57 CO 9/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 10. 2022, č. j. 9 C 136/2020-69,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 29 095 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit (správně) žalované náklady řízení zaplacením 29 132,50 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou akviziční smlouvu (dále též jen„ smlouva“), dle níž prodávající (žalobce) jediný společník a vlastník společnosti [právnická osoba], má zájem za podmínek uvedených v této smlouvě prodat podíl kupujícímu (žalované), která má zájem podíl koupit. Prodej podílu je podmíněn uzavřením dohody rodičů o péči a styku s nezletilým dítětem a stanovení vyživovací povinnosti ve znění dle přílohy [číslo] schválení dohody soudem a řádné plnění dohody schválené soudem po dobu alespoň 5 let, přičemž splnění rozvazovací podmínky (uvedené taktéž v bodě [číslo]) je porušením smluvní povinnosti kupujícího a i pro tento případ porušení je kupující povinen uhradit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 7. 6. 2018, č. j. 14 Nc 70/2018-126, schválil dohodu rodičů o úpravě práv a povinností účastníků k nezletilému synovi, o výživném a o úpravě styku i pro dobu po rozvodu (obsaženou v příslušné příloze smlouvy). Žalobce podal podnět k prošetření možného neakceptování soudního rozhodnutí, neboť žalovaná odmítla předat nezletilého na období od 9. 4. do 13. 4. 2020. Opatrovnický soud vyzval žalovanou, aby nemařila styk nezletilého s otcem a usnesením ze dne 24. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], žalované v rámci výkonu rozhodnutí uložil pokutu za dobrovolné neplnění soudního rozhodnutí o úpravě styku otce nezletilým ve výši 2 000 Kč, a sice za nepředání nezletilého v termínu od 24. 4. do 27. 4. 2020. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení smluvní pokuty do 15. 5. 2020.

3. Ujednání o smluvní pokutě považoval za neplatné, když dospěl k závěru, že je rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dodal, že zákonodárce„ sice výslovně takové smluvní ujednání nevylučuje, avšak tím, že právní řád České republiky ve věcech práva rodinného obsahuje samostatnou relativně oddělenou právní úpravu, vylučuje tím aplikaci obecných institutů soukromého práva, zvláště pak, jsou-li tyto pro úpravu rodinných poměrů zcela nevhodné“. Uzavřel, že jediným možným důsledkem by byla peněžitá satisfakce, když žalobce by„ stejně nedosáhl ochrany těch rodičovských práv, kterých se dovolává.“ 4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl zcela. Nesouhlasil s právním posouzením, že ujednání o smluvní pokutě je rozporné s dobrými mravy. Zdůraznil, že utvrzení smluvní povinnosti (čl. 3 smlouvy) je v souladu se zásadami smluvní volnosti. Dle čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) mají rodiče rovněž právo dohodnout se na obsahu, způsobu, rozsahu a výkonu péče a výchovy, neboť péče a výchova dětí je právem rodičů. Ostatně možnost dohody má přednost před rozhodnutím opatrovnického soudu. Utvrzení závazku nebrání nařízení výkonu, které ostatně není pro žalovanou dostatečně motivující, aby uzavřenou dohodu dodržovala. Navrhl, aby„ odvolací soud rozhodnutí zrušil a ve věci samé rozhodl tak, žalobě vyhoví“.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání podpořila závěr, že ujednání o smluvní pokutě je rozporné s dobrými mravy. Argumentovala, že tento institut reglementující relativní majetková práva nelze v tomto případě použít, neboť„ nezletilý není a nemůže být předmětem právního vztahu“. Odmítla i další polemiku žalobce a navrhla, aby byl odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč, neboť porušila dohodu o výkonu rodičovské odpovědnosti, kterou schválil svým rozhodnutím opatrovnický soud ohledně úpravy styku s nezletilým, a to ve dnech 10. 2., 19. 3. a 23. 3. až 30. 4. 2020.

8. Žalovaná v procesní obraně odmítla, že by bránila ve styku s nezletilým a zdůvodnila, proč v uvedených termínech ke styku nedošlo. Dále namítla, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz).

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

12. Podle § 906 o. z. má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům (odstavec 1). Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte (odstavec 2).

13. Podle § 757 odst. 1 o. z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Smluvní pokuta utvrzuje splnění povinnosti založené smlouvou. Ujednání stran o smluvní pokutě je nezbytné vázat na porušení smluvní povinnosti, resp. porušení smluvní povinnosti je nezbytným předpokladem pro vznik smluvní pokuty (k platnosti ujednání, které váže smluvní pokutu kromě porušení smluvní povinnosti na další právní skutečnost, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, uveřejněný pod č. 55/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

17. Výkon rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu je (vždy) upraven rozhodnutím soudu (§ 755 odst. 3 ve spojení s § 906 a násl. o. z.). I když soud schválí dohodu rodičů – v zájmu dítěte nepochybně je, aby se rodiče na výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu dohodli, neboť obecná zkušenost straní závěru, že spoluvytvářeli-li obsah dohody oba rodiče, je obvykle respektována více, než„ zcela“ autoritativní zásah soudu; nalezení dohody je pak nezbytné pro rodiče, jejichž manželství má zaniknout rozvodem bez zjišťování příčin rozvratu (§ 757 o. z.), neboť pro tzv. smluvený rozvod jde o jeden z jeho předpokladů –, jde o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu na základě rozhodnutí soudu. Tomu nasvědčuje soudní přezkum. V řízení soud zkoumá, zda dohodnutý způsob výkonu je v souladu se zájmy nezletilého dítěte. Dojde-li soud k závěru, že dohoda rodičů neodpovídá jeho zájmům, pak ji neschválí.

18. Odvolací soud si je vědom, že základním principem, na němž je vystavěna občanskoprávní úprava, je princip autonomie vůle vyjádřený v čl. 2 odst. 3 Listiny, z něhož, jakož i z funkce soukromoprávní smlouvy jako hlavního nástroje soukromoprávní regulace, ustálená judikatura dovozuje jako základní princip výkladu smlouvy prioritu takového výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy (§ 574 o. z.) (srov. také například nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 3381/10, uveřejněný pod číslem 138/2011 tamtéž, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010, a ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010), avšak v posuzované věci není takovýto výklad možný, neboť nelze přehlédnout, že ve skutečnosti nebyla utvrzena povinnost smluvní, ale povinnost stanovená rozhodnutím soudu.

19. Skutečnost, že soud rozsudkem schválil dohodu rodičů, jejichž manželství bylo rozvedeno bez zjišťování příčin rozvratu, je z hlediska povahy povinnosti, tedy, že jde o povinnost uloženou individuálním právním aktem, nerozhodná.

20. Právní jednání, které odporuje zákonu, je neplatné, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.), a tak tomu je i v posuzované věci alespoň ohledně ujednání o smluvní pokutě ve vztahu k porušení povinností vyplývajících z úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu, neboť smysl a účel normativní úpravy § 2048 o. z. nemůže být naplněn, aniž by bylo nutné považovat toto konkrétní ujednání za neplatné.

21. Ustanovení § 588 o. z. potom řeší, kdy soud k neplatnosti právního jednání přihlédne i bez návrhu. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, poukázal na to, že vyžaduje-li smysl a účel právní normy, aby její nedodržení bylo stiženo neplatností, pak tentýž smysl a účel právní normy je nutné zohlednit při posouzení, zda je důsledkem neplatnost relativní či absolutní (tedy, zda k ní má soud přihlédnout toliko k námitce oprávněné osoby či z úřední povinnosti).

23. Ustanovení § 588 věty první o. z. určuje, že soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, jež odporuje zákonu, pouze tehdy, je-li veřejný pořádek narušen zjevně. Adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k narušení veřejného pořádku posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu narušení veřejného pořádku vůbec uvažovat. Jinak řečeno, veřejný pořádek buď narušen je, nebo není. V pochybnostech, zda byl posuzovaným jednáním narušen veřejný pořádek, je třeba se přiklonit k závěru, že tomu tak není (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020).

24. Veřejný pořádek přitom představuje soubor pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně trvat, majících původ v samotném právním řádu a nikoliv (oproti dobrým mravům) v etice. Jde o základní hodnotové a řídící principy, bez nichž nemůže demokratická společnost fungovat a které jsou základem budování právního státu. Pod pojmem veřejného pořádku lze chápat například zájem na stabilitě státu, zájem na potírání kriminality, ale též ochranu právního postavení třetích osob. V rozporu s veřejným pořádkem bude tedy taková situace, která se v daném čase bude jevit jako zcela společensky nepřijatelná. Jde tedy o pojem neurčitý, jehož konkrétní význam je v čase proměnlivý. Z výše uvedeného se podává, že veřejný pořádek zahrnuje základní pravidla, jež jsou pro společnost a její fungování esenciální a na jejichž dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců. Jde o pořádek„ veřejný“, jehož zachování není ponecháno v rukách jednotlivce. Určení toho, co vše (jaká pravidla) veřejný pořádek zahrnuje, je především věcí zákonodárce. To, zda určité pravidlo chrání veřejný pořádek (lze je považovat za součást veřejného pořádku), se podává zejména z jeho smyslu a účelu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněné pod číslem 95/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Zvláštní právní úprava výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 500 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), která specifickým způsobem (pro níž je příznačný důraz na dobrovolné plnění) chrání nejenom účastníky, ale především nezletilé dítě, od dalších traumatizujících situací, které vznikají při nuceném provádění výkonu rozhodnutí, je součástí základních pravidel, jež jsou pro společnost a její fungování esenciální a na jejichž dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců, pročež lze uzavřít, že v tomto případě jde o neplatnost absolutní (přiměřeně srov. závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Pro úplnost lze uvést, že z procesní obrany žalované jednoznačně vyplývá, že nechce být účinky smlouvy, jde-li o ujednání o smluvní pokutě za porušení povinností vyplývajících z úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu vázána, tedy její procesní obrana obsahuje projev vůle, kterým by se dovolala i relativní neplatnosti (taktéž v současných právních poměrech se prosadí závěry, které zformuloval a odůvodnil Nejvyšší soud např. rozsudku ze dne 15. 7. 1999, sp. zn. 24 Cdo 192/98, v rozsudku ze dne 28. 4. 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000, nebo v rozsudku ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003).

27. Absolutně neplatné právní jednání nemá ab initio žádné právní následky.

28. Odvolací soud konečně dodává, že závěr o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě ve vztahu k porušení povinností vyplývajících z úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu, sám o sobě neznamená, že by měl za to, že jde o částečnou neplatnost právního jednání (smlouvy) (§ 576 o. z.), touto otázkou se pro nadbytečnost nezabýval.

29. Protože odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je v meritu věcně správný, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil; ve výroku o náhradě nákladů řízení (zatíženého mimo jiné zřejmou nesprávností) jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů na bránění práva. Účelně vynaložené náklady žalované se sestávají z odměny za zastupování žalované advokátem, paušální částky jako náhrady jeho hotových výdajů, jízdného a náhrady za promeškaný čas. Zástupce žalované vykonal ve věci 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), písemném vyjádření ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a účasti u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalované advokátem podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 9 100 Kč, celkem 27 300 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové vzdálenosti 74 km osobním motorovým vozidlem [registrační značka] o kombinované spotřebě motorové nafty 5,1 l /100 km a její vyhláškové ceně činí 495 Kč a náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny činí 400 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů (bez příslušné náhrady za daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované není plátce této daně) činí 29 095 Kč.

31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná byla zcela úspěšná i v odvolacím řízení. Účelně vynaložené náklady za tuto fázi se sestávají z odměny za zastupování žalované advokátem a náhrady jeho hotových výdajů, což za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k ) a účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu celkem činí 18 800 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 13 odst. 4 advokátního tarifu).

32. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalované.

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.