spisu, dospěl tento k závěru, že v chování žalovaného v době před podáním žaloby je skutečně možno spatřit nejen obstrukční znaky, ale i jeho nezájem jakkoliv konstruktivně vyřešit vzniklý spor, to vše za situace, kdy v rámci výzvy k vyjádření k žalobě učiněné ze strany soudu naprosto souhlasí s původním návrhem žalobkyně učiněným v předžalobním stádiu a sám s jinou verzí (jiným způsobem rozdělení majetku či jiným vypořádacím podílem) ani nepřichází. Žalovaný si přitom musel být vědom toho, že od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků těmto běží lhůta pro provedení vypořádání jejich zaniklého společného jmění a za situace, kdy společný byt účastníků užíval výlučně sám a hodlal v něm bydlet i nadále, musel předpokládat, že to bude právě žalobkyně, která bude mít větší zájem na tom, aby byla doba pro provedení vypořádání co nejkratší. I přesto jeho reakce na předžalobní snahu žalobkyně se o vypořádání dohodnout byla nulová, žalovaný, ač v řízení s návrhem žalobkyně souhlasil, svoje stanovisko k návrhu dohody žalobkyni vůbec nesdělil, sám nenavrhl ani jiné možné řešení a o věc se dále nezajímal (zcela jiná situace by samozřejmě byla, pokud by na výzvu reagoval a měl např. problém se zajištěním finančních prostředků na vypořádání). Lze tedy uzavřít, že žalovaný svým přístupem záměrně znemožnil uzavřít mimosoudní dohodu o vypořádání, která se s ohledem na jeho následné procesní stanovisko jeví jako zcela reálná. Žaloba by v takovém případě ze strany žalobkyně nemusela být vůbec podávána, stejně tak by jí nevznikly odůvodněné náklady na úhradu soudního poplatku, zálohu na znalecký posudek a na právní zastoupení, kdy ji nelze klást k tíži, že s ohledem na typ řízení a postoj žalovaného se v tomto řízení nechala právně zastoupit. Žalovanému přitom byl již před soudem prvního stupně v souladu se závěry výše citovaných nálezů Ústavního soudu dán prostor se k možnému odklonu od primárního pravidla pro rozhodování o nákladech řízení při vypořádání společného jmění vyjádřit, žalovaný v tomto směru žádné smysluplné argumenty neuvedl.

10. Odvolací soud tak má za to, že v případě řízení před soudem prvního stupně nastaly zvláštní okolnosti, pro které je dle výše uvedených nálezů Ústavního soudu namístě přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Uvedené závěry pak platí i pro řízení odvolací, neboť pokud ony zvláštní okolnosti vycházejí již z předžalobního jednání žalovaného a choval-li by se tento jinak, řízení by nemuselo být vůbec zahájeno, pročež by nevznikly žalobkyni ani náklady odvolacího řízení. V konečném důsledku navíc aplikace tohoto pravidla pro odvolací řízení jen podtrhuje skutečnost, že i jinak byla žalobkyně se svým odvoláním zcela úspěšná a náhrada nákladů odvolacího řízení by jí byla v plné výši přiznána dle § 224 odst. 1 za současné aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobkyni přitom vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady v celkové výši 109 704 Kč, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 7 000 Kč, zaplacenou zálohou na důkaz 3 000 Kč, odměnou její právní zástupkyně 80 900 Kč a paušálními náhradami za její zastupování 1 500 Kč, jakož i zvýšením její odměny a náhrad v důsledku daně z přidané hodnoty v částce 17 304 Kč, když bylo doloženo, že právní zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně [vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Ve smyslu § 8 odst. 6 advokátního tarifu je tarifní hodnotou 1 961 065,40 Kč jako jedna polovina hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které byly předmětem vypořádání [(3 370 000 Kč jako hodnota nemovitých věcí + 552 130,80 Kč jako nesplacený zůstatek úvěru)/2; tarifní hodnota přitom není tvořena čistou hodnotou majetku nabývaného žalobkyní včetně vypořádacího podílu, jak tvrdí žalobkyně], pročež výše odměny za jeden úkon právní služby pro řízení před soudem prvního stupně činí v souladu s § 7 odst. 6 advokátního tarifu 16 180 Kč.

12. Samotná odměna právní zástupkyně žalobkyně činí 80 900 Kč [5 úkonů právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2023, sepisu žaloby ze dne 29. 1. 2024, účasti u jednání dne 12. 11. 2024 v době od 8:30 hod. do 9:15 hod a dne 5. 12. 2024 v době od 10:10 hod. do 10:40 hod., vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) advokátního tarifu], náhrada hotových výdajů představuje 1 500 Kč (za těchto 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), a 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů činí 17 304 Kč.

13. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sdělení ze dne 9. 5. 2024 o tom, že mezi stranami neprobíhá žádné mimosoudní jednání, byť učiněné na výzvu soudu, nicméně vzhledem k tomu, že toto podání neobsahovalo žádná skutková sdělení týkající se věci samé, ani právní rozbor věci, takové sdělení není úkonem právní služby a nelze jej s ohledem na jeho povahu a účel posoudit ani jako úkon blízký jinému úkonu ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Stejně tak nepovažoval odvolací soud za úkon právní služby účtované nahlížení do spisu dne 18. 4. 2024, když odměna za takový úkon [analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu], může být v civilním soudním řízení ospravedlnitelná pouze s ohledem na konkrétní okolnosti případu (např. založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci) (blíže srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). V daném případě však bylo do spisu nahlíženo v době, kdy doposud ani žalobkyni nebylo zasláno vyjádření žalovaného k žalobě (pročež ani nemohla předpokládat, že by do spisu ze strany žalovaného byly založeny jakékoliv listiny, s nimiž by měla potřebu se seznámit) a nebylo ani nařízeno jednání, takže takový postup zástupkyně žalobkyně není možno shledat za účelný úkon právní služby.

14. Ve vztahu k nákladům státu, které tomuto vznikly za řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení před okresním soudem bylo na základě usnesení okresního soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 22 C 65/2024-98, rozhodnuto o znalečném znalci , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 7 264 Kč, tato částka byla částečně pokryta složenou zálohou 5 500 Kč (3 000 Kč žalobkyní a 2 500 Kč žalovaným), pročež náklady státu činí po odečtení těchto záloh 1 764 Kč, přičemž povinnost, a to ani v části 632 Kč, k jejich náhradě žalobkyně nemá (změnit výrok V, jak bylo výše zdůvodněno, odvolací soud nemohl).

15. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu nebylo možno ani potvrdit (§ 219 o. s. ř.), ani zrušit (pro absenci důvodu zakládající postup podle § 219a o. s. ř.), odvolací soud je podle § 220 o. s. ř. změnil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod č. 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

16. V odvolacím řízení žalobkyni vznikly náklady za právní zastoupení, a to za jeden účelný úkon právní služby v podobě sepisu odvolání, přičemž odměna za tento úkon vzhledem k předmětu odvolacího řízení (k tarifní hodnotě srov. obdobně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 1 Cdo 47/93, uveřejněné pod č. 2/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), byla v souladu s § 11 odst. 2 písm. c), § 7 bod 1, § 8 odst. 1, § 12 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu stanovena na 2 250 Kč (jako ½ z 5 500 Kč při tarifní hodnotě 109 704 Kč), když odvolací soud vycházel při stanovení tarifní hodnoty z toho, jak mělo být správně okresním soudem o nákladech řízení rozhodnuto. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 450 Kč v souvislosti s tímto úkonem právní služby dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Náklady žalobkyně za odvolací řízení činí celkem 2 700 Kč, tato částka je dále opět navýšena ještě o 567 Kč představující náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem bylo žalobkyni na nákladech odvolacího řízení přiznáno 3 267 Kč.

17. O lhůtě k plnění náhrady nákladů jak mezi účastníky, tak vůči státu bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách. V případě nákladů řízení žalobkyně je žalovaný povinen zaplatit tyto její zástupkyni dle § 149 odst. 1 o. s. ř.